18. Karta se otáčí
18. Karta se otáčí
Démon procházel temnými chodbami, sem tam se podíval směrem k pochodním, jeho oči se tak černě zaleskly, byl to až krutý pohled s chladem uvnitř, nelíbilo se mu tady, nenáviděl je skoro všechny a tím skoro myslel všechny kromě dvou určitých osob, podíval se tiše na ni, šla tiše za ním a mlčky ho sledovala svým spalujícím pohledem. ,, Počkej tady, vyřídím si to sám.“ démon ani nepočítal s tím, že by šla s ním a už vůbec si nemyslel, že by mu vzdorovala, přece jen byl starší a zkušenější, a tak ho nechala jít samotného dál. Sedla si na kamennou studenou zem a dívala se po stěnách, všimla si i netopýra a nějakých pavouků, schoulila se tam do klubíčka a nezbývalo jí nic jiného než čekat, čekat a čekat...
Démon šel po zvuku, jeho sluch byl velmi citlivý, proto neměl problém velice dobře vnímat jakýkoliv zvuk, který se ozval na vzdálenost několik kilometrů od něj. I dnes slyšel každý pohyb, tudíž neměl problém poznat, kde je, nemusel ho tedy hledat dlouho, věděl přesně, kde se bude nacházet. Cítil ale však přítomnost i někoho jiného, čarodějka, jen si odfrkl, znal svůj plán, neměl v úmysl někoho šetřit, protože dokázal si spočítat, že oni by neměli někoho nechat na živu. Šel odhodlaným krokem ke dveřím, za kterými se skrýval jeho démoní bratr, šel tak klidně a odhodlaně, že si nevšiml čarodějky, která ho sledovala už dlouhou chvíli. Chytil za kliku, ale v té chvíli na něj promluvila. ,, Luke?“ otočil se po hlase, zahlédla jen postavu v mini kraťasých s vysokými boty na podpatku, měla bílou halenu a na ní pevně stažený korzet, jak se na první pohled zdálo, čarodějky neoplývaly moderním stylem, ale spíše stylem napůl moderně napůl středověkem, bylo to zvláštní spojení, ale musel uznat, že jejich nápady zvláště tohle oblečení se mu líbí. ,, Musím podotknout, že i když jste takové podzemní krysy, máte hezké oblečení.“ usmál se a vydal se k čarodějce, už dávno o ní věděl, dávno věděl, kdo ho sleduje, ale nepředstavovala pro něj žádné nebezpečí, a tak ji nechal jít svou vlastní cestou. ,, Ou...ani jsem si nevšimla, co tady děláš?“ opřela se čelem o jeho bradu a nechala se pevně obejmout. Svíral ji velmi silně, ale jí to nevadilo, byla ráda za jeho vřelé objetí, to chtěla a potřebovala cítit už hodně dlouho. ,, Myslela jsem, že tě už nikdy-“ ,, Ššš...“ ještě víc ji sevřel, ona zabořila hlavu na jeho hruď a když se odvážila pohlédnout do jeho očí, dívaly se na ni dvě černé oči jako krajina za svitu měsíce, zvykla si už na tyhle oči, milovala tu část démona, aspoň předtím, ale čím déle ji držel, uvědomovala si, že i kdyby byla čímkoli na světě a měla ho nenávidět, láska k němu by vždy zvítězila. ,, Luke, já-“ ,, Ššš...“ přitiskl ji opět silně k sobě, jak se zdálo, nechtěl se téhle chvíle vzdát, nechtěl mluvit, jen ji objímat. Vydržela mlčet ještě několik minut, ale uvědomovala si nebezpečí, které jim zde hrozilo, každou minutu mohl někdo přijít a nachytat je spolu. ,, Luke, musím s tebou mluvit, nutně.“ mírně se od něj odtáhla, slyšela jeho mírné zavrčení z nelibosti, nelíbilo se mu, že ji nemá u sebe tak blízko jako předtím, jen se usmála jeho reakci. ,, Tuším, že si mi neodpustil to, co udělala Bia tvé matce. Je mi to líto a chtěla bych, aby si mi řekl, že je v pořádku, modlila jsem se za její život.“ po očí jí začaly stékat slzy, lehce jí je setřel, přičemž ji políbil na rty, ochotně ho přijala. ,, Má matka je v pořádku, neboj se o ni, přece jen je čarodějka.“ ,, A Matyase mi je taky líto, Luke já nic nevěděla, netušila jsem, co se-“ ,, Já vím, já vím, nemusíš mi to říkat. Problém jsou naši nadřízení, Satan, nejvyšší z démonů, chce, abych tě zabil stejně jako zbytek čarodějnic.“ ,, Takže si sem přišel, aby si mě zabil?“ s láskou ho držela blízko u svých rtů, v jejím hlase nebyla znát zloba, utrpení nebo bolest, jako by to tušila, bylo to smíření, to co slyšel v jejím hlase. ,, Nejprve zachráním mého bratra a pak zkusím něco vymyslet, nedokážu být bez tebe.“ dlouze ji políbil a odešel ke dveřím, které vedly za Matysem, ten byl mučen čarodějnicí, ale už dlouho nebude, to se brzy změní.
Démon pomohl svému bratrovi do jeho pokoje, který byl už spravený potom, co zde s Luke s Nellou dováděli. Matyas byl v pořádku, léčil se rychle, byl jen vyčerpaný, a tak ho položili na postel a nechali ho odpočívat, jenom Bia zůstala, sedla si vedle něj na postel a čekala, až se vzbudí, láska k němu byla přece jenom silnější, než si myslela. ,, Co si mi to udělal?“ políbila ho na čelo a hladila po blonďatých kadeří, které mu spadaly okolo hlavy na polštář, konečky měl od krve, nepochybovala o tom, že je to jeho vlastní krev, musel si vytrpět dost bolesti, přesto z něj cítila něco, co říkalo, že i když jsou nepřátelé a měli by se správně nenávidět, bylo tomu jinak, přesně obráceně, jejich city byli silnější než rozkazy nadřízených. ,, Správně, a si ta čarodějnice trhne, si můj, si moje všechno a zůstaneš jím až do mé smrti, démone.“ při jeho oslovení cítila pýchu ve svém hlase, byla silná, silnější než kdy předtím a on taky, oba by pro toho druhého položili svůj vlastní život a tak to mělo být, pokud k tomu dojde, obětuje se pro něj. Navždy ho bude milovat, tím si byla jistá. ,, Tomu se říká láska, Matyasi, navždy, navždycky...“ hlavu si položila na jeho hrudník a zavřela oči, nechala se pohltit jeho teplem, jeho démonem.
Nella seděla dole v obýváku, byla dnes obzvláště tichá, nikdy taková nebývala, uvažoval, jestli je taková od doby, co přišla ta změna. Potichu ji pozoroval mezi dveřmi, byla od něj několik metrů, ale cítil tlouci její srdce, to bylo to jediné, co chtěl, to bylo to jediné, pro co by obětoval svůj život. ,, Budeš mě odtam pozorovat dlouho?“ otočila se k němu, v té díře si nevšiml, jejího celého vzhledu, už předtím byla pro něj krásná, ale takhle nadpřirozeně, to nemohla být dívka, kterou miloval, tohle byla nejkrásnější čarodějka, jako kdy viděl, mohla by se srovnávat s bohyní krásy. ,, Má Afrodité...“ s úsměvem si zamumlal pro sebe, ale ona ho musela slyšet, protože mu na tuhle poznámku odpověděla. ,, Nepopichuj, ano? Spíš mi řekni, co bude dál, protože já to nevím, nevím nic a ničím si nejsem jistá.“ objevil se vedle ní, jelikož cítil z jejího těla strach, byl její oporou dříve a chtěl i nadále zůstat tím, čím byl pro ni kdysi, ale musel nejprve zjistit, jestli to cítí stejně jako on. ,, Nell, já nedovolím, aby se ti něco stalo, kašlu na svého pána a na jeho rozkazy, nežiji pro něj, nýbrž pro tebe, pro jedinou osobu na tomhle světě. Miluji tě a budu tě milovat do konce mého posledního dne, ale nevím, jak to cítíš ty. Musíš mi říct, jak se rozhodneš, ale přál bych si, aby si šla a zůstala se mnou.“ sledoval, jak zvedla svůj pohled k jeho, ale mlčela, jen začala tiše plakat, její slzy máčely její hebkou tvář. Pak už tušil, jak se rozhodla, jen se svezl na pohovku vedle ní a snažil se přijít na to, co bude dělat. ,, Karta se otáčí, Luke...“