Mladší školní věk
Pro věkové období mladšího školního věku jsou charakteristické dvě kritické periody. První periodou je vstup do školy, kdy dítě výrazně mění denní i pohybový režim. Druhá perioda obsahuje období zpomalení růstu, teda přípravná fáze pro pubertu. Perič (2008) ve své publikaci tvrdí, že tato věková kategorie je v prvních letech charakterizována zejména rovnoměrným růstem hmotnosti a výšky dětí. Spolu s tím dochází také průběžnému k rozvoji vnitřních orgánů, krevního oběhu a vitální kapacity plic. Ustaluje se zakřivení páteře, osifikace kostí pokračuje rychlým tempem, přesto jsou kloubní spojení velmi měkká a pružná. Dochází ke změnám tvaru těla, mezi trupem a končetinami nastávají příznivější pákové poměry, které tak vytvářejí pozitivní předpoklady pro vývoj různých pohybových forem.
Mladší školní věk je senzitivním obdobím pro rozvoj koordinačních schopností, relativní síly, odrazové síly, obecné vytrvalosti a rychlosti frekvence pohybů. Šestý a sedmý rok je obdobím herní činnosti, kdy nejúčinnější formou jsou krátce trvající jednoduché hry s velkým emočním účinkem. V osmém a devátém roku života začíná převládat konkrétní myšlení, rozvíjí se paměť, schopnost dané podněty zevšeobecňovat a abstrahovat. Devátý a desátý rok je specifický prudkým nárůstem percepčních schopností, kdy děti lépe odhadují vzdálenost a rychlost předmětů, které se pohybují. Dále se jim zlepšuje periferní vidění, proto je pro tento věk vhodný rozvoj orientačních schopností. Kolem devátého roku věku je již možné na základě testů laterality určit, který směr je otáčení je pro dítě přirozenější