PŘÍTEL V NESNÁZÍCH
Byla zima a ten den mi umřel můj milovaný mourovatý kocourek. Chytnul kočičí chřipku a zemřel na žloutenku. Ten kocourek byl moje všechno a proto jsem ho v jeho poslední hodince položila na pohovku a říkala ať neumírá že bez něj bude můj život chudý. Umřel. Vzala jsem ho jemně do náručí a vyběhla do pochmurného venkovního počasí. Běžela jsem po louce a slzy mi proudem tekly. Vběhla jsem do lesa a tam se zastavila. Kocourka jsem položila na kámen a začalu mu kopat malý hrobeček. Když byl hotový uložila jsem do něj své nejmilovanější zvířátko a začala ho přikrývat hlínou a modlit se za jeho překrásnou dušičku. Nakonec jsem na hrobeček dala kameny a mezi ně zaklínila malý křížek. S pláčem sem ulehla vedle čerstvého hrobu a plakala. Nevím jak dlouho sem tam ležela ale najednou mě vylekal praskot větviček. Podívala jsem se směrem, odkud vycházel ten zvuk, a zkoprněla jsem. Přede mnou stál nádherný rezavý kůň s hvězdou na čele, který si mě nedůvěřivě měřil pohledem. Postavila jsem se a kůň o krok ustoupil. Napřáhla jsem k němu ruku a pomalinku jsem k němu začala přistupovat. Koník stál a sledoval každý můj pohyb a při tom byl připraven k útěku. Na chvíli jsem se zastavila a čekala jestli přijde blíž. Nejdříve si mě změřil pohledem od hlavy až k patě a potom krůček po krůčku přistoupil k mé ruce a začal ji nedůvěřivě očichávat. Když ji očichal pohladila jsem ho po jeho překrásné hlavě a něžně ho políbila na čelo. Koník ke mně přistoupil blíž a já jsme ho pomalu konejšivě hladila po krku. Až nyní jsem si všimla odřenin na jeho kohoutku, které nejspíš udělalo špatné sedlo, a škrábancůna nohách. 'To je strašné jak s tebou zacházeli' pomylsela jsem si. Krvácející rány jsem mu omyla sněhem, vzala ho za ohlávku a pomalu s ním šla k našemu domu. Zavedla ho do naší nepoužívané stáje a ošetříla mu rány na nohou a kohoutku. Jemně jsme ho pohladila po čele a doufala že mi rodiče doovolí si ho nechat. Dovolili. Od té doby se Amigovi rány zahojili a proto se spolu vždy rádi vracíme do míst našeho schledání a dáváme na hrobeček milovaného kocourka kytičku, protože bez něj bych se s Amigem nikdy nesetkala.
Díky
(Macek, 25. 12. 2006 21:55)