Dorstenia gigas Sweinf. ex Balf.f. 1884

Když jsem jako chlapec chodil v létě ve Veľkých Levároch trhat moruše, netušil jsem, že mne za pár desítek let bude zajímat jiný zástupce z čeledi morušovníkovitých  (Moraceae) Dorstenia gigas. Většina z nás má v povědomí, že se jedná o rostliny ze Sokotry. Odtud má původ většina sbírkových rostlin. Jen málokdo ví, že D. gigas v přírodě roste i na jihu Arabského poloostrova. Druhový latinský název gigas (gigantický) je zcela oprávněný. Jedná se o jedny z největších pachykaulních sukulentů vůbec. Nejstarší známé exempláře mají šířku kmene u země až 1,5 metru a stejně tak jsou vysoké. Takovéto exempláře jsou ovšem v přírodě velmi vzácné. Tak jako všechno ostatní i ony podléhají nadměrnému tlaku člověka na své okolí.

D. gigas se ve sbírkách objevuje stále spíše ojediněle. Důvodem je malá dostupnost semen, levných semenáčků a citlivost rostlin na pěstitelské přehmaty. Pěstování při dodržení některých zásad není ovšem tak obtížné, jak to může leckomu připadat.

Prvním předpokladem úspěchu je správná volba substrátu, který má být velmi minerální. Osvědčená je směs pemzy, kokosového vlákna s přídavkem granitu. Tento substrát je ovšem velmi chudý na živiny a pokud se chceme ve sbírce dočkat impozantních exponátů, je nutné alespoň z času na čas používat živné roztoky a použít dostatečně velkou nádobu. V opačném případě jsou  přírůstky jen minimální, ale rostlinky zůstávají kompaktní a nezaberou tolik místa. Ve druhém případě je vhodné vybrat hlubší keramickou nádobu, aby krása rostliny ještě více vynikla. Pravidelným řezem můžeme navíc dosáhnout i pěkného bonsajového tvaru. Řez doporučuji provádět těsně pod prvním listem na špičce větévky. Rány po takovémto zásahu jsou malé a rychleji se hojí, postupně zarůstají a řezem upravené rostliny působí dojmem přirozeného větvení bez zásahu zvenčí. Citlivost kořenového systému na pěstitelské přehmaty (především zálivku v nevhodnou dobu) někteří pěstitelé předcházejí roubováním na další druh rodu D. foetida.

Dalším předpokladem úspěšného pěstování je zajistit rostlinám D. gigas dostatek tepla a přebytek světla. Zejména formy pocházející ze Sokotry vyžadují vyšší minimální teploty, pro zimování je to alespoň 14 °C. Stejně jako u dalšího oblíbeného sukulentu ze Sokotry Adenium socotranum i D. gigas začíná stagnovat v růstu někdy už při poklesu teplot na 18 °C. Na rozdíl od většiny dalších dorstenií vyžaduje světelně velmi exponované místo, jinak se vytahuje za světlem. K tomu dochází i pokud D. gigas ve sbírce umístíme do hustého porostu vyšších rostlin. I při dostatku světla dochází k soupeření o místo na slunci, stejně jako to můžeme vídat u stromů v lese a výsledkem jsou tencí, méně vzhlední jedinci. Rovněž tak roubovanci se více vytahují a kmen příliš nesílí. Zaleží také na tom, jakou použijeme podložku. Když už se tak stane, můžeme vzhled upravit řezem. Při pravidelném řezu také dochází k tolik žádoucímu tloustnutí stonku. A pokud jsou odřezky alespoň 10 centimetrů dlouhé, můžeme je zakořenit. Řízek umístíme na teplé, tentokrát stinné místo a za vhodného počasí po kapkách zavlažujeme. Pokud není vyloženě chladno, můžeme zavlažovat denně. Jako substrát pro zakořeňování se používá čistá pemza. Je porézní, takže v sobě udržuje mírnou vlhkost, aniž by řízky byly přemokřené. Zakořeňování může trvat i půl roku, hodně záleží na velikosti řízku. Pozor! Ještě než se objeví kořínky, můžeme pozorovat vyhánění prvních zelených výhonků. Předčasná bohatší zálivka často zhatí naší dosavadní snahu. Dalším způsobem rozmnožování jsou výsevy semen. Ta jsou ovšem méně dostupná, než semenáčky. Nevím o nikom v našem regionu, komu by se povedlo získat semena ze sbírkových rostlin. Ani větší rostlina vyobrazená na přiloženém snímku dosud nekvetla. Květy mají typický vzhled jako všechny ostatní dorstenie. D.gigas zimujeme při již zmíněných 14 °C zcela na sucho. Pouze pokud rostliny umístíme do přetopeného bytu, občas mladší jedince zakápneme. Droboučké semenáčky lze pod speciální zářivkou/výbojkou udržovat v mírném růstu i v zimním období, aniž by došlo k jejich deformaci.