Kočičky

Historie a původ sibiřské kočky

Sibiřská kočka patří mezi přírodní plemena, tj. nebyla záměrně vyšlechtěna, takže první písemné záznamy pochází až z roku 1896, kdy odborník na kočky Bungarz zaznamenal existenci dlouhosrstých koček na západní Sibiři.

Pravděpodobně se však sibiřská kočka zrodila už okolo 16. století, kdy Rusové začali osidlovat Sibiř a přirozeně brali své kočky s sebou. Ty se postupem času přizpůsobily drsným podmínkám Sibiře, takže jim začala narůstat dlouhá, hustá srst a stali se z nich vynikající lovci. Standard plemene sibiřská kočka vznikl až v 80. letech 20. století.

Povaha a charakter

Sibiřská kočka je velmi přítulná a přátelská, občas se však staví nedůvěřivě k neznámým lidem. Svou rodinu ale bezpodmínečně miluje. Díky svému divokému původu je vynalézavá a poměrně samostatná. Na druhou stranu má ráda lidskou společnost. Je také hravá

a snášenlivá, takže pro ni není problém přítomnost jiného zvířete v domácnosti.

Vzhled

Sibiřské kočky se řadí k větším plemenům, její hmotnost se pohybuje mezi 4 až 9 kilogramy. Vyznačují se robustní stavbou těla.

Sibiřská kočka patří mezi polo-dlouhosrsté kočky. Srst měla za úkol je chránit před mrazem a tím pádem je tvořena silnou vrstvou pesíků (hrubé, rovné, dlouhé chlupy), které odpuzují vodu, a bohatou, mastnou a nepřiléhavou podsadou, která funguje jako tepelná izolace. U sibiřské kočky jsou velké rozdíly mezi letní a zimní srstí. Zimní srst je výrazně bohatší na náprsence, límci a nohách. Je také o něco delší než letní.

Standard plemene sibiřská kočka

Sibiřskou kočku přijaly organizace FIFé a TICA.

Hlava sibiřské kočky by měla být široká a mohutná s nízko posazenými lícemi. Oči jsou velké, oválné a mírně našikmo. Uši jsou posazené zeširoka se zaoblenými špičkami a trochu se natáčí do stran.

Tělo by mělo být svalnaté se silnými kostmi. Krk je krátký a silný. Tělo jako celek vytváří obdélníkový tvar. Ocas je poměrně dlouhý (dosahuje až k lopatkám) a silný s hustou srstí. Nohy jsou středně dlouhé a mohutné, aby dotvářely obdélníkový dojem.

Sibiřská kočka může být zbarvena jakkoliv s výjimkou barvy cinnamon (skořicová), fawn (světle žlutohnědá), čokoládová a lila. Převládají především žíhané sibiřské kočky, protože je dříve tato barva nejlépe skryla před nepřáteli.

Základní péče

Sibiřská kočka nepotřebuje žádnou náročnou péči o srst. Má samočisticí schopnost, takže by se vůbec neměla koupat, aby se její srst nepoškodila. Stačí je česat asi jednou týdně. Výhodou silné vrstvy pesíků je, žesrst neplstnatí.

Srsti sibiřské kočky prospívá vyvážená strava s přídavkem mořských řas. Čas od času je možné do stravy přidat biotin (člen skupiny B-vitaminů na syntézu mastných kyselin). Tyto kočky je možné chovat i v panelovém domě, ale kvůli pěkné srsti by teplota neměla být příliš vysoká.

Poznámky

Tato kočka by měla podstoupit první krytí v období mezi 14 a 18 měsíci. Sibiřská kočka dospívá asi ve třech letech.

Orientační cena: 3.500,- Kč až 8.000,- Kč (Uvedená cena je obvyklá, špičkové výstavní kočky ale mohou stát daleko víc.)