Jdi na obsah Jdi na menu
 


Neděle 25. října 2020

25. 10. 2020

papez-a-sanchez.jpg

Původně jsem chtěl mít klidnou neděli, udělat si „pohodovou“ kávu (to je ta, kde hodinu vše připravujete, ručně melete, překapáváte a pak si užíváte), ale prostě mi to nedalo a začal jsem psát. Ale přišel do toho výjimečný stav, vyhlášený španělskou vládou krátce po poledni zimního času, takže si pojďme napřed udělat malý odskok do „vězení“ a pak se vrátíme k původnímu tématu.

Socialistický španělský premiér dnes po poledni v projevu ala Prymula, tedy bez jakýchkoliv emocí a bez mrknutí oka, oznámil vyhlášení výjimečného stavu v celé zemi a  vyzval občany k disciplíně a omezení sociálních kontaktů. Vysvětlil, jim, že ačkoliv plní svědomitě všechna úžasná a jistě účinná nařízení (roušky vždy a všude, rozestupy, omezení volnočasových aktivit, sprchování se v gelech a podobně), moc to nefunguje, čísla pozitivních rostou a tak musí vláda dalšími úžasnými nápady na omezení života nadále dbát o zdraví populace. Cíl vlády je ambiciózní: stlačit počet pozitivních pod 25 případů za  7 dní na 100 tisíc obyvatel. To je buřt, že nyní je to přes 700 a že cíl „25“ je zcela nesplnitelný, snad jen v případě, že všichni včetně psů a koček zůstanou půl roku doma a někdo rozkazem č. 01 vyzmizíkuje zcela všechny viry, které ty úžasné PCR testy také detekují. Sánchez hlavně, aniž uznal jakoukoliv vlastní chybu, neřekl to podstatné „b“, totiž to, co bude, když se tento cíl nepodaří splnit, zda odvolá nepopulárního ministra zdravotnictví Illu zvaného „slon v porcelánu“ nebo hlavního epidemiologa Simona, kteří se oba tváří, jako by do práce přišli teprve včera a nenesli žádnou zodpovědnost nebo zda dokonce nepřevezme ON politickou odpovědnost a neodstoupí. Protože trpělivost lidí není bezmezná. No nic, hlavně že se kanárů netýká zákaz nočního vycházení. I když, kdo by coural venku, když už od července musíme mít "slizku" na puse po celý den a hospody se tady stejně zavírají o půlnoci a noční kluby a diskotéky jsou zavřené pro jistotu stále. Tak o co vlastně "go", že. 

Ale zpátky k původnímu tématu, kvůli kterému jsem si to kafe uvařil. Nelíbí se mi nejen vývoj v milované české kotlině, ale ani ve Španělsku. No a protože matičku stověžatou už každé ráno po procitnutí nevidím skoro devět let, vyjádřím se raději k tomu, co se za uplynulý týden událo na Pyrenejském poloostrově. A hon na Prymulu nechám vám. Tak se posaďte, taky klidně s kávou, zkusím se vtěsnat do deseti minut čtení.

Socialisticko-komunistická vláda čelí katastrofickému ekonomickému, sociálnímu a zdravotnímu panoramatu, o tom už nikdo ve Španělsku nepochybuje. O tom, jaký je stav, hovoří nejen (úděsné) statistiky, ale i to, že vláda se musí scházet dnes, v neděli a zkazí tak dlouho naplánovaný „vatikánský“ image našeho Vůdce Sáncheze, který se spolu se svými poradci rozhodl vylepšit u věřící části voličstva svůj profil návštěvou u Svatého otce, když už se na přání chávezisty Iglesiase musel stát prvním španělským premiérem, který při nástupu do funkce nepřísahal na Bibli. Tím druhým důvodem návštěvy bylo dát Vatikánu trochu najevo, že ten antiklerikalismus stávající španělská vláda nemyslí až tak vážně, tedy až na pana Iglesiase, který se dokonce nechal slyšet o něčem tak nepodstatném, jako je církevní majetek. Že by ho církev měla podle komunistů moc? Nevím, nechme se překvapit, třeba se po zdanění úspěšných a bohatých, které se brzy plánuje, dočkáme dalších překvapení. Možná se budeme muset začíst do španělských dějin, protože všechno už tady jednou bylo. Ale zpátky do paláce Moncloa, tam místo píár rozhovorů premiéra, jaké že to bylo ve Vatikánu u Františka, musí vláda jednat o požadavku devíti autonomních vlád (zvláštní že jsou ze socialistického pelechu, jako pan premiér) vyhlásit výjimečný stav, protože jen tak lze omezit mobilitu obyvatelstva v noci a překazit záškodnické plány viru, který útočí podle jen pod pláštíkem tmy.

A protože vláda bude jednat „na dálku“ a tím se de facto ruší jakákoliv diskuze, protože knoflíky přepíná a tím slovo uděluje velký Vůdce, tak je o demokracii a tím i o výsledku dnešního hlasování předem rozhodnuto. Ale nebojte, tak krátké jednání vlády zase nebude, když už se schází, je nutné projednat ještě jednu maličkost a to ekonomické ukazatele, které jsou děsivé, ale také jak dále utrácet, protože prvních 14 miliard z právě otevřeného finančního baru EU se již blíží (informovali jsme ZDE), protože plán nesmyslného utrácení a ničení budoucnosti našich dětí a vnuků byl již Bruselu předán. A tak je nutné nečekat ani minutu, dokud si to činovníci Evropské centrální banky nerozmyslí a rychle všechno utratit, stylem, jako by snad už žádné zítra nebylo a přitom doufat, že se ze španělského multibilionového eurového dluhu v nějakém kratším horizontu nakonec stane dluh evropský, protože tak to má vedení Evropy prostě našlápnuté. Nevěříte? Tak pár let vydržte, až vznikne federace. Ostatně to je již vidět na zadlužování ČR, stylem jakobysenechumelilo. Dostanete pak na výběr, krach státních financí a žebrota anebo pojďme ty dluhy dát na hromadu, protože ve 27 se to lépe táhne, do pekla. 

Takže pokračujme týdnem dál, v pondělí byl tedy Sánchez v Bruselu a otevřel účet u evropského finančního baru a tím se současně zavázal ke zvýšení daní, zrušení nízkých sazeb DPH, ekologizaci a digitalizaci země, protože to je prý v boji s virem důležité, o tom ale taktně před novináři pomlčel. Pak se rychle musel vrátit do Madridu na jednání parlamentu, protože v úterý a ve středu se projednával návrh strany VOX na vyslovení nedůvěry socialisticko komunistické vlády. Co k tomuto, v historii moderního Španělska myslím pátému pokusu odvolat vládu, dodat? Inu, všechno proběhlo podle plánu. VOX dosáhl pozornosti a důležitosti, kterou hledal, na separatistech a komunistech nenechal jeho šéf Abascal niť suchou. Sánchez je potěšen, protože může i nadále vesele používat strašáka tzv. extrémní pravice (ba přímo fašistů, považte), a může s touto pomocí udržovat podporu vlády v klubku zmatených a nespojitelných hloučků komunistů, separatistů, dědiců teroristů z ETA a dalších vykuků, kteří se natlačili do parlamentu. Dříve středoví Ciudadanos se ještě více než dříve natiskli doleva, aby byli v budoucnu pozřeni socialisty z PSOE, zato VOX se ústy šéfa Abascala jasně definoval jako tvrdá pravicová a národovecká strana. To bylo předvídatelné a to bylo cílem celého toho parlamentního představení.

VOXu izolace vyhovuje a svědčí, preference mají stabilní a jsou již třetí nejsilnější stranou. Navíc poté, co se v hlasování o důvěře vlády pravicová Partido Popular (lidovci) přiklonila na stranu socialisticko komunistické vlády, tak mají kde brát další voliče. Těch zklamaných z postoje předsedy lidovců Casada budou tisíce. Protože vstoupit na potápějící se bárku podporovatelů vlády, kam již dříve nastoupili komunisté, separatisté a dědici ETA, to chtělo hodně politické odvahy. Obzvlášť mi vadí komunisté Pabla Iglesiase, protože aspoň pro mne osobně, je komunismus jednou z největších hrůz v dějinách lidstva, stejně jako byl nacismus nebo fašismus. Ve všech zemích, ve kterých komunisté dosáhli moci, se projevili jako zločinci a je nutné být před nimi na pozoru, i když se z nich dnes mnohdy stali vysocí kněží demokracie. Ano, byli mezi nimi i idealističtí a čestní, ti však skončili mrtví. Rusko, Čína, Vietnam, Severní Korea, Kambodža, Kuba, Albánie, Jugoslávie, Bulharsko, Rumunsko, ale i sousedé bývalého Československa, tedy Maďarsko, Polsko, Německo, a v neposlední řadě naše bývalá společná republika … je to prostě dlouhý seznam. V každém případě nemůžeme od těchto fanatiků očekávat nic dobrého, bez ohledu na to, jaké jméno nebo zkratku používají. A že jsou (a byli vždy) nebezpeční i pro Španělsko je nutné vidět nejen v historii (Dolores Ibárruri a její památný projev v parlamentu 16. června 1936, kdy hrozila Calvo Sotelovi, že dnes mluví naposledy. Sotelo byl hned druhý den zavražděn.), ale i v tom, jaké nálepky dávají jiným, třeba VOXu. Nazývat VOX fašisty je totiž útokem na španělskou Ústavu, protože i když osobně nesouhlasím s mnoha návrhy Abascalovy strany, tak jí musím přiznat stejná práva, jako má třeba Podemos. Prostě nevidím nikde nic, co by ospravedlňovalo tu antifašistickou výstrahu, deklarovanou z úst osvoboditelů dělnické třídy všem těm, kteří tak s pomocí bezedných sociálních dávek a nepodmíněných příjmů trpí pod jhem kapitalismu. Prostě nemám rád ty salónní antifrankisty, kteří jsou teď tak strašně In, zvláště poté, co si to vyřídili přesně před rokem s diktátorovými ostatky. Na druhou stranu ale vidím všechny ty skupiny, které se snaží rozbít Španělsko a vidím narůstající odvahu dědiců teroristické ETA. A to mne naplňuje skutečnými obavami.

Ale zpátky k nedůvěře vlády, tedy k návrhu na vyslovení nedůvěry ze strany VOX. Rozhodně úsměvnou mi přišla snaha socialistů zamítnout hlasování z důvodů epidemiologických, argument jistě malebný, ale nevím, jestli se kvůli parlamentu zastaví svět. Nadále se testuje, zjišťují pozitivity a podivný neodvolatelný pár, kterým jsou ministr zdravotnictví Illa a hlavní epidemiolog Simón, nadále fungoval a funguje. Ostatně si myslím, že tento návrh na vyslovení nedůvěry byl stejně tak ústavně v pořádku, jako svého času návrh Podemosu a nebo socialistů Pedra Sáncheze, které si mnozí už nepamatují. Vše pak následně zaniklo v nadšeném potlesku socialistů a komunistů předsedovi dříve pravicové Partido Popular, která hlasováním „proti“ návrhu VOXu umožnila dál vládě vládnout, se všemi důsledky. A předseda lidovců Casado si v té chvilce slávy vůbec neuvědomil, že právě sedl na lep VOXu. Ten totiž dosáhl svého cíle, pochybuji totiž, že chtěl skutečně odvolat vládu. Cílem všeho bylo dát pravicově smýšlejícím Španělům jasný signál, kdo stojí kde na španělské politické scéně. Casado získal frenetický potlesk všech těch, kteří se domnívají, že Vox je ultra a dokonce fašistická strana, všech těch, kteří jsou ale nesmírně spokojeni s komunisty, separatisty a pohrobky ETA. Všech těch, kteří ale lidovce nikdy volit nebudou. Je zajímavé vidět, že něco tak zcela falešného, ​​jako je fašistický charakter strany VOX, se má stát pravdou, na základě které stojí vláda. Předesílám, VOX není můj šálek kávy, ale na druhou stranu tu nevidím nic, co by to ospravedlňovalo. Ale což, na to se historie neptá, důležité jsou lži a propaganda, což jsou taktiky, v nichž byli komunisté vždycky mistři. Fašismus je dobře prozkoumaná ideologie a lze bez jakéhokoli náznaku pochybností říci, že Vox nesplňuje žádnou z podmínek, která by takové vážné obvinění ospravedlňovala. Pokud by tomu tak bylo, porušovalo by to ústavní principy a španělský Ústavní soud by k návrhu například Pabla Iglésiase bezpochyby ihned zasáhl a stranu VOX zakázal.

Co dodat. Španělskou pravici čeká ještě dlouhá cesta, na které ale bohužel ceduli s názvem „spolupráce“ nevidím. Problém Partido Popular spočívá v tom, že Vox, ať se to lidovcům líbí nebo ne, je parlamentní stranou a má ideologii, která je nepochybné atraktivní pro všechny, kteří nesouzní se socialistickou-komunistickou vládou podporovanou separatisty a pohrobky ETA. VOX má jasná stanoviska k migrační krizi, nezaměstnanosti, daním, církvi a podobným tradičním tématům. A je z logiky věci nejbližším spojencem lidové strany Partido Popular, jak je ostatně vidět i v řadě regionálních vlád. Proto jsem si vždy myslel, že zdržení se při hlasování o nedůvěře Sánchezovy vlády je pro Partido Popular užitečnější, i když jsem souhlasil s kritikou některých Abascalových výroků. Nu což, zmýlil jsem se, kmotři z regionů rozhodli na místo Casada. Bylo to strategické rozhodnutí, které posunulo lidovce více do středu politického spektra, kde plánují hledat v revíru slábnoucí středové strany Cuidadanos. To je ale cesta do pekel, centrismus je na politické scéně v celé Evropě na ústupu a označení lidovců „zbabělou pravicí“ mi připadá poměrně přiléhavé.

Zbabělé proto, že se lidovci vedení Casadem nepostavili čelem a přímo Pedro Sánchezovi, který předsedá socialisticko komunistické vládě, která mimo jiné prosazuje eutanazii, potraty nezletilých bez souhlasu rodičů, útočí na dějiny a Krále, snaží se zpochybnit majetek Církve, demontovat nezávislost justičního systému až se to nelíbí až v Bruselu, považte. Tomu Sánchezovi, který si jel upravit image do Vatikánu a přitom se opírá o politické pohrobky těch, kteří spáchali jednu z největších genocid v historii proti katolíkům. Tisíce katolíků byly totiž během španělské občanské války ohavně a bez jakékoli lítosti vyhlazeny komunisty a jejich spojenci, stejně jako to dělali jejich sovětští učitelé a poradci v Sovětském svazu s pravoslavnými. Již to, že papež František, ačkoliv jeho pontifikát není prost nonkonformních kroků, nechtěl přijet do Španělska na oslavu pětistého výročí narození svaté Terezie od Ježíše, mnohé o současné španělské vládě naznačuje.

Přeji hezkou neděli. Karel

Vytisknout

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 
TOPlist