Vhodné typy kaudexů pronaše sbírky
3. 6. 2012
Vhodné typy kaudexů pro naše sbírky
I přestože je v dnešní době nabídka kaudiciformních rostlin velmi pestrá, stále existuje mnoho druhů, které se v našich sbírkách vyskytují v menší míře nebo jen sporadicky. A právě s některými z nich bych Vás chtěl v tomto příspěvku seznámit.
První skupinou jsou zástupci rodu Cyphostemma. Patří do čeledi Vitaceae, tedy do čeledi révovitých. I nezkušený pozorovatel si může všimnout totožného stylu květenství jaké má vinná réva. I listy jsou téměř u všech druhů cyphostem vinné révě velmi podobné, jen mají výrazné znaky sukulence. U nás se běžněji pěstují C. juttae a C. bainessi. Jedná se velmi dekorativní druhy s rychle přirůstajícím kaudexem a loupající se borkou. Je jen škoda, že stejně mohutným dojmem působí i listy. Pokud jim dopřejeme dostatečně výživnou zeminu, za pár let nám začnou vytlačovat ostatní rostliny ze sbírky. Tyto dva druhy jsou však dostatečně známé. Nyní se chci věnovat jiným málo známým a ještě méně rozšířeným druhům. Jedním z nich je C. laza, jejíž domovinou je ostrov Madagaskar. V přírodě vytváří ne zrovna vzhledný kuželovitý kaudex. Vše se ovšem změní, pokud rostlinu alespoň na konci vegetace zastřihneme (to je nezbytnost, neboť rostlina vytvoří během léta liánovité výhony o délce 4, 5 a více metrů). V tom případě se kmínek začíná větvit a rostlina dostává keřovitý ráz. Pokud se nechcete zaměřit na tvorbu semen, můžete C.lazu zkracovat vícekrát během sezóny. Dalším druhem, který jsem u nás dosud u nikoho neviděl, je C. adenocaulis. Její kulovitý kaudex roste výhradně pod zemí. Jakmile jej obnažíte, nadzemní část přestává růst (stejně tak jako např. Kedrostis) a přirůstá pouze část zapuštěná do substrátu. Tato Cyphostemma má už výrazně menší listy a proto je vhodná i pro pěstování v prostorově menších sbírkách. Výhony, které se obtáčí kolem všeho, co jim přijde do cesty, však dosahují stále hodně úctyhodných rozměrů. Zajímavým druhem je i C. elephantypus (sloní noha). Dr. Werner Rauh se zmiňuje, že kaudex u báze dosahuje průměru až 1,3 metru. Rostlina na snímku na to zatím nevypadá. Sympatické na této rostlině je, že vytváří skutečně malé listy a tenké stonky, které se mohou obtáčet na spirálu apod. Hlavním růstovým obdobím všech Cyphostem je květen až září. Snesou bohatší zálivku a nejsou tak choulostivé na pěstitelské přehmaty, jako následující popsané druhy.
Do příbuzenstva Stapelií, čeleď klejichovitých (Asclepiadaceae) patří další 2 zajímavé rody. Jedním z nich je rod Raphionacme. Vytváří velké kulovité kaudexy, které poměrně rychle přirůstají. Jednotlivé druhy jsou si navzájem dost podobné. Bezpečně je můžete rozlišit podle květenství. Osobně jsem ale žádné Raphionacme kvést neviděl a tak se laik, jako jsem např. já, musí spolehnout na to, že název na jmenovce je pravý. Pěstování Raphionacmí není tak zcela jednoduché. Pro úspěšné pěstování vyžadují propustný substrát a vysoké teploty, při kterých snesou i bohatší zálivku. Přesto pěstitelé specialisté doporučují, aby každá další zálivka následovala až po úplném vyschnutí substrátu. Pokud se citelně ochladí, byť krátkodobě, zálivku okamžitě přerušíme. Na uvedených snímcích jsou zástupci druhů R. procubens a R. burckei s kaudexy přes 20 cm v průměru. Druhým aktraktivním rodem z čeledi klejichovitých je rod Brachystelma. Přibližně na 50 druhů jich roste na jihu a východě Afriky. Brachystelmy vytvářejí podzemní hlízy – kaudexy, které slouží jako zásobárna vody, škrobů a jiných důležitých organických látek. Nadzemní část tvoří nesukulentní stonky, které v období sucha zasychají a přežívají pouze hlízy. Květy o velikosti do 1 cm jednoznačně ukazují na příslušnost k čeledi Asclepiadaceae. Opylovačem je v přírodě drobný hmyz. I přestože rostliny hojně kvetou i ve sbírkách, semena se téměř vůbec nedaří získat. Umělé opylení je prakticky nemožné. Stejně tak se nedaří přemluvit vhodný hmyz, aby tuto činnost provedl za nás. Problematické je pěstování Brachystelm. Ty jsou citlivé i na krátkodobé přemokření. Substrát volíme maximálně propustný, bez organických částic a zaléváme doslova po kapkách. Hlavním růstovým obdobím je květen až září, ale začátek i konec sezóny si stejně rostliny určují samy. Jakmile se objevují nadzemní stonky, můžeme začít se zálivkou. Když stonky vadnou, zálivku ukončíme. Období klidu bývá v kultuře výrazně delší než období růstu. Pokud zimujete sbírku ve skleníku, doporučuji Brachystelmy opatrně vyjmout ze substrátu (nepoškodit při tom hlízu), nebo umístit na nejteplejší místo. Ve studeném skleníku vytápěném na nezbytné minimum se kondenzují vodní páry, vzduch je stále vlhčí a vlhkost proniká i do substrátu s rostlinami. Toto prostředí se může stát pro Brachystelmy osudné. Brachystelmy jsou opravdové klenoty sukulentní flóry, jejich pěstování je náročnější i pro ty zkušenější pěstitele.
Poslední fotografie
Toplist
Archiv
| červen / 2023 | ||||||
Statistiky
| Online: | 1 |
|---|---|
| Celkem: | 109559 |
| Měsíc: | 1877 |
| Den: | 133 |