Moje budoucnost
Moje budoucnost
Jak má člověk vědět, co chce od budoucnosti, když neví přesně ani co chce v přítomnosti? François de La Rochefoucauld
Na otázku čím chci být bych nejraději odpovídala: Já chci mít čapku s bambulí nahoře, kaštany jíst a mýt se v lavoře, od rána po celý den, zpívat si jen. Dotazy všech příbuzných a známych jsou teď téměř stejné: Na co půjdeš? Uvážila jsem, že odpovědět jim "na mateřskou" není moc dobrá odpověď. Tak jsem se tedy zamyslela nad svou budoucností, mých představ, jak se může odvíjet, je několik.
Mohla bych začít tou trochu pesimistickou a hlavně nejkratší.
Pesimistická budoucnost
Zítra mě přejede auto. Dobře, tohle bylo trochu unáhlené, ale ne nemožné. Jsou tu další možné konce jako pád asteroidu. To je velmi nepravděpodobné. Zemřu na rakovinu, To je pravděpodobné. Rakovina je mor mojí rodiny, takže je to jen otázku času. Tak je možné, že zemřu mladá a krásna. Dobře, po léčbě rakoviny moc krásná už ne, ale mladá.
Naopak mou další budoucnostní je utopistická budoucnost.
Utopistická budoucnost
V této budoucnosti nejenže odmaturuji za 4 a dostanu se na všechny vysoké, ale také dokončím s červeným diplomem. Nakonec pojedu do Ameriky. Zde se NÁHODOU seznámým s nějakým slavným hercem. Bude z toho láska až za hrob. Postavíme dům s velkými prosklenými okny. Tam bude krásné, lesklé piano. A budu mít pianistu, který mi na něj bude hrát, protože já to moc neumím. Budeme mít asi 2 děti – Olivera a Sofii (nebo Alici, ještě jsem se nerozhodla). Budeme jezdit každý rok na dovolenou k moři. A až mi bude tak šedesát, splní se mi můj sen a poletím do vesmíru. V této budoucnosti svou smrt ještě naplánovanou nemám...ale určitě nebude problém nějakou hezkou a bezbolestnou vymyslet. Je to totiž jen utopie.
Proto jsem vymyslela "Ideální budoucnost"
Ideální budoucnost
V této budoucnosti nemusím být slavná a hrozně bohatá. Stačí když se mi bude dařit. Odmaturuji, půjdu na vysokou, kterou vystuduji. Práci, kterou si najdu, mě bude bavit. Najdu si hodného a milého muže, přiměřeného věku. Budeme mít děti, budeme žít v klidné části většího města. Budeme chodit na piknik do nedalekého parku. Každé léto budeme cestovat po Česku, budeme chodit na návštěvy k rodičům. Rodinná idylka "obyčejného" života.
Ale i tahle budoucnost je poněkud idealistická. Proto jsem vymyslela budoucnost reálnou, skutečnou.
Reálná budoucnost
Dokončím svůj proslov, půjdu si sednout a bude se snažit naučit maturitní otázku do ruštiny, úlohu do angličtiny a ZSV, protože se dnes zkouší.
