8.2.2012 - Pozdravy od NicoLÁSKA
Dobrý mrazivý den do Poříčan J
Panička mě zase jednou pustila k počítači, že prý už jsem Vám dlouho nenapsal. Žije se mi tady moc dobře, pořád se tu něco děje. Několikrát v týdnu chodíme buď do psí školky nebo na cvičení agility, což mi opravdu hodně jde, takže mě to i baví. Na agility jsem byl zatím 4x a už zvládnu na „jeden zátah“ udělat slalom a 4 tunely za sebou, heč J A to neříkám proto, že bych se tím nějak chlubil – to je prostě fakt. Panička i paní cvičitelka mě moc chválí a pán to občas fotí. Jenže agility se cvičí pod „velkým stanem“ a tam by se muselo fotit s bleskem, což by rušilo ostatní pejsky, takže těch fotek tam zase tak moc není… Takže jinými slovy – důkaz nemám, musíte mi prostě věřit J
V těchto mrazech se mi vůbec nechce chodit ven a nejmíň ráno. Páníčkové mě musí hodně přemlouvat, abych vůbec vylezl z postele. Jenže uznejte – oni vstávají v půl šestý!!! Znáte snad nějakýho normálního pejska, kterýmu by nevadilo v takhle nekřesťanskou hodinu vstávat? Zkoušel jsem dělat mrtvýho, ale moc mi to nepomohlo. Ale aspoň jsem páníčky naučil, že mě nechají hajat, než se pán obleče a než se jde opravdu ven. Vždycky mě navlíknou do teplý vesty, což už jsem se naučil snášet a jde se. Ráno jsme zpátky brzy, to se vždycky jen honem vyčůrám a vykadím a už chci být zpátky v domácím křesle nebo lépe na někom z páníčků. Před den se mi ven chce o něco víc, tak to se se mnou někdo z páníčků projde na delší procházku. Já jsem dost hodný a ukázněný, takže můžu celou dobu běhat na volno, což je fajn. Ale už se těším na jaro, to se bude ven určitě chodit mnohem víc a to si to pak užiju taky mnohem víc. Teď jsme víc doma, ale to taky nevadí, protože mi zatím stačí školky a agility a nebo, když jsme na návštěvě u Samíčka, tak je dost sranda. Ale když už jsme doma, tak to taky není špatný, mám tu spoustu hraček a páníčkové si se mnou taky hrajou J Taky to občas zkoušíme s kočkama (to jsou ty divný psy, co s náma žijou), někdy je vyzvu já a dokonce už někdy vyzve ta nejmladší mě. Ale pořád se nějak nemůžeme dohodnout, jak si budeme hrát, tak to zatím moc nedopadlo. Panička říká, že ta nejmladší kočka by ráda, abych ji honil, vždycky přede mnou udělá cukrbliky a zmizí rychlostí blesku. Jenže já zatím nevím, jestli ji chci honit – asi moc ne. Ale co mě baví, je krást jim kočičí hračky. Mají takové malé myšky a míčky a když jim je panička hází, tak já vždycky mažu, abych tam byl jako první a pak vítězoslavně běžím na svoje místečko s ulovenou myškou v puse. Panička se pak zlobí, že jim mám hračky nechat, že prý mám svoje, ale to já dělám, že vůbec neslyším a příště stejně mažu znova.
Taky mě tady hrozně baví mazlení. Dost velkou část dne se rozvaluju a nastavuju všechno, co jde. Páníčkové mě hodně drbou a mazlí a to já jsem pak v sedmém nebi. Už jsem si je tady dost omotal kolem prstu a všechno se tu okolo mě točí, ale takhle by to mělo být, ne? Včera jsem je dokonce donutil, aby mi koupili syrečky. Důvod Vám prý napíše panička (nevím proč J ) Nejdřív jsem na ně koukal, ale pak jsem to ochutnal a byla to bašta. Kočky mi to samosebou záviděly, tak jim panička taky kousíček dala, ale snědl to jenom Rudík, „dámy“ dělaly, že jim to smrdí, nebo co…
Váš Nicolas