Recenze
Nový film – nová hra. Jednoduchá rovnice. Voldemort se v předposledním dílu ságy blíží ke znovunabytí své moci, hrdinové pomalu vyhlíží dospělost a atmosféra je napjatá jako kšandy bratrance Dudleyho po nedělním obědě. Vše nasvědčovalo tomu, že by hra by mohla být plná zběsilé akce, lákavých soubojů s předními Smrtijedy a že bychom se mohli dočkat husté depresivní atmosféry. Je libo malé uklidnění na úvod? Krásný model Bradavického hradu a jeho okolí, po kterém jste se ve Fénixově řádu mohli s Harrym volně pohybovat, zůstal. Ale samotná hratelnost bohužel dopadla hůře.
Minule řešil Harry společně se svými nerozlučnými přáteli Ronem a Hermionou vznik tzv. Brumbálovy armády a očištění Harryho pošpiněného renomé. Nový šestý díl je příběhově důležitý až ke konci (nezakrývejte si oči, spoilery nevezmu ani do ruky) a většina děje je spíš takovou psychologickou sondou do života kouzelníka, který jako jediný může pokořit Pána zla. Řeší se během v ní vztahy mezi jednotlivými hrdiny, lásky a další záležitosti obyčejného života. To pravé hororové dobrodružství se v knize i ve filmu odehraje skoro jako třešnička na dortu.
Tématem hry je tedy zjišťování identity Prince dvojí krve, majitele staré učebnice lektvarů, ke které se Harry náhodou dostane. A taktéž podivné chování profesora Snapea a Harryho nepřítele Draka Malfoye, které dle důvodných domněnek naší trojice jistě nějak napomáhá lordu Voldemortovi. Tyto dvě základní teze příběhu však nejsou natolik lákavými kameny, aby dokázaly postavit zábavný herní pomník. A to je bohužel přední nedostatek.
Princ dvojí krve je stejně jako před dvěma lety Fénixův řád hrou veskrze běhací. Tím mám na mysli, že nejčastějším typem úkolu je přikázání typu „Jdi na hodinu lektvarů“ nebo „Sejdi se s Brumbálem v jeho pracovně“ a tvůrci tak nějak sázejí na to, že z pobíhání po školních pozemcích budete paf. Ano, jistě, pořád je to všechno hezky vymodelované a podařilo se vyladit několik architektonických mušek, avšak už to prostě není tak objevné a zábavné jako minule. Ačkoliv i v tehdy bylo neustálé běhání poněkud otravné, Bradavice byly živějším místem. Což platí i o takových detailech, jako jsou průpovídky kolemjdoucích spolužáků nebo třeba i skupinové souboje více postav najednou, které jsou v Princi dvojí krve zredukovány pouze na boj kouzelníka proti kouzelníkovi.
Výraznou inovací a plánovaným tahákem Prince dvojí krve je časté vaření lektvarů. To je vyřešeno vlastní obrazovkou s kotlem, ingrediencemi a hrou nabídnutým postupem a vy všechno musíte stihnout připravit do časového limitu. Autoři vám postupně vyznačují přísadu, kterou máte vybrat a barvu, do níž se má lektvar zbarvit. Když přidáte třeba příliš výtažků ze šalvěje, zakouříte celou učebnu lektvarů a přibude vám časové manko. Lektvary pak musíte myší ještě zahřívat a míchat. Až na obtížné trefování se pevnými přísadami do kotle je toto vaření fajn mezihra a ke konci dokáže při nepozornosti i potrápit.
Co mi naopak nijak dobré nepřišlo, jsou ony kouzelnické souboje. Ty stejně jako v předchozím díle fungují na bázi duelu (čímž nemyslím nic ve stylu Call of Juarez 2) a prostě se snažíte dostat nepřítele dříve, než on dostane vás. Útočných kouzel je však bohužel velmi málo (Mdloby na tebe, Expelliarmus, Levicorpus, Petrificus Totalus) a jejich kombinace společně s obranným štítem a možností uskočit před soupeřovou magií nejsou žádné terno. Ovládání myší není špatné, ale soupeři jsou slabí jako louhované čaje a ve výsledku je jedno, jestli dáváte lekci drzému studentovi Zmijozelu, který ukradl kamarádce kouzelného tchoříčka, nebo zda proti vám stojí sama Bellatrix Lestrangeová s partou Smrtijedů. Na všechny stačí obyčejné seslání k zemi a následné metání rychlých kouzel, zatímco protivník leží na zádech.
Jak vaření, tak i souboje si můžete libovolně cvičit v průběhu hry v bradavických klubech. V klubu lektvarů máte možnost zrealizovat celou kuchařku rozličných dryáků a v soubojnických klubech jednotlivých kolejí zase vyklepnout všechny lokální šampiony.
Je však místy zarážející, jak málo se toho během hraní na monitoru děje. Princ dvojí krve tedy chvílemi působí jako běhání od videa k videu, prokládané standardními minihrami. Když pomineme ty, zbude nám tu skutečně jen poněkud stereotypní turistika po hradě. Mise, ve které Harry vypije lektvar štěstí a v níž vás na chvíli hra přepne do pohledu z vlastních očí, aniž by vás však výrazněji pustila ke hraní, mi už přišla jako balast. Stejně tak se mi jeví i ovládání nápojem lásky opojeného Rona, se kterým se musíte šouravým krokem dopravit na druhý konec hradu. Kromě něj si ještě během hry na pár minut osedláte Ginny. Bez dvojsmyslů, prosím.
Aktivní obrazy, které vedou do určitých koutů hradu, nejsou žádným zlepšovákem herního tempa, protože není úplně snadné je na neustále měnícím se hlavním schodišti najít. Pro hráče, kteří se na hradě při zadání úkolů nezorientují, je zde autory šikovně nabídnuta pomocná ruka v podobě ducha Nebelvíru, Skoro bezhlavého Nicka. Když potřebujete během hry někam nasměrovat, stisknutím tlačítka si Nicka vyvoláte, on vás dovede do cíle a ještě prohodí pár fajn tématických hlášek. Toto řešení velmi příjemné a rozhodně schůdnější, než rutinní používání Pobertova plánku nebo kouzelných stop z minula.
Orientace ve hře se zlepšila i díky novému typu herní kamery, která je striktně umístěna za záda hrdiny, což je jistě příjemnější než ono pohyblivé snímání lokací z předchozího dílu. Nutno však podotknout, že i tentokrát je s hrdinou celkem kumšt naučit se správně vybírat zatáčky a zvláště při rychlém běhu není zrovna lehké trefit se do úzkých koridorů Bradavic.
Pro větromily a milovníky košťat se po několikaleté pauze vrátilo i létání a s ním samozřejmě i oblíbený kouzelnický sport Famfrpál. Škoda jen, že se navrátil v oné podobě, která vyšla z módy už před několika lety u Vězně z Azkabanu. Zkrátka a dobře prolétávání obručí je příliš slabou imitací honění se zlatonkou, než aby vás to vydrželo bavit déle než jednou či dvakrát. Je to škoda, protože zápasy famfrpálu mají i ve hře zvláštní atmosféru a hřiště je vyvedené doopravdy kouzelně. Na samotném létání však mohli autoři zapracovat mnohem více.
Jak už asi z dosavadního textu vyznívá, šestý Potter poměrně dost zaostává za svým předchozím bratříčkem. Když si vzpomenu v minulém díle na různé vedlejší úkoly jako šplhání pro ztracený fotoaparát nebo pomáhání Weasleyovic dvojčatům s jejich bláznivinami, přepadá mě náhlá recenzentská nostalgie. Vymizel rovněž růst kouzelnické úrovně hlavního hrdiny plněním drobných práciček po hradě, možnost zahrát si výborné kouzelnické šachy či Řachavého Petra.
Jasně, nebojová kouzla ve většině případů zůstala a čas od času je potřeba něco někam kouzelnicky přenést (Windgardium Leviosa), spravit (Reparo) nebo zapálit (Incendio). Těchto možností je ovšem setsakramentsky málo a použijete je především při sbírání štítů, rozházených různě po celé škole. Ty rovněž rezignovaly na jakýkoli hratelnostně přitažlivý význam a sbíráte je proto spíše tak s dobrého pocitu splnění něčeho bonusového. Malé štítečky ukryté ve všech možných kusech nábytku, uvolňující se stisknutím myši, už pak jsou vůči hráčově inteligenci skoro až drzé.
Ještě si dovolím přihodit malý postřeh. Hru jsem hrál před oficiální premiérou filmu coby čtenář Potterovské série a až na drobné detaily jsem si z knihy pamatoval celý děj Prince dvojí krve, avšak ve hře jsem se několikrát ztratil a často mi přišlo, jakoby autoři zapomněli zmínit nějakou důležitou příběhovou událost. Po shlédnutí filmu mi pak hodně věcí docvaklo a autoři hry skutečně vyřadili několik dějových momentů asi kvůli předpokladu, že hráč jejich díla automaticky viděl i film. Ve většině případů tomu asi tak bude, každopádně jako počítačová hra s nosným příběhem Princ dvojí krve neobstává a nelogičností je v něm více, než na slepeckém turnaji ve fotbale.
Grafické zpracování je uspokojivé. Nejedná se o žádný zázrak, ale hrad je vymodelován pěkně a vypadá dostatečně filmově. Zlepšením prošly i tváře hlavních postav, které však stále trochu drhnou v animacích a ve vyjádření emocí. Zvláště při zamilovaných pohledech Ginny a Harryho vypadají obě tváře pěkně jalově. Někteří profesoři zase jako by vypadly z oka maškarám na americký Halloween. Herečka Maggie Smith alias profesorka McGonagallová zde vypadá ještě děsivěji než normálně a počítačové podobě Alana Rickmana coby Severuse Snapea zřejmě někdo vyrazil spodní zuby. Rty Horácia Křiklana se v některých rozhovorech pro změnu vůbec nehýbou.
Do modelu Bradavic bylo přidáno několik nových pozemků. Kromě samotného hradu se projdete i po sovinci, v okolí Hagridovy boudy a velkou novinkou je již zmiňované famfrpálové hřiště. Většina zásadních momentů příběhu se odehrává ve videosekvencích, které v podstatě totálně kopírují scény z filmu. Tato videa jsou bohužel velmi mizerné kvality a dívání se na ně nevzbuzuje žádné emoce.
Minimální hardwarové požadavky zahrnují procesor o síle alespoň 1,8 GHz, paměť 256 MB a grafická karta 64 MB, ale získal jsem pocit, že pro kvalitní zážitek bude potřeba alespoň dvakrát výkonnější počítač. Možností volby rozlišení je ve hře mnoho, avšak chybí mezi nimi stále populárnější 1900x1200, který je v poslední době v nových hrách již samozřejmostí.
Na rozdíl od Fénixova řádu není hra Princ dvojí krve předabována do českého jazyka a naši hráči se tak musí spokojit s českými titulky a anglickým namluvením. Na tom se bohužel nepodíleli všichni herci filmu a u některých postav se signifikantním hlasem (např. Snape) je tento fakt dost poznat. Chválit však můžu orchestrový soundtrack, který je přesně tak filmový, jak byste čekali.
Nerad si nechávám to nejhorší až na konec, ale Harry Potter a Princ dvojí krve je hra, kterou dohrajete dříve, než v televizi skončí Titanic a to ještě bez ohledu na reklamní pauzy. Přišlo mi docela zvláštní, že v okamžicích, kdy se konečně příběh začal trochu rozvíjet, byl zničehonic useknut na finále téměř kompletně složené z nehratelných videí. Abych tedy nebyl tak úplně přísný, stanovuji herní dobu na veleslabé čtyři hodiny, což je při ceně 1089 korun neodpovídající.
VERDIKT: Zarytí fanoušci Harryho Pottera si hru nejspíše pořídí, vy ostatní se však spokojeně „muckejte“ u nějakého jiného titulu. Nudné a krátké pobíhání po Bradavicích, které se zřeklo větvené hratelnosti předchozího dílu, ponechalo pobíhání po pozemcích a přidalo jen fajn tvorbu lektvarů. Příliš drahý Magion.