Vědci vyvrátili další konspirační teorii
Další konspirační teorie spojená s nacismem padla! Věda přesvědčila pochybovače i domněnku bývalého amerického prezidenta Franklin Roosevelta. Nacista Rudolf Hess byl jedním z nejbližších spolupracovníků Adolfa Hitlera. V roce 1920 se setkal s budoucím führerem nacistického Německa, zúčastnil se s ním „Pivního puče v Mnichově“ a odpykal si trest ve věznici Landsberg, kde redigoval Hitlerův Mein Kamnepf. Po nástupu Hitlera k moci se Hess stal jeho prvním zástupcem v NSDAP.
V roce 1941 odletěl Rudolf Hess sám do Skotska přesvědčit britskou vládu, aby uzavřela mír s Německem. Plán selhal: Britové zatkli Hesse a drželi ho v zajetí až do konce války. V roce 1946 ho norimberský tribunál odsoudil na doživotí. Hess si odpykával trest ve věznici Spandau pro válečné zločince v Berlíně. Společně ji provozovaly vítězné velmoci druhé světové války - Velká Británie, Francie, USA a SSSR. Hess seděl ve Spandau čtyřicet let. V roce 1987 spáchal sebevraždu; bylo mu tehdy 93 let.
Do té doby strávil tento nacista více než dvacet let na samotce, zůstal jediným vězněm Spandau. Po jeho smrti byla věznice zničena - aby se nestala objektem neonacistického kultu. Pravicoví radikálové se ale začali shromažďovat u Hessova hrobu v bavorském městě Wunsiedel. V roce 2011 byly ostatky bývalého spojence Hitlera vykopány a zpopelněny a popel byl rozptýlen nad mořem. Náhrobek na jeho hrobě byl zničen.
Po desetiletí existovala konspirační teorie, že spandauským vězněm nebyl sám Hess, ale jeho dvojník. Rodina Hessových tomu nevěřila, ale mnozí jiní ano. Za zastánce této teorie je považován dokonce bývalý americký prezident Franklin Roosevelt. Věřil v ni i Hessův vězeňský lékař, britský chirurg Hugh Thomas. Poukázal například na to, že vězeň neměl na hrudi jizvy, které Hessovi zůstaly po zranění během první světové války. Thomasovi se zdály podezřelé i pokusy o sebevraždu, které vězeň provedl, jeho ztráta paměti a neochota vidět příbuzné po dobu osmadvaceti let. Věřilo se, že po zpopelnění ostatků vězně je nemožné otestovat teorii dvojníka.
Americký vojenský lékař ve výslužbě Sherman McCall dokázal, že tomu tak nebylo. V 90. letech pracoval v Národním vojenském lékařském centru Waltera Reeda v Marylandu a zjistil, že tam pro vzdělávací účely uchovávali vzorek krve vězně Spandau, který mu v roce 1982 odebral americký lékař Philip Pittman. McCall dlouho neznal „Hessově dvojitou konspirační teorii“. Poté, co o tom slyšel, o pár let později, si uvědomil, že vzorek krve by pomohl identifikovat vězně. Jeho poznatky následně zveřejnil list New Scientist.
McCall kontaktoval Jana Zemper-Kiesslicha, molekulárního biologa na univerzitě v Salcburku, jehož tým provedl testování DNA. Výsledky se následně objevily v časopise International Forensic Medicine: Genetics. Nejprve vědci extrahovali vzorek DNA vězně ze zaschlé kapky jeho krve. Poté dlouho hledali žijící mužské příbuzné Hesse, aby provedli srovnání. „Jeho rodina vede uzavřený životní styl. Kromě toho je jméno Hess v Německu docela běžné, takže bylo obtížné je najít,“ řekl McCall listu New Scientist. Nakonec se vědcům podařilo přesvědčit jednoho z členů Hessovy rodiny, pod podmínkou anonymity, aby se studie zúčastnil. Hlavní roli při určování příbuzenství sehrál mužský chromozom Y.
„Lidé, kteří patří do stejné nepřerušené otcovské linie, mají stejnou sadu DNA markerů na chromozomu Y,“ objesnil celou záhadu Zemper-Kiesslich listu The Guardian. Porovnání DNA člena rodiny Hessových s DNA vězně ukázalo devětadevadesátiprocentní pravděpodobnost, že jde o blízké příbuzné. Muž, kterému byla na počátku 80. let ve Spandau odebrána krev, byl skutečně Rudolf Hess.
Použitý zdroj: