QUEEN
Když se ve čtrnácti letech Freddie Mercury přestěhoval s rodiči z Bombaje (narodil se ovšem na Zanzibaru) do Felthamu, jeho poklidný život rozmazlovaného synka poměrně bohatých Peršanů se od základu změnil. Už tu nebylo žádné služebnictvo, které by se o něho staralo. Jeho otec už neměl tolik času. A Freddie musel každé ráno jezdit dvoupatrovým autobusem do školy, kde se mu spolužáci smáli kvůli přízvuku i kvůli barvě pleti. Jeho prospěch se výrazně zhoršil. Když školu opouštěl, dokázal si další studium představit jedině na škole uměleckého směru: v Ealing Art School, kde mimochodem studoval i Pete Townshend.Británie druhé poloviny šedesátých let byla jako vroucí kotel. Hudební žebříčky ovládaly skupiny Beatles a Rolling Stones a v Londýně žil nový idol Jimi Hendrix. Freddie Hendrixovi doslova propadl. Nosil hedvábné duhové košile, šifonové šály, na hlavě si vytvářel složitý účes ve stylu „rozcuchán elektrickým šokem“ a v přestávkách vyskakoval s dlouhým pravítkem, které mu sloužilo jako mikrofon, na lavice a za doprovodu imaginámí kytary vyřvával na celé kolo Purple Haze. O pár let později bude stejnou pózu široce rozkročen, tentokrát už s pravým mikrofonem a stále imaginámí kytarou kolem krku zaujímat na pódiích a přivádět tisíce fanoušků k extázi. Jenže zatím jeho napodobování Hendrixova zpěvu moc nadšení nevzbuzovalo. Spolužáci ho okřikovali a dělali si z něho legraci. Jinak tichý a nenápadný Frederick jim připadal tak trochu jako blázen.Budoucí „královně“ trvalo plných šest let, než se skutečně prosadila. Její zárodek vznikl už roku 1968 na chodbách londýnské Imperial College, kde se student fyziky jménem Brian May pokusil založit skupinu. Přidal se k němu Roger Taylor (původně chtěl studovat stomatologii) a Tim Staffell, spolužák Freddieho Bulsary z kurzu umění. Začali si říkat Smile. První a zároveň poslední singl žádné hudební zemětřesení nepřinesl. Po dvou letech Staffell skupinu opustil, ale předtím ještě stačil přesvědčit Freddieho, aby ho u Smile nahradil. Krátce nato se trojice doplňovaná o nejrůznější basisty, kteří se střídali přímo závratnou rychlostí, vydala na první turné po školních klubech.Roku 1971 přišel ke Smile John Deacon, v pořadí už sedmý hráč na basu. Skupina si s jeho příchodem změnila název. Začali si říkat Queen. O rok později je do své stáje přijala megaspolečnost EMI a skupina vydala první písničku Keep Yourself Alive. Kritici ji ztrhali, rozhlas ji odmítl hrát. Stejný osud málem potkal i první album s prostým názvem Queen.S druhým albem, které mělo stejně málo nápaditý název Queen II, konečně prorazili. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. V období mezi léty 1973 až 1991 vydávali průměrně jedno album ročně.Dokáže vůbec někdo charakterizovat styl skupiny Queen? Ano, byl to rock, ale i něco navíc. Queen uměli zahrát klasickou „vypalovačku“ jako Tie Your Mother Down, ale také hymnus typu We Are The Champions. Nahráli futuristické elektronické Radio GaGa i jedny z nejkrásnějších balad rockové historie. Psali tradiční diskotékové hity jako Another One Bites The Dust i netradiční Under Pressure.Vždy si dokázali zachovat originální zvuk, díky kterému je posluchač pozná doslova po pár tónech. Přispěl k tomu Mercuryho vokální projev a nezaměnitelný zvuk kytary Briana Maye, („Chtěl jsem někdy natočit desku s velikým orchestrem, ale s Queen to prostě nejde. Brian zvládne celý orchestr na jedné kytaře,“ řekl Mercury po vydání sólového alba Mr. Bad Guy.) Ale především neobyčejné sbory, označované za nejlepší v posledním půlstoletí, které vynikly třeba v Bohemian Rhapsody.Další šok připravil Mercury diskžokejům z rozhlasových stanic. Konečná verze trvala šest minut – dvojnásobek proti běžným singlům. A Queen odmítli cokoli vyškrtnout nebo zkrátit. Posluchači jim dali za pravdu.Videoklipy Queen nikdy nebyly nudné nebo nenápadité!!!!!Přišlo poslední vystoupení před kamerou: These Are The Days of Our Lives. Žádné výstřelky, žádná přepychovost, žádné bláznivé nápady. Jen civilní Mercury (bez kostýmu a bez líčení) otočený přímo do kamery. Nic neskrývá, na nic si nehraje. Umírající člověk se loučí se svou největší láskou – s publikem.Poslední měsíce jeho života byly těžce poznamenány rozvinutou chorobou AIDS. O své nemoci věděl, ale nikdy o ní nemluvil. Dokonce i členům skupiny přiznal svůj skutečný zdravotní stav jen pár měsíců před smrtí. „Věděli jsme, že se něco děje, ale jistotu jsme neměli.“ prohlásil May. Postupující Freddieho choroba přinutila skupinu, aby omezila vystupování. Nejprve Mercury prohlásil, že se už cítí na turné příliš starý. „Nemyslím, že by se dvaačtyřicetiletý muž měl prohánět v trikotu po jevišti. Není to zrovna důstojné,“ řekl. Začaly se ozývat hlasy, že se skupina rozpadá. Pravda byla smutnější. Poslední turné absolvovali roku 1986 pod názvem Magic Tour. Pak už přišlo jen vystoupení s Montserrat Caballéovou v Barceloně roku 1988. Freddie však zpíval z playbacku. V tisku se objevují první dohady o nemoci AIDS. Mercuryho život k tomu novináře svádí. Když se v únoru 1990 objevil na předávání cen Brit Awards v nepříliš dobré kondici a značně pohublý, dohady přibývaly.Teprve 23. listopadu 1991 sděluje Mercury novinářům před svým domem, že byl pozitivně testován na AIDS. O den později, kolem 19:OO hodin, Freddie ve svém bytě v Kensingtonu umřel. Odešel člověk, který kdysi prohlásil: „žít do sedmdesáti by byla nuda.“V posledních dvou letech života Freddie nutil své spoluhráče, aby tvořili a snažil se vše nazpívat, dokud měl ještě sílu. Díky tomu mohlo po údajně posledním albu Greatest Hits II vzniknout opravdu poslední album skupiny Queen s Freddieho hlasem v každé písni. A tak po čtyřleté namáhavé práci zbývajících členů Queen na svět dostává album Made In Heaven. Jak pozdeji Brian uvedl, jeho nejoblíbenější skladbou z tohoto alba je Mother Love, protože byla zároveň jeho poslední spoluprací s Freddiem. Bez něj se jim nejobtížněji dokončovala skladba Let Me Live. Tímto albem končí éra jedné z nejslavnějších, nekritizovanějších, nejúspěšnějších skupin osmdesátých a devadesátých let.
Stále má miliony fanoušků, kteří nikdy nezapomenou a vědí, že The Show Must Go On.....