Dominik Liebisch,  narozen 5.3.1796 Kunratice, zemřel 12.3.1869 v Šenově. Náhrobek u kostela.

Vpád husitů 1430.

     Tato zpráva je nejstarší o těžkých dnech. Při tažení na Žitavu drancovaly a ničily kupy husitů naši vesničku. Při tom se zcela zničil zámek na místě domu č. 133, též již zbourán. Včetně poplužního dvoru (přibližně u čp.1 v Leopoldo­vě). Zámek se již nikdy nepostavil. Kameny byly později převezeny do Lipové a použity k výstavbě tamního starého zámku (bývalý pivovar kolem r. 1500).

Pozn.: Ve zprávě se hovoří o zámku, jelikož šlo o dobu husitskou bude pravděpodobnější, že šlo o tvrz. Zámky se začaly budovat později, kde se sídlilo reprezentativněji.

 Rolnické povstání v roce 1680.

     Po třicetileté válce požadovala vrchnost od soužených rol­níků tolik práce a odvodů, že tu a tam docházelo ke vzpourám. Začátkem dubna 1680 rebelovali také rolníci z lipovského panství. Strůjci spiknutí Hans Engelmann a "křivý" Rösler byli z Brtníků. V Lipové se všichni sešli (někteří ovšem více nuceně, než dobro­volně) a přísahali u velké žerdi, do které vryl Georg Scheffer ze Šenova kříž, že společně povedou tuto záležitost do konce. Byla sepsána písemná stížnost s 19 žalobními body a vyslána čtyřčlenná delegace, mezi ní Christoph Scheffer ze Šenova, která ji měla v Praze předložit tehdejšímu majiteli pozemků hraběti Slawatovi. Mezitím chtělo asi 1500 mužů dobýt lipovský zámek (v bývalém pivovaru). K tomu ale nedošlo. Stížnost v Praze také neměla úspěch a po několikatýdenním vyjednávání hnalo císařské vojsko vzbouřence do párů. Strůjci spiknutí byli v Lipové na "šibeniční louce" (u silnice směrem na Lobendavu) pověšeni.

Rolnická vzpoura 1775 /z círk.knihy/

     V tomto roce byla v Čechách opět rolnická vzpoura.  Dne 30. července se srotili šenovští dohromady, ale vojsko je brzo ro­zehnalo. Dne 4. srpna povstala mikulášovická obec. Přes 300 mužů se stáhlo dohromady a vyslali také posly do Brtníků, aby se ze­ptali, zda půjdou s nimi. Měli opět v úmyslu jít do Lipové a zde převzít volnostní listiny. Tyto neklidné hlavy byly rozehnány rytmistrem Nadigem, který byl toho času ubytován v Šenově. Podněcovatelé byli odevzdáni litoměřickému hrdelnímu soudu. Každý obdržel 10 švihů karabáčem.

Průchod Prusů a Sasů 1778.  /Povyk kolem brambor - podle D.Liebische./

     Dne 29. Července 1778 přišli Prusové od Horní Poustevny a utábořili se od Vilémova až k šenovskému soudu. Příštího dne přišli Sasové přes Wachberg a táhli k Hraběcímu. Část Prusů táhla směrem ke Šluknovu, druhá část přes dolní Šenov (přes statek Joh. Christ. Liebische, Balzer Grohmanna a Eliase Hilleho) k rybníkům v kořistním lese, dále větrnému mlýnu, Brtníkům a k Rumburku. Tento prů­chod způsobil jednotlivým obcím velkou škodu. Horní Šenov byl ob­zvláště hodně drancován. Hlavnímu táboru v Mimoni muselo lipovské panství poskytnout 15.000 guldenů-zlatých výpalného a 5000 českých korců ovsa. Pro bezpečné dodání vzala vojska z našeho panství sebou 3 rukojmí: šenovského soudce Johanna Antona Webera a oba soudce z  Malých Mikulášovic a Horní Poustevny. Po úplném dodání, to bylo po 15 dnech, se vrátili domů.

Hladomor a drahé časy.

    Léta 1802, 1805 a 1847 přinesla do našeho okolí časy nejtěžšího hladomoru. Od roku 1805 a tehdejšího bezměrného zdražování vy­povídají oba zmíněné prameny mezi jiným toto: už začátkem jara za­čínalo zdražování a do sklizně nabylo natolik, že drážďanský korec žita stál 53 zlatých peněžních listů nebo 18 říšských tolarů. Pšenice stála 51zlatých, ječmen 38, oves 17, hrách 48 zlatých. V této velké bídě otevřel císař František svoje sklady a vydal skla­dovou mouku "za co možno nejpřijatelnější ceny". Obec Šenov obdržela 20 sudů mouky, které tehdejší dědický a lenní soudce Joh. Endler rozdělil mezi co nejvíce potřebné proti zaplacení v pozdější době. V rcoe 1842 bylo extrémně suché léto "jak ještě nikdo nezažil". Cent sena stál 3 zlaté, rovněž tak korec brambor. Dne 7. října přišel první vydatný déšť.

(podle Dom. Liebische)

Následky státního bankrotu v Rakousku 1811.

Od roku 1799 byly v Rakousku vydávány peněžní listy. Do roku 1811 spadl gulden - zlatý (60 krejcarů) postupně na 11 feniků stříbrných peněz. Kdo dal peníze na hypotéky a sirotky, tyto peníze byly uloženy v sirotčí pokladně v Lipové, ztratil v tomto roce té­měř celý svůj majetek; ten, který stále někomu něco dlužil, tomu se to vyplatilo, protože za dobrý groš se mohl koupit jeden gulden peněžních listů. S ním se mohl splatit svého času získaný stříbrný gulden. Slzy vdov a sirotků tekly ve velkém, protože hrabě 3 dny před vyjitím finančního patentu všechen sirotčí kapitál vyplatil na tento způsob. Dne 20. února 1811 vyšel tento patent a snížil hod­notu papírového guldenu na pětinu své nominální hodnoty (t.j. na 12  krejcarů).

Nepřátelské průchody ve válečném roce 1813.

(podle Dom.Liebische)

Ve čtvrtek 19. srpna 1813 vpadlo do našeho panství ke 40.000 francouzských mužů pod vedením francouzského generála Vandamme a utábořili se na Annenském vrchu. Také vesnice Šenov musela toho dne tam dodat hodně mouky, chleba a masa. Během následujících 3 dnů odpochodovala větší část kolem horní krčmy na Šluknov.

     Dne 21. srpna se utábořilo několik tisíc mužů na statku Balzera Liebische (č.42). Vojáci přišli opět do vesnice a vzali si veškerou drůbež. Museli být také uspokojeni chlebem, pivem a vínem, aby nedrancovali. Na základě stížnosti u generála obdržela obec ochrannou stráž, skládajíc se z jednoho kapitána, jednoho poručíka, jednoho seržanta, 35 vojáků a 5 hobojistů, kteří byli ubytováni v lenním soudu. V nově postavené kuželně roku 1812 (u Starého soudu) byla hlavní stráž. V noci 22. srpna požadovala důstojnická hlídka 20 kusů volů. Ve 4 hod. ráno byle opatřeno 20 krav. S tím se důstojník nespokojil a poslal mužstvo do stájí na hledaní volů, kde 4 kusy našlo. Soudcův syn důstojníkovi dojemně domlouval, že vesnice je velice chudá. Nato obdržela obec zpět 4 kusy krav. Ostatních 20 kusů bylo odvezeno do Lipové do tábora.

      Další den pochodoval celý armádní sbor zpět přes horní Šenov na Königstein. Velící plukovník posledního oddílu (ležel tuto noc u sedláka Karla Dittricha, č. 8) hrozil ohněm, když mužstvo nebude v rychlosti zaopatřeno masem, chlebem, ovsem a vínem. "I když silně pršelo, nikdy nebylo tak rychle opatřeno tolik potravin jako tentokrát". Byla to vojska z Dessau, která patřila k Rýnskému spolku.

    Nyní byla naše obec nějaký čas uchráněna. 4. září přišlo do naší vesnice kolem 50 mužů ze 7000 Poláků, kteří tábořili za Šluk­novem, veleni hrabětem Ponjatowskim, který se po bitvě u Lipska utopil v řece Elster. Ti vzali, co našli. Mezi jiným i krávu u pa­na faráře a jednu u sedláka vedle kostela (na tom místě stojí dnes národní škola). Farář Josef Heyne musel od těchto ohavných lidí hodně vytrpět, vzali mu peníze a šaty z těla. Také z lenního soudu vzali sebou krávu a když se Josef Endler bránil jim ji vydat, obdržel několik seknutí šavlí. Celkem stál kněze tento nepřítel: 4 butely vína, 40 žejdlíků pálenky, přes půl vědra piva, upečený chléb, všechno nastřádané máslo, 10 hřiven špeku, na týden nakoupe­né maso a ještě další. Mírová slavnost se oslavovala 17.dubna 1814.

Větší požáry 1815, 1836, 1844  (podle Dom. Liebische).

     Dne 13. dubna 1815 vypukl o půlnoci požár "u sýrového peka­ře" v horním Šenově. Během jedné hodiny shořely selské dvory č.41 a 42 (Balzer Liebisch) a 9 lučinných domů. Ve čtvrtek dne 28. července 1836 vypukl v dolním Šenově požár u podkováře Floriana Michela a zastihl i vedlejší stavení, a to dům Josefa Grohmanna, dům Josefa Hilleho včetně stodoly a dům Josefa Kettnera. Domnělým žhářem měl být Josef Hille. On měl do­jednáno s kovářem a jeho ženou, že oni dva půjdou na Annenskou pouť; mezitím chtěl na půdě kovářského domu založit oheň. Tito dva sousedé měli svoje domy vysoce pojištěny. Dne 25. dubna 1844 shořel dům Josefa Franzeho č. 234 včetně 3 obytných domů, a to dům pekaře Hermena, Josefa Marschnera a dol­ní škola (Hentschel). Pravděpodobně šlo také o zlomyslné založení.

Bramborová hniloba. (podle Dom. Liebische)

Již od roku 1842 se pociťovala hniloba brambor. 1845 a 1846 se objevuje všeobecná nemoc brambor. Skvrnité a tvrdé brambory se při sklizni nacházely v půdě. Po 4 až 6 týdnech byly ve sklepích zkažené a vyvinuly nesmírný zápach. Sotva polovina byla zdravá a ty převážně vodnaté. Mnozí nechali nemocné brambory na polích. Chudí je sbírali a obdrželi za korec 5 grošů. Tyto brambory se pak zpracovaly v škrob.

Pálení přízí 1848. (podle Dom. Liebische)

      Vzhledem k dovozu strojových přízí z Anglie do naší země, báli se chudí lidé, kteří od starodávna ručně předli a předivo prodávali, že přijdou o beztak skromný výdělek. Proto dne 26. dubna 1848 (vzhledem k revoluci byla mysl vzrušená), když přijížděl povoz s 50 q anglické příze přes Raupenberg (dnes Drážďanka) na Lobendavu a Lipovou do Mikulášovic, srotilo se hodně lidí z těchto obcí a přepadli vůz ve výšce Pivního mostu a zapálili přízi, která měla hodnotu 3.000 dolarů (nebo 4.000 guldenů - konvenčních mincí). Potom přišli všichni "rebelové" do Šenova a hledali za děsivého hlučení a nadávání v domě Dominika Liebische (sedlák a obchodník s plátnem) také strojovou přízi, kte­rou ale nenašli. Při  tom mělo být v jeho domě asi 400 - 500 lidí, přátelé i nepřátelé. Na to táhla tlupa do Leopoldova k Hampelovi, který tehdy bělil. I zde bylo jejich hledání marné. Nyní se šlo na farní úřad, kde vehementně požadovali kaplana P. Kindermanna. Naštěstí nevyšel ven. Tehdejšímu soudci Karlu Menzelovi se poda­řilo rozčilený dav uklidnit. Přišla noc a tím se dav roztrousil.