Úsvit 6. kapitola
VI. ZAČÍNÁM ZAS ŽÍT
Alicin pohled:
Po té vizi jsem zas dostala alespoň malou chuť žít. Už se mi nechtělo být dál od ostatních, proto jsem zůstala dole s Bellou a Edwardem, oba dva se usmívali, měli radost, že jsem konečně s nimi a ne zalezlá nahoře v jeho studovně. Ostatní byli na velkém lovu, ze kterého se měli vrátit už dnes odpoledne. Edward seděl u piana a hrál Bellinu ukolébavku, zavřela jsem oči a nechala se unášet tóny daleko odtud, daleko od své bolesti.
Ale také se mi vybavily nějaké vzpomínky spojené s touto ukolébavkou a v těch vzpomínkách byl on. Ne to musím zatrhnout, už nechci zase do toho spadnout. Sotva jsem se z toho dostala. Otevřela jsem oči a podívala se na Edwarda, přikyvoval mi. Nikdo z naší rodiny neměl rád, když se někdo trápí.
Náhle někdo Edwardovi zavolal. Kdo to mohl být? Vždyť všichni ostatní byli na lovu a tak tedy ti to být nemohli. A Nessie to taky být nemohla, protože byla u Denaliových i Jacobem a kdyby něco chtěla, tak by přiběhla domů.
„Teď nemůžu mluvit, je tu, zavolám ti za chvíli, domluveno?“ tak tohle jsem ještě víc nechápala. Kdo mu mohl volat, že by nemohl mluvit před námi? Bella byla také překvapená.
„Edwarde, kdo to byl?“ zeptala jsem se.
„Ale nikdo,“ řekl vyhýbavě.
„Když nikdo, tak co mělo znamenat to: „Nemůžu mluvit, je tu.“?“
„Alice, já ti to nemůžu říct, promiň.“
„Ani mě to neřekneš?“ začala teď Bella. Sklopil hlavu a zakroutil s ní.
„Edwarde, od kdy mezi sebou máme tajemství?“ žalostně se na ní podíval a pak na mě.
„Řeknu ti to, ale až někdy jindy.“ Jak bych si teď přála mít Edwardův dar, věděla bych, o koho se jedná. Byla jsem zklamaná, myslela jsem, že si Edwardem důvěřujeme.
„Alice,“ slyšela jsem Edwarda, ale ignorovala jsem ho. Zvedla jsem se a šla zase do studovny. Tedy chtěla jsem jít, ale Edward mě chytil za zápěstí a odmítal mě pustit.
Jasperův pohled:
Běželi jsme ke mně domů. U domu jsem se zastavil a počkal na ně. Když přiběhli, Lily nemohla uvěřit vlastním očím.
„On pořád ještě stojí.“
„Za tu dobu, co tu jsem, jsem to tu zrekonstruoval, takže se nelekni, že to vevnitř vypadá jinak.“
Vešli jsme, Lily se zastavil dech. Zvenčí dům vypadal jako stará barabizna, ale vevnitř to bylo něco jiného. Úplně jsem to tu předělal. Nechal jsem původní trámy, ale omítku jsem obložil sádrokartonem, takže to vypadalo velice hezky. To jsem udělal ve všech místnostech. Takže to tu bylo velice moderní.
Přešli jsme do obývacího pokoje a usadili se. Já jsem si sedl do křesla a Lily s Lucasem na pohovku.
„Tak kdo začne s vyprávěním?“ zeptal jsem se.
„Ty už jsi svůj příběh nakousl, takže pokračuj,“ pobídl mě Lucas.
„No, jak jsem odešel s Peterem a Charlotte, tak se mé deprese pořád nezlepšovaly, myslel jsem, že když budu mít od bojů pokoj, tak se to zlepší, ale mýlil jsem se. Deprese nepřestávaly. Peter si všiml, že se to horší, když se vracím z lovu. Všiml jsem si toho i já, ale nějak jsem si to nepřipouštěl. Potom mezi mnou a Peterem se vytvořilo nějaké napětí a já už jsem ho nechtěl dál snášet a odešel jsem i od nich. Toulal jsem se všude různě po Severní Americe, ale jihu jsem se vyhýbal. A potom se něco stalo.
Byl jsem ve Philadelphii a byla bouřka. Byl jsem venku a na to jsem nebyl zvyklý, našel jsem poloprázdný bufet a schoval se v něm, abych nebyl moc nápadný.
Potkal jsem tam jednu upírku, jmenuje se …Alice,“ to jméno mi šlo těžce vyslovit, oni si toho všimli, „čekala tam na mě. Přišla ke mně a řekla mi „Nechal jsi mě dlouho čekat,“ cítil jsem se docela provinile a tak jsem jí řekl „Promiňte, slečno.“
Potom natáhla ke mně ruku a já jsem ji za ní chytil. Nevím, proč jsem to udělal, ale když jsem to udělal, tak jsem pocítil naději, poprvé za století jsem pocítil něco tak krásného.
Odtáhla mě z bufetu, bylo jí jasné, že musím být ve velikém pokušení, protože jsem měl oči úplně černé. Došli jsme k jejímu bytu. Tam mi vyprávěla o sobě, o Cullenových a o lovu zvířat.
Její příběh mě velice zaujal, protože ona se probrala a nic si nepamatovala. Jen díky jejímu daru se z ní, jak to říkala, nestala divoška. Alice vidí budoucnost. Viděla mě a také Cullenovi. Vydali jsme se je spolu hledat, hledali jsme je asi dva roky. Mezitím jsme se Alicí dali dohromady.
Cullenovi jsme našli a oni nás mezi sebe vzali. Bylo nás teď celkem sedm. A já, Alice a ještě jeden z nich jsme byli talentovaní. Ten další se jmenuje Edward a umí číst myšlenky.
Potom tam byli ještě další dva muži a dvě ženy.
Hlavy rodiny byli Carlisle a Esme, byli něco jako naši rodiče. Dále pak tu byli další moji „sourozenci“ Emmett a jeho žena Rosalie.
Všichni jsme byli vegetariáni, takže jsme pro menší podezření chodili do školy a Carlisle dělal v nemocnici. Já a Rose jsme se vydávali za dvojčata, protože jsme si velice podobní.
S Cullenovými jsme se velice dobře sžili, tam jsme se také s Alicí vzali. Čas šel a my jsme se každých sedm let stěhovali. Na Aljašce v Denali jsme objevili další rodinu vegetariánů.
Před několika lety jsme se přestěhovali do městečka Forks. Byli jsme tam dva roky a potom přijela nová holka. Jmenovala se Bella. Edward se do ní zamiloval a začali spolu chodit. Jednou jsme ji vzali, aby se šla podívat, jak hrajeme baseball. Jenže, co se nestalo. Objevili se tam další upíři a začali jít po Belle. Jeden z nich znal mou Alici z dřívějška, to jsme se dozvěděli na pásce, kterou s Bellou natočil, před tím než ji chtěl zabít. Nepovedlo se mu to, protože jsme tam přišli a zničili ho. O pár měsíců později jsme slavili Belly osmnácté narozeniny, ona se tam řízla a já jsem na ní zaútočil, ale nezabil jsem jí. Rodina mi to nedovolila.
Vyvedli mě a Alice se mě snažila utěšit, že se to mohlo stát každému. Nevydržel jsem to tam a odešel na chvíli, Alice byla celou dobu se mnou a snažila se mě přesvědčit, abych alespoň šel do Denali. Šel jsem tam a tam jsme taky zůstali, později přijela celá rodina i Edward ovšem bez Belly, opustil jí.
Potom jsme se přestěhovali do L. A. a tam jsem začal zase studovat. Alice se rozhodla pro průzkum svého života a tak vystopovala ústav pro duševně choré, kde strávila poslední léta svého lidského života. Pořád nad tím uvažovala. A pořád se mě ptala na to, jak s ní můžu být po tom všem. Vždy jsem jí odpověděl to samé. Po čase už to nechala plavat.
Jednou dostala vizi. Viděla, jak Bella skočila z útesu a nevynořila se. Naskočila do letadla a vyrazila do Forks. Rose mezitím našla Edwarda a řekla mu, co Alice viděla. Ten se hned rozjel do Volterry a chtěla žádat o smrt.
Alice to viděla a rozjela se za ním i s Bellou. Chtěl jsem jet za ní, ale ona mi to nedovolila. Byli tam sice jen chvíli, ale měl jsem o ní děsný strach. Přijeli všichni v pořádku. Přestěhovali jsme se zpátky do Forks a Alice, Bella a Edward odmaturovali.
Bella se měla stát upírkou hned po maturitě, jenže se to nějak odložilo. Mezitím nás napadli novorození. Jedna upírka se chtěla pomstit Edwardovi, že jí zabil druha a tak chtěla Bellu. V tom jsme jí zabránili. S novorozenými jsme si poradili s pomocí našich nepřátel vlkodlaků.
Potom asi v polovině srpna se Bella vdala za Edwarda. Odjeli spolu na líbánky. Všechno bylo v pořádku, než Alice ztratila Belly budoucnost. Nechápala to a tak hned zavolala Edwardovi. O několik hodin později přijeli domů a splnilo se to, co si všichni mysleli. Bella byla těhotná. Nechala si ho a to dítě v ní rostlo velice rychle. Mezitím jsme zase měli problém s vlkodlaky, ale měli jsme tak trochu štěstí, protože tři ze smečky se postavili na naši stranu a chránili nás.
Belly termín se velice rychle blížil. Alice během těhotenství trpěla bolestmi hlavy, a když Bella začala rodit, tak musela držet Rose dál od Belly, protože byla velice žíznivá, já jsem byl mezitím na lovu s ostatními.
Edward Bellu přeměnil. Když se probrala, byla sice dezorientovaná, ale uměla se ovládat. To jsem ještě nikdy neviděl. Její dítě mezitím velice rostlo. Říkali jsme jí Nessie, protože její jméno, které jí vymyslela Bella, šlo těžce říkat.
Nicméně Nessie stále rychle rostla. Chtěli jsme odjet do Jižní Ameriky a hledat tam nějaké informace, jenže jedna z Denali uviděla Nessií a myslela si, že to je nesmrtelné dítě. Nahlásila to Volturiovým a ti se nás vydali zničit. Alice to viděla měsíc předem, takže jsme měli čas se připravit, chtěl jsem s ostatními diskutovat, ale Alice měla jiné plány. Popadla mě za ruku a tahala pryč odtamtud. Nechápal jsem to, ale šel jsem za ní. Přešli jsme hranice, které jsme měli vymezené s vlkodlaky. Ale ještě před tím Alice běžela k Edwardovi a Belle domů a nechala tam Belle vzkaz. Tedy spíš adresu na padělatele dokladů. Potom jsme přeplavali do Jižní Ameriky. Našli jsme Petera a Charlotte a poslali je za Cullenovými. Alice mi během cesty vysvětlila, co chce dělat. Chtěla najít amazoňanky a potom nějaké důkazy o poloupířích dětech. Měli jsme štěstí. Jedno jsme našli. Byl to muž a jeho teta. Řekli jsme jim o tom, proč jsme je našli a oni přislíbili svou pomoc. Vydali jsme se tedy zpátky do Forks.
Doběhli jsme právě včas Volturiovi už hlasovali. Díky našim svědkům se spor vyvrbil v náš prospěch a Volturiovi odešli bez boje.
Byli jsme rádi, že se nedostalo na boj. Esme byla strašně šťastná, že mě a Alici vidí. Doma bylo veselí, ale mělo to i černou stránku. Denaliovi přišli tu upírku, která nás nahlásila Volturiovým. Caius ji spálil.
Asi o rok později jsem se rozhodl, že pojedu do Texasu. Jel se mnou i jeden vlkodlak. Jmenoval se Seth.
Na jihu jsme byli asi týden. Ale potom jsme musili odjet, protože sem přišel Carl a nechal mi tu vzkaz.“ Ani jsem nemusel jim vyprávět dál, co se dělo. Lucas pochopil ihned a pocítil jsem z něho strach o Lily. Protože jestli se Carl dozví, že Lucas taky pomáhal, tak půjde Carl i po Lily.
„A jak to teda dopadlo? Je Alice v pořádku?“ zeptala se Lily.
„Ano je v pořádku. Carl sice na nás zaútočil, ale nedostal se k ní. Ovládl mě a poštval proti Alici, jenže se něco stalo. Nějak jsem zase začal vnímat a na Alici jsem nezaútočil. Carl vzal nohy na ramena a Alice taky. Bála se mě. Proto jsem ji opustil. Vím, že se Carl vrátí za mnou, a proto.
Ještě předtím než jsem to udělal, tak jsem musel slíbit Edwardovi, že mu budu každé dva měsíce volat, jinak by mě nepustil.“
„Jazzi, je mi moc líto, co se stalo mezi tebou a Alicí. Je to i částečně moje vina. Měl jsem Carla zničit, když jsem ho opouštěl a ne jenom zranit,“ sklopil hlavu Lucas. To si snad dělá srandu ne? On se bude obviňovat za něco, za co vůbec nemůže?
Alicin pohled:
„Alice, nechoď nikam,“ řekl mi a otočil si mě tváří k němu. Pokusila jsem se mu vyškubnout, ale měl větší sílu. Chtěla jsem být sama, když má přede mnou tajemství.
„Nech mě na pokoji, jestli nechceš, abych se ponořila zase do té agonie,“ řekla jsem mu, věděla jsem, že to zabere. A také že zabralo. Pustil mě a já jsem se rozběhla do studovny. Zdola jsem slyšela rozhovor, ale snažila jsem se ho nevnímat. Posadila jsem se do křesla a začala si číst jeho poslední zápisek.
Asi v polovině jsem uslyšela zaklepání, podle vůně to byl Edward. Proto jsem ho ignorovala, on mě taky nechtěl něco říct, tak proč bych měla s ním mluvit. Edward si povzdych a odešel, pro jistotu jsem se zamkla, aby mě nevyrušil.
Po další chvíli se ozvalo další zaklepání, tentokrát to byla Bella. Ta tam ale stepovala ještě dvacet minut, než zabouchala na dveře a řekla: „Alice, no tak otevři.“
Chtěla jsem ji ignorovat také, ale pak jsem dostala menší vizi, ve které vyrazí dveře. Takže jsem radši šla otevřít. Jenže Bells tam nestála sama. Byl tam taky s ní Edward.
Pane bože, on si snad nedá pokoj, pomyslela jsem si.
„Ne, Alice, nedám ti pokoj, protože ti chci něco vysvětlit,“ odpověděl mi na mé myšlenky.
„Tak kdo ti teda volal?“
„Alice, já ti to nemůžu říct.“
„A proč ne? Čeho se tolik bojíš?“
„Že zase upadneš do té své agonie,“ podíval se mi do očí.
„Neupadnu, díky té vizi zase začnu žít, budeme zase spolu a to mi dává naději.“
„Radši si sedni,“ doporučil mi Edward a spolu s Bells si sedli před stůl, kde stály dvě křesla, já jsem se posadila do čtenářského křesla za stůl.
„Když tě Jasper opouštěl, tak mi musel slíbit, že mi bude každé dva měsíce volat, abych věděl, že je v pořádku. A dnes je to dva roky, co odešel, to byl on, kdo mi volal. Nechtěl jsem, abys to věděla, protože by určitě ses zase zhroutila.“
„A je v pořádku, že jo?“ zeptala jsem se velice tiše, nemohla jsem mluvit nahlas. Ne o něm.
„Ano, je v naprostém pořádku. A asi mám pro tebe dobrou zprávu. Už se setkal s Lilian.“ Má pravdu tohle je pro mě dobrá zpráva. Za nedlouho budeme zase spolu. Teda alespoň doufám.
Jasperův pohled:
„Lucasi, to nemyslíš vážně. Ty za nic nemůžeš, já jsem se neměl vrhnout na Carla,“ vyjel jsem na něj.
„Ale můžu, vždyť i já jsem mu zničil družku.“
„Ano, pomohl jsi mě ji zničit, ale na tebe vina nespadla, takže ty s tím nemáš nic společného, rozumíš?“
„Sakra, Jaspere, můžu za to stejně jako ty,“ už se zvedal a já taky. Tohle mě už fakt dost vytáčelo. On se bude obviňovat z něčeho, co vůbec nemůže. Lucas se ke mně přiblížil, ale jak udělal další krok, vytvořila se mezi námi neprostupná bariéra. Ani jeden z nás se nemohl k sobě přiblížit. Lucas se podíval na Lily.
„Okamžitě přestaňte nebo vás přišpendlím každého na druhou stranu místnosti. Teď už nezáleží na tom. Kdo za co může. Co se stalo, stalo se. Už se to nedá vrátit. Takže se laskavě přestaňte hádat,“ řekla rozčileně. Pomalu jsem se začínal uklidňovat a Lucas taky. Znovu jsem se posadil do křesla.
„Mohli byste mi prosím vysvětlit, jak jste se tedy poznali?“ zeptala se Lily.
Lucas se ujal slova a já jsem ho občas doplňoval, ale většinou jsem byl zticha.
Potom se slova ujala Lily.
„Po tom, co jsi zmizel, se rodiče málem zhroutili. Otec si pořád vyčítal, že tě na tu vojnu vůbec pustil. Matka také trpěla ale tiše.
Rok poté jsme jako vždy o Vánocích šli na půlnoční. Když jsme šli domů, napadl nás hladový upír. Nejprve se vrhnul na mě, ale po chvilce mě pustil, nevěděla jsem proč. Ale tím jsem se nemohla zabývat, protože se mi v těle rozšířil jeho jed a přeměna začala. Potom jsem ucítila, jak mě někdo bere do náruče. Když jsem se probrala, byla jsem v lese.
Došlo mi, že mě ten upír přenesl, aby na sebe neupozornil. Začala jsem se toulat po světě a lovila jsem jen, když jsem byla opravdu vyžíznivělá.
Jednou jsem se zase toulala kolem Texasu. A tam jsem taky potkala Lucase,“ usmála se zamilovaně na Lucase. Při tom úsměvu mě bodlo u mého dávno mrtvého a rozpadlého srdce.
„Od té doby jsme spolu, Lucas mi vysvětlil, jak to chodí pořádně v upířím světě. A taky mi pomohl s mým darem, který jsi mohl před malou chvilkou okusit,“ dopověděla svůj příběh Lily
„To byla ta bariéra?“ ujišťoval jsem se.
„Fyzický štít, lépe řečeno,“ usmála se.
Alicin pohled:
Po našem rozhovoru jsme se odebrali do obývacího pokoje a čekali jsme na ostatní z lovu. Ani moc dlouho jsme tam sedět nemuseli, protože přijeli asi tři minuty po tom, co jsme usedli.
Všichni na mě koukali jak na ducha. Pousmála jsem se, když jsem viděla, jak na mě koukají. Když Esme uviděla, že se usmívám, vrhla se ke mně a pevně mne objala.
„Alice, konečně ses vrátila,“ vzlykala mi na rameni. Také jsem ji objala. V jejím objetí mi bylo dobře, nemůžu uvěřit, že jsem tak dlouho vydržela bez své rodiny. Odtáhla jsem se od Esme a podívala se na svou rodinu, která se na mě usmívala. Ale ta rodina nebyla úplná, jeden člověk tu chyběl. Při tom pomyšlení mě přepadla u srdce bolest, kterou jsem až do této doby zdárně ignorovala. Ucítila jsem stisk na rameni.
„Alice, nemysli na to, mysli na svou vizi,“ reagoval Edward na mé myšlenky. V tomhle měl pravdu, nesmím znovu spadnout do své agonie. Nemuselo by to dopadnout dobře a nemusela bych se znovu setkat s … Jasperem. Podívala jsem se na Edwarda, přikývl mi a pousmál se.
Po přivítání s celou mojí rodinou jsme se usadili a začali si povídat. Podle toho, co jsem slyšela, se hodně změnilo. Nessie už začínala pomalu ale jistě se od nás oprošťovat, Belle a ani Edwardovi se to moc nelíbilo, ale lásce neporučíš.
Rose a Emmett chystali opět svatbu, jen čekali, jestli se probudím z té své agonie. Chtěli ji mít s celou rodinou, ale to se asi nepodaří.
Jasperův pohled:
U Lily bych čekal asi jiný dar, ale když se to tak vezme, tak se jí docela hodí, protože ona je taky velice drobná a vypadá křehce, jako moje Alice. Sotva jsem na to pomyslel, znovu jsem ucítil bolest u mého srdce.
Ucítil jsem lítost. Podíval jsem se na zdroj té emoce, byl jím Lucas. Mohlo mě napadnout, že se na mě napojí a bude mi číst myšlenky. Ani mi to nevadilo, že ho mám v hlavě, byl jsem zvyklý od Edwarda.
Ale ne Edward, musím mu zavolat.
„Tak mu běž zavolat, my tu na tebe počkáme,“ odpověděl mi na mé myšlenky Lucas.
„Dobře, za chvíli jsem zpátky,“ vzal jsem telefon ze stolu a rozběhl se ven.
Vytočil jsem Edwardovo číslo. Zvedl to hned, ale to, co řekl, mě překvapilo.
„Teď nemůžu mluvit, je tu, zavolám ti za chvíli, domluveno?“
„Dobře,“ přikývl jsem mu a zavěsil. Jak to že tam Alice je? Že by už konečně začala žít?
Dalo mi to novou naději. Už jsem se necítil tak mizerně, jako předtím. Čekal jsem, než mi Edward zavolá. Nečekal jsem nijak dlouho.
Jak mobil začal zvonit, chňapl jsem po něm a zvedl hovor.
„Jaspere, mám asi pro tebe dobrou zprávu, Alice se konečně probrala ze své agonie,“ slyšel jsem v jeho hlase úsměv, ale byl tam i podtón obav.
„Ale teď to je zas na háku, předtím, jak jsi mi volal, tak tu byla. A slyšela mě,“ a sakra, pomyslel jsem si.
„Neřekl jsi jí nic, doufám,“ zeptal jsem se pro jistotu.
„Neboj, ale znovu se zavřela ve tvé studovně. Ale podle jejích myšlenek to nevypadá, že by se znovu chtěla ponořit do své agonie.“ Alespoň něco.
„Slib mi, že jí neřekneš o našich hovorech,“ naléhal jsem na něj.
„Slibuji, ale teď mi řekni ty, jak se ti daří? Nechystáš se někam jít, že ne?“ tímhle na rážel na sebevraždu.
„Neboj se, jsem v pohodě, dneska jsem potkal svou sestru z lidského života. Je tu teď na chvíli se mnou,“ odpověděl jsem mu.
„Tak to je dobře, už musím končit, Belle se konečně podařilo přesvědčit Alici, ať jí otevře, měj se,“ a zavěsil.
Rozběhl jsem se domů, kde na mě čekalo pěkné překvapení.
Alicin pohled:
Od mého „probuzení“ uplynuly už dva roky. Pořád se nic neděje, žádné náznaky toho, že by se Jazz hodlal vracet, pomalu mě má naděje začíná opouštět. Edward mě sice pořád uklidňuje, ale já nevím, jestli jsem něco neudělala špatně, že se budoucnost změnila, nebo já nevím, proč se zatím nic neděje.
V naději mě ještě udržují hovory Edwarda a Jaspera, při kterých jsem přítomna. Jasper o tom samozřejmě nic neví, ale to mně nevadí, podle hovorů jsme usoudili, že Lily s ním zůstala a ještě s nimi byl její druh Lucas, o kterém mi Jasper vyprávěl. Byl s nimi šťastný a za to jsem jim byla nesmírně vděčná. Dokázali ho probrat z jeho smutku. Byla jsem ráda, že je s někým a netrápí se, ale taky jsem na ně trochu žárlila, protože oni s ním být mohou a já ne. Jediný, kdo o tomhle věděl, byl samozřejmě Edward, ale ten si to nechal pro sebe a nijak to nekomentoval. Za to jsem mu byla vděčná. Nechával mě si žit ve vlastním světě a nijak moc mi do toho nezasahoval.
Už jsem ani moc nebyla zavřená ve studovně. Chodila jsem pravidelně na lov a občas i nakupovat s Rose a Bells. Nákupy mi také docela chyběly. Ale stejně nejvíce mi chyběla přítomnost jedné osoby, kterou jsem nadevše milovala.
Dneska jsem byla doma jen s Bellou a Edwardem, ostatní jeli zařizovat nový dům. Prohlížela jsem si módní časopis, když jsem ucítila povědomou vůni.
Jasperův pohled:
Je to už dva roky, co jsem potkal Lily s Lucasem, od té doby se toho hodně změnilo. Už jsem nebyl tak zatrpklý jako před tím. Bylo to tím, že to překvapení bylo to, že tu se mnou Lily a Lucas zůstali. Oba je fascinoval vegetariánský život a tak ho chtěli zkusit. Ze začátku měli sice problémy jako já. Ale teď už jsou na tom výrazně lépe.
Z Lily se vyklubal doslova nakupující maniak, ale zároveň chápavý člověk. Byla mi také velkou oporou, stejně jako za lidského života.
Z Lucase se vyklubal druhý Emmett, byl pro každou srandu a taky uměl dobře provokovat.
Byl jsem rád, že mám znovu nějakou milující rodinu, ale chyběla mi také ta původní.
S Edwardem jsem si samozřejmě pořád volal, i když už není potřeba, abych byl pořád pod kontrolou. Ale Edward si myslí něco jiného. Někdy se mi zdálo, že když si s ním volám, tak nás někdo poslouchá. Určitě to byla jen moje představa, ale zdálo se mi to skoro pořád. Jednou jsem se na to Edwarda zeptal a ten mi potvrdil, že je to jen má halucinace. Stejně se mi to nějak nezdálo, ale nechal jsem to být.
Se svou rodinou jsem byl více méně šťastný, ale pořád mi kus chyběl, vím, že ten kus srdce už nikdy nezískám. Takže se budu muset smířit s tím, že to takhle zůstane už napořád.
Alicin a Jasperův pohled:
Začala jsem znovu žít, ale s tím, že se Jasper znovu ke mně vrátí, jenže to se asi nesplní. Díky nim jsem začal znovu žít, ale nevěděl jsem, co mě ještě čeká.