opsáný článek z AZ Magazínu/6  r. 1972

U výrobců lodí

Dneska už se to zdá jako vzdálená minulost, i když začátek sahá pouze do roku 1950. Tehdy se v Modřanech sešla nepříliš početná parta šikovných jedinců – mezi nimi i známí olympionici Jan Brzák a Bohumil Kudrna – a pustila se do výroby lodí ; ovšemže dřevěných, neboť o nějakém laminátu neměl nikdo nejmenší potuchy. Nejdříve to byly turistické a závodní kanoe, pro jednotlivce i pro dvojici, kajaky, rovněž pro jednotlivce a dvojici, a krátce nato i veslové čluny .

Když se pak na sklonku padesátých let objevil laminát, vyrobili z něho v modřanském závodě n.p. Sport turistickou kanoi, obdařenou názvem Orlice. A tahle první vlaštovka jako by zvěstovala příchod výrazných změn. Protože zájem ustavičně stoupal, rostla rok od roku i výroba . K oblíbení Orlici, která po dalších úpravách změnila svůj název na Otavu, přibyly časem typy nové, hlavně čluny pro přívěsné motory, takže laminát se stal materiálem prvořadým, rozhodujícím a nejžádanějším . V závodě vám v první řadě řeknou, že laminát tvoří polyesterové pryskyřice a skleněná látka ( utkaná ze skleněného vlákna ) – a vzápětí zasvětí do tajů výroby . Má-li se zrodit nový typ člunu, musí být k tomu účelu zhotovena dřevěná maketa, z níž se sejme laminátová forma, její vnitřek pečlivě vyleští a pak už se přikročí k laminování. Na vyleštěnou formu se nanese barevná pryskyřice ( barva, jaká je pro loď určena ) a po malém zatuhnutí vrstva látky střídavě s vrstvou pryskyřice. Po náležitém zatvrdnutí tak vznikne lesklý výlisek, který se v příštích operacích spojí s výlisky dalšími, přidá ještě to a ono, až se nakonec zrodí člun se vším všudy.

Vynechány informace o rybářských a motorových člunech .

Výhody laminátu ? Nepodléhá žádným vlivům, hnilobě tak jako dřevo ani rezavění jako železo. A zeptáte-li se výrobců lodí na roční produkci, dostanete následující odpověď : 740 kanoí, zhruba 40 kajaků, kolem 500 veslových člunů a přibližně stejný počet člunů na přívěsné motory .

M. Šedivý

opsáno z časopisu Vodazník r. 1988

VTJZ Hamerský potok startovalo 519 lodí v soutěži a mnoho dalších trať projelo jak v sobotu tak v neděli . Trať byla postavena s vynecháním branek na 2. a 4. kaskádě , což umožňovalo slabším jezdcům jejich přenesení , což přispělo ke snížení počtu úrazů a rozbitých lodí

Inzerát - kdo "uklidil" na Hameráku 2.10.88 odpoledne lano z hráze rybníka , ať jej laskavě vrátí Admiře Kobylisy , jinak bude příští rok na hrázy klouzačka ...

opsáno z časopisu Vodazník r. 1989

Vydra konečně pokořena

Dne 6.5.1989 se podařilo skupině vodáků z Brna ve spolupráci s vodáky z NDR sjet celý úsek Vydry z Modravy až po Čeňkovu pilu , včetně celého , 7 km úseku ,WW6 . Byl konečně rozbit mýtus o nesjízdnosti celé Vydry , který obzvláště našim vodákům dělal velké starosti a způsobil , že doposud Vydra nebyla sjeta . Naproti tomu skupina vodáků z Berlína přistupovala k Vydře jako běžné obtížné řece .        Vydra byla sjeta za vodního stavu 70 cm na jezu u elektrárny , což odpovídá 85 cm na vodočtu v Modravě . Oba tyto vodočty neurčují přesně stav na obtížném úseku , protože není určeno , kolik vody odebírá Tetovský kanál .    Prvosjezdu předcházela několik roků trvající příprava , ve které se brněnští vodáci soustředili jak na techniku jízdy , výbavu a vobu vhodných lodí , tak na výcvik a výbavu záchraného držstva i vodáků pro extrémní podmínky .    Při přípravě na sjetí byla zvolena taktika postupného prodlužování sjetých úseků proti proudu . Do roku 1987 bylo dosaženo na běžných lodích ( singl JAPE 3) téměř Turnerovy chaty , nejvyšší vodní stav 75 cm u elektrárny . V této době jsme pochopili nutnost orientace na nosné lodě tylu KLODYKE ( singl ) nebo nezbytnost přechodu na zkrácené kajaky typu GATTINO ( 306 cm , 310 litrů ) případně TOPOLINO (220 cm , 210 litrů ) nejlépe z polyetylénu . Po úspěšném sjetí všech obtížných terénů u nás jsme se v roce 1988 cítili dostatečně připraveni sjet celý úsek . Bohužel přechod na kajak si vyžádal více času a tak jsme za vodního stavu 85 cm u elektrárny vyrazili v dvočleném družstvu složeném ze singlu typu KLONDYKE a stále ještě typu JAPE 3 ( na kajaku ještě nebyla jistota ) . Obtížnost řeky rostla až nás záchrané družstvo ve složení lékař-vodák a školení záchranáři zastavilo zhruba 100 m nad mostem u Hálkovy chaty , kde byly naplaveny kmeny a začínala zdánlivě nesjízdná kaskáda . V jízdě jsme pokračovali až těsně nad Turnerovou chatou . Obtížnost řeky byla nadále vysoká a tak zhruba po 1 km zůstává singl typu KLONDYKE ve válci rozměrově stejném jako je výška lodě . ze kterého se už nepodaří vytáhnout celá loď . Singl typu JAPE 3 zůstane o kus níže zaklíněn uprostřed řeky na ostrůvku . Odtud je za pomocí lan a házecích pytlíků vytažen . Další jízda se mění v souvislý řetěz eskymáckých obratů zakončených dvěma stehy na ruce . V roce 1988 zůstává stále 1 km Vydry nepokořen .   Následuje další rok příprav , ve kterém je dostatečně zvládnuta technika jízdy na kajaku . Obzvláště dobře se projevuje loď typu TOPOLINO , která díky své malé délce a konkávní palubě má dost stabilní polohu v lopingu . Pokud se jí nepodaří prorazit válec  ( buď je moc velký , nebo pro kulatou špici lodě ) lze využít plochu lodě a postavit se do lopingu , špička lodě zachytí spodní odtékající vodu , která vyveze loď z válce . Tento způsob je daleko účinější než závěs . Je tím odstraněna nevýhoda nosných lodí , které se obtížně dostávají z válců rozměrově stejných jako je výška lodě .   Tyto si sednou do válce a vzhledem ke svému velkému objemu nejsou schopné bokem prorazit válec a nezbývá než urychleně opustit loď dokud jsou ještě síly na dosažení břehu . Přesto mají nosné lodě velkou výhodu v tom , že daleko lépe překonávají obtížné válce a šetří tím síly . Dalším důkazem kvalit lodí GATTINO a TOPOLINO je asi prvosjezd úseku WW6 pod Lipenskou přehradou za sjezdové vody 28 kubíků na podzim roku 1988 těsně před zahraniční výpravou . To už chápeme , že vzniká souboj o čas  , kdo sjede Vydru dřív , zda naši vodáci na lodích laminátových nebo někdo ze zahraničí na polyetylénových lodích jejichž vlastnosti umožňují sjíždět terény WW 6 bez strachu o loď a z jízdy s lodí plnou vody . O tom , že bychom pořídili polyetylenové lodě i my si můžeme nechat jen zdát . Hranice 1000 DM je příliš vzdálená . Co chybí na kvalitě lodi snad doženeme počtem lodí a důkladnou přípravou . Konečně se blíží jaro 1989 . Po zimě bez sněhu máme obavy o dostatečný vodní stav . Z Brna v předstihu vyráží auto s nadšenci , za nimi mají přijet další auta se záchranáři , lékaři a zdravotním vybavením . Když přijíždíme na Šumavu je Vydra suchá , teprve následující den po noční bouřce jde hladina nahoru . Teprve před obědem jdeme prohlížet koryto a uklízet důvěrně známé klády . Jaké je naše překvapení , když potkáváme auto s vodáky z NDR a s polyetylenovými kajaky u Antýglu . "Kam chcete jet ? Na Čenkovu pilu . Kdo to pojedete ? Já , ostatní tady končí jeden bude filmovat a druhý snímat na video . To nikdo ještě nesjel . Cos jel nejtěžšího ? Labe ve Špindlu . To nemyslíš vážně ? Počkej do zítřka přijedou naši kluci a dole jsou klády . Dole nic není zítra nebude voda a musím být v NDR . Jedu hned ."  Krátká porada . "Pojedeme s tebou , ale jdeme se podívat dolů . Dobře ve dvě tady . "     Klády dole nikdo za ten rok neuklidil . Při uklízení posledního čtvrtého místa jsme si nebyli jisti , zda neděláme zbytečnou práci .    Když jsme dorazili k Antýglu byl už kolega na vodě a jen těžko jsme ho přemluvili , že musíme dát druhé auto dolů , aby bylo taky po ruce . Konečně vyrážíme . Než si uvědomíme , kde vlastně jsme máme několik eskymáků i vyhnití . Překvapením je , že i při vyhnití se rychle dosáhne břeh . Tento poznatek uklidní , není potřeba po dvou neúspěšných eskymácích tvrdohlavě zůstávat v lodi a riskovat tzv. ueskymování . U Hálkovi chaty už kolegu z NDR nenecháváme střídat vpředu , přece nedopustíme , aby sjel poslední nesjetý úsek před námi . Také je vidět , že při hledání cesty nemá tolik zkušeností . Ta místa , která projíždí jeho TAJFUN by jsme nemuseli zvládnout . Kaskáda za mostem na Hálkovu chatu je překvapivě dobře sjízdná . Nad Turnerovou chatou si vzájemně blahopřejeme . Nejsme však ještě v cíli . Při jednom eskymáku mi zůstává pádlo beznadějně zaklíněno mezi kameny pod vodou . Také kolega na singlu pozbývá pádlo . Naštěstí máme náhradní . Záchrana z NDR postupně pozbyla obě duralové karabiny , házecí pytlík s plovoucím lanem zůstává zaseknut mezi kameny a málem ho musíme uříznout . Česká dvojčlená záchrana nepozbyla nic . Také lodě mají několik otvorů . Poslední dva km už je boj s vodu v lodi . Když pak u Čenkovy pily porovnáváme lodě má KLODYKE díru v délce 1 m ucpanou vakem a GATTINO čtyři po 10 až 15 cm na zánovním tajfunu je jeden hlubší škrábanec . Ještě rychle vyměnit si adresy a doprovázíme naše kolegy záchranáře na poslední projížďce do Rejštejna . Druhého dne jsme zalepili lodě a chystali se , že zopakujeme sjezd za účasti kompletní výpravy z Brna  ( také chtěli natočit zajímavé záběry ) . Bohužel už voda klesla pod 60 cm . Tak možná až příští rok a nebo až budou polyetyleňáky .

Posádky TAJFUN Jan Rogozinski ( Bubi) Berlin

                 KLONDYKE Jan Vondrák (Brejla )  Zbrojvka Brno

                GATTINO Jan Beneš ( Viking ) VŠTJ Technika Brno