Svět podle Charlie

Muži ohromeně zírají na nehybné tělo mrtvé ženy. Dominic se vzpamatuje, jako první, položí spojené ruce na její hruď a začne pravidelně pumpovat. Potom zakloní její hlavu, prsty stiskne nos a do úst jí vdýchne potřebný kyslík. Zkouší to stále dokola, ale tělo pod jeho prsty nereaguje.

„Nech toho, můj synu!“ pronese chlácholivě Graham. „Už od nás odešla!“

Dominic dosedne na paty a kroutí nevěřícně hlavou. Jak mohl být tak nepozorný a nechat tu maličkou jen na maličkou chvíli samotnou? Je to jeho vina, že zde teď leží nechybná, bez jakékoliv známky života. Ztrápeně přejede pohledem její odhalené tělo. Pozvedne ruce a přivře okraje její halenky. Alespoň tohle může pro ni udělat, když už nic jiného. Pořád to nedokázal pochopit. Ještě před pár minutami tu stála sice vyděšená a velice zranitelná, ale přesto živá.

„Jak je to možné?“ zašeptá do ticha.

„Možná měla slabé srdce, které ten nápor nepřežilo!“ snaží se ho uklidnit otec.

Dominic pozvedne hlavu a hnědavým pohledem se zadívá na otce, který se sklání nad ženským tělem. Zmámeně sleduje, jak jí něžně odhrnuje vlasy s tváře a nechává světlo z chodby, aby jí jemně ozářilo. Poté ztuhne a svraští přemýšlivě obočí. Zakroutí hlavou a něco zamumlá.

„Ukaž Luise tělo té dívky, abys jí ubezpečil, že bylo její přání splněno!“ zavrčí a stoupne si. „Já mezitím dojdu pro Orlanda, aby jí připravil.“

„Připravil?“ Dominic zmateně pozvedne hlavu a zamračí se.

„Nezapomeň, že jí mají najít zakrvácenou a pohozenou někde pod mostem.“

„Otče“ Dominic si stoupne. „Tohle jí nemůžeme udělat!“

„Je už mrtvá, můj synu! Jí to už vadit nebude.“

„Ale!“ zavrčí nepříčetně a též se postaví.

„Žádné ale, můj synu!“ zašeptá Graham. „Splním to, na čem jsem se s Luisou dohodl! Nemohu…“polkne a větu nedořekne.

Naposledy se podívá na ženu pod sebou, zakroutí zoufale hlavou a odejde. Dominic zůstává sám se svým poddaným Elmerem, který se tiskne ke stěně a nehodlá se k mrtvole vůbec přiblížit. Dusí v sobě vztek, který začíná pociťovat. Nejen, že nedokázal udržet tu ženu na životě víc, než jeden večer, ale jeho nejlepší bojovník se krčí strachy před obyčejnou mrtvolou. Kdyby ho tak v tuto chvíli viděli jeho nepřátelé. Polohlasně zakleje a zadívá se na blikající červené světélko na maličké kameře.

Jeden jeho nepřítel ho vlastně v tuto chvíli neustále sleduje. Což dokazuje to, jak se kamera pohybuje společně s jeho pohybem. Přistoupí blíže, pozvedne svou tvář a pronese nahlas.

„Doufám, že teď už jsi spokojená!“ zavrčí. „Nevím, co ti ta žena provedla, ale před svou smrtí nesnesitelně trpěla. Možná si chtěla vidět víc krve, a aby její utrpení trvalo déle. Zapomněla jsi nám, ale oznámit, že ta žena měla problémy se srdcem. Kdybychom to věděli, tak bychom se na to připravili. Teď s tím nic už dělat nemůžeme. Je mrtvá!“

Dojde k tělu, které pozvedne do náruče a přinese jí před objektiv. Pozvedne tělo, i když ho z toho bolí paže. Kamera vydá mírný vrnivý zvuk, jak se čočka zaostřuje na ženskou tvář. Chvíli tak zůstane, červené světélko párkrát zabliká a poté zhasne. Konečně se ta mrcha odpojila a on vydechne zadržovaný vzduch.

Naposledy se podívá do tváře té neznámé ženy, nadhodí si jí v unavených rukách a vyjde s ní na chodbu. Jeho kroky automaticky zamíří do pitevny, která je královstvím jeho přítele Orlanda. Položí ji na studený kovový stůl a udělá pár kroků vzad. Košili má rozhrnutou, odkrývající její plné ženské křivky. Kdyby jí potkal při jiné příležitosti, tak by se mu snad i líbila a on by se pokusil o bližší kontakt. Ale takto! Svěsil hlavu, zasténal a zavřel oči. Byla tak mladá!

Otočil se na patě, vytáhl s kapsy krabičku cigaret a po dlouhé době si zapálil. Natáhl do plic tolik potřebný nikotin a vyfoukl štiplavý dým. Sakra, tohle opravdu potřeboval. Věděl, že je to příšerný zlozvyk, ale nedokázal se ho zbavit. Možná, kdyby k tomu měl závažný důvod, než hudrování jeho otce, tak by s tím přestal.

Vyšel ven, opřel se o stěnu a zíral do protější cely. Ještě nedávno tam drželi jednoho odporného vraha, který byl věrným služebníkem jejich největšího nepřítele. Musel uznat, že ten chlap byl docela kádr. Vydržel dlouhé hodiny mučení, a přesto nic neřekl. Zlomil ho až Vincent, který na něho použil svou moc. Nikomu by nezáviděl, že musel projít právě tímto mučením. Zachvěl se a odklepl cigaretu.

On by se určitě sesypal, jako domeček z karet. Vincentova moc spočívala v tom, že svým objetím ukazoval výjevy jejich zločinů. Nechal vrahovi pocítit pocity, které měli jeho objeti, když je usmrcoval. Několik takto mučených, podlehli a zbláznili se z toho. Zakroutil hlavou a zavřel oči. V tomto prostředí se necítil vůbec dobře. Ale sám sobě slíbil, že tu zůstane tak dlouho, doku nedorazí Orlando. Pak zmizí a pokusí se na tuto ďábelskou noc zapomenout. Což bude určitě zbytečná námaha. Na její obličej a modrost jejích očí, nikdy nezapomene.

Orlando se objevil na konci chodby právě v tu chvíli, kdy Dominic típal svou poslední cigaretu. Došel až k němu, podíval se na zem a nespokojeně zavrčel. Neměl rád, když bylo jeho království znečištěno. Dominic se postavil a omluvně pokrčil rameny. Podíval se na hromádku u nohou, kterou stačil udělat za dvě hodiny čekání. Napočítal osm cigaret. Vážně by se sebou měl už něco udělat.

„Půjdeš dál anebo tu budeš kouřit jednu za druhou, chlapče?“

„Čekal jsem, až přijdeš!“ zašeptá chraplavě. „Ale u toho masakru být nechci.“

„Dobrá“ pokývá Orlando hlavou, ujde pár kroků k létacím dveřím a otočí hlavu. „Proč jsi tu vůbec zůstal?“

Dominic se po něm otočí a usměje se. Orlando se opře o zárubeň a čeká, až mu jeho mladý společník odpoví. Ten si chvíli okusuje spodní ret, přemýšlivě krčí obočí a zastrčí ruce do kapes. Poté pozvedne hlavu a tiše praví.

„Nechtěl jsem, aby tu zůstala sama.“

„Chápu“

Po tomto jediném slově zapadne Orlando do své svatyně a pustí si hlasitě přenosnou hi-fi věž. K Dominicovým uším dolehne známý hit od Michaela Jacksona. Ušklíbne se a zakroutí hlavou. Nikdy nechápal, proč má tento velký a drsný chlap, rád zrovna tohle ukňouraného zpěváka. On by si ho dobrovolně určitě nepustil. Dával přednost Metalice anebo skupině Aerosmith.

„Co tu ještě děláš, Dominicu?“vyleká ho otcův hlas.

„Chtěl jsem se ujistit…“otočí se k němu. „…že jí nikdo nebude otravovat.“

„Raději se tě nebudu snažit pochopit.“ zakroutí hlavou. „To už jsem vzdal před pěti lety, když jsi mi řekl, že jsou cigarety tvou součástí.“ znechuceně se podívá na podlahu a Dominic mírně začervená.

„Půjdeš dovnitř anebo počkáš tady?“

„Raději bych zůstal, kde jsem!“ pronese tiše. „Nechci u toho být, až…“

„Nic neříkej!“ zarazí ho otec pozvednutím ruky. „Taky bych u toho nechtěl být přítomen, ale musím.“ pokrčí jedním velkým ramenem. „Velí mi to tak má čest.“

„Já tě chápu, tati!“ zašeptá a položí mu ruku na rameno. „A obdivuju tě za to.“

Otec po něm hodí překvapeným pohledem. Už pěknou řádku let mu tohle jeho syn neřekl. Usmál se, poklepal jeho ruku na svém rameni a nabral vzduch do plic. Poté vešel rázným krokem do pitevny. Dominic ještě uslyšel Orlandova vítající slova a pak se zaposlouchal do další srdceryvné skladby.