Gran Canaria Fórum

Zapomenutá sláva, tak by se dal lakonicky shrnout výsledek dnešního výletu. 

 

Ten, kdo byl někdy na Gran Canaria a bydlel či navštívil oblast mezi dunami a majákem na jihu ostrova, nemohl nevidět malé sportovní letadlo letící nad plážemi v nepříliš vysoké výšce a táhnoucí za sebou reklamní vlajku. Někdy s diskotékou BoneyM, někdy s upozorněním na zlatnictví Grimaldi, které má už snad 25 let slevy 50%.

 

Ten, kdo jel někdy z letiště na jih, nemohl přehlédnout před San Augustinem starou Dakotu, myslím, že je to DC-7, která byla kdysi dávno upoutávkou na letiště El Berriel (založeno 1935), toho letiště, ze kterého startují letadla, vlekající našeho Grimaldiho. Tak ale jako je oprýskaná a zašlá ta Dakota, která dnes spíše (bohužel) odpuzuje než láká k návštěvě, tak je trochu zašlá i sláva letiště El Berriel. Ale bývaly to doby, tak před třiceti lety….

 

Každý, kdo tehdy přiletěl na Gran Canaria, nemohl nevyzkoušet turistické novinky, které (nejen zde) poutaly nadšence a lákaly skoro každého. Ať to byly vyhlídkové lety nad ostrovem, přes Roque Nublo, nad plážemi, přístavem v Pas Palmas s malým výletem třeba až na Fuerteventuru, nebo vyhlídkové lety helikoptérou či tandemové seskoky padákem s dopadem na pláž pod Playa del Ingles. Vzpomínám, že na El Berriel jezdily ze všech možných turistických destinací autobusy plné nadšenců, kteří museli vzlétnout nad ostrov nebo si prostě jenom skočit. A tak se Real aeroklub rychle rozrůstal…..

 

Vyrostly brzy dva hangáry, prodloužila a vylepšila se rozjezdová dráha (dnes na ní může přistát i CASA 235 VIDEO), vyrostla restaurace s bazénem, parkoviště, kanceláře leteckých společností a poskytovatelů různých služeb, jako pilotní škola, seskoky padákem a další.

 

Myslím, že dobu největší slávy má již celý aeroklub za sebou, je to určitě škoda, ale dnešní turisté už mají trochu jiné zájmy než v dobách turisticky pionýrských sedmdesátých let. A tak Real aeroclub uvadá a žije vlastně jen z poplatků za „parkování“ soukromých letadel těch movitějších, z oprav letadel, z pronájmu části dráhy několikrát za rok grankanárskému auto-moto-klubu pro prodloužení jejich závodní dráhy a z provozu vrtulníku záchranné služby. Kanceláře společností, které propagují tandemové seskoky padákem, vyhlídkové lety nebo pilotní školy byly v době mé návštěvy zavřené, s otlučenými cedulemi a bez obvyklých leafletů volně k dispozici. Restaurace sice žila, ale spíše jen díky bazénu, okupovanému desítkami domorodců“, kteří rádi využívali klidnou možnost parkování a lidovou cenu 1,80 euro za lehátko a den. Stavební stav nemovitostí a parkovou úpravu hodnotit nebudu, protože jsem znám svým přehnaným nárokem na nevyhazování odpadků kamkoliv a na nátěry a úklid.

 

Ale postupně… z Maspalomas to je příjemná projížďka, parkoviště bylo volné, volně se dalo projít až na začátek startovací dráhy a fotit, v restauraci voněly bifteky a stačilo jen se posadit a objednat, u bazénu se dala najít volná místa, vrata před hangáry byla otevřená stejně tak jako vrata do hangárů, dalo se projít až k řídící věži a fotit a fotit. A že bylo i co. Měl jsem tu možnost vidět i příchod mladé dvojice, která si zaplatila vyhlídkový let, takže pilot odzkoušel letadlo, omladina se zatím občerstvovala, pak instruktáž a bezpečnostní pokyny a vzhůru do Pipera a nahoru. Fotek se urodilo dost, ne všechny snesou tvrdší měřítko, ale bylo přes 40 a to mě snad omlouvá. Pro fandy letectví, kteří se budou chtít dozvědět něco o focených letadlech, doporučuji vygooglit podle jejich označení.

 

A co říci závěrem…příjemný výlet, mnoho zajímavého k vidění i focení, trocha toho adrenalinu když vám v silném větru přistávají nad hlavou sportovní letadla a zajímavost v podobě pozorování systému zachytávání a výměny reklamních transparentů. Snad jen malá douška na závěr : pokud budete chtít fotit, doporučuji pořádný objektiv, přikrývku hlavy, trpělivost a na zabití volné chvilky třeba dalekohled.

 

Zde jsou fotky jenom na ukázku, více ve Fotoalbu na hlavní stránce v sekci Fotoblog.