Moji papoušci

Agapornis fišerův je jedním z velmi přátelských druhů z rodu agapornisů a pokud je ručně dokrmen, může se stát opravdu výjimečným přítelem. Ačkoliv není tak známý jako například agapornis růžohrdlý či agapornis škraboškový, stal se tento pěkný papoušek s pestře zbarveným peřím se spoustou teplých barev a oddanou povahou dosti populární.

Tento malý ptáček vás vždy pobaví a rozveselí svým hravým a vtipným skotačením. Je to velmi aktivní a inteligentní druh, který člověku dokáže dělat dobrého společníka. Je odolný, nepříliš náročný, a proto vhodný pro začínající chovatele.

Agapornis fišerův je, stejně jako ostatní druhy agapornisů, velmi společenský a má rád stálou přítomnost někoho dalšího. Je pro ně přirozené, že žijí pevně semknuti v hejnech a proto je i v zajetí vhodné chovat je ve více kusech. Dokonce ručně dokrmený agapornis si vyžaduje opravdu mnoho pozornosti, pokud jej chováte samostatně. U chovatelů jsou nejčastěji drženi v párech. Kvůli své vysoké aktivitě si vyžadují prostornou klec. Pokud máte krotkého agapornise pouze v malé klícce, je nutné jej na delší dobu nechat prolétnout po místnosti.

Agapornis fišerův patří spíše k menším druhům agapornisů. Dosahují délky pouze kolem 14-15cm. Mají obecně zelené peří, které na spodní straně přechází spíše ke žlutavým odstínům. Čelo, líce a hrdlo jsou oranžovo-červené a zbytek jejich hlavy je matně olivově zelený. Krk a horní část hrudi jsou zlato-žlutě zbarveny. Až na několik žlutých a černých pírek jsou ocasní pera světle modrá. Oči mají agapornisové fišeri tmavě hnědé obklopené bílým neopeřeným očním prstencem. Zobák je červený a nohy šedé. U mláďat bývá zbarvení na hlavě matnější a na zobáku jsou známky černé barvy. Existuje celá řada barevných mutací agapornisů fišeri jako například světle modrá, světle žlutá, hráškově zelená, albino, lutino či skořicová.

Ve volné přírodě jsou rozšířeni ve východní Africe na severu Tanzanie a na jihu a jihovýchodě Viktoriina jezera. Obývají samostatné křoviny či koruny stromů obklopené travnatými plochami. Zdržují se v menších hejnech. V období dozrávání semen se příležitostně shlukují do větších skupin. Poprvé byl agapornis fišerův popsán koncem devatenáctého století a jeho první chov v zajetí byl zaznamenán v USA v roce 1926.