Pán
Ježíš stojí před soudem. Nikdo na světě nemá právo jej obvinit z hříchu.
Kdo na něho žalují, jsou lháři. Soudce je bezcharakterní člověk – „Já na něm
žádné viny nenalézám, ale vezměte si jej a ukřižujte.“ Takové jednání je
výsměch všeho práva. Nespravedliví odsouzení zranilo Pána v hloubi srdce,
ale mlčel, nehájil se. Přijal rozsudek dobrovolně, neboť v něm viděl vůli
Otcovu.
Pane,
nauč mě, abych Tě následoval, až i na mě, přijde podobná hodina. Až přijde
utrpení a já si budu myslet, že jsem si ho nezasloužil, nauč mě přizpůsobit se
vůli Boží.
Vojta Kölbl
Zastavení
II. – Pán Ježíš přijímá kříž
Jsou
různé druhy smrti. Nejtěžší je umírat dlouho. A právě tento způsob jsi
z lásky k nám zvolil. A i každého z nás vybízíš: „Vezmi svůj
kříž a následuj mě. Už konečně přijmi to, co jsem pro tebe nachystal – své
povinnosti, svoje problémy, svoje schopnosti i radosti a nes to vše tak, aby
byl Bůh co nejlépe oslaven.“
Pane,
dej, abychom přijímali každý den a každou okolnost jako Tvůj dar. Ať se
nezdráháme přijmout svůj životní úděl. Dej nám trpělivost, se kterou jsi nesl
svůj kříž.
Filip Nápravník
Zastavení
III. – Pán Ježíš padá pod křížem poprvé
Pán
klesl pod tíhou kříže. Klesáme často i my, ačkoli náš kříž v porovnání
s jeho křížem je mnohem lehčí. On nesl hříchy celého světa, my neseme
jenom ty naše, a přece se nám zdá, že už nemůžeme. On přijal úděl svého
Otce, přijal kříž a nesl ho na Golgotu. Náš Pán se rozhodl za nás trpět. Šel
křížovou cestou a naše hříchy ho tížily natolik, že upadl. Upadl do prachu,
špíny a bláta našich chyb, lží a přetvářek, ale nevzdal se, zvedl se a šel dál.
Pane,
dej i nám sílu, ať se nebojíme čelit pádům a vždy se s důvěrou v Tebe
znovu postavíme na nohy a jdeme dál za svým cílem. Jdeme po cestě do věčného
království, kde nás čekáš Ty, náš Vykupitel a Zachránce.
Terez Přibylová
Zastavení
IV. – Pán Ježíš se potkává se svou Matkou
Tvá
Matka, Pane, Ti byla na Tvé křížové cestě nablízku. Věrně, pokorně a mlčenlivě
Tě doprovázela po celý život, proto nemohla chybět ani na poslední části Tvé
cesty. Když jste se potkali a pohlédla Ti do očí, věděla, že přišla Tvá hodina,
ve které se naplní Boží plán. Ona ten plán s důvěrou přijala, protože věřila,
že jsi byl darován právě pro spásu světa.
Pane
Ježíši, prosíme Tě, dej, abychom se od Tvé Matky učili vždy s důvěrou
přijímat Boží vůli.
Anička Straková
Zastavení
V. – Šimon pomáhá Ježíši nést kříž
Nebyl
to soucit, co přineslo Ježíšovy katy hledat člověka, který by mu pomohl nést
kříž. Báli se, že jim zemře na cestě, a jejich nenávist ho chtěla vidět na
kříži mezi dvěma lotry. Ani Šimon se nechopil kříže z lásky, jen
z donucení a nerad. Ale měl soucitné srdce, a když uviděl zblízka Ježíšovo
utrpení, učinil vše, aby mu ulehčil.
Pane
Ježíši, prosíme Tě, pomáhej nám při naší životní cestě, abychom si nezastírali
oči před našimi blízkými, když vidíme, že něco potřebují. Ale naopak se jim
snažili pomoct, ne z donucení, ale z pouhé lásky. Ty jsi řekl, že co
jsme z lásky učinili tomu nejmenšímu, Tobě jsme učinili. Pomáhej nám,
abychom si našli čas pro své blízké. Často stačí pár slov, chvilka společně
stráveného času. Abychom se stále nevymlouvali, že máme málo času. Vždyť Ty jsi
také trávil čas s nemocnými a s hříšníky.
Dáša Straková
Zastavení
VI. – Veronika podává Pánu Ježíši roušku
Na
Ježíšově cestě se setkáváme i se statečnou Veronikou – nebála se ani
rozzlobeného davu, ani přísných vojáků, přistoupila k Ježíši a otřela mu
zpocený a poškrábaný obličej. Její odměnou byl obtisk Ježíšova obličeje na
roušce. My také můžeme i maličkostí udělat velkou radost nemocným nebo
smutným lidem kolem nás.
Pane,
posiluj nás, ať se nebojíme odmítnutí, pohrdání nebo výsměchu a vždy se snažíme
druhým pomoci.
Zastavení
VII. – Pán Ježíš padá pod křížem podruhé
Ještě
daleko k cíli. Šimon dosti napomáhal. Pán Ježíš nese kříž zase sám. Nikdo
mu nepomáhá v nouzi. Snad je tu nablízku nejeden, koho uzdravil nebo na
poušti nasytil. A teď se proti němu všichni bouří, jako by byl jejich největší
nepřítel. To Spasitele podruhé srazilo k zemi. Pane Ježíši, břemeno je nad
Tvé síly, a přece ho neodhazuješ, padáš, znovu vstáváš a neseš dál. Nauč mě, ať
pochopím, že každý kříž se zdá někdy nad naše síly. Pane v takové chvíli,
kéž mě posílí a povzbudí vzpomínka na Tvou trpělivost a lásku, abych nezoufal.
Vlévej mi sílu do duše, s Tvou pomocí se zase vzchopím a dál ponesu svůj
kříž.
Matěj Kölbl
Zastavení
VIII. – Pán Ježíš napomíná plačící ženy
Několik
žen pláče nad trpícím Ježíšem, když ho vedou kolem nich. Slzy žen ho dojímají,
ale přesto jim říká: „Neplačte nade mnou, ale nad svými dětmi.“ Snad prokázal
těmto ženám a jejich dětem dobrodiní, snad uzdravil některé z jejich dětí.
A nyní tyto děti křičely před Pilátem: „Ukřižuj Ho! Ukřižuj Ho!“
Peťa Paulíková
Zastavení
IX. – Pán Ježíš padá pod křížem potřetí
Vždy,
kdy zhřešíme, ztěžkne Tvůj kříž. Byl tak těžký, že jsi pod jeho tíhou upadl.
Ostatní na Tebe křičeli, abys šel dál, ale nemohl jsi. Kříž byl příliš těžký.
Ale přece ses zvedl a pokračoval v náročné cestě. Znovu jsme zhřešili a ty
jsi znovu padl. Kříž Tě tlačil do ramen, ale nesl jsi ho dál. Tvou podporou a
pomocí, byla Otcova láska, která Tě vedla a podpírala. Nezlobil ses na
Něho – věděl jsi, že je to Jeho plán, který máš splnit. Už jsi byl blízko, ale
my jsme Tě znovu zklamali. Další náš hřích už jsi neunesl a padl potřetí. Znovu
na Tebe křičeli a nutili vstát a jít dál. A Ty jsi ze všech svých posledních
sil vzal těžký kříž na ramena a šel dál. Třikrát jsi upadl, ale vždy ses zvedl
a pokračoval k cíli cesty, kde Tě čekala smrt.
Pane,
dej, ať v každém našem pádu věříme v Tebe. Věříme v Tvou lásku,
která nás nikdy neopustí a posilní nás na našich cestách.
Terez Přibylová
Zastavení
X. – Pán Ježíš je svlečen za šatů
Po
tak dlouhé a namáhavé cestě plné bolesti vzali nakonec Ježíšovi i to poslední,
co ještě měl – jeho šaty. Vzali mu vše. Stál sám uprostřed rozhorleného davu.
Všichni se mu posmívali, ale ani jeden z nich mu nepomohl. A přesto to
chtěl pro nás Ježíš podstoupit. Vše, co udělal, dělal jen pro nás. Jak mu asi
mohlo být? Určitě mu pomohl vědomí, že jeho Otec je s ním a pomáhá mu.
Dej, Pane, ať ve všech těžkých situacích vytrváme s vědomím, že jsi
s námi a dáváš nám sílu.
Lidé
dnes chodí dobře oblečení, a přesto jsou se svým vzhledem nespokojení, i když
v ostatních zemích nemají co na sebe a trpí zimou. Oni však ke štěstí šaty
nepotřebují. Jsou šťastní z každého nového dne, který jim dáváš.
Pomoz
nám, Pane, ať si uvědomíme, že šaty nejsou to hlavní, co potřebujeme. A že
každý nový den je dar, za
Káťa Rajdlíková
Zastavení
XI. – Pán Ježíš je přibit na kříž
Je
tolik nemocných. Tolik trpících. Tolik opuštěných. Možná, že i my se jednou
ocitneme v řadách těch, pro které se život stal jednou bolestí. Den po
dni, noc po noci stále stejné utrpení nebo ještě se zhoršující. Kam se rozplyne
Ježíšova zvěst lásky? Jak hluboko je v takových chvílích zasutá radost pod
silnou bolestí! Ježíš to také musel prožít, když se jeho muka stupňovala každým
úderem kladiva. Míváme v životě lidi, které máme rádi a které se snažíme
napodobit. Jejich osobnost je strhující a radujeme se z každého úspěšného
pokusu se jim v něčem podobat. Utrpení a bolest náš připodobňují Kristu.
Dej,
Pane Ježíši, aby nás myšlenka na Tebe a Tvou lásku posilovala a potěšovala i ve
chvílích velkých bolestí.
Vašek Paulík
Zastavení
XII. – Pán Ježíš umírá na kříži
Náš
Pán umírá. Na Kalvárii nastala tma. Celé tři hodiny umírá Pán Ježíš Kristus na
kříži mezi nebem a zemí. On, nevinný Beránek, se za nás obětuj a svou smrtí
vykupuje naše duše. Usmiřuje nebeského Otce, je naším Vykupitelem. Platí o něm
jeho vlastní slova: „Nikdo nemá větší lásku, než ten, kdo položí život za své
přátele.“
Pane
Ježíši, dej, ať všichni žijeme ve vzájemné lísce. Tys přece zemřel z lásky
k nám a dals nám přikázání: „Milujte se navzájem!“ Chceme být poslušní
Tvého příkazu a budeme mít rádi všechny ostatní.
Marťa Paulíková
Zastavení
XIII. – Tělo Pána Ježíše položili Matce na klín
Nežli
bylo tělo Pána Ježíše zabaleno do připraveného plátna k pohřbení, položili
je na chvíli na klín Panně Marii, aby se na mrtvého syna naposledy podívala a
rozloučila se s ním.
Svatá
Panno Maria, povzbuzuj mne, abych často ukládal svátostné tělo Páně do svého
srdce. Aby mě Tvůj Syn živil k životu věčnému.
Zastavení
XIV. – Pán Ježíš uložen do hrobu
Pane,
jsme na konci křížové cesty, kterou jsi Ty podstoupil, aby si nás zachránil.
Tím, že si se obětoval na kříži, jsi nám získal život věčný. Tvá cesta na Zemi
končí a jsi ukládán do hrobu hrstkou svých věrných, kteří Tě neopustili ani
v nejtěžších chvílích. Dej nám, Pane, sílu, aby i my jsme se přidali mezi
Tvé nejvěrnější učedníky a následovatele a kráčeli po cestě do věčného
království. Ať je nám křížová cesta vzorem a ať dokážeme po každém hříchu, po
každém našem pádu znovu vstát, tak jako jsi to dokázal Ty. Ať dokážeme nést
kříže, které nás v životě potkají a dojdeme až na konec cesty, kde nás
čeká nebeské království.
Ondra Přibyl
Křížová cesta 2009
Stejně jako už minulé dva roky jsme i
letos nacvičili vlastní křížovou cestu. Každý z nás si vybral jedno
zastavení a sám ho vymyslel. Mezi zastaveními jsme také zpívali písničky,
abychomto měli ještě bohatší. Doufám, že to příští rok opět zopakujeme.:)
Zastavení I. – Pán Ježíš odsouzen
Pán Ježíš byl souzen, ačkoliv byl úplně bez viny. My svou vinu neradi
přiznáváme, všelijak se omlouváme a třeba i zalžeme. - Pane Ježíši, nauč nás
přiznat se k chybě, i kdyby nás měl stihnout za to trest.
Zastavení II. – Pán Ježíš na sebe bere
kříž
Ježíš přijímá kříž. Je těžký, Ježíš se nebrání a
dobrovolně bere těžké břemeno na svá ramena. Tíží ho každé naše špatné slovo,
zlý skutek, neochota, pých, lakomství, neposlušnost,… každý hřích, který za nás
ochotně nese. Dokážeme také my přijmout nějaký kříž, bolest nebo trápení? Jsme
ochotni jít cestou odříkání a pokory? Nebo odmlouváme, hledáme falešná řešení a
jsme neochotní obětovat se pro druhé? Zamysleme se nad sebou a nad cestou,
kterou jdeme. Je tato cesta správná? Pane Ježíši, dej, prosíme, ať máme
dostatek síly, odvahy a ochoty přijímat kříže a zkoušky s takovou pokorou
a obětavostí jako jdi to udělal ty.(Áňa Přibylová)
Zastavení III. – Pán Ježíš padá pod křížem
poprvé
Kristus Pán vyšel a už na první překážce upadl. I tobě
se stává, že se ti nic nedaří, jak by sis přál. A když se ti někdo směje, bolí
to ještě víc. Ježíš ti pomůže, aby ses zvedl a šel dál, i když tě to bolí…Přemýšlel jsi někdy nad tím, proč Ježíš
pod tíhou kříže upadl? Myslíš, že jej nemohl unést? Že nebyl v okolí
nikdo, kdo by mu pomohl? A proč by vlastně neměl něco unést, když On může
všechno? Nechtěl nám snad ukázat, že se nemáme bát padat a poté zase vstávat?
Pocit uvědomění si vlastní nedokonalosti je ctnost. Říká se jí pokora. Mohli
bychom se o ni sebevíc snažit, ale v úplnosti si ji neosvojíme. Přesto je
pro nás důležitá, právě díky ní jsme schopni po pádu vstát. Naproti pokoře
stojí pýcha. To ona pádu často předchází. Vychází z naší namyšlenosti.
Někdy si nalháváme, že všechno zvládneme sami, jindy zas nepřijmeme výtku,
protože sami se cítíme být nejlepšími. Ctnost pokory a neřest pýchy se
v nás přetahuje, není divu, že někdy spadneme. I Kristus Pán spadl, ale
nezůstal ležet a neřekl ,,Tady to skončeme“. Pro lásku k nám, ukázal lidem
jak vstát. I my máme vždy rychle vstát, pro lásku k Němu.(Ondra Knězů)
Zastavení IV. – Pán Ježíš potkává svou
matku
Ježíš musel jít svou cestou sám. Kolem něho bylo mnoho
lidí, kteří se k němu chovali ošklivě a zle se na něho dívali. Ale byla
mezi nimi i jeho maminka Maria – určitě byla velmi smutná, možná plakala, ale
byla s ním. Panna Maria byla Ježíši nablízku. Chtěla být s ním, když
ho vedli jako zločince, když se mu posmívali. Pane Ježíši, tys byl potěšen svou
bolestnou matkou; dopřej mi, aby Tvá matka i mě těšila a pomáhala mi
v životě i ve smrti. Maria dokázala dodávat Ježíšovi naději i na jeho
křížové cestě. A co já? Dokážu dodávat naději bloudícím a hledajícím lidem
kolem sebe? Naději, na kterou má nárok každý člověk? Nebo si ji nechávám pro
sebe a pár známých? Ani si nedovedeme představit, jak hrozně bylo Panně Marii
smutno, když potkala svého Syna na křížové cestě. Viděla zblízka jeho krvavé
rány, trnovou korunu, těžký kříž. Slyšela, jak se mu lidé posmívají. Hleděla do
očí Syna Ježíše s bolestí, ale pevně – jako by se přimlouvala, aby šel dál
trpět za nás, za hříšníky. Tak i my můžeme svým pohledem nebo blízkostí potěšit
ty, kdo se trápí.(Káťa Rajdlíková)
Zastavení V. – Šimon Cyrénský pomáhá Pánu
Ježíši nést kříž
Okolo Ježíše bylo tolik lidí. Tolik lidí
ho vidělo slabého a unaveného, ale nikdo z nich mu nepomohl. Až jeden
z okolních mužů byl donucen nést kus cesty za Ježíše kříž. Byl to Šimon
Cyrénský. A i on, obyčejný muž, dokázal vzít na sebe cizí kříž a jít. Pane, jak
moc jsme my neochotní pomáhat druhým. Je to pro nás přítěž. Stydíme se před
ostatními, jsme líní nebo si myslíme že jim pomoct nedokážeme? Vždyť někdy
stačí jen pár slov a druhému člověku se uleví. Stačí odejmout jen malá část
z jejich trápení. Proč tedy říkáme ne?! Pane, dej nám sílu, abychom dokázali
pomáhat druhým nést jejich kříž. Dej nám vytrvalost, ať se snažíme pomáhat
v každé situaci. Dej nám víru, že všechno co děláme pro druhé, děláme
zároveň i pro Tebe.(Terez Přibylová)
Zastavení VI. – Veronika podává Pánu
Ježíši roušku
Pán Ježíš těžce oddechuje pod břemenem, ale má srdce
bdělé, něžné, s povděkem přijímá službičku paní a vděčně se jí za to
odměňuje. Osušil si tvář a na roušce vrací otisk své tváře milostné. Pane, učiň
i mě něžně pozorným. Když v trápení se stávám slepým a hrubým k lidem
kolem sebe. Dej mému oku jasné zření, že jsou i dobří lidé a srdce mé zbav
zádumčivosti a sobectví. Pomoz mi, ať nemyslím jen na sebe.(Marťa Paulíková)
Zastavení VII. – Pán Ježíš padá pod křížem
podruhé
Ježíš slábne. Nepřátelé ho pobízí ke spěchu, bojí se,
že nedojde. Další nával slabosti. Hroutí se a padá do špinavé a zaprášené
ulice. Jde jako ovce vedená na porážku. Ale musí dál. Kvůli nám a našim
hříchům, aby splnil Otcovu vůli.Nikdo mu nepomůže nést kříž, který je těžší a
těžší. Pomáhejme, abychom i my měli Tvou vytrvalost a neklesali jsme před
každou překážkou. I když upadáme do lidské slabosti. Zůstávej s námi před
zkouškami, které nás čekají na životní cestě. (Dáša
Straková)
Zastavení VIII. – Pán Ježíš potkává
plačící ženy
Bůh je vždy na straně trpících. Svou všemohoucnost
projevil právě tím, že na sebe dobrovolně vzal utrpení. Nemusel to dělat. Vedla
ho k tomu obrovská láska k nám lidem. Možná právě proto upozorňuje
plačící ženy a nás všechny, že nářek, který je projevem soucitu s jeho
utrpením, se má ubírat jiným směrem. Máme vidět to, co ho přivedlo na cestu
kříže, to, co ho tam zmučilo. A to je náš hřích, naše viny. Projevujeme
pokornou lítost, jako odpověď na Jeho lásku. Pohnutkou k lítosti a
opravdovému pokání nám můžou být myšlenky Jana Pavla II. : Člověče, ty který
soudíš Boha, který mu přikazuješ, aby se hájil před tvým tribunálem, zamysli se
nad sebou, jestli ty sám nejsi vinen smrtí tohoto odsouzence, jestli soud nad
Bohem není ve skutečnosti soudem nad tebou samým. Přemýšlej, jestli tento soud
a jeho důsledek - kříž a vzkříšení – nejsou pro tebe jedinou cestou ke spáse.(Vojta Straka)
Zastavení IX. – Pán Ježíš padá pod křížem
potřetí
Až do samého prachu cesty se ponížil Syn Boží.
Ušpiněn, zakrvaven, vyčerpán svým osudem, který mu Otec nebeský udělil. Která
lidská filozofie a estetika by Tě, Synu Boží, dovedla najít v této podobě?
A přece osvíceni vírou Tě musíme vidět nejen v nádherných chrámech a
v nevinných duších, ale také v těch, kteří se na své životní křížové
cestě potácejí v bolestech, s hroznými ranami duše i těla, vyčerpáni
prací a starostmi. Proto jsi, Pane, klesl, abychom Tě až do našich dob dovedli
hledat také v prachu životních cest našich bližních. Pane, kéž máme vždy
pochopení nejen pro krásu, ale i pro mnohdy krutou realitu života.(Michal Železný)
Zastavení X. – Pán Ježíš zbaven roucha
Všecko mu vzali : svobodu, přátele, nakonec i šaty. Je
vydán posměchu. Všichni, kdo jej ctili jako velikého proroka, velebili jako
Spasitele,přátelé, všechen lid vidí jeho ponížení.Suše Pána Ježíše je nevýslovně ušlechtilá
a jemná. Má citlivější smysl pro čest nežli my. Jakoby stál ve žhavých
plamenech, tak je obklopen hanbou, ale stojí dle vůle Boží a vytrvává. (Peťa Paulíková)
Zastavení XI. – Pán Ježíš ukřižován
Co se teď stalo je tak hrozné, že bychom raději
odešli, abychom nemuseli vidět, jak Krista Pána přibili na kříž a vyzdvihli.Pane a Spasiteli můj! Vždyť trpíš mou vinou a za mne.Nemám právo utíkat,
musím zde zůstat.Cestou křížovou mohl Spasitel aspoň jít, pohybovat se.Teď i to
přestalo.Nemůže, leč viset a zvolna umírat. Bolesti v probodených údech, v halve a ve všech těch hlubokých ranách pálí. Žízeň vzrůstá, úzkost a sklíčenost srdce je čím dál těžší a nemůže si pomoci anise pohnout, nemůže nic dělat, než viset a cítit, jak smrt se blíží. A co líde kolem! Ďábelksá nenávist a posměch nepřátel!(Vašek Paulík)
Zastavení XII. – Pán Ježíš umírá na kříži
Pane Ježíši, Ty ses za nás obětoval tím, že si za nás
umřel na kříži. Obětoval ses za nás bolestnou smrtí na kříži za nás i za
všechny jiné, abychom mohli žít věčně. Umřel jsi jen kvůli nám a našim hříchům.
A všechno jsi to vydržel kvůli nám. Dej, ať si to uvědomíme, až nám bude těžko.(Vojta a Matěj Kölblovi)
Zastavení XIII. – Pána Ježíše snímají
z kříže
Jak asi muselo být Panně Marii, když jí na klín
položili Ježíšovo mrtvé, zmučené tělo? Jak velká musela být její bolest? V našem životě přicházejí občas situace, kdy nechápeme Božé záměr. Chtěli bychom někomu poradit, pomcoi, ale chybí nám slova povzbuzení... Přesto můžeme pro druhé udělat mnohé. Už jenom tím, že jim budeme nablízku a budeme je milovat tak, jako nás miluje Ježíš. Dokážu to i já?(Lukáš Rajdlík)
Zastavení XIV. – Pán Ježíš uložen do hrobu
Jsme na konci Tvé křížové cesty. Jediné co
zbývá, je uložit Tvé tělo do hrobu. Je u konce Tvé tříleté působení zde na
Zemi. Učil jsi nás, uzdravoval jsi nemocné, vyháněl jsi zlé duchy, kázal
zástupům a ukazoval nám tu správnou cestu k nebeskému Otci. To vše jsi
završil nepředstavitelně náročnou křížovou cestou, čímž jsi nám připravil život
věčný. Nyní je už na každém z nás, kolik si vezmeme z Tvého učení,
jak moc budeme žít život podobný tomu Tvému. Svou smrtí jsi nám dal šanci na
život věčný. Teď je řada na nás. Ať si dokážeme vzít příklad z celé
křížové cesty a poučíme se pro každý náš den.(Ondra Přibyl)
Křížová cesta 2008
Zastavení I. – (Ondra Knězů)
Pán Ježíš odsouzen.
Já jsem toužil mezi lidmi žít, chtěl jsem
je blahem obdařit, činil jsem jim dobře v každé chvíli a oni mně pak na
kříž odsoudili.
Zastavení II. – (Lukáš Rajdlík)
Pán Ježíš přijímá kříž.
Ježíš bere na svá ramena těžký kříž.Nese
ho za mně, za tuto vesnici,za farnost,za celý svět.Přijímá ho soběvolně a
z lásky k nám.Já se však kříže bojím. Ne vždy ochotně dokážu na sebe vzít svůj
kříž – tíhu starostí i odpovědnosti,tíhu neúspěchů a zklamání. Ať Pane vždycky
ochotně a s tvou pomocí překonáváme obtíže,svoje problémy. Dej
Pane,abychom každý den a každou okolnost přijímali jako tvůj dar.Ať se nebojíme
přijmout svůj životní úděl. Dej nám trpělivost, se kterou si nesl svůj kříž.
Vždyť každého z nás vybízíš: Vezmi svůj kříž a následuj mě
Zastavení III. - (Peťa Paulíková)
Pán Ježíš padá pod křížem poprvé.
Hned jak se uchopil Kristus kříže, po pár
krocích, dává nám pochopit, že kříž není jen nějaké břemeno, ale že je to
nástroj, který rozdrtí to lidské v nás, který zatlačí zrna do země, nejen
aby zemřelo – ale aby vydalo stonásobný užitek, ne mocí a silou lidskou, ale
mocí Boží. Pane Ježíši, pod tíhou kříže jsi klesl;
odpusť nám, když z lidské slabosti upadnem do hříchu.
Zastavení IV. - (Áňa Přibylová)
Ježíš se potkává se svou matkou.
Ježíš pod tíhou kříže upadl, ale nevzdal
se, vstal a jde dál. Na své strastiplné cestě potkává svou matku.Tu maminku,
která ho porodila, dala mu jméno, vychovala ho a prožila s ním 30 let
života. Teď jí vidí plakat, slzy stékají po jejích tvářích. Jeho milovaná matka
je s ním i v posledních chvílích jeho života a on cítí její velikou
lásku a oporu. Pane, dej, ať i my pociťujeme přítomnost, lásku a oporu tvé
matky, ať nás provází naším životem, a ať společně s ní dokážeme
překonávat všechny slabosti a nesnáze.
Zastavení V. - (Ondra Přibyl)
Šimon pomáhá Ježíši nést kříž.
Na cestě, po které jde náš Pán a nese kříž
za naše hříchy potkává Šimona. Ten se vrací ze své práce nebo někam pospíchá,
ale přesto se zastavuje, aby se také podíval jako ostatní. Vojáci ho přinutí k pomoci Pánu
Ježíši. Nechce se mu, brání se, odmítá. Nechce věnovat svůj čas k pomoci
druhému. Nejsme i my častokrát jako on? Raději se věnujeme zábavě nebo vlastním
radovánkám a vyhýbáme se pomoci. Pane, dej ať si uvědomujeme, že každá naše
pomoc, která je dobrovolná a provedená s radostí se projevuje na kříži,
který se tak stává o něco lehčím. Ochotou a pomocí Ti můžeme ulehčit a ulehčit
v nesení křížů i ostatním lidem. Dej nám k tomu dostatek ochoty a
síly.
Zastavení VI. - (Terez Přibylová)
Veronika podává Ježíši roušku.
Pane, tak jako Veronika se nebála podat Ti
roušku, aby Ti jen trochu ulevila od Tvého kříže, který si nesl z vůle
nebeského Otce. Nebála se k Tobě přede všemi přiznat, nezapřela Tě jako
Petr, ale ukázala všem, že Tě miluje. Prosím, dej i nám Pane sílu a odvahu,
nestydět se za Tebe, dej ať je naše víra i láska k Tobě upřímná a čistá.
Ať žijeme podle vzoru Veroniky.Aˇi my dokážeme pomáhat maličkostmi všem, kolem
nás.
Zastavení VII. - (Káťa Rajdlíková)
Pán Ježíš padá pod křížem podruhé.
Ježíš upadl pod tíhou kříže podruhé. Už
neměl dost sil a kříž byl velmi těžký. I my často ztrácíme odvahu a klesáme na
mysli. Jsme vyčerpaní prací a starostmi a zapomínáme, že jsi pořád s námi
a jsi stále připravený nám pomoc se vzchopit. Posilni naši důvěru, ať více na
Tebe pamatujeme a spoléháme! Dej nám pevnou vůli, abychom Tě dokázali vždy
následovat a nenechali se odradit překážkami, které ztěžují cestu. Dej nám
naději, že se s Tebou na věčnosti setkáme!
Zastavení VIII. - (Dáša Straková)
Pán Ježíš potkává plačící ženy.
Ježíši jdeš dlouho, jsi už skoro u cíle.
Najednou potkáváš ženy, plačící nad Tebou. Ty jim říkáš: ,,Neplačte nade mnou,
ale nad svými syny.“ Ony Tě chápou a vědí, že láska se nedá vyjádřit jinak než
obětí.
Zastavení IX. - (Marťa Paulíková)
Pán Ježíš padá pod křížem potřetí.
Síla vystačila jen na krátkou dobu. Kříž
tlačí, utlačuje. Vojáci vykonávají svou službu jako obyčejně. Vždyť už to není
daleko. Zase ho tahají vzhůru a strkají dál k cíli, kde mu ještě dodají
poslední díl. Mnozí lidé nacházejí v Ježíši svůj vzor. Je tím, kdo padá,
ale nevzdává se. I když vědí, že už to nebude dlouho trvat, jdou svou cestou
tak dobře. Jak jen mohou, neseni naději, že jeho smrt na kříži nám přinese
život. Pane, dej nám sílu, abychom dokázali odpouštět hříchy lidem, kteří nám
ublížili.
Zastavení X. - (Michal Železný)
Pán Ježíš zbaven šatů.
Dělí se o můj šat. Ty však Hospodine
nestůj daleko, má sílo pospěš mi na pomoc. Tvůj šat je, Pane, to poslední, co
máš. Větší potupu si nemohli lidé vymyslet, jsi před námi nahý, bezmocný. Ty
Syn všemohoucího jsi bezmocný kvůli člověku, kterému chceš dát podíl na své
všemohoucnosti. Ukazuješ nám na vlastním těle, jak náš hřích dovede potupit
Boha. Ponížil ses, abys povýšil nás. Odpusť nám, Pane, že jsme se často
povyšovali nad druhé a tak ponižovali i Tebe. Viděli jme Tě nahého, bezmocného
a nedokázali jsme Ti pomoci. Nedokážeme ani přemoci touhu vlastnit vše, co
druzí ještě nemají. Ale ty jsi se přece vzdal i toho posledního, co jsi měl,
aby měli i jiní.
Zastavení XI. - (Peťa Paulíková)
Pán Ježíš ukřižován.
Ježíš prosil Otce, je-li možno, ať mne
mine kříž. Ale Otcova vůle byla kříž. A proto Ježíš přijímá kříž, nepřijímá ho
jen svýma rukama, ale celým tělem, celým životem. Dává se přibít celou
postavou, aby vyjádřil: Já a kříž tvoříme jednotu. Tak i my musíme přijmout
kříž – nejen tak trochu, ale celým svým srdcem.
Zastavení XII. - (Ondra Přibyl)
Pán Ježíš na kříži umírá.
Náročná cesta je u konce. Po dlouhé a
vyčerpávající chůzi, zbičování, potupě, zneuctění a přibití na dřevěný kříž náš
Pán zvolá „Dokonáno jest“ a umírá. Umírá za hříchy každého z nás. Pane,
dostáváme se do pokušení a častokrát podléháme, ale dej, ať si vždy vzpomeneme
na kříž, pod kterým si třikrát klesl, na ten kříž, na kterém si za naše hříchy
položil život. Dej nám sílu, abychom i my vytrvali, tak jako si vytrval Ty a
došli do nebeského království, které si pro nás svou smrtí získal.
Zastavení XIII. - (Michal Železný)
Pán Ježíš sňat z kříže.
Jak hrozně Ti asi, Maria, muselo být, když
jsi držela na klíně mrtvé tělo svého syna, kteréhos tolik milovala. A přece i
nyní jsi měla víru, že je to Syn Boží. Ty jsi měla takovou víru, že se Ti Ježíš
po vzkříšení ani nemusel zjevit, protože Ty jsi stále věřila. Jak je to však
s naší vírou? S vírou ve všemohoucího Boha, když ve světě je tolik
bídy. Jako by se Bůh odmlčel, jako by byl mrtev, proč nezasáhne? Protože nezasáhl,
ani když křižovali jeho syna, vydal ho, protože je Pánem i nad smrtí a na
Ježíši jasně ukázal, že bolest i smrt dokáže proměnit ve slávu vzkříšení. Ano,
Maria nedrží mrtvé tělo, drží Ježíše, který po třech dnech opět vstane. I nám
by se mohlo zdát, že Maria drží na rukou mrtvé tělo – církev, která někdy
vypadá jako bez života, když se nesnažíme pro ni žít. Ale přece i Maria věří,
že toto někdy mrtvé tělo církve zase ožije. Pane, dej ať nezklameme víru Tvé
matky a všem, i nevěřícím, dokážeme, že církev žije.
Zastavení XIV. - (Vašek Paulík)
Pán Ježíš položen do hrobu.
Mrtvé tělo položili do hrobu a vstup
zavalili kamenem. Přišli mocní tohoto světa postavili k hrobu stráž a dali
na kámen své pečetě. Spokojeně odešli, tím pro ně skončil případ, Ježíš
Nazaretský. Všichni jsme pod pečetí smrti. Také podoba světa a věcí jak je
vidíme jednou pomine. Pane, jen Ty jsi jeden z nás, vstal jsi z hrobu
a vešel do věčné skutečnosti. Naplň nás vírou, ať dovedeme vydávat svědectví,
že přijdeš, a že Tvé království slova bude bez konce.
Křížová cesta 2007
Tuto křížovou cestu připravala
mládež naší farnosti: Peťa Paulíková, Vašek Paulík, Marťa Paulíková, Dáša
Straková, Janča Benešová, Pepa Železný, Michal Železný, Ondra Přibyl, Terez
Přibylová, Áňa Přibylová . . .
Pane Ježíši, chceme Tě doprovázet na Tvé
křížové cestě, chceme jít s Tebou, hledat svou vinu a uvědomovat si, že
celou ,,cestu Kříže“ jsi podstoupil Ty pro nás, ze Své velké lásky k nám.
Dej ať dokážeme upřímně rozjímat. Ať dokážeme poznat své hříchy a litovat jich.
Dej ať společně dojdeme od Pilátova domu až k Tvému hrobu.(Anička
Přibylová)
Zastavení 1. - Ježíš souzen.
Pane, na začátku křížové cesty Tě soudili.
Neshledali však na Tobě žádnou vinu, přesto jsi byl odsouzen k trestu smrti.
Ale proč? Ty bereš kříž a jdeš na smrt. Nastupuješ křížovou cestu pro naše
hříchy, pro naše viny. Byl jsi odsouzen za nás, za naše provinění. Tím si nás
zachránil od věčné záhuby. Pane, dej abychom si to uvědomovali. A abychom
dokázali soudit sami sebe.(Ondra Přibyl)
Zastavení2. - Ježíš bere na sebe kříž.
Ježíš trpí. Za koho? Ne – za nás. A za
koho trpěli lidé během války, třeba v koncentrácích? Jsme jakž takž
ochotni nést kříž za někoho, koho máme rádi, ale za nevěřící, za celý svět?
Vezmeme na sebe např. kříž nějaké nemoci bez reptání a smutku? Cítíme
zodpovědnost za celý svět? Musíme si přiznat, že jsme slabí, neochotní… Odpusť
Pane – dej nám sílu nést svůj kříž i kříž druhých.(Míša Železný)
Zastavení 3. - Ježíš padá pod křížem
poprvé.
Celou noc Pán Ježíš nespal a od večera nic
nejedl. Bičování a ztráta krve jej oslabili. Hrubosti sprostých lidí jej
utýrali. Pán byl znaven. Kříž byl těžký sotva se s ním nesl, kolena se mu
třásla jen ušel kousek cesty snad zakopl o kámen, nebo do něj někdo z davu
strčil, Spasitel upadl. Sotva zvedá ramena a kříž a jde dál. Pane kříž je Ti
příliš těžký a přece jej neseš, poněvadž Otec si to přeje, za nás jej neseš.
Břemeno je nad Tvé síly a přece ho neodhazuješ. Padáš znovu, vstáváš a neseš
dál. Nauč nás ať pochopíme, že každá opravdová bolest se musí někdy a nějak
ukázat jako příliš těžká pro naše ramena, neboť nejsme stvoření pro utrpení,
ale pro radost. Každý kříž se zdá někdy těžký a beznadějný a napadne nás dál
nemohu! Pane kéž v takových chvílích nás posílí a povzbudí vzpomínka na
Tvou trpělivost a lásku, abychom nezoufali.(Vašek Paulík)
Zastavení 4. - Pán Ježíš potkává svou
matku.
Tvá matka se s tebou na chvíli
setkává. Je to střípek potěšení v úzkosti a bolesti. Záblesk naděje. Její
pohled Ti dal odvahu dál pokračovat. My máme také mnoho bolestí. Potěšením pro
nás, je často naděje a vědomí, že na to nejsme sami a může nás někdo povzbudit.
Prosíme ať si Tvých potěšení vážíme a nenecháme v pozadí i sebe menší
útěchu.(Dáša Straková)
Zastavení 5. - Šimon z Cyrény pomáhá
Ježíši nést kříž.
Ježíš je vysílený, už nemá sílu nést dál
kříž. Vojáci donutí Šimona Ježíši pomoci. Šimon nechce, brání se a odmlouvá,
ale nakonec, nese kříž s radostí. Proto i my všechny své zkoušky a kříže
přijímejme s trpělivostí a radostí. Prosíme Tě, ať vždy poznáme, kde je
potřeba naší pomoci a ať s lásky plným srdcem pomáháme. Naše pomoc nemusí
být vždy hmotná, často stačí několik povzbudivých slov. Slov, kterými uděláme
druhému radost, kterými zahojíme jeho bolest a kterými potěšíme jeho srdce. Ať
je naše pomoc upřímná a vždy s dobrým úmyslem. Ať při ní nemyslíme na
sebe, ale pouze na druhého. Dej nám, prosíme, sílu pomáhat druhým, protože
nikdy nevíme, kdy budeme potřebovat pomoci my.(Anička P.)
Zastevení 6. - Veronika podává Ježíši
roušku.
Pane, Veronika Ti dokázala pomoci. Nestála
mezi lidmi, ale ochotně Ti podala roušku. Tys její pomoc nežádal, ale ona
přesto vystoupila z davu. Prosím Tě, ať dokážeme pomáhat těm, kteří to
potřebují. Ať už je to pomoc, která je pro člověka důležitá nebo jen drobnost,
je to pomoc, kterou Ty by sis přál, abychom si prokazovali navzájem. Prosím Tě,
dej nám k tomu takovou odvahu jako měla Veronika.(Terez Přibylová)
Zastavení 7. - Ježíš padá pod křížem
podruhé.
Už podruhé jsi padl do prachu cesty. Ale
vstáváš a jdeš dál. A co my? Také často padáme. Vstáváme a bereme zpět svůj
kříž s láskou? Nebo ho odhodíme a hledáme životní cestu bez křížů a bez
těžkostí, ač víme, že takový život nemá smysl? Kéž nás Pane naše pády očisťují
a probouzejí v nás vědomí, že ne vlastními silami, ale jen s tebou
dokážeme povstat a jít dál.(Dáša S.)
Zastavení 8. - Jeruzalémské ženy pláčou
nad křížem.
Pane, víme, že jsme chybující, že bez Tvé
lásky bychom nic nedokázali, proto Tě prosíme, pomoz nám abychom svými
správnými skutky a činy, ukázali svým blízkým, že jediná cesta vede do Božího
království.(Janča Benešová)
Zastavení 9. - Pán Ježíš padá potřetí.
Brzo klesl Spasitel potřetí. Ježíši, Bože
silný, jsi ve mně a já v tobě. S Tebou musím v utrpení vytrvat,
i když se mi zdá, že už nemohu dále. S Tebou musím splnit povinnosti, i
když jsou sebe těžší. Žíti pokojně v hnízdečku, je sice příjemné, ale to
není život pravého křesťana. Jeho údělem je kráčeti po cestě hrbolaté, trnité.
Jak by bylo možno, míti se dobře, když Ty, Pane, měl jsi se tak zle? Jenom, ó
Pane, podchycuj mé kroky.(Marťa Paulíková)
Zastavení 10. - Ježíš svlečen z
šatů.
Ježíš je u cíle své cesty, je k smrti
vyčerpán. Z těla mu byl svlečen šat. Stojí tu pro posměch bezcitného lidu,
ale všechna muka chce vytrpět až do konce. Z jeho ran mu znova vytryskla
krev. Pomáhej nám, ať vždycky dokážeme zachovat svou čistotu, tak jako Ty. Dej
ať uvěříme, že nikdy nejsme na dně svých sil. Ať dokážeme být stejně stateční
jako Ty. Někdy musíme překonávat různé zkoušky nauč nás, prosím, je přijímat
s radostí a s důvěrou, že je dokážeme překonat, tak jako Ty. Ať nikdy
nepřestaneme doufat v dobrý obrat.(Anička P.)
Zastavení 11. - Ježíš ukřižován.
Co se teď stalo je tak hrozné, že bychom
raději odešli, abychom nemuseli vidět, jak Pána Ježíše přibili na kříž a
vyzdvihli. Pane, nemám právo utíkat, musím zde zůstat. Vždyť trpíš mou vinou a
za mne. Bolesti v probodených údech. Žízeň vzrůstá, úzkost a sklíčenost,
srdce je čím dál těžší. A nemůže si pomoci, ani se pohnout, nemůže nic dělat
než viset a cítit, jak smrt se blíží. A ti lidé kolem! Ďábelská nenávist a
posměch nepřátel!(Peťa Paulíková)
Zastavení 12. - Ježíš umírá na kříži.
Pane Ježíši, Ty jsi se za nás a naše
hříchy obětoval. Když jsi na kříži umíral, nezlobil ses na ty, za které umíráš
a ani na ty, kteří Tě ukřižovali. Prosíme Tě děj i nám sílu obětovat se pro
druhé a odpustit jim. Jako jsi to dokázal Ty.(Terez P.)
Zastavení 13. - Ježíš sňat z kříže.
Pán dotrpěl. Zázračné dílo Boží, tento
kvetoucí lidský život, tak silný, tak něžný, odsouzen k zániku. Srdce
Ježíšovo plné dobroty a lásky - potupami nasyceno. Ježíšovo mrtvé tělo snímají
z kříže a kladou je na klín jeho matce. Ta tiše a v odevzdání hledí
na probodené srdce, na zbičované a rozedrané tělo.(Peťa P.)
Zastavení 14. - Ježíš uložen do hrobu.
Ti nejbližší svého Pána ukládají do hrobu. Myslí na
to, že ho ztratili že jako jeho učedníci budou pronásledováni, je jim smutno.
Zatím zvítězilo světlo nad tmou, láska nad zlem, život nad smrtí. Kristus vstal
z mrtvých. Vidí to zase jen hrstka těch, s prostým a pokorným srdcem.
Vítězství, které nebylo zadarmo. (Pepa Železný)