Ministrant, zkouška - otázky a odpovědi
MINISTRANCE
Modlitba za ministranty
Pane Ježíši Kriste, během Tvého pozemského života Tě provázeli lidé, kteří Ti sloužili. Prosíme Tě dej, ať naši ministranti slouží s láskou a radostí u Tvého oltáře a dávají dobrý příklad v Tvé službě.
Dej jim statečnost, aby stáli pevně ve víře. Dej jim vnímavé srdce pro důstojnost bohoslužby. Dej jim touhu být Tvými služebníky.
Dej jim pokorné srdce, aby s úctou poklekali před Tvým svatostánkem.
Prosíme Tě Pane žehnej i jejich rodičům, kteří jim tuto službu umožnili, ať z nich vychovají oddané Boží pomocníky.
Dej Pane, ať se v službě Tobě setkávají s kněžími, kteří je povedou za Tebou.
Svatí patroni ministrantů přimlouvejte se za ně, aby sloužili Bohu s úctou a důstojností. Ať ve vás mají příklad v Boží službě, statečnosti ve víře, bratrské lásce, vytrvalosti a poslušnosti.
Svatý Tarsicie oroduj za ně.
Svatý Václave oroduj za ně.
Svatý Aloisi oroduj za ně.
Svatý Dominiku Savio oroduj za ně.
Vyslyš naše prosby Pane Ježíši Kriste, který žiješ a vládneš s Otcem v jednotě Ducha Svatého, na věky věků. Amen.
====================
MINISTRANT, z latinského ministrare = sloužit. Ministrant slouží Pánu Ježíši u oltáře (a nejen tam). Ministrant ví, jak se chovat u oltáře. Jak má stát, sedět i klečet. Pomáhá knězi při mši svaté, při křtu, svatbě i pohřbu. K liturgickým službám patří: crucifer, ceroferář, librista, navikulář, turiferář, lektor a akolyta.
MINISTRANTSKÁ ZKOUŠKA – OTÁZKY
(a: 7-10 let, b: 11 – 14, c: nad 15 let)
1. a) napiš jména patronů ministrantů.
1. b) napiš jména patronů ministrantů a v kterém století žili
1. c) napiš jména patronů ministrantů, v kterém století žili a čím jsou známí.
2. a) do které diecéze patří naše farnost.
Komu je zasvěcena diecezní katedrála
Napiš jméno našeho sídelního biskupa
2. b + c) napiš jména měst českých a moravských diecézí a zasvěcení katedrál
3. a) v jakém stavebním slohu je náš kostel
3. b) jaké jsou charakteristické znaky tohoto slohu
3. c) jaké byly stavební slohy a jejich znaky od 10. do 18. století
4. a) z jakého jazyka je slovo LITURGIE
4. b) co znamená slovo LITURGIE
4. b + c) co znamená slovo EUCHARISTIE
5. a) proč stojíme při čtení EVANGELIA
5. b) napiš jaké jsou hlavní části bohoslužby
5. b + c) napiš všechny části mše svaté
6. a) co může dělat ministrant při mši svaté a při obřadech
6. b) co může dělat jáhen
6. a + b + c) co může dělat kněz a biskup
7. a + b + c) co je to misál, lekcionář a kancionál
8. a) kterou svátostí vstupuje člověk do Církve
8. b) vyjmenuj svátosti. Označ, které může člověk přijmout jednou za život
8. b + c) Které z nich jsou svátosti mrtvých a živých
9. a) co je to celebrace a koncelebrace
9. a + b) kdo může sloužit pontifikální mši svatou
9. a + b + c) co je to vizitace
10. a) jaká jsou období církevního roku
10. a + b) vyjmenuj alespoň 5 církevních slavností v roce
10. a + c) vyjmenuj církevní slavnosti a velké svátky v roce
11. a) které jsou liturgické barvy
11. a + b) jaký je jejich význam
11. a + b + c) kdy se používají
MINISTRANTSKÁ ZKOUŠKA – ODPOVĚDI
(a: 7-10 let, b: 11 – 14, c: nad 15 let)
1. Svatý Tarsicius mučedník, svátek 14. srpna
Narodil se v roce 188 ve městě Tarsu, + 14. 8. 200 v Římě. Pocházel z rodiny váženého římského občana. Spolu se svými rodiči uvěřil v Pána Ježíše a přijal křest. Jednoho dne byl pověřen, aby jako ministrant přinášel do vězení křesťanům Tělo Páně. Jednou po mši svaté v katakombách mu kněz předal malé stříbrné pouzdro s Nejsvětější Svátostí.
Tarsicius vyšel z města Salarskou branou a po cestě ho potkali jeho pohanští kamarádi, kteří chtěli, aby si s nimi hrál. On jim odpověděl, že nemůže, protože má důležitou pochůzku a odcházel. Začali se s ním přetahovat a zjistili, že má na krku plátěný sáček, který mu strhli a našli hostie. Po krátké potyčce ho povalili na zem a začali ho bít kameny. Zastal se ho římský důstojník, který byl také křesťan a zasáhl proti nim. Donesl ho do domu jedné křesťanky, kde byl ošetřen a voják mu ze schránky podal svaté Přijímání. Tarsicius za chvíli potom zemřel. Bylo mu 12 let. Dal se utýrat, aby nebyla zneuctěna Nejsvětější Svátost. Pohřben v katakombách na Via Appia. Znázorňuje se se svatou hostií.
Má titul mučedník Nejsvětější Svátosti (martyr Eucharistiae).
Jeho životopis napsal v r. 320 v jedné své básni 37. papež sv. Damas I. V církevním kalendáři má svátek společně se sv. Maxmiliánem Kolbem. Hlavní patron ministrantů. V některých kalendářích je jeho svátek 15. 8., kdy se v církvi slaví Nanebevzetí Panny Marie.
Svatý Václav český kníže a mučedník,
svátek 28. září
Narodil se v roce 907 (908) na Stochově u Lán (nebo v Praze). + 28. 9. 935 (929) ve Staré Boleslavi. Syn knížete Vratislava I. a kněžny Drahomíry. Měl šest mladších sourozenců, mezi nimi bratra Boleslava a sestru bl. Přibyslavu. Vychovávala ho babička sv. Ludmila (16. 9.). Uměl česky, latinsky, německy a řecky. Od mládí ministroval při mši svaté, i jako kníže připravoval hostie a pěstoval víno. Vládl spravedlivě a laskavě, vykupoval otroky, byl statečný a nebojácný. Dával stavět kostely a povolával do Čech nové kněze. Jeho bratr Boleslav nesouhlasil s jeho vládou, ani s křesťanstvím v Čechách. Pozval ho na pouť do kostela sv. Kosmy a Damiána na svůj hrad do (Staré) Boleslavi. Druhý den ráno 28. září 935 ho přepadl se svými služebníky u dveří chrámu a zavraždil. Za tři roky dal převézt jeho neporušené tělo do kostela sv. Víta v Praze. Císař Karel IV. nazval jeho jménem Pražský hrad i novou královskou korunu. Velkým ctitelem sv. Václava byl M. Jan Hus. U pomníku sv. Václava na Václavském náměstí v Praze se odehrávaly nejdůležitější události naší země. Znázorňuje se jako kníže, někdy na koni. Svátek svatého Václava 28. září byl v r. 2000 vyhlášen státním svátkem Den české státnosti – sv. Václav. Hlavní patron a dědic české země. Patron ministrantů a českých junáků.
Svatý Alois řeholník, svátek 21. června
Narodil se 9. 3.1568 na hradě Castiglione u Mantovy v Itálii, + 21. 6.1591 v Římě. Byl prvorozeným synem ze šlechtické rodiny a otec Ferdinand chtěl mít z něho vojáka. Když mu bylo pět let vzal ho otec do armády. Po roce se vrátil domů. Matka ho vychovávala ke zbožnosti a od dětství ministroval. Složil slib čistoty a ve 12 letech přijal první svaté přijímání od sv. Karla kardinála Boromejského (4.11.). Neměl rád vyučování a utíkal svému učiteli z hodiny a jezdil na koni. Učitel mu jednoho dne řekl: „Jak chceš jednou přikazovat, když neumíš poslouchat?“ Poslouchal Otce jezuity, když vyprávěli dobrodružné příběhy o jejich zakladateli a řádu. Rozhodl se stá t Kristovým vojákem. Přes odpor svého otce se vzdal prvorozenství ve prospěch mladšího bratra Rudolfa a v 17 letech vstoupil do jezuitského řádu, kde vystudoval teologii. Napsal několik knih pro mládež. Přisluhoval u oltáře a stal se ošetřovatelem nemocných. Jeho duchovním vůdcem byl jezuita sv. Robert Belarmin (17. 9.). Při ošetřování nemocných morem v březnu 1591 se v Římě nakazil a zemřel ve věku 23 let, je patronem ministrantů, studentů a mládeže. Znázorňuje se v ministrantském oblečení a jeho dalším atributem je lilie, symbol duchovní čistoty. Patron ministrantů, mládeže a studentů.
Svatý Dominik Savio vyznavač, svátek 6. května
Narodil se 2. 4.1842 v Riva di Chieri v Itálii, + 9. 3.1857 v Mondonio d´ Asti. Pocházel z rodiny vesnického kováře. Jako malý chlapec pomáhal na poli a chodil do dvouleté školy. Od 5 let ministroval. Když mu bylo 7 let, dovolil místní farář, aby přistoupil ke svatému přijímání. V té době bylo první svaté přijímání až od 12 let. Přijetí Nejsvětější Svátosti bylo pro něho tak velikým zážitkem, že si zapsal své předsevzetí:
1) budu se často zpovídat a k sv. přijímání přistupovat tak často, jak mi to zpovědník dovolí.
2) budu světit zasvěcené svátky,
3) mými přáteli budou Ježíš a Maria.
4) raději zemřít než zhřešit.
Často přijímal Nejsvětější Svátost a měl velkou úctu k Panně Marii. Ve 12 letech přišel do Turína k sv. Janu Boskovi a byl jeho žákem. Mezi spolužáky byl veselý a kamarádský, pomáhal druhým a byl vzorem pro všechny své kamarády. Jeho zásada „raději zemřít, než zhřešit“ se stala známou mezi chlapci. Donu Boskovi pomáhal založit Družinu Neposkvrněné Panny Marie. Později těžce onemocněl a zemřel v 15 letech. Byl pohřben v basilice Panny Marie Pomocnice křesťanů v italském Turíně. Znázorňuje se ve svátečním oblečení, někdy se sv. Janem Boskem. Patron ministrantů a studentů.
2. a) např: královéhradecká diecéze
katedrála Ducha Svatého.
Sídelní biskup .................................
2. b + c)
Česká provincie: (jména biskupů – body navíc)
Praha – arcidiecéze – sv. Vít, Václav a Vojtěch
České Budějovice – diecéze – sv. Mikuláš
Plzeň – diecéze – sv. Bartoloměj
Litoměřice – diecéze – sv. Štěpán prvomučedník
Hradec Králové – diecéze – Duch Svatý a Panna Maria
Moravská provincie: (jména biskupů – body navíc)
Olomouc – arcidiecéze – sv. Václav
Brno – diecéze – sv. Petr a Pavel
Ostravsko-opavská – diecéze – Nejsvětějšího Srdce Páně
Nanebevzetí Panny Marie (konkatedrála v Opavě)
3. a) např: gotický sloh (gotika)
3. b) lomený oblouk zakončený do špice
3. c) 10. století románský sloh silné zdivo, malá okna, polokruh, kruh
13. – 15. stol. gotika lomený oblouk, štíhlé postavy
16. století renesance koule, krychle, sloupy
17. – 18. stol. baroko rozevláté křivky, široká gesta postav
4. a) slovo je z řečtiny: leito urgia (veřejná služba)
4. b) liturgie = veřejná služba
4. b +c) řecky: eu charistein = dobrý vděk, díkůvzdání, děkování
5. a) stáním při evangeliu vyjadřujeme úctu k Božímu slovu
5. b) bohoslužba slova a bohoslužba oběti
5. c) bohoslužba slova: Vstupní modlitba, Kyrie, Gloria (při slavnostech), čtení, evangelium, Credo (neděle a slavnosti), přímluvy.
bohoslužba oběti: obětování, Sanctus, proměňování, Pater noster, Agnus Dei, přijímání, závěrečná modlitba a požehnání.
6. a) asistovat knězi při mši svaté a obřadech (křest, svatba a pohřeb):
číst (čtení, žalmy, přímluvy), nosit kadidlo a svíce, konvičky a další.
6. b) sloužit bohoslužbu slova a obřady (křest, svatba a pohřeb).
Nesmí zpovídat a proměňovat při mši svaté
6. c) sloužit mši svatou s proměňováním, zpovídat a sloužit obřady.
Biskup biřmuje, světí kněze a vede, řídí diecézi.
7. a + b + c) misál (mešní řád – ordo missae) = kniha ke mši svaté
lekcionář (lectio – čtení) = kniha s texty z Písma Svatého
kancionál (cantio – zpívat) = kniha s duchovními písněmi
8. a) svátost křtu. Křtem se člověk stává Božím dítětem a členem Církve.
8. b) křest, biřmování, přijímání, smíření (zpověď), pomazání nemocných, kněžství a manželství (po smrti jednoho z manželů může druhý přijmout svátost manželství). Označené svátosti může člověk přijmout pouze jednou v životě.
8. b +c) svátosti mrtvých = křest a smíření. Hříchem je člověk „mrtvý“ pro život s Bohem. Dalších pět svátostí jsou svátosti živých.
9. a) celebrace je sloužení mše svaté jedním knězem, koncelebrace je s více kněžími. Celebro = sloužit, concelebro = spoluslužba.
9. b) pontifikální mši svatou slouží opat, biskup nebo papež. Pontifik = velekněz
9. c) vizitace je návštěva biskupa ve farnosti. Visitio = navštívit.
10. a) 1./ advent, 2./ Vánoce, 3./ I. mezidobí, 4./ půst, 5./ Velikonoce,
6./ II. mezidobí
10. b) slavnosti: 25.12. Narození Páně – Boží Hod vánoční
6. 1. Zjevení Páně (sv. Tří králů)
Velká neděle. Zmrtvýchvstání Páně – Boží Hod velikonoční
40 dní po Velikonocích Nanebevstoupení Páně
50 dní po Velikonocích Seslání Ducha Svatého – Boží Hod svatodušní = Letnice
1. neděle po Letnicích Nejsvětější Trojice
čtvrtek po Nejsvětější Trojici Tělo a Krev Páně (Boží Tělo)
8 dní po Božím Těle, pátek. Nejsvětější Srdce Ježíšovo
Ježíše Krista Krále (poslední neděle církevního roku)
19. 3. sv. Josef
25. 3. Zvěstování Páně
24. 6. Narození sv. Jana Křtitele
29. 6. sv. apoštolů Petra a Pavla
5. 7. sv. věrozvěstů Cyrila a Metoděje (na Moravě, v Čechách svátek)
15. 8. Nanebevzetí Panny Marie
28. 9. sv. Václav, hlavní patron české země
1.11. Všech svatých
8.12. Neposkvrněné Početí Panny Marie
poutní slavnost zasvěcení kostela (pouť) a výročí posvěcení kostela (posvícení)
10. c) svátky: 1. neděle po Narození Páně Svaté rodiny
1. Křest Páně, 1. neděle po Zjevení Páně
2. 2. Uvedení Páně do chrámu (Hromnice)
23. 4. sv. Vojtěch (v pražské arcidiecézi, památka v ostatních diecézích)
16. 5. sv. Jan Nepomucký, hlavní patron Čech (na Moravě památka)
6. 8. Proměnění Páně
14. 9. Povýšení Svatého Kříže
9.11. Posvěcení Lateránské basiliky v Římě
11. a) bílá, červená, fialová, zelená
11. b) bílá = svátky Pána Ježíše, Panny Marie a svatých nemučedníků.
11. c) bílá = radost a čistota, červená = oheň a krev, fialová = pokání a smutek, zelená = naděje
Červená = Velký pátek, svátky Ducha Svatého a svatých mučedníků.
Fialová = advent, půst, pohřby a zádušní mše svaté.
Zelená = dny během roku (1. a 2. mezidobí).
POSVÁTNÉ PŘEDMĚTY V KOSTELE
1. Klerika nebo sutana (v protestantských církvích talár). Oblek duchovních. Katolický kněz má kleriku černou, biskup fialovou, kardinál červenou, papež bílou.
2. Alba (lat. albis = bílý) = bílá košile ke kotníkům, obléká se na kleriku.
3. Biret (lat. biret = čepice) = kněžská čepice.
4. Cingulum (lat. = pásek) = látkový pásek nebo provaz.
5. Štola (lat. stola = šála). Symbol svěcení a duchovní moci. Kněz ji má přes ramena, jáhen z levého ramene na pravý bok.
6. Jáhen (lat. diaconus = pomocník).
7. Kněz (slovansky kňjaz = kníže, lat. presbyter = starší) = vysvěcená osoba.
8. Ornát nebo kasule (lat. ornatus = vyzdobený, lat. casula = stříška) = roucho kněze ke mši.
9. Pluviál (lat. pluvius = plášť do deště) = plášť, při obřadech.
10. Mitra nebo infule (řec. mitrós = věnec, lat. infula = stuha) = biskupská a papežská čepice.
11. Dalmatika = roucho jáhna ve tvaru T. Původně oděv z Dalmácie.
12. Soli Deo nebo pileolus (lat. solus = samojediný, patřím jedinému Bohu, lat. pileus = klobouk) = kulatá čepička biskupa nebo papeže.
13. Berla, pastorale nebo pedum (lat. ferula = prut, lat. pastorale = pastýřská hůl, baculum/pedum = hůl k pěší chůzi) = zdobená hůl biskupa.
14. Pektorál (lat. pectoralis = náprsní) = náprsní kříž biskupa a papeže.
15. Límec a komže (sukně) = oblečení pro ministranty místo kleriky.
Mohou být černé nebo v liturgických barvách.16. Palium (lat. pallium = korunovační plášť) = bílý pásek okolo krku se 6 černými křížky pro arcibiskupa – metropolitu, papež má palium s 5 červenými křížky.
17. Rocheta (lat. rigeo = tuhý) = bílé roucho ke kolenům s úzkými rukávy, superpelice (lat. super pellicium = na kožešině) má rukávy široké. Obléká se na kleriku. Vrchní oděv ministranta.
18. Patena (lat. patina = miska) = tácek k svatému přijímání.
19. a) Patena, miska na hostie ke mši svaté.
19. b) Patena, plochý kulatý tácek na velkou hostii. Dává se na kalich.
20. Kalich (lat. calix = pohár). Nádoba ke mši svaté, do které se dává víno.
21. Pala na kalich (lat. palla = roucho, říza) = tuhá deska, která přikrývá kalich
22. Burza (lat. bursa = měšec) = dvojitá otvírací tuhá deska do které se dává korporál.
23. Korporál (lat. corporalis = tělesný) = ubrousek pod kalich, patenu nebo monstranci (to znamená pod Tělo Páně). Na předním dílu dole má křížek uprostřed.
24. Purifikatorium (lat. puris= čistý) = ubrousek na čištění kalicha. Křížek je uprostřed.
25. Lavabo (lat. lavatio = mytí) = ručník pro kněze na utření rukou před obětováním. Křížek v pravém v rohu.
26. Konvičky. Nádobky na vodu a víno ke mši svaté.
Někdy jsou označeny A = aqua (voda), V = vinum (víno).27. Ciborium (lat. cibus = jídlo), kalich s víkem na proměněné hostie (Nejsvětější Svátost = Sacramentum).
28. Ciborium přikryté velem.
29. Pyxida (řec. pyxis = nádoba) = schránka na velkou hostii.
30. Monstrance (lat. monstrare = ukazovat ve výšce) = schránka na vystavení Nejsvětější Svátosti (vystavení velké hostie).
31. Velum (lat. velo = zahaluji) = ozdobný závěs na přikrytí ciboria, nebo pruh látky přes ramena kněze k přenesení Nejsvětější Svátosti.
32. Aspergil (lat. aspergo = kropit) = kropítko na svěcenou vodou.
33. Kadidelnice (lat. turifera = kadidlonosná) = nádoba k okuřování kadidlem. Turiferář = ministrant s kadidelnicí.
34. Loďka, lodička (lat. navicula = loďka) = nádoba na kadidlová zrnka.
Navikulář = ministrant s loďkou.35. Svatostánek – svatý stan. Místo na oltáři k uložení Nejsvětější Svátosti, (lat. sanctuarium = svaté místo, tabernaculum = domeček).
V katolickém kostele je to nejdůležitější a nejposvátnější místo, kde je přítomen Pán Ježíš v Nejsvětější Svátosti.36. Věčné světlo u svatostánku označuje přítomnost Pána Ježíše v Nejsvětější Svátosti.
37. Ambon (lat. ambonis = vyvýšené místo) = pultík ke čtení z Písma Svatého.
38. Paškál (lat. paschalis = velikonoční) = svíce s křížem posvěcená na Bílou sobotu. Symboly Α a Ω, letopočet a 5 zrn jako 5 Kristových ran.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Pro ministranty (a nejen pro ně) několik důležitých názvů v kostele
Oltář (lat. ara = místo oběti, altare = vyvýšené místo). V oltáři jsou uložené ostatky svatých, jako připomínka z prvokřesťanských dob, kdy se slavily mše svaté na hrobech mučedníků.
Abak (lat. abacus = deska na stole) stolek na bohoslužebné předměty.
Akordion (lat. acordion = několik spojených zvonků u sakristie) zvonek k ohlášení začátku bohoslužby.
Katedra (lat. cathedra = učitelské křeslo) sedadlo pro papeže nebo biskupa. Označení biskupského kostela je katedrála.
Sedes (lat. sedes = sedadlo) pro kněze a ministranty v presbytáři.
Misál (lat. ordo missae = mešní řád) kniha s texty ke mši svaté.
Librista (lat. libris = kniha) nositel misálu
Ceroferář (lat. cerae = vosk) nostitel svíce.
Lekcionář (lat. lectio = čtení) kniha textů z Písma Svatého.
Kancionál (lat. canto = zpívat) zpěvník duchovních písní.
Presbytář (lat. presbyterium = kněžiště, presbyter = starší, kněz), v kostele místo u hlavního oltáře.
Sakristie (z lat. Sacramentum / sakramentum/ = zasvěcený, posvátný, sacristia = posvátné místo) místnost pro posvátné předměty k bohoslužbám.