freedom ♡ doesn't exist

 Problémy 1/2

Takumi

Vejdu rozespale do kuchyně a rozhlédnu se po tom chaosu. Přejdu k Ryoovi a zatáhnu za vlasy.

,, Dobré ránko" usměje se a stáhne si mě na klín ,, Už si se vyspinkal?" zeptá se a políbí mě na ucho.

,, Ahoj Takumi" usměje se na mě Sofi.

,, Co chceš ke snídani?" zašeptá mi Ryo do ucha.

,, Nemá... Rohlík" odpovím, když zachytím jeho pohled. Povzdechne si a podá mi půlku rohlíku.

Děkovně se na něj usměju a pohladím ho po ruce.

,, Kde je Usui? Chtěl jsem s ním něco probrat" zeptám se rozhlédnu se po ostatních.

,, Myslím, že by jsme tam teď neměli chodit" ozve se Akemi.

,, Proč? Co se stalo?" zeptám se nechápavě.

,, Hádka" odpoví rozmrzele Hiroki.

,, Vážně?" zeptám se.

,, Takumi! Dost!" stiskne mi Ryo ruku a koukne ke dveřím. Všichni se otočí. Kouknu se tam a uvidím Usuiho, který vypadá strhaně.

,, Dobré ráno" usměje se ,, Zbylo ještě něco k jídlu?" zeptá se a sedne si ke stolu. Akemi kývne a dá před něj rohlíky.

,, Díky" zašeptá, vstane a vezme si to do pokoje.

,, Tak to bylo... zvláštní" usměje se Osamu. Mám takový pocit, že je rád, že se Usui a Seiji hádají.

Povzdechnu si a pustím se do jídla.

Akemi

,, Tak parchantící já vařila, vy uklízíte, protože já mám rande" oznámím a začnu se zvedat.

,, Moment! Moment! Jak? Kdo? Kdy? Kde?" zeptá se mě Sofi.

,, Jak – normálně" zasměji se, ,, Kdo – Yasu, kdy – před dvěma týdny, kde – ve škole" vyjmenuji a opustím místnost. U sebe v pokoji otevřu všechny skříně. Popadnu ručník a začnu si napouštět vanu. Než se mi napustí rozpustím si culík a rozčešu si vlasy. Rychle se umyji a začnu se utírat.

Vyfoukám si vlasy a vběhnu do pokoje. Obleču si spodní prádlo a začnu si vybírat oblečení. Nakonec jsem se rozhodla pro krátké šaty a boty na klínku. Vše si na sebe obléknu, vlasy si vyčešu do "mašličky" a připnu motýlkovou sponou. Do uší si dám málé náušnice ve tvaru motýlků. Na krk si nasadím přívěšek také s motýlem, přehodím přes sebe lehkou bundu. Do kapsy si dám telefon a vyjdu na chodbu. Vyběhnu z venkovních dveří rovnou do náruče Yasuovi.

,, Ahoj" usměji se a nesměle ho políbím.

,, Nazdárek" zasměje se a sevře mojí ruku. Zavřu dveře a rozejdu se s ním po ulici.

,, Co máš dneska v plánu?" vyzvídám.

,, No nejdřív by jsme se mohli víc poznat a potom jsem nám zařídil rezervaci v jedné z mých oblíbených restauracích. Takže doufám, že to se mnou do oběda vydržíš," zasměje se

,, O tom nepochybuji, jenom aby jsi to vydržel ty" šťouchnu do něho.

,, Mám silné nervy" pronese ironicky. Zasměji se. Yasu si se mnou sedne v parku na lavičku.

,, Dobře tak, co by jsi chtěl vědět?" zeptám se.

,, Tak, co tě baví?" usměje se na mě.

,, Určitě mě baví zpívání a malování. Dál mě baví jezdit na koni, ale tomu se teď už moc nevěnuji"dopovím.

,, Proč?."

,, No před pár měsící jsem z koně spadla a zatím se na něj nechci posadit" usměji se.

,, Aha" vydechne Yasu.

Usui

,, Mohl by jsi už přestat?! Nic mi není!" zavrčím a podívám se na Seijiho.

,, Ne nemohl. Jasně nic ti není a to, že jsi bílý jak stěna, taky nic neznamená?!" vykřikne.

,, Mohl by jsi se přestat hádat?!" zaječím.

,, Já se nehádám!" stiskne mi Seiji zápěstí.

,, To bolí! Pusť!" vykřiknu potichu.

,, Tohle tě bolí, ale to, že si ničíš tělo ne?!" vykřikne a zalomcuje se mnou.

,, Mě nic není! Pusť mě!" zavrčím a odstrčím ho od sebe.

,, Fajn!" prskne Seiji. Oblékne se a práskne dveřmi. Smutně se za ním podívám. Pohledem sklouznu na svoje zápěstí, kde se začíná rýsovat modřina. Rychle ji skryji rukávem a sejdu si dolů pro snídani.