Vítejte na stránkách naší psí slečny Mya Černý Šaolin. A jak to všechno začalo? Minulý rok v létě jsme chtěli štěňátko anglického stafordíka, brouzdala jsem po internetu a narazila na plemeno pro nás neznáme a to Cane Corso, okamžitě jsme se zamilovali a věděli, že tohle je pes našich snů. Po přečtění všech dostupných informací a shlédnutí fotek tohoto plemene, jsme se rozhodli pro černou fenku. Obvolávali jsme inzeráty, až jsme narazili na jeden, kde měli černé fenky dvě, domluvili jsme si návštěvu a vyrazili z Prahy až do Opavy. Štěňátka byla bez PP, ale nám to bylo jedno, navíc když jsme dorazili a viděli je, bylo vše rozhodnuto. K dojmu přidali milí majitelé, krásné prostředí, hezký dům, úžasná zahrada, znáte to...Bohužel jako nezkušení jsme si nepřipouštěli, že u takto málopočetného plemene je velice zvláštní, že štěňata nemají PP a nechali jsme se obalamutit příběhy, že se jim nechtělo chodit na výstavy, aby mohli fenku uchovnit a tak, otec s PP byl, ale dali jsme pouze na exteriérovou stránku rodičů. Vybrali jsme si větší fenku a dali jí jméno Sára, zaplatili zálohu a bylo to. Ovšem to jí byly pouze tři týdny, takže další měsíc jsme museli na štěňátko čekat. Pani si cenu štěňat určovala údajně podle pohlaví a barvy, u nás to bylo 10 000 Kč, později jsme však zjistili, že štěňata byla prodána všechna za tuto cenu, no budiš. Konečně jsme se dočkali a vezli si Sáru domů. Byl to malý zlobivý čertík :o) a měli jsme jí moc rádi. Sára rostla do krásy a byla moc šikovná, asi od 3,5 měsíce jsme s ní chodili na cvičák. Už ani pořádně nevím, kde to všechno začalo, ale vše okolo Sáry se nám začalo pomalu, ale jistě hroutit, snad to byl psincový kašel, to se dá přežít, ale s Demodexem to už bylo horší, jeho léčba nás stála víc než dost a to usilí se ho zbavit, nekonečné koupele v Ectodexu a podobně, nakonec po 5 týdnech nález negativní. A co na to pani "chovatelka"? Nic, její fena trudníka neměla, prý dělali před porodem i seškrab kůže (pochybuji), no co říct, jediný možný přenos demodexe je z matky na štěňata pár dní po porodu a feny jím nakažené nesmí být uchověné, popřípadě vyřazeny z chovu, protože dále na své potomky přenášejí dědičnou neschopnost zvládnutí nemoci-ztáta obranyschopnosti. Byli jsme v kontaktu se Sáry bratrem a ten měl stejný problém, ale podle pani to na ně asi spadlo odněkud ze stromu a ba dokonce my jsme něco zanedbali...Po trudníkovi následoval měsíční průjem s krvní, krmili jsme RC a až změna krmiva to upravila, ovšem byli jsme na veterině co 14 dní. A pak to přišlo 6,5 měsíce a Sára začala kulhat, vždycky dva dny a pak den ne, když už to trvalo asi týden jeli jsme k veterinářovi, který bohužel na nic nepřišel, Sára totiž ani nekňučela, když se jí s tou nohou něco dělalo, tak dostala léky na bolest. To bylo někdy mezi svátkama. Co se Sáry týče, hodně nám pomáhala Katka Riedlová, i když Sára nebyla od ní, takže vlastně nemusela. 29.12. jako každé ráno šla Sarah ven, najedla se a vlítla za mnou do postele, tak jsem vstala, udělala si snídani a koukáme na televizi, Sára si lehla, ale bohužel se už nevzbudila, byla to otázky 5-ti minut, co se to stalo, bezvládné tělo, fialový jazýček a totální bezmoc, volali sme záchranku, nevěděli jsme, co se stalo, 25 minut než přijeli jsme jí masírovali srdíčko a dávali umělé dýchání, vůbec mi nedocházelo, že Sára už půl hodiny nedýchá a stále sem věřila, že vše bude v pořádku, pak následovaly dvě adrenalinové injekce do srdce a slova "je mi to líto"...Bylo to to nejhorší, co nás mohlo potkat. Nadruhou stranu jsem ráda, že se netrápila. Byla to vrozená vada, výduť, která praskla. A co na to pani "chovatelka"? Nic, ručičky dozadu, já nic, já muzikant.... Prý za to nemohla, to bych pochopila, ale když sme jí požádala i vrácení části peněz k zakoupení nového štěňátka, tak co myslíte, ticho po pěšině, po poradě s krajským poradcem chovu už pro nás nemůže nic udělat a takový ty kecy, vím jen, že plánovali hezkou dovolenou a stavět dům. Nenávidím jí. Později jsme se s něčí pomocí dopátrali toho, že ze strany otce tam tato vrozená vada byla. A další věc, že k uchovnění CC není potřeba absolvovat výstavu. Co dodat, bylo to pro nás poučné a doufám, že to pomůže i jiným lidem při rozhodování zda pejska s PP nebo bez. Nikdy nemáte záruky toho, že pejsek s PP bude zdravý, ale máte šanci zjistit, jak na tom předci byli a nedej bože, když už se něco stane, máte slušnou šanci dovolat se spravedlnosti. A nikdy nedejte na krásné prostředí a sladké řeči....Fotky Sarah ve fotogalerii
Moje kamarádka si ke konci ledna měla brát fenku od Katky z CHS Černý Šaolin, narodily se fenky dvě a ta druhá zamluvená nějakým pánem, nevím, asi to byl osud, ale pán den před tím, než se to Sáře stalo, fenku odřekl, pak následovala návštěva a bylo vše rozhodnuto, bez pejska to nejde a vybrali jsme jí jméno Mya, máme jí zatím krátce, ale vím, že jsme udělali dobře, hodně nám z toho smutku pomohla, i když je to náročné, všechno od znova, ale my to zvládnem. Pak je tu její ségra Mystery, vídaj se každý týden, aby si na sebe holky zvykly. A co dál? Plánujeme začít chodi cvičit, tak sna nám to půjde :o)