10.3.2013 - Tandori
Dneska jsem byl multifunkčním psem. Dopoledne jsem si vyzkoušel pozici pyrotechnika. Chtěl jsem vidět, jak by to vypadalo, kdyby u nás doma vybuchla bomba. Měl jsem k tomu ideální příležitost, protože páníčkové odjeli nakoupit a z nějakého mně neznámého důvodu nás s bráchou nechali doma.
Jako první jsem našel leták nějakého supermarketu a chtěl jsem hrozně moc ochutnat tu krůtí šunku, která tam byla namalovaná. Řeknu vám, nebylo to nic moc, ale za chvíli jsem zjistil, že se s tím papírem dá dělat prima základ pro „vybuchlou bombu“. Rozcupoval jsem ho na malinkaté kousíčky a pěkně rovnoměrně to roznosil po celém bytě. Některé kousky jsem fakt pěkně schoval do zákoutí, kde je pak páníčkové objevovali ještě večer.
Pak jsem si chtěl chvíli hrát, a jelikož brácha byl jiného názoru, tak jsem si došel ke stolku do obýváku, kde máme schovaný koš s našima hračkama. Normálně je vytahovat nesmíme, panička nám každý den nějaké přidělí a s těma si pak hrajeme. Ale vzhledem k tomu, že teď tu žádná panička nebyla, tak jsem si pěkně všechny hračky vytahal sám. Pořád jsem hledal tu mojí nejoblíbenější – to je taková plyšová opička – ale ta byla až na dně košíku. Když jsem jí konečně vytáhl, tak jsem zjistil, že si s ní až zase tak moc hrát nechci, tak jsem to nechal bejt. Chvilku jsem počítal, kolik těch hraček máme a je jich fakt dost, za chvíli už mě to nebavilo, tak jsem se na to vykašlal.
Všimnul jsem si, že vedle gauče dost v rohu leží balónek, kterej mám taky dost rád, tak jsem se pro něj začal natahovat. No a ta lampička spadla na zem úplně sama, fakt! Dost mě to vylekalo, ale pak jsem si uvědomil, že to vlastně zapadá do mého plánu vybuchlé bomby, tak jsem se zase uklidnil.
Už mi byla dlouhá chvíle, tak jsem se šel podívat na páníčkovo sbírku DVD. Zaujal mě tam film „Sám doma“, to mi dost připomnělo mě. Začetl jsem se do obsahu tak vehementně, že jsem ten plastový obal trochu rozkousal. No tak moc se toho zase nestalo, ne? Jenže ouha, páníčkové po příchodu z nákupu byli opačného mínění. Zase jsem to schytal, páni ty ale vyváděli, jako by ta bomba u nás vybuchla doopravdy. Každopádně jsem se vymluvil na svou mladickou nerozvážnost a po chvíli byl naštěstí klid.
Odpoledne jsem měl chuť si vyzkoušet život loveckého psa. Byli jsme u řeky a dneska tam mělo sraz snad milion kachen a labutí. Měli jste vidět, jak jsem je všechny prohnal. Pravda, žádnou jsem nechytil a málem mi hrozil pracovní úraz, když se jeden labuťák odhodlal, že mě štípne. Ale byl jsem rychlejší, zachránil si tak zdravou kůži a můžu vám říct, že za ten zážitek to stálo. Do příště vylepším loveckou techniku, zeptám se kamarádky výmaračky, která s náma chodí na cvičák. Ta už má splněnou loveckou zkoušku, tak mi určitě poradí. Mám jasný cíl – kachnu na pomerančích…