Koníčci
JEDNOTLIVÉ ČÁSTI TĚLA KONĚ
POPIS KOPYTA
Popis kostry podle obrázku
1)kosti na hlavě (a - kost lebeční, b - kosti obličejové, c - dolní čelist, d - kost týlní)
2)sedm krčních obratlů (e - atlas)
3)osmnáct hřbetních obratlů (f - kohoutek)
4)šest bederních obratlů
5)pět křížových obratlů (křížová kost)
6)sedmnáct až devatenáct ocasních obratlů
7)žebra
8)hrudní kost
9)lopatka
10)ramenní kloub
11)ramenní kost
12)loketní kloub
13)předloktí (g - loketní kost)
14)zápěstní kosti (tvoří zápěstní kloub, karpus)
15)záprstní kost (metakarpus)
16)bodcové kosti
17)sezamské kosti
18)spěnkový kloub
19)spěnková kost
20)korunkový kloub
21)korunková kost
22)kopytní kloub
23)kopytní kost (se střelkovou kostí)
24)pánev (h - kyčelní kost, i - stydká kost, j - sedací kost)
25)kyčelní kloub
26)stehenní kost
27)čéška
28)kolenní kloub (zadní koleno)
29)kosti bérce (k - holenní kost - bércová kost, l - lýtková kost)
30)hleznový kloub - tarzus
31)nártní kost (zadní holeň - metaterzus)
32)bodcové kosti
33)sezamské kosti
34)spěnkový kloub
35)spěnková kost
36)korunkový kloub
37)korunková kost
38)kopytní kloub
39)kopytní kost (se střelkovou kostí)
KOSTRA KONĚ OBECNĚ
Kostra koně je mimořádně účelná, pevná a odolná. Skládá se z 252 kostí. Na rozdíl od člověka kůň nemá žádnou obdobu klíční kosti.
Kostní tkáň je velmi tvrdá tkáň v těle. Skládá se z kostních buněk a mezibuněční hmoty, která obsahuje 60% anorganických látek. Kost zvenčí pokrývá vazivová blána - okostice, pod ní se nachází různě silná a velmi pevná kostní tkáň, která uzavírá prostor kostní dřeně (dřeňové dutiny). Žlutá kostní dřeň tvoří střední část dlouhých kostí a nahrazuje v průběhu dospívání červenou dřeň. Na koncích dlouhých kostí a v ostatních kostích je porostor kostní dřeně vyplněn kostní hmotou v podobě tenkých lamel a tyčinek. V něm se nachází červená kostní dřeň bohatá na buněční elementy a cévy, které se zúčastňují na tvorbě krve a kostní tkáně. Šedá kostní dřeň se nachází jen u velice starých zvířat a může vzniknout degenerací žluté dřeně. Přes okostici prochází mnohé nervy, proto je velmi citlivá na bolest. Okostice má velký význam pro výživu i vývin kostí a může vytvářet novou kostní tkáň. Okostice reaguje po delším a dostatečně silném dráždění tak, že tvoří na kostní tkáni novotvary, což je důležité hlavně při léčebném procesu zraněných kostí.
Kosti podle tvaru rozdělujeme na dlouhé, krátké a ploché kosti.
Dlouhé kosti se skládají z trubicovitého těla, na konci kterého nasedají kloubové hlavice (epifýzy). Na epifýzách se nacházejí kloubové plochy a výběžky, na které se upínají svaly, šlachy a vazy. Mezi dlouhé kosti patří hlavně kostí končetin (záprstní kosti...)
Krátké kosti mají přibližně stejnou šířku, délku i tloušťku a jsou vyplněné houbovitou hmotou. Patří sem například obratle páteře.
Ploché kosti mají tvar podobný destičkám různé velikosti. Jsou vyvinuty do šířky a délky, ale tloušťka je malá. Na plochých kostech se nachází venkovní vrstva, vnitřní kompaktní destička a mezi nima se nachází tenká houbovitá vrstva. Ploché kosti tvoří lebku, pánev, lopatku a žebra.
Všechny kosti mají na určitých místech pórovité otvory, kterými prochází cévy vyživující kostní buňky.
Spojení kostí
Spojení kostí může být pohyblivé anebo nepohyblivé. Nepohyblivé spojení kostí se nachází na hlavě. Pohyblivé spojení kostí umožňuje pohyblivost kostry a skládá se z tkaniv, chrupavek, svalů a z kloubů. Velmi důležité svalovo-kostní spojení je připojení hrudníkových končetin k trupu pomocí lopatkového svalstva.
Klouby
Pro pohyb jsou nejvýznamnější klouby. Nacházejí se na koncích končetinových kostí, kde vytvářejí kloubní jamky a kloubní hlavice, případně kloubní válce, anebo záhyby. V kloubu spojené zakončení kostí jsou pokryté chrupavkovými povlaky, které umožňují točení, klouzání anebo kroucení v závislosti od funkce kloubu. Kloub je obalen kloubním pouzdrem. Každé kloubní pouzdro má vnější vrstvu skládající se z tuhého vaziva a vnitřní tvoří jemná žlutavá synoviální blanka. Tato blána vylučuje do kloubní dutiny kloubní mazivo (synovia), které vyživuje kloubní chrupavky a zabraňuje jejich vzájemnému tření v pohybu.
Podle tvaru rozeznáváme kulovitý, sedlovitý, válcovitý a plochý kloub.
Při běhu koně končetinové klouby pracují v jedné rovině, protože se musí pohybovat co nejrychleji dopředu. To vysvětluje jejich těžkopádnost při pohybu do stran.
Kostra trupu
Kostru trupu tvoří páteř, žebra a hrudní kost.
Páteř je základem kostry a na ni se upínají všechny ostatní části kostry. Páteř je oporou těla, proto musí být pevná, pružná a musí mít schopnost nést břemeno. Skládá se z obratlů, které jsou spojeny klouby a upevněny vazy. Mezi plochami obratlů jsou umístěny meziobratlové plotýnky, které tlumí nárazy. Těla obratlů a obratlové oblouky uzavírají obratlový a páteřní kanál, ve kterém se nachází mícha a míšní nervy. Páteř tvoří 7 krčních obratlů, 18 hrudních obratlů, 6 bederních obratlů, 5 křížových obratlů a 17 - 19 ocasních obratlů.
Počet krčních obratlů je takřka u všech druhů zvířat stejný. Hrudní obratle mají malé tělo a vysoké trnové výběžky. Spojují se s žebry pomocí kloubů tak, že každé žebro je spojeno vždy se dvěma obratly. Vzhledem k tomu, že hrudní obratle jsou navzájem velmi úzce spojeny, pohyblivost hrudní části páteře je velmi malá. Bederní obratle jsou nejdelší a nejsilnější. Mají vyduté kloubní plochy, proto je pohyb páteře v bedrech do stran značně omezen a možné je jen ohýbání. Všechny křížové obratle jsou srostlé a tvoří křížovou kost. Příčina ztráty pohyblivosti je v tom, že přes úsek křížové kosti se přenáší pohyb pánevních končetin zezadu dopředu. Křížové obratle jsou navzájem tak pevně spojené, že pohyb je bez ztráty energie.
Žebra tvoří kostěný základ hrudníku. Jejich počet odpovídá počtu hrudních obratlů, tj. kůň má na obou stranách 18 žeber. Každé žebro se skládá z kosti a z chrupavky. Prvních 8 žeber se pomocí žeberních chrupavek a kloubu spojejí s hrudní kostí a nazývají se pravá žebra. Posledních deset žeber se s chrupavkami přikládají vedle sebe, vytvářejí žebrový oblouk, proto se nazývají nepravá žebra.
Hrudní kost koně tvoří šest článků navzájem spojených chrupavkami.
Hrudní končetiny mají převážně opornou funkci. Skládají se z lopatky, z ramenní kosti, z kostí předloktí, zápěstních kostí, záprstních kostí a z kostí prstů.
Lopatka je plochá kost trojúhelníkového tvaru, uložená na boční ploše přední části hrudníku. Na lopatku se upínají silné svaly a šlachy. Lopatka spolu s ramenní kostí vytváří ramenní kloub, ve kterém se uskutečňuje ohýbání a natahování. V ramenním kloubu šikmá plocha lopatky tvoří s ramenní kostí úhel asi 90°. Podle jejího uložení hovoříme o šikmé nebo strmé lopatce.
Ramenní kost je mohutně vyvinutá kost, která má na rozšířených zakončeních a na těle drsné výběžky. Zde se upínají a odstupují ramenní svaly. S kostmi předloktí vytvářejí loketní kloub. Je to válcovitý kloub, ve kterém je možné jen ohýbání a natahování.
Kosti předloktí se skládají původně ze dvou kostí: vepředu je uložená vřetenní kost a za ní se nachází loketní kost. V rámci vývoje a přizpůsobování se na rychlý pohyb, loketní kost částečně zakrněla a zůstaly z ní jen její horní dvě třetiny, a to horní část s mohutnými loketními výběžky. Zkostnatění a srostení obou kostí způsobilo, že se stal jejich vzájemný pohyb zbytečný. Loketní výběžky slouží jako silné páky, na které se upínají svaly natahovačů.
Zápěstní kosti tvoří dvě řady krátkých kostiček.
Záprstní kosti tvoří dlouhé kosti. Holenní kost je trubicovitá cylindrická kost a na její zadní stěně se nacházejí dvě hrotnaté kosti. Vzadu nad spěnkovým kloubem jsou dvě sezamské kosti.
Prst se skládá ze spěnkové, korunkové a kopytní kosti. Spěnková kost spolu se záprstní kostí vytvářejí spěnkový kloub. Kloubní zakončení zápěstní kosti vyčnívají tak, aby zapadly do záhybů na spěnkové kosti. Korunková a spěnková kost se spojují v korunkovém kloubu. Kopytní kost má tvar tupého kužele. Na kopytní kosti vzadu vystupují dva větvovité výběžky odpovídající tvaru kopyta a na jejich horní části se nachází kopytní chrupavka. Směrem k chodidlu leží střelková kost, která vytváří klouzavý polštář pro šlachy hlubokých ohýbačů. Úhel spěnkového kloubu směrem dozadu způsobuje, že se tělesnou hmotností zatěžuje více zadní část kloubů a šlach ohýbačů. Sezamské kosti, které se tu nachází a jsou navzájem pevně spojeny vazy zmírňují tlakové zatížení šlach ohýbačů.
Kostra pánevní končetiny
Pánevní končetiny jsou pevně spojeny s trupem pomocí pánevního pletence tak, že je možné přenášet sílu bez ztráty energie. Kostru pánevní končetiny tvoří pánevní pletenec představovaný pánví a kosti volné končetiny, kterou tvoří stehenní kost, kolenní kloub, bérce, hleznový kloub, zadní holeň, spěnkový kloub, spěnka, korunkový kloub, korunka, kopytní kloub a kopytní kost.
Pánev tvoří dvě pánevní kosti, které spolu s křížovou kostí vytvářejí pánevní kruh. Pánevní kosti se spojují a tvoří pánevní sponu. Každá pánevní kost se skládá ze tří srostlých kostí. Pánev klisen má kulatý průřez a pánev hřebců vysoký oválný průřez s podstatně menším průměrem. Během porodu se pánevní prstenec ještě rozšíří. Spojení mezi pánví a stehnem umožňuje kyčelní kloub. Vzhledem k pevným kloubovým vazům a silnému osvalení je jeho pohyblivost tak omezená, že je možné jen ohnutí a natáhnutí.
Stehenní kost je nejmohutnější dlouhá kost. Kolenní kloub je dvojitý kloub. Skládá se z kloubu vytvořeného mezi stehenní kostí a kostmi bérce, ve kterém se nerovnosti obou kloubních ploch vyrovnaly pomocí vložek z vazivové chrupavky. Druhý kloub je vytvořen mezi kolenní kostí a kladkou stehenní kost a je výrazně klouzavým kloubem. Dva postranní vazy a tři stejné vazy čéšky zabraňují tomu, aby čéška klouzala bokem.
Kosti bérce se původně skládaly z tlusté holenní kosti a tenčí lýtkové kosti. Kůň má zachovanou jen horní část lýtkové kosti, která je tenká a přiložená k holenní kosti. Hleznový kloub tvoří šest kostí uspořádaných ve třech řadách. Kloubního spojení s kostí holenní (úhel je v rozsahu 145° - 150°) se účastní pouze kost hleznová. Šroubovitý kloub umožňuje pouze ohyb a natažení kosti. Dozadu z kloubu vyniká kost patní, na kterou se upíná Achillova šlacha. Poněvadž rovina osy kloubu se nekryje se střední osní rovinou těla, je vnitřní strana hlezna více zatěžována než vnější (je příčinou vzniku špánku). Hleznový kloub má být mohutný, dlouhý, široký, suchý a jeho hrany se mají ostře rýsovat.
Nárt (zadní holeň) je delší než holeň přední končetiny. Při delší holeni může kůň vyvinout větší rychlost, je však více namáháno hlezno.
Prst je obdobný jako u přední končetiny, jen spěnka zadní končetiny je mírně strmější než u přední a tvar kopyta je mírně užší.
Kostra lebky
Zvláštním kostěným útvarem je lebka, vzniklá pevným srůstem mnoha plochých kůstek. Svými dutinami vytváří ochrannou schránku pro citlivé smyslové orgány (čichu, sluchu, zraku, chuti) a především pro samotné " řídící centrum" ukryté v nevelké dutině pod čelní kostí - pro mozek.
Popis koňského hrudníku
Hrudník je přední část trupu. Je ohraničen hrudními obratli a k nim se upínajícími žebry, hrudní kostí, svaly, velkými cévami, dýchací trubicí a jícnem. Z 18 párů žeber je 10 nepravých a ty vytvářejí žeberní oblouk. Hrudník je kuželovitého tvaru. Prostorný hrudník s odpovídající kapacitou je žádoucí pro fyziologické funkce důležitých orgánů - srdce, plic a cév. Důležitá je hloubka, šířka a délka hrudníku.
Hloubka hrudníku - je vzdálenost mezi nejvyšším bodem kohoutku a prsní kostí, dosahuje 48 - 50% výšky koně. Čím je hrudník hlubší, tím se vytváří větší prostor pro dlouhou, dobře osvalenou, šikmou lopatku. Menší hloubka je provázená u vysokonohých koní krátkou a strmou lopatkou. Dolní okraj hrudníku u vysokonohých koní leží nad loketním hrbolem. Vysokonohost není v chovu žádoucí ani u jezdeckých koní.
Šířka hrudníku - je dána klenbou žeber, proto je hrudník v krajině nepravých žeber širší než vpředu. Stavba přední části hrudníku je významná pro rozvoj srdce, zadní části pro rozvoj plic. Kromě fyziologických důvodů je příliš úzký hrudník za lopatkou (klínovitý) nežádoucí i u jezdeckých koní kvůli nestabilitě sedla.
Délka hrudníku - je důležitá pro jeho funkci, zvláště pak u cvalových koní, u kterých maximální vyklenutí žeber dozadu umožňuje povrchové dýchání zadními laloky plic. Naopak kratší široké hrudníky těžkých koní vyžadují dýchání hluboké. U dlouhého hrudníku je též dlouhá prsní kost, kostální úhly jsou při zešikmení žeber větší, vyklenutí žeber je velké a jejich vzdálenost ke kyčelnímu hrbolu je menší, slabina je krátká, kůň je tedy tzv. dobře uzavřen. K uzavření koně se přihlíží při výběru.
Popis koňských prsou
Prsa, která tvoří přední část hrudníku, mají být široká úměrně podle výkonnostního typu koně. Mezi délkou a tloušťkou krku a šířkou a osvalením prsou je zřetelný vztah. Chladnokrevní koně mají krátký svalnatý krk a muskulaturní prsa, u teplokrevných koní jezdeckého typu je nutné při úměrné šířce prsou akcentovat délku hrudníku.
Prsa se rozdělují na
Široká - u velmi širokých prsou jsou kompenzací sbíhavé postoje.
Úzká - u velmí úzkých prsou jsou zase kompenzací rozbíhavé postoje. Úzká prsa jsou nežádoucí, vyskytují se ?asto u koní s prodlouženou dobou ontogeneze.
Kozí - taková prsa jsou úzká, zapadlá mezi vysunuté ramenní klouby.
Jestřábí - svalstvo je slabě vyvinuto a prsní kost vyčnívá (posuzováno z profilu).
Kohoutí - prsní kost vyčnívá jako u jestřábích prsou, avšak osvalení je lepší.
Popis koňské zádě
Záď je tvořena pánví a mohutným svalstvem. Názvem zadek se označuje záď včetně pánevních končetin. Podkladem zádě je křížová kost a obě kosti pánevní. Výška v kříži má být o něco nižší než výška v kohoutku, v opačném případě mluvíme o koni přestavěném. Impulz k pohybu vychází od dlouhých svalů zadku, které vzpřimují hřbet. Pánev představuje rameno síly, které má být dlouhé - dlouhé svaly jsou pak schopny většího stažení a roztažení a lépe tak vzpřimují hřbet a tím zvyšují rychlost. Proto má být záď široká, zvláště u tažných koní, u jezdeckých koní má být dlouhá. Pánev klisny je prostornější než pánev hřebce, křížová kost je kratší a širší, je uložena vodorovně, proto bývají klisny v zádi (v kříži) přerostlejší než hřebci. Pánevní vchod (kruh) je u klisny kruhovitý, u hřebců srdčitý.
Záď rozdělujeme na
louplou (štěpenou) - ta je tvořena mohutnou svalovinou a vyskytuje se převážně u chladnokrevných koní
střechovitou - je opakem louplé zádě a je nežádoucí
čtvercovou
hranatou - povětšinou u starších koní
rovná - sklon zádě je podmíněn polohou pánevních kostí a kosti křížové, ta by měla být v takové poloze, aby byla vodorovným prodloužením bederních obratlů. Pak je přenášení pohybového impulzu efektivní.
mírně skloněná
sražená - u sražené zádě je přenos pohybu lomený. Tento nedostatek u chladnokrevných koní kompenzuje mohutené svalstvo široké zádě.
dlouhou
středně dlouhou
krátkou
Ohon, neboli ocas
Ocas - hustý svazek tvrdých a ostrých žíní slouží koni při skoku a cvalu nebo trysku jako " kormidlo" , v klidu na odhánění dotěrného hmyzu. Základem ocasu je 17-19 ocasních obratlů, mezi kterými jsou uloženy chrupavčité destičky umožňující pohyblivost obratlů.
Hrdí a temperamentní koně nosí oháňku vysoce zdviženou a za běhu jim vlaje jako praporec. Příliš svěšená oháňka nikdy nesvědčí o bujnosti a zdraví, ba právě naopak, takový ocas mají koně flegmatičtí či nemocní.
Žíně rostou jako vlasy, ocas se prodlužuje a houstne - koním se proto musí přistřihovat nebo protrhávat a pečlivě pročesávat. Kupírování se dnes provádí pouze u některých plemen tažných koní, aby se nezamotával do postraňků, nebo k zvýraznění muskulatury zádě, či u koní honebních.
Ocas rozdělujeme na
vysoko nasazený - takový ocas koně zdobí a vyskytuje se při vodorovně uložené křížové kosti. Koně takový ocas nesou vysoko v oblouku a můžeme ho vidět např. u arabských koní.
nízko nasazený - většinou ho lze vidět u koní se sraženou zádí, nebo u chladnokrevných koní
zastrčený (zapíchnutý) - tento ocas nevypadá moc pěkně
beraní - je vidět u nemocných koní, kteří mají ochabnuté nervy a svaly
myší - takový ocas je prořídlý
bažantí - tento ocas se odshora směrem dolů zužuje
nakřivo nesený - takovému ocasu se říká praporek
oválnou - většinou ji pozorujeme u jezdeckých koní
kulatou - u arabských koní
Popis koňského hřbetu
Hřbet koně tvoří 18 hřbetních obratlů, ke kterým se upíná 18 párů žeber, které vytvářejí společně s hrudní kostí hrudník. Jedná se o část mezi kohoutkem a bedrama. Jeho délka závisí od délky hrudních obratlů a má velký význam pro výkonnost koně. Hřbet tvoří horní ohraničení trupu. Má být pružný, ale pevně vypnutý. V nehlubším místě má mít výšku asi o 2-3 cm nižší, než výšku v kříži. Utváření hřbetu má mimořádný vliv na jezditelnost koně a jeho pohyb, proto mu při posuzování exteriéru věnujeme velkou pozornost.
Hřbet rozdělujeme na
lehký - je při pohybu napnutý
volný - při pohybu se pohupuje
měkký - je lehce prohnutý
prosedlaný - prohnutí je již větší
proláklý - je velmi prohnutý Pevnost hřbetu je nutno posuzovat s přihlédnutím k věku koně a jeho chovnému či pracovnímu využití.
úzký - hřbet má být úměrně široký, při úzkém hřbetu jsou plochá žebra a úzký hrudník.
ostrý (oslí) - takový hřbet je následkem dlouhých trnových násadců hrudních obratlů.
hubený - špatně a nedostatečně osvalený hřbet je rovněž vadou
oblý - u takového hřbetu je hřbetní svalstvo na úrovni výšky obratlových trnů
štěpený - štěpený hřbet má po celém průběhu rýžku, protože svalstvo je vyšší, než obratlové trny
kapří - kapří hřbet je opakem štěpeného, trnové násadce přečnívají
přiměřený - přiměřeně dlouhý a pevný hřbet zvláště u rychlých koní umožňuje povrchové dýchání, které je vázáno na pohyblivost zadních žeber.
dlouhý - je nežádoucí, protože ztrácí pevnost.
krátký - je rovněž nežádoucí
Popis beder (nebo také ledviny)
Bedra jsou částí páteře mezi posledním hrudním obratlem a křízovou kostí. Podkladem je 6 bederních obratlů (u většiny východních koní - např. arabský - 5). Bedra mají být krátká nebo středně dlouhá, ale široká a vždy pevná a mají pevně esovitě přecházet do krajiny křížové. Takový kůň je v bedrech dobře vázaný. Při nepevné bederní vazbě se kůň vlní při pohybu v bedrech. Nepevná vazba ruší pohyb síly ze zádě na hřbet a předek.
U koně je výhodou, když má zadní žebra co nejvíce vyklenuta dozadu, protože pak jsou bedra i slabiny krátké a kůň bývá zpravidla konstitučně tvrdší.
Popis koňského krku
Krk koně působí jako páka a svým šíjovým vazem zabezpečuje vypnutí hřbetu a odlehčuje zadek koně. Krk spolu se zavěšenou hlavou dává koni odpovídající výraz, a proto se jeho tvaru a nasazení na hruď věnuje při hodnocení exteriéru zvýšená pozornost. Základem je 7 krčních obratlů, jejichž délka podmiňuje délku krku. Ve vzpřímené poloze krk udržuje svalstvo a šíjový vaz, který umožňuje tuto polohu i ve spánku. Některé krční svaly (hlavně kýva? a sval kápový) jsou aktivní při pohybu předních končetin, některé přispívají ke zpevnění páteře. Spojení hlavy s krkem, tedy její zavěšení, je v místě vazu. Krky hřebců jsou podstatně mohutnější než krky klisen - disponují výrazným tukovým hřebenem.
Krk se dělí na
labutí - je vysoko nasazený, dlouhý, hřeben krku je vyklenutý. Jeho nejvyšší bod je výše než nasazení hlavy.
jelení - takový krk je obrácený vzhůru, tedy s prohnutým hřebenem a vypouklým hrdlem. Koně s jelením krkem jsou špatně jezditelní a nazývají se hvězdáři, protože mají v důsledku tvaru krku i hlavu otočenou více nahoru
tlustý (krátký) - většinou typický pro tažné koně, kteří ho při těžkém tahu natahují dopředu se skloněnou hlavou a zatěžují tak přední končetiny, aby odlehčili zádi a vyvinuli tak větší tažnou sílu.
vysoko nasazený krk - při vysoko nasazeném krku je akce končetin vysoká, méně prostorná. Takovéto krky mívají často koně orientálního typu a koně " španělští" (andaluský, lipický...).
nízko nasazený krk - dlouhý, nízko nasazený krk je žádoucí u cvalových koní - přední končetiny jsou však více zatěžovány a ovládání koně je obtížnější, ztěžuje rychlé vyrovnávání rovnováhy. Při dlouhodobé práci při sníženém krku tedy přední končetiny trpí. Níže nasazené (a delší) krky mají většinou koně anglické provincie (anglický plnokrevník...).
dlouhý silný
úměrný
krátký
Délku krku koně je vždy třeba posuzovat v harmonii k celému tělu koně.
Popis koňského kohoutku
Vyvýšená přední část hřbetu se nazývá kohoutek. Trnové násadce prvních obratlů jsou vyšší než ostatní, postupně se prodlužují až k pátému obratli a pak se opět postupně zkracují k osmému až patnáctému, kdy dosahují opět délky trnu jako ostatní. Kohoutek tedy tvoří prodloužené trnové násadce předních obratlů.
Hodnotí se tvar kohoutku, jeho délka, výška, jako i plynulý přechod na ostatní části těla. V kohoutku se rovněž měří výška koně. Je to rozměr od nejvyššího bodu kohoutku k rovné ploše, na níž kůň stojí (rozeznáváme míru hůlkovou a páskovou).
Rozeznáváme kohoutek
Vysoký - vysoký a delší kohoutek je žádoucí zvláště u jezdeckých koní. Tím je i delší a šikmější lopatka a prostornější chod. Na kohoutek se upínají svaly, které při pohybu vzpřimují hřbet a přenášejí hmotnost celého těla zezadu dopředu. Dlouhý výrazný kohoutek přispívá k upevnění hřbetu a k lepší fixaci sedla.
Nízký - u kočárových a chladnokrevných koní je kohoutek kratší a méně výrazný.
slabý pravidelný má hřeben krku mírně klenutý, hrdelní okraj je rovný, krk se směrem od hlavy k trupu mírně rozšiřuje.
Hřeben - horní část krku
Zásek (vrub) - místo přechodu krku do kohoutku
Hrdlo - spodní část krku
EXTERIÉR KONĚ
POSOUZENÍ EXTERIÉRU
Při posuzování exteriéru koně klademe důraz na vhodnou stavbu těla a dobrou a uvolněnou mechaniku pohybu. Podle standartu pro plemena má celek působit harmonicky.
Uši mají být přiměřeně velké a pohyblivé, oko by mělo být velké a jiskřivé.
Nasazení hlavy je velmi důležité nejen kvůli estetice, ale hlavně usnadňuje výcvik.
Krk by měl být dlouhý a dobře nasazený, jelikož skokový kůň pomocí krku a hlavy udržuje rovnováhu.
Nejvyšší bod kohoutku by měl být o něco vyšší než nejvyšší bod zádě. Při nízkém kohoutku se sedlo snadno pohybuje do strany. Příliš vysoký kohoutek je příčinnou odírání a je potřeba používat dobře stavěné sedlo, které koně neodírá.
Hruď by měla být hluboká a široká.
Hřbet u skokového koně nemá být ani příliš krátký ani příliš dlouhý, během pohybu se pohupuje nahoru a dolů a také do stran.
Bedra mají být dobře osvalená, široká a silná.
Záď pro skokového koně je výhodou dlouhá a široká záď, se silnými kyčlemi a dobře nasazeným ohonem.
Břicho přímý sval břišní tvoří dno břišní dutiny a udržuje v ní její orgány. Pokud jsou břišní svaly dostatečně silné, dokáží vytlačit vnitřnosti nahoru a podílejí se tak na vyklenutí hřbetu.
Nohy při skokovém sportu musejí čelit velké zátěži, proto je zapotřebí věnovat jim zvláštní pozornost.
Šlachy slouží jako tlumiče přenosu prudkých nárazů na svaly a opačně prudkých svalových stahů a křečí na klouby a kosti. Vlastnosti šlach a vazů zahrnují vysokou pevnost v tahu, flexibilitu a pružnost.
Kopyta jsou pro koně nejdůležitější pro jeho pohyb.
VROZENÉ ZNAKY KONÍ
Nejobvyklejším znakem jsou bílé skvrny, jejichž rozsah, tvar a umístění zaznamenáváme do popisu.
Jsou to například depigmentace kůže po otlaku v podobě bílých skvrn.
Ožehy jsou buď rodové nebo vlastnické. Rodové se umisťují v levé sedlové poloze a u polokrevníků je uvedené začáteční písmeno otce, jeho kmenové číslo a pod ním rodový znak matky. U vlastnických ožehů je umístěn znak hřebčína, státu nebo chovu na levé či pravé hýždi, pleci nebo žuchvě. Každý hřebčín má svůj znak.
- VROZENÉ A ZÍSKANÉ ZNAKY KONÍ
- ZÍSKANÉ ZNAKY KONÍ