Svět podle Charlie

Pátá kapitola 

Sakra, tak tohle byla poslední kapka. Zavrčím a postavím se. Jestli si to přejí, tak to taky budou mít. V plné ráži vykasám halenku a odhodím jí za záda. Odkopnu boty, rozepnu sukni, která se sesune k mým nohám oděných v černém silonu.

„Kde je postel, protože na zem si určitě nelehnu!“ zavrčím na muže, který díky mému rychlému pohybu skončil na zemi, pohodlně usazený na svém pěkném zadku.

„Tam“

Pokývá tmavou hlavou k dalším dveřím. Pouze ve spodním prádle a černých punčochách zamířím tím směrem. Nevšímám si pohledů, kterými hodnotí mé polonahé tělo. Nestydím se ani za svá prsa, díky nimž mám komplex méněcennosti. Vážně, já nerada ukazuji světu, jaké vnady mi příroda nadělila. Některé ženy si sice svá prsa nechávají pozměnit do větší velikosti, ale já tím spíše trpím. Sakra, já je prostě nechápu! To neví, že když budou muset sebou nést takovou zátěž, tak je budou bolet záda.

„Myslíš, že jsou pravý?“

V ten moment, kdy zaslechnu tuto nemístnou otázku, se zarazím. Snažím se moc nevrčet, abych těm buranům nedala najevo, že mi je jejich zájem velice nepříjemný. Zhluboka naberu vzduch do plic a pokračuju v cestě, která bude končit v posteli a společnosti těch neandrtálců.

„To poznáme, až vysvleče to krajkové nic!“ odpoví mu další muž.

Tak po této poznámce už doopravdy zavrčím a prásknu za sebou dveřmi. Ať ti hlupáci vědí, že mě právě hodně nasrali. Sakra, dokonce jsem díky nim i sprostá, čehož se snažím, co nejvíce vyvarovat. Plná nevypuštěné páry dojdu k jedné starožitné židli a začnu si vysvlékat punčocháče, které mi už také dost lezou na nervy.

Poté mám na sobě pouze černou podprsenku a kalhotky. Nehodlám se vysvlékat celá. Na to prostě nemám dost odvahy. Otočím se kolem sebe, abych si dobře prohlédla zdejší interiér. Tuším asi správně, když odhaduji, že tento pokoj patří určitě muži. Nábytek je veliký a bytelný. A ta postel! Sakra, tak velkou postel jsem jakživ neviděla. Tam by se určitě vešla desetičlenná rodina.

Dodám si odvahy a pomaloučku k ní přistoupím. Jsem zvědavá, jestli je tak nepohodlná, jak vypadá. Už jen dva kroky a stanu u jedné z jejich stran. Nakloním se a opřu ruce o matraci. Měkká! Oddechnu si a otočím se. Nerozhoduju se moc dlouho, protože tuším, že ti muži se sem vřítí a nedají mi moc možnosti k pohybu. Můžu být vůbec ráda, že sem ještě nevpadli.

Zavzdychám blahem, když se má kůže poprvé dotkne saténového povlečení. Ta postel vůbec není nepohodlná. Spíše bych řekla, že spát v ní bude opravdu nádherné. Najednou mě přepadl pocit únavy. Jak dlouho jsem se vlastně pořádně nevyspala? Hm, asi tak týden. Obrátím se na břicho a po čtyřech dolezu doprostřed matrace. Tam si konečně zalezu pod deku, otočím se na bok a zavřu oči.

„Jestli z vás ještě někdo řekne jen slovo o jejích….“dolehne mi k uchu tichý vrčivý hlas. Asi už konečně našli odvahu a vlezli do jámy lvové. Ušklíbnu se nad tímto přirovnáním. Pokud jsem předtím pochopila správně, tak oni jsou ti lvy a já jsem kořist, kterou hodlají ulovit. Což se mi pranic nezamlouvá.

Ne, samozřejmě jim to neulehčím. Pokud si myslí, že jim budu po vůli, když jsem se kolem nich producírovala skoro nahá a ležím poklidně v posteli, tak to se pletou. Mezitím, co jsem rozmlouvala sama se sebou, se ke mně připojili. Podvědomě jsem zaznamenala, jak se prohnula matrace. Už nejsem na posteli sama. Mělo by mě to znepokojovat, ale já jsem byla v klidu. Vážně, nikdy bych do sebe neřekla, že zůstanu v klidu, když budu ležet na jedné posteli s pěti neznámými chlápky.

„Divoško!?“zašeptá chraplavý hlas do ucha.

„Kšá!“ mávnu rukou do prázdna a otočím se na druhou stranu.

Teplá, saténová pokrývka se nadzvedne a vpustí do příjemného teplíčka, studený vánek. Nespokojeně se zavrtím. Něco nesrozumitelného zavrčím. K zádům se mi mezitím přitiskne něco teplého. Bez rozmyšlení se k tomu přitulím a vtisknu své tělo do mužského.

„Divoško“

Zašeptá další hlas, který neznám a nevím, kam ho zařadit. Kolem pasu se během pár chvilek ovine velká a chlupatá paže. K zadečku se mi přitiskne klín a….

Zmateně otevřu oči a ztuhnu. Je to, to co si myslím? Sakra, nikdy to u mě nebylo tak blízko. Doufám, že ten chlápek není úplně nahý. Jinak nevím, co bych dělala. Několikrát zamrkám a zaostřím svůj zrak. Ach, právě se dívám na tu nejširší hruď, kterou jsem kdy viděla. Zkoumám mužské záhyby a sametovou kůži. Mám touhu se té světlé tkáně dotknout a zabořit do ní svůj nos.

Je velice divné, že tak velký muž nemá na těle ani chloupek. Možná se holí! Neznám chlapa, který by si holil svou hruď! Není to nějak divné? A je oholený všude? Zvědavě se zadívám na černou deku, pod kterou je semnou schovaný. Ucítím mírný tlak na stehně, teplá ústa přitisknutá k mému krku. Tak je nebo není oholený? Poddám se vedení ruky, která pozvedne mé stehno a opře ho o tvrdé svalstvo za mnou.

Vážně, pokud se sama na vlastní oči nepřesvědčím, tak mi to určitě nedá spát! Stoprocentně rozhodnutá vyprostím ruku zpod hlavy a zachytím okraj černé tkaniny. Nadechnu se a vydechnu. Jsem vážně zbabělec! Ne, já to zvládnu a podívám se. Teď nebo nikdy! Nadzvednu deku a zadívám se do černého prostoru. Sakra, takhle nic neuvidím!

Svým neuváženým činem jsem mu umožnila, aby se ke mně přisunul. Ucuknu, když se ke mně jeho tělo přitiskne. No, jo! Jen já se dokážu dostat do takovéto patálie. Zepředu na mě namáčknutý chlap, zezadu namáčknutý druhý.

Zpozorním, když na krku ucítím vlhkost a pak mírné kousnutí zubů. Hm, zajímavé! Zhodnotím své pocity, které jsou vážně divné. Mírné brnění a nepříjemné vlhko tam dole. To je vážně zvláštní! Zadívám se na své prsty, které začaly nervózně bubnovat do tvrdé hrudi. Další zajímavá věc. Je to tak neskutečně hebké!

Konečky prstů přejedu od jedné tmavé bradavky ke druhé. Hm, velice zajímavé! Pomyslím si, když zpozoruji, jak bradavka na mé dotyky reaguje. Netušila jsem, že mužské tělo bude mít stejné reakce jako ženské. Netvrdím, že jsem ještě nikdy neexperimentovala se svým tělem. Někdy jsem se sama sebe dotýkala a poznatky zaznamenala. A právě teď nastala ta správná chvíle, kdy bych tyto zkušenosti mohla využít.

Nerozmýšlím se dlouho. Má zvědavost mě nutí k akci. Nasliním jeden svůj prst a pomaličku obkroužím to tmavé poupě. Nic, jen se trošku svraštila! Jsem zklamaná. Ale nevzdám se bez boje. Když to nejde takhle, tak to půjde jinak. Skloním hlavu, vypláznu jazyk a přejedu jím přes bradavku.

„Hm, zajímavé!“ ujede mi, když stále zkoumám předmět svého zájmu. Bradavka trčí a dožaduje se další pozornosti.

Tak jo! Když je to experiment, tak bych měla mít víc objektů, které prozkoumám. I když nemám moc prostoru v pohybu, nějakým způsobem se otočím na druhou stranu a stanu tváří tvář další mužské hrudi. Odhodím pár zbloudilých pramínků vlasů, které se mi dostaly do obličeje.

Takže, tato hruď je jiná. Chlupatá! Bude reagovat stejně, nebo jinak? Opatrně odhrnu teplý kožíšek, který ukrývá cíl mého bádání. V další vteřině mám k tomu přitisknutá ústa. Měkké chloupky mě lechtají a dráždí, již tak citlivé rty. Hm, usměju se! Velice zajímavé! Tak mě napadá. Budou má citlivá prsa reagovat stejně, jako má ústa?

S ústy stále přitisknutými na huňaté hrudi, automaticky pozvedám ruku a jedním naučeným pohybem rozepnu přední zapínání na mé podprsence. Mám raději podprsenky, které se dají lehce vysvléci. Je sice těžké najít správnou velikost a ještě k tomu se zapínáním vepředu, ale díky jedné známé v butiku si tento komfort můžu dovolit.

Odhrnu košíčky a snažím se v té nezvyklé polohy sundat ramínka, abych se konečně toho mučicího nástroje zbavila. Čísi prsty mi přispěchaly na pomoc. Jdu za svým cílem, proto se nezajímám o to, kdo byl tak ochotný. Hlavně, ať je ta věc rychle pryč. Úlevně vydechnu. Kdybych byla sama, tak bych si svá ňadra promasírovala, ale v tento moment to budu muset odložit na později. Snad pomůže, když se přitisknu na tu chlupatou hruď.

Konečně uvolním stisk rtů a přitisknu svůj trup k mužskému. Hm, to je příjemné! Několikrát se zavrtím a tak se otírám o to lehounké chřípí. Je to tak hebké, jako kdyby to bylo peříčko. Zasténám! Chci být blíž, proto pozvednu nohu a opřu jí o tvrdý bok. Tento pohyb mi umožnil, abych se přitiskla blíže k tomu neskutečnému teplu.

Je to tak příjemné, že mi ani nevadí ta tvrdá věc, která mě tlačí do bříška. Zavřu oči, spokojeně zavrním a zabořím nos do silného krku. Jsem spokojená. Takhle bych mohla zůstat navždy. A teď už konečně můžu spinkat! Hm, je to paráda.

„Usmívá se!“ zkonstatuje mužský hlas nade mnou.

„Mám pocit, že se asi za chvíli zblázním!“ zaduní pod slovy hruď, ke které jsem přitisknutá.

„No, řekl bych, že i to se může stát, protože asi bude spát!“

„Cože?“ zavrčí v odpověď. „Teď nemůže spát!“

„Můžu!“ zamumlám. „Nerušit!“ a zavrtám nos víc do jeho krku.

Muž tiše zavrčí, což u mě vyvolá úsměv. Na bok mi dopadne jeho ruka, prsty zajedou pod kalhotky a trhne. Prostorem se roznese zvuk trhající se látky. No, co! Mě, to nevadí. Hlavně, když mě nechají spát. Poslední kousek látky z mého těla zmizí během několika vteřin. Později budu zkoumat, jak se mu to vůbec mohlo podařit. Ale teď jsem strašně unavená a jediné, co si přeju je spát.

„Pořád chceš spát?“ zeptá se mě jeho chraplák.

„Hm“ zabručím v odpověď.

 „Sakra“

„Nevím, nevím Sergeji, zda jí vůbec donutíš, aby s tebou spolupracovala!“ ozve se posměšně Erick. Vím to, protože jeho hlas již znám a vím, kam ho mám zařadit.

„Neser mě, Ericku!“

Pohladí jednu půlku již holého zadečku, přejede přes stehno až ke kolenu a pak se vrací zpět vnitřní cestou. Je to docela příjemné. Musím uznat, že i když je naštvaný, tak umí být i něžný. Usměju se. Pak se, ale leknu, když se jeho hrubý prst dotkne mé nejintimnější části. Z úst mi ujede zasténání.

„Bolí tě to?“

V odpověď jen mírně zakroutím hlavou. Nevidím sice jeho tvář, ale myslím si, že se určitě nad mou odpovědí usmál. Co to zase dělá? Jeden prst se dostal až k otvoru a pomaloučku ho začal obkružovat. Bylo to tak strašně příjemné! A ještě lepší bylo, když si konečně přestal hrát a vklouzl dovnitř. Velice pomaličku se dral víc a víc do mě. Každý tento nepatrný pohyb mě nutil zaseknout své drápky do jeho svalů.

Nesouhlasně zavrčím, když svůj prst úplně vytáhne. Svůj protest spolku hned v zárodku, když jeden prst nahradí dvěma. Tak to bylo ještě lepší! Stokrát lepší! Nasadí pomalé tempo. Dovnitř, ven, dovnitř, ven a stále dokola. K uším mi dolehne mé tiché sténání a mlaskavý zvuk. Nemusím ani identifikovat, čím to je způsobeno, jelikož to dobře vím. Jsem to já, respektive moje poševní šťávy, které jsou důsledkem vnitřního mazlení.

Dva prsty jsou doplněny třetím, který mě roztáhl ještě více. Ze začátku to trošku bolí, ale po několika vteřinách se to již dá snést. Dokonce si též uvědomím, že se snažím být nápomocná. Mé boky se začnou samy pohupovat do rytmu, který začíná zrychlovat. Och, tohle je vážně něco! Kosám se do rtu, abych nahlas nekřičela slastí. Na jazyku ucítím svou krev, když ho mé zuby nevědomky prokousnou.

Zavírám oči. S mým tělem se něco děje a já vůbec netuším, co to je. Ale ať je to, co chce, je to nádherné. Ten tlak v mém břiše, to svědění pod mou kůží. Ach, ano! To je to co chci! Mé poševní svaly se nekontrolovatelně začaly stahovat kolem prstů, které dělaly taková kouzla. Svou vláhu mám rozmazanou po celých stehnech a dokonce i břiše. A mně to nevadí! Dokonce se nestydím za mlaskající zvuky, které musí být slyšet až v druhé místnosti. Ne, nestydím se, i když bych se stydět měla.

Už jsem tak zatraceně blízko. Sice nevím k čemu, ale až tam dojdu, tak to bude ten nejkrásnější zážitek, který jsem zažila. Určitě to tak bude! Musí to tak být! Prsty ze mě vyjedou ven. Nepanikařím! Určitě se vrátí a možná jich bude víc.

Nemusím čekat dlouho. Mého otvoru se dotkne sametová tvrdost. Nejsou to prsty! Prsty bych poznala. Jsem zvědavá, co se bude dít dál. Pootevřu oči a zadívám se dolů na naše těla. Začervenám se, protože poprvé vidím na vlastní oči mužské přirození. Je tak zvláštní. Ani obrázky v učebnici nedokážou pořádně vyobrazit skutečnost.

Tmavé chloupky u kořene, zvráštěná kůže a hladká růžová špička, která se právě dostávala do mého těla. Roztahovala mě do šířky. Trošku to pálilo a bolelo, přesto neudělám nic, abych to zastavila. Fascinuje mě skutečnost, že by se tohle všechno mohlo do mě dostat. Půjde to vůbec?

Pomaloučké houpání sem a tam, napomáhalo tomu, aby se ve mně ta část jeho těla ztrácela po kouskách. Zvláštní kolik bolestné slasti můžu přinést milostný akt! Proč jsem se já hloupá toho tak bála? Selena neměla pravdu, když tvrdila, že to poprvé vždycky bolí!

„Je tak zatraceně těsná!“

Slova mého milence mě vytrhnou z transu. Otevřu doširoka oči a poprvé se mu zadívám do obličeje. Zlatavé oči zaměřené na naše spojení, stisknuté rty a čelisti. Malý dolíček v bradě a malé tetování ve tvaru slzy u levého oka. Zpocené čelo a černé vlasy, které v pramínkách dopadají na jeho široká ramena.

 Proč se mračí? Nebolí ho to? Možná to bude lepší, když ho utěším! Pozvednu ruku, pohladím ho po tváři a políbím bradu s důlkem. Několikrát zamrká a zadívá se na mne. Usměju se. Zavrtím se, abych se dostala k jeho ústům. Zanaříká. Určitě ho to bolí!

„To bude dobré!“ zašeptám s ústy u jeho rtů.

Políbím ho. Nejprve jemně, aby se nevylekal, a pak zapojím do hry i svůj jazyk. Nebrání se, spíše bych řekla, že spolupracuje. Otevírá rty a vpouští mě dovnitř. Přivítá mě vlhké teplo a štiplavá chuť brandy. Líbání s ním se mi velice líbí. Soustředím se pouze na to. Obejmu ho kolem krku a přitisknu prsa na jeho širokou hruď.

Během okamžiku zjistím, že ležím na zádech a nad sebou mám jeho. Nevadí mi, že je těžký. Chci mu být, co nejblíže. Zaháknu své nohy o jeho trup a pevněji obmotám ruce spočívající kolem jeho krku. Spokojeně zamručí a já se usměju.

Jedna jeho ruka spokojeně odpočívá vedle mé hlavy a druhá se pomalu vydává prozkoumávat mé tělo. Přejede od prsou přes bok, až na mou zadnici, kde se zastaví. Jeho prsty se ponoří do mého masa, až je to trošičku bolestivé. Chtěla jsem ho na to upozornit, když v tom se to stalo. Zhoupl se v bocích, zároveň mě přirazil k sobě a já ucítila bodavou bolest, která ihned odezněla. Pouze zalapám po dechu z toho nečekaného překvapení. Tak takové je to, stát se ženou?

„Sakra“ ujede mu.

Jen jediné jeho slovo a já vybuchnu v záchvatu smíchu. Nedokázala jsem to v sobě udržet. Zapře se o ruce a zmateně se na mě podívá z výšky. Jeho komický výraz u mě vyvolá další smích. Koušu se do spodního rtu, abych zarazila to nesmyslné řehnění.

„Dračice“ zavrčí.

„Klaune“

„Klaune?“ nechápe svou novou přezdívku.

Pozvednu ruku, dám mu vlasy za ucho a dotknu konečky prstů jeho tetování. Ztuhne, když mu dojde na, co narážím. Zamračí se a zakroutí zamítavě hlavou.

„To…“vyjede ze mě a tvrdě se vrátí, což mě donutí zalapat po dechu. „…je…“další pohyb sem a tam. „…proto…“opět tvrdý příraz. „…že…“znovu „…jsem…“znovu „…zabil…“a znovu. „…svého…“jeho návrat do mě byl s každým slovem brutálnější. „…bratra“.

Pak už nemluvil, ale jeho pohyby se nezměnili a ani nezmírnili. Ne, nebolelo to. Jen to nebylo příjemné a já už si to moc neužívala. Vyprovokovala jsem ho, a proto teď musím nést i následky. Zadívám se do stropu, hladím ho po zpocených vlasech a čekám, kdy už to skončí. Poslouchám jeho zrychlené vzdechy a stony. Na rameni ucítím jeho zuby. Jsou ostré, ale nemám z nich strach. Zalapám po dechu, když se zahryzne a já tuším, že protrhl mou kůži až na krev.

Ještě pár přírazů a odpoutá se od mého ramene, ze kterého začne téci rudá tekutina. Prohne se do oblouku, napne svaly na svých rukách a z úst mu vylítne lví zařvání. Samec dostal svou samici. Něco podobného jsem viděla v televizi na Discavery.

Poté se na mě s konečnou platností zhroutí. Jeho dech se zpomaluje a uklidňuje. Mezitím zkoumám své tělo, jestli nedošlo k úhoně. Bolesti stehenních svalů, vystřelující bolest na rameni, která postupně odeznívá. Ale jinak se zdá být všechno v pořádku.

Sergej zatím nabil dostatek sil, aby se ze mě zvedl. Vyjel ze mě a já sykla. Bylo to nepříjemné, ale určitě to je lepší, než kdyby byl stále uvnitř mě. Ruce se mu námahou klepaly, když se nade mnou nadzvedl a pokoušel se vstát. Ale nabraná síla už nestačila, proto se zhroutil vedle mého těla a zavřel oči. Nedalo mi to, zadívala jsem se na své tělo a zhrozila se nad spouští, kterou naše takzvané milování, zanechalo.

Posadím se, přehoupnu nohy přes okraj postele a snažím se postavit. Nereaguji na ruce, které mi chtějí pomoct. Musím to zvládnout sama. Odstrčím je stranou a naposledy se pokusím postavit. Vyjde to až na druhý pokus. Chvíli jen tak stojím a snažím se nabít ztracenou rovnováhu. Nadechnu se a zadívám se do zdi. Soustředím se pouze na svůj dech a na to, že musím urychleně nalézt koupelnu.

Pomaloučku, jako nějaká stařenka, obejdu postel a pozvednu sklopenou hlavu. Lucas stojí u dveří, které otevírá. Zahlédnu bleděmodré dlaždičky a okraj velké vany. Usměju se a pokývám hlavou, abych mu poděkovala. Projdu kolem něj, tak abychom se ani kousíčkem našich těl nedotkly. Konečně jsem uvnitř a dveře se za mnou zavřou. Jsem sama a tak to má být. Právě teď potřebuju soukromí.