6.kapitola
Elena musela využít všech svých nemalých schopností, aby Matta uklidnila. Pobízela ho, aby si objednal druhou a pak třetí vafli, a usmívala se na něj přes stůl. Ale moc to nepomáhalo. Vypadal jako štvanec a přitom nedokázal odtrhnout oči od Eleny.
Pořád si představuje Damona, jak se snese k nějaké dívce a bude ji mučit, bezmocně si přiznala Elena.
Když vyšli z kavárny, Damon tam ještě nebyl. Elena si všimla vrásky, která se Mattovi udělala mezi oočím, a najednou dostala nápad.
„Co kdybychom vzali jaguára do autobazaru ? Když už se ho musíme vzdát, potřebuju tvoji volbu, co si máme pořídit místo něj.“
„No, já bych radil nějaký otřískaný rozpadající se krám, to bude asi nejlepší,“ prohlásil Matt se zahořklým úsměvem, který prozrazoval, že si
uvědomuje, že jim Elena manipuluje, ale on proti tomu nic nenamítá.
Jediný autobazar ve městě nepůsobil moc slibně. Ale ani ta prodejna nevypadala tak depresivně jako její samotný majitel. Matt a Elena ho našli pospávat v malé kanceláři se špinavými okny. Matt lehce ťukal na zašlou okenní tabulku, dokud se muž s trhnutím neprobudil a nezačal je vzteklým máváním odhánět pryč.
Ale když začal opět pokládat hlavu, Matt na okno zaťukal znovu. Tentokrát muž pomalu vstal, věnoval jim pohled plný hořkého zoufalství a přešel ke dveřím.
„Co chcete ?“ zeptal se nevrle.
„Zboží na protiúčet,“ prohlásil Matt hlasitě dřív, než stihla Elena promluvit vlídně.
„To tak, teenageři mají určitě auto na prodej,“ prohlásil muž zasmušile. „Za celých dvacet let, co mi to tu patří...“
„Koukněte.“ Matt ustoupil a odkryl výhled na nádherného červeného jaguára, který zářil v ranním slunci jako obrovská růže na kolech. „Úplně nový jaguár XZR. Z nuly na sto za 3,7 vteřiny! Motor AJ-V8 GEN III R se šestistupňovou automatickou převodovkou ZF o výkonu 550 koní! Adaptivní tlumení a aktivní diferenciál pro výjimečný tah a ovládání vozu! Nenajdete lepší bourák, než je XZR!“ Matt skončil téměř s nosem ve tváři malého muže, jemuž se pomalinku otevírala ústa a jehož oči jezdily mezi chlapcem a vozem.
„Vy chcete vyměnit tamhleto za něco z tohohle obchodu ?“ otázal se s naprostým úžasem v hlase. „Jako kdybych snad měl dost hotovosti, abych... Moment!“ zarazil se. Oči mu přestaly těkat a nasadil pohled pokerového hráče. Narovnal ramena, ale hlava zůstala předkloněná, takže najednou vypadal jako sup.
„Nechci ho,“ prohlásil stroze a začal couvat.
„Jak to myslíte, že nechcete ? Před minutou jste nad ním úplně slintal!“ zvolal Matt, ale muž svůj výraz vůbec nezměnil.
Měla jsem mluvit já, pomyslela si Elena. Nedostala bych se s tím chlapem do sporu už od prvního slova – ale teď je pozdě. Pokusila se vytěsnit mužské hlasy a prohlížela si polorozpadlá auta na dvoře. Každé mělo za čelním sklem zaprášenou cedulku: 10 PROCENT VÁNOČNÍ SLEVA! SNADNÝ ÚVĚR! ČISTÉ! ÚZKOSTLIVÝ PŘEDCHOZÍ MAJITEL! NENÍ NUTNÉ PLATIT HOTOVĚ! VYZKOUŠEJTE SI HO! Připadalo j, že se každou chvíli rozpláče.
„Tady po takovýchhle autech není poptávka,“ prohlásil majitel bezvýrazně. „Kdo by to koupil ?“
„Zbláznil jste se ? Tohle auto vám přitáhne davy zákazníků. To je – to je reklama! Lepší než ten fialový hrošík támhle!“
„To není hrošík, to je slon.“ Kdo to má poznat, když je to na půl vyfouknuté ?
Majitel důstojně odkráčel podívat se na jaguára. „Není úplně nový, má spoustu najeto.“
„Koupili jsme ho teprve před dvěma týdny!“
„No a ? Za pár týdnů zahajuje firma Jaguár reklamní kampaň na kolekci pro příští rok.“ Majitel mávl nad Eleniným červeným krasavcem rukou. „Je zastaralý.“
„Zastaralý!“
„Ano. Takhle veliké auto strašně žere... “
„Je mnohem úspornější než hybrid...!“
„A vy si myslíte, že to místní lidi vědí ?“
„Tak koukněte, můžu to auto vzít kamkoliv jinam.“
„Tak si ho odvezte. V tomhle obchodě, tady a teď, stojí ten váš žrout sotva za jedno jiné auto výměnou!“
„Dvě auta.“
Nový hlas promluvil těsně za Mattem a Elenou, ale prodejci se rozšířily oči, jako by právě zahlédl ducha.
Elena se otočila a setkala se s Damonovýma černýma očima. Sluneční brýle Ray-Ban měl zavěšené na tričku a postával tam s rukama za zády. Přísně hleděl na prodejce aut.
Uplynulo několik okamžiků a pak...
„Ten... stříbrný prius v pravém zadním rohu. Pod... pod plachtou,“ řekl prodejce pomalu a s omámeným výrazem v odpověď na otázku, kterou nikdo nepoložil nahlas. „Já... vás tam dovedu,“ dodal hlasem, který přesně odpovídal jeho výrazu.
„Vezměte s sebou klíčky a nechte tady toho kluka, ať si ho vyzkouší,“ přikázal Damon a majitel zašátral u pasu po klíčích. Pak pomalu odkráčel s pohledem upřeným do prázdna.
Elena se obrátila k Damonovi. „Tipnu si. Zeptal ses ho, které auto tady na tom dvoře je nejlepší.“
„Spíš bych řekl 'nejméně nechutné' , to by situaci vystihovalo líp,“ ušklíbl se Damon. Na prchavý okamžik po ní blýskl zářivým úsměvem, který hned zas zmizel.
„Ale Damone, na co dvě auta ? Chápu, že to je slušnější a tak, ale co budeme dělat s druhým autem ?“
„Spolujízda,“ odpověděl jedním slovem Damon.
„Ale ne.“ Ovšem dokonce i Elena chápala výhody tohoto řešení – tedy alespoň poté, co uspořádají poradu, na které dohodnou střídání aut pro Elenu. Povzdychla si. „No pokud Matt souhlasí... “
„Matt bude souhlasit,“ prohlásil Damon a krátce – velmi krátce střelil po Mattovi andělsky nevinným pohledem.
„Co to máš za zády ?“ zeptala se Elena, která se rozhodla ignorovat otázku, co Damon zamýšlí udělat s Mattem.
Damon se znovu usmál, ale tentokrát byl zvláštní úsměv, jen takové zdvižení koutku úst. Jeho oči říkaly, že to není nic moc. Ale vytáhl pravou ruku a držel v ní tu nejkrásnější růži, jakou Elena kdy v životě viděla.
Měla tu nejtemnější rudou barvu, přesto však neměla ani nádech nachové – byla prostě sametově burgundská a pootevřená těsně před plným květem. Vypadala na dotek jako plyšová a její jasně zelený stonek s pouhými několika lístky byl alespoň pětačtyřicet centimetrů dlouhý a rovný jako svíce.
Elena rozhodně schovala svoje ruce za záda. Damon není sentimentální typ – ani když je v té své náladě, kdy mluví o 'Princezně temnot'. Ta růže má pravděpodobně co do činění s jejich putováním.
„Nelíbí se ti ?“ zeptal se Damon. Možná si to jen představovala, ale připadalo jí, že je zklamaný.
„Samozřejmě, že se mi líbí. K čemu je ?“
Damon se uklidnil. „Je pro tebe, Princezno,“ odpověděl ublíženým tónem. „Neboj, neukradl jsem ji.“
Ne – on by ji opravdu neukradl. Elena přesně věděla, jak k ní asi přišel... ale je tak krásná...
Když neudělala žádný pohyb, aby si růži vzala, Damon květ zdvihl a pohladil jí chladivými hedvábnými plátky tvář.
Zachvěla se. „Nech toho, Damone,“ zamumlala, ale vypadalo to, že nedokáže couvnout z jeho dosahu.
Nepřestal. Jemnými okvětními plátky obkresloval kontury její tváře. Elena se instinktivně zhluboka nadechla, ale neucítila vůni květu. Vonělo to jako hodně tmavé víno, jako cosi pradávného a voňavého... cosi, co ji kdysi okamžitě opilo. Opilo vínem Black Magic a
jejím vlastním opojným vzrušením... jen z pouhé Damonovy přítomnosti.
Ale to jsem nebyla doopravdy já, protestoval tichý hlásek v její hlavě. Miluji Stefana. Damon... já chci... chci...
„Chceš vědět, proč jsem přinesl zrovna tuhle konkrétní růži ?“ zeptal se Damon tiše a jeho hlas se mísil s jejími vzpomínkami. „Přinesl jsem ji kvůli jejímu jménu. Je to odrůda Black Magic.“
„Ano,“ odpověděla Elena prostě. Nevěděla to, dokud jí to neřekl, ale byli to jediné jméno, které se k růži hodilo.
Damon jí věnoval růžový polibek – okroužil květem jedno místo na její tváři a pak ho přidržel doprostřed. Pevnější okvětní lístky uprostřed se přitiskly na její pleť, zatímco ty jemnější kolem ji jen šimraly.
Elenu jímala skutečná závrať. Den už byl teplý a vlhký, jak to, že růže je tak chladivá ? Nyní se okrajové plátky pomalu posunuly a začaly jí
obkružovat rty... chtěla říct ne, ale nějak nedokázala promluvit.
Bylo to, jako by se náhle přenesla zpátky v čase, do doby, kdy se jí Damon poprvé ukázal a poprvé prohlásil, že patří jemu. Kdy mu téměř dovolila, aby jí políbil ještě dřív, než se dozvěděla jeho jméno.
On od té doby své plány nezměnil. Elena si matně vzpomínala, že kdysi už o něčem takovém přemýšlela. Damon měnil jiné lidi, ale sám zůstával neměnný.
Ale já jsem se změnila, pomyslela si Elena a najednou měla pocit, jako by stála na tekutých píscích. Od té doby jsem se změnila strašně moc. Dost na to, abych dokázala u Damona vidět věci, o kterých by si v životě nemyslela, že tam mohou být. Nejen ta divoká a zlá místa, ale také něhu. Čestnost a slušnost, které jsou lapeny jako zlaté žíly uvnitř toho balvanu v jeho mysli.
Musím mu pomoct, pomyslela si Elena. Nějak mu musím pomoct – jemu i tomu malému chlapce přikovanému k tomu balvanu.
Tyto myšlenky jí pomalu plynuly myslí, která jako by byla oddělená od jejího těla. Tolik se do těch myšlenek ponořila, že jaksi ztratila přehled o svém těle, a teprve nyní si uvědomila, o kolik blíž se Damon dostal. Zády se opírala o jednoho z těch smutných bortících se aut. A damon k ní mluvil – zlehka, ale v jeho hlase zněl závažný podtón.
„Takže růži za polibek ?“ zeptal se. „Říká se jí Black Magic a přišel jsem k ní poctivě. Jmenovala se... jmenovala se... “
Damon se zarazil a najednou mu po tváři přeběhl výraz silného rozčarování. Pak se usmál, ale byl to úsměv válečníka, takový ten zářivý, který zapínal a vypínal téměř dřív, než jste si stihli uvědomit, že jste ho viděli.
Elena vycítila potíže. Jasně, Damon si pořád nezapamatoval správně Mattovo jméno, ale
ještě nikdy se mu nestalo, že by zapomněl jméno dívky, pokud stál o to si ho zapamatovat. Zvláště pokud od chvíle, kdy se zřejmě od té dívky krmil, uplynulo jen pár minut.
Že by zase Šiniči ? přemítala Elena. Že by si pořád bral Damonovy vzpomínky – samozřejmě jen ty nejlepší ? Silné emoční prožitky, dobré i špatné ? Elena poznala, že Damon si myslí to samé. Tmavé oči mu žhnuly. Damon zuřil – ale v tom vzteku byla i jistá zranitelnost.
Elena bez přemýšlení položila Damonovi ruce na paže. Ignorovala růži, přestože jí Damon zrovna objížděl obrys její lícní kosti. Pokoušela se promluvit klidně.
„Damone, co budeme dělat ?“
A zrovna do této situace vkročil Matt. Lépe řečeno vběhl. Vynořil se s máváním z bludiště aut, uháněl kolem bílého SUV s jednou prázdnou pneumatikou a křičel „Hele, lidi, ten pirus je... “
A pak se náhle prudce zarazil.
Eleně bylo jasné, co vidí: Damon jí škádlí růží a ona ho téměř objímá. Pustila Damonovy paže, ale nemohla od něj ustoupit, protože měla za zády auto.
„Matte –, “ začala Elena, ale pak jí selhal hlas. Skoro řekla, není to tak, jak to vypadá. Nevyrušil jsi nás uprostřed mazlení. Ve skutečnosti se ho nedotýkám. Ale nevypadalo to tak. Na Damonovi jí záleží: pokoušela se k němu proniknout...
Utrpěla menší otřes, když si zopakovala tu myšlenku, která jí pronikla myslí s intenzitou slunečního paprsku pronikajícího tělem nechráněného upíra.
Na Damonovi jí záleží.
Doopravdy. Obvykle bylo složité s ním být, protože jsou v mnoha směrech stejní. Tvrdohlaví, chtějí všechno dělat po svém, netrpěliví...
Ona a Damon jsou stejní.
Elenou přijížděl jeden otřes za druhým a celé její tělo zesláblo. Byla ráda, že se může opřít o auto za sebou, přesto že si tak umazala oblečení od prachu.
Miluju Stefana, pomyslela si téměř hystericky. On je jediný, koho miluju. Ale potřebuju Damona, abych se za ním dostala. A Damon se možná přede mnou rozpadne na střepy.
Celou tu dobu se dívala na Matta, oči plné slz, které odmítaly skanout. Zamrkala, ale slzy tvrdohlavě setrvávaly na řasách.
„Matte..., “ zašeptala.
Neříkal nic. Ani nemusel. Všechno měl vepsané ve tváři: překvapení, které se pomalu měnilo v cosi, co u něj Elena nikdy dřív neviděla, ně, když se díval na ni.
V tom pohledu bylo jakési odcizení, které ji od něj naprosto odřízlo a přeťalo veškerá pouta mezi nimi.
„Matte, ne..., “ ale zmohla se jen na zašeptání.
A pak, k jejímu překvapení, promluvil Damon.
„Chápeš doufám, že za to můžu já, že jo ? Těžko můžeš vinit děvče z toho, že se mi pokouší bránit.“ Elena pohlédla na své ruce, které se nyní třásly. Damon pokračoval: „Ty víš, že je to všechno moje vina. Ale by nikdy... “
V tu chvíli to Eleně došlo. Damon Matta ovlivňuje.
„Ne!“ zaskočila Damona, a když nebyl ve střehu, znovu ho popadla a zatřásla jím. „Nedělej to! Mattovi ne!“
Černé oči, které se k ní obrátily, rozhodně nebyly oči ctitele. Přerušila Damona uprostřed použití Sil. Kdyby to byl kdokoliv jiný, skončil by jako mastný flek na zemi.
„Zachraňuju ti pověst,“ opáčil Damon chladně. „A ty mě odmítáš ?“
Elena se přistihla, že váhá. Možná... kdyby to bylo jenom jednou... a pro Mattovo vlastní dobro...
Cosi se v ní začalo vzmáhat. Stálo ji to všechno úsilí, aby nenechala svoji auru úplně uniknout.
„Tohle na mě už nikdy nezkoušej,“ prohlásila Elena tichým, ale ledovým hlasem. „Neopovažuj se mě ještě někdy zkoušet ovlivnit! A nech Matta na pokoji!“
V bezedné temnotě Damonových očí problesklo cosi jako uznání. Ale to bylo pryč dřív, než si mohla být jistá, co to vlastně viděla. Když promluvil, byl o něco odtažitý.
„Dobře,“ řekl Mattovi. „Jaký je další plán hry ? Ty o něm rozhodni.“
Matt odpověděl zvolna a nedíval se ani na jednoho z nich. Červenal se, ale byl nesmírně klidný. „Chystal jsem se říct, že ten pirus není vůbec ve špatném stavu. A ten prodejce má ještě jednoho. Taky dobrého. Můžeme mít dvě stejná auta.“
„A pak budeme moct buďto jet spolu, nebo se rozdělit, kdyby nás někdo pronásledoval! Nebudou vědět, které auto sledovat.“
Normálně by v tuhle chvíli Elena objala Matta kolem krku. Ale Matt se díval na špičky svých bot, což možná bylo dobře, protože Damon měl oči zavřené a zlehka vrtěl hlavou, jako by nemohl uvěřit takové pitomosti.
Má pravdu, pomyslela si Elena. Zaměřují se na moji auru – nebo Damonovu. Nedokážeme je zmást stejnými auty, pokud nebudeme mít také stejné aury.
Což ve skutečnosti znamenalo, že by ona měla celou cestu vézt Matta. Ale na to Damon nikdy nepřistoupí. A ona potřebuje Damona, aby se dostala ke svému milovanému, svému jedinému, ke svojí opravdové lásce: ke Stefanovi.
„Vezmu si to horší,“ řekl Matt – domlouval se s Damonem a ji úplně ignoroval. „Jsem na hrozná auta zvyklý. Už jsem to s tím chlapcem domluvil. Měly bychom vyrazit.“ Mluvil pořád jenom s
Damonem a dodal: „Musíš mi říct, kam doopravdy jedeme. Mohli bychom se ztratit.“
Damon dlouhou chvíli mlčel. Pak prudce odpověděl: „Pro začátek do Sedony v Arizoně.“
Matt se zatvářil znechuceně. „To je to místo plné New Age cvoků ? To si snad děláš legraci.“
„Řekl jsem, že v Sedoně začneme. Je tam naprostá divočina – nic než skály všude kolem. Člověk se tam může ztratit – a to hodně snadno.“ Damon blýskl zářivým úsměvem a zase ho okamžitě vypnul.
„Budeme v Juniper Resortu, mimo dálnici 89A,“ dodal zlehka.
„Chápu,“ opáčil Matt. Elena mu ve tváři neviděla žádnou reakci, ale aura mu plála rudě.
„No tak, Matte,“ začala Elena, „měli bychom se setkávat každý večer, takže když prostě pojedeš za námi..., “ zarazila se a prudce se nadechla.
Matt už se totiž mezitím odvrátil a ani se neotočil zpátky, když na něho začala mluvit. Prostě pokračoval v chůzi, aniž řekl jediné další slovo.
Aniž se jedinkrát odhlédl.