7.kapitola
Elenu probudil zvuk Damonova netrpělivého klepání na okénko priusu. Byla úplně oblečená a tiskla k sobě deník. To bylo den po té, co je Matt opustil.
„Tys takhle spala celou noc ?“ zeptal se Damon a přejížděl ji pohledem, zatímco si protírala oči. On byl jako obvykle oblečený: samozřejmě celý v černém. Horko a vlhko jako by na něj neměly žádný vliv.
„Už jsem snídal,“ oznámil stručně a sedl si za volant.
„A tohle jsem ti přinesl.“
Tohle byl kelímek plný kouřící kávy, kterého se Elena chopila se stejnou vděčností, jako by to bylo víno Black Magic – a ještě dostala hnědý papírový pytlík, ve kterém byly koblihy. Nebyla to zrovna nejzdravější snídaně, ale Elena nutně potřebovala kofein a cukr.
„Potřebuju někdy na chvíli zastavit,“ upozornila Damona, když se usadil za volantem a nastartoval vůz. „Abych se převlíkla, umyla si obličej a tak.“
Mířil přímo na západ, což souhlasilo s tím, co Elena našla minulí večer na mapách na internetu. Malý obrázek mapy v mobilu jí ukazovalo totéž co navigační systém vozu. Z obojího bylo zřejmé, že Sedona v Arizoně leží téměř na západ od úzké polní cesty v Arkansasu, kde Damon zaparkoval na noc. Ale Damon se brzy stočil k jihu a zvolil objížďku, která možná dokáže zmást případné pronásledovatelé, ale možná taky ne. Než našli odpočívadlo, měla
Elena pocit, že jí pukne močový měchýř. Strávila na toaletách dobrou půlhodinu a snažila se co nejlépe umýt, jak jen to šlo s papírovými ručníky a studenou vodou. Učesala si vlasy a převlékla se do nových džín a bílého topu, který se vepředu šněroval jako korzet. Koneckonců, kdykoliv během zdřímnutí může prožít další mimotělní zkušenost a znovu se vidět se Stefanem.
Nechtěla myslet na to, že když je teď Matt pryč, zůstala sama s Damonem, nezkrotným upírem, a že cestuje přes celé Spojené státy na místo, které leží doslova mimo tento svět.
Když Elena konečně vyšla z toalet, Damone se tvářil chladně a bezvýrazně – ale všimla si, že věnoval notný čas tomu, aby si ji prohlédl od hlavy po paty.
Ale do háje, pomyslela si Elena. Nechala jsem svůj deník v autě.
Byla si naprosto jistá, že ho četl, jako kdyby ho přitom sama viděla, a byla ráda, že tam není nic o tom, že opustila své tělo a viděla se se
Stefanem. I když věřila, že Damon si také přeje Stefana osvobodit – neseděla by s ním v tomhle autě, kdyby si to nemyslela –, zároveň cítila, že bude lepší, aby nevěděl, že se tam dostala první. Damon miloval, když mohl věci řídit – stejně jako ona. Také ho bavilo ovlivňovat každého policistu, který je zastavil za překročení povolené rychlosti.
Dneska byl však popudlivý a podle svých vlastních měřítek. Elena věděla z vlastní zkušenosti, že Damon dovede být velmi dobrým společníkem, pokud chce, umí vyprávět výborné historky a vtipy, až se i ten nejupjatější a nejzachmuřenější pasažér rozesměje navzdory své náladě.
Ale dneska ani neodpovídal Eleně na otázky, natož aby se smál jejím vtípkům. Když se jedenkrát pokusila fyzický kontakt a zlehka se dotkla jeho paže, ucukl, jako kdyby mu její dotek mohl zničit černou koženou bundu.
Úžasné, úplně skvělé, pomyslela si Elena smutně. Opřela si hlavu o okno a pozorovala krajinu, která vypadala pořád stejně. Nechala myšlenky odplout.
Kde je teď asi Matt ? Před nimi, nebo za nimi ? Jestlipak si včera v noci odpočinul ? Jede teď přes Texas ? A jí vůbec pořádně ? Elena mrkáním zahnala slzy, které se jí v očích sbíhaly, kdykoliv si vzpomněla, jak od ní odešel, aniž by jí věnoval jediný pohled.
Elena je přece manažer. Dokáže zvládnout skoro každou situaci tak, aby dopadla dobře, pokud kolem sebe má normální, příčetné lidi. A zvládat kluky je její specialita. Zvládala je – manipulovala s nimi – od začátku střední školy. Ale teď, zhruba dva a půl týdne po té, co vstala z mrtvých a přišla z jakéhosi duchovního světla, který si nepamatuje, už nechtěla nikým manipulovat.
A tohle právě milovala na Stefanovi. Jakmile dokázala překonat jeho instinkt držet se dál od všeho, co má rád, nijak s ním nemanipulovala.
Byl 'bezúdržbový', až na ty nejjemnější náznaky, ve kterých se stala odbornicí, odbornicí na upíry. Ne v tom, jak je lovit nebo zabíjet, ale jak je bezpečně milovat. Elena věděla, kdy je správné kouknout nebo nechat se kousnout, kdy přestat a jak zůstat člověkem.
Ale kromě těch jemných náznaků nikdy ani nechtěla Stefanem manipulovat. Jednoduše jí stačilo s ním být. Pak už se zbytek řešil sám.
Elena by dokázala bez Stefana žít – alespoň si to myslí. Ale stejně jako život bez Bonnie a Meredith by byl jako žít bez obou rukou, život bez Stefana by byl jako žít bez srdce. On je jejím partnerem pro Velký tanec života; jejím dvojčetem i jejím protikladem; její láskou i jejím milencem v tom nejčistším slova smyslu. On je pro ni druhou polovinou Posvátného tajemství života.
A když ho včera v noci viděla, přestože to bylo jen ve snu, s čímž se pořád nemohla smířit, Eleně se po něm tolik stýskalo, že to cítila jako
pulzující bolest v hrudi. Bolest tak velkou, že nedokázala jen tak sedět a zaobírat se jí. Pokud by to tak bylo, mohla by se prostě zbláznit a začít ječet na Damona, aby jel rychleji – a přestože má Elena bolest na duši, není sebevražedný typ.
Na oběd zastavili v jakémsi bezejmenném městečku. Elena neměla na nic chuť, ale Damon strávil celou zastávku v ptačí podobě, což ji z nějakého důvodu iritovalo.
Když se vydali znovu na cestu, napětí v autě rostlo – situaci lze popsat pouze tím otřelým klišé, že by se dalo krájet nožem, pomyslela si Elena.
Teprve v té chvíli si uvědomila, o jaký druh napětí se jedná.
Jediná věc, která Damonovi zachraňovala kůži, byla jeho pýcha.
Věděl, že Elena si některé věci domyslela. Přestala se pokoušet se ho dotknout nebo s ním mluvit. A to bylo dobře.
On by přece neměl mít takovéhle pocity. Upíři touží po dívkách pro jejich krásná bílá hrdla a Damonův smysl pro estetiku vyžadoval, aby i zbytek dárkyně odpovídal určitým normám. Ale teď Elenina aura, byť člověčí, pulzovala jedinečnou životní silou, která jí koluje v krvi. A Damon reagoval, aniž by chtěl. Dokonce na žádnou dívku ani nepomyslel tímhle způsobem zhruba tak pět set let. Upíři toho nejsou schopní.
Ale Damon byl nyní velmi schopen. A čím blíž se dostával k Eleně, tím silněji cítil kolem sebe její auru a tím slabší byla jeho sebekontrola.
Díky všem démonům v pekle byla jeho pýcha silnější než touha, kterou pociťoval. Damon nikdy v životě nikoho o nic nežádal. Za krev, kterou si od lidí bral, platil svým specifickým způsobem: slastí, fantazií a sny. Ale Elena nepotřebovala fantazii a netoužila po snech.
Netoužila po něm.
Ona chce Stefana. A pýcha by Damonovi nikdy nedovolila požádat Elenu o něco, po čem toužil jen on sám, a stejně tak by mu nedovolila si to vzít bez jejího souhlasu... alespoň doufal.
Jen před pár dny byl jenom prázdnou slupkou; jeho tělo bylo loutkou v rukách dvojčat kitsune, která ho přiměla ublížit Eleně způsobem, ze kterého ho ještě pořád uvnitř mrazilo. Damon neexistoval jako osobnost, ale jeho tělo bylo Šiničiho hračkou. A přestože tomu stěží dokázal uvěřit, ta invaze byla tak kompletní, že jeho slupka poslouchala každý Šiničiho příkaz: mučil Elenu; možná by ji i zabil.
Nemělo cenu tomu nevěřit nebo říkat, že to snad není pravda. Je to pravda. Stalo se to. Šiniči byl o tolik silnější, pokud šlo o ovládání mysli, a kitsune neměli upíří nezájem o hezké dívky ( od krku dolů ). A kromě toho to byli sadisti. Milovali bolest – tedy bolest ostatních.
Damon nemohl popřít minulost, nemohl se divit, proč se 'neprobudil' a nezabránil Šiničimu, aby ubližoval Eleně. On neměl nic, do čeho by se mohl probudit. A jestliže osamělá část jeho duše stále pláče kvůli zlu, které napáchal – inu, Damon to umí výborně vytěsnit. Nebude plýtvat časem na lítost nad minulostí, ale soustředí se na to, aby ovládl budoucnost. Už nikdy se to nestane – nebo on už nebude naživu.
Jediné, čemu Damon opravdu nerozuměl, bylo, proč na něj Elena tlačí. Proč se chová, jako by mu důvěřovala. Ze všech lidí na světě je ona ten, kdo by měl největší právo ho nenávidět a ukazovat na něj obviňujícím prstem. Ale ona to nikdy neudělala. Nikdy se na něho nepodívala s hněvem v těch tmavomodrých očích se zlatavými skvrnkami. Ona jediná dokázala pochopit, že člověk může být tak naprosto posedlý malachem, Šiničim, jako byl Damon, že jednoduše nemá volbu – vůbec tu není, aby mohl rozhodovat o tom, co dělá.
Možná je to proto, že z něho vytáhla tu věc, kterou v něm malach vytvořil. Pulzující, chvějící se albínské tělo, které se v něm ukrývalo. Damon ovládl zachvění. Věděl o tom jen díky tomu, že se o tom Šiniči žoviálně zmínil, když si bral všechny Damonovy vzpomínku na dobu, kdy se oni dva, kitsune a upír, setkaly ve Starém lese.
Damon byl šťastný, že jsou ty vzpomínky pryč. Od okamžiku, kdy zkřížil pohled s lišákovýma rozesmátýma očima, byla jeho život otráven.
A teď... právě teď byl sám s Elenou, uprostřed divočiny, kde je jen několik měst a ta leží daleko od sebe. Jsou naprosto a jedinečně sami a Damon chce od Eleny to, co by od ní chtěl jakýkoliv lidský chlapec, se kterým kdy měla co do činění.
Nejhorší ze všeho bylo, že přitažlivé dívky, podvádějící dívky, jsou prakticky Damonův specifický obor. Byl to rozhodně jediný důvod, pro který byl vůbec schopen žít posledního půl tisíciletí. A přesto věděl, že nesmí, prostě nesmí
ani začít ten proces s touhletou dívkou, která pro něj byla jako klenot na hnojišti člověčenství.
Na pohled se dokonale ovládal, byl chladný a precizní, vzdálený, nezainteresovaný.
Ale pravda byla, že pomalu přicházel o rozum.
Tu noc po té, co se Damon ujistil, že Elena má dostatek jídla i vody a je bezpečně zamčená v priusu, přivolal vlhkou mlhu a začal spřádat nejtemnější ochranná zaříkání. Oznamoval svým bratrům a sestrám noci, kteří by mohli narazit na auto, že dívka v něm je pod jeho ochranou; a že Damon vystopuje a stáhne zaživa kůži z každého, kdo by ji byť jen vyrušil z odpočinku... a teprve pak toho provinilce opravdu potrestá. Pak Damon letěl několik kilometrů k jihu v podobě havrana, našel putyku, kde se napájelo několik vlkodlaků, které obsluhovalo několik pěkných barmanek, a pak se rval do krve až do rána.
Ale ani to ho nerozptýlilo – ne dost. Brzy ráno se vrátil zpátky a uviděl svá ochranná zaříkání kolem auta nadranc. Než stihl zpanikařit, uvědomil si, že je Elena zlomila zevnitř. A on to nepoznal ani na dálku, protože to učinila s mírumilovným úmyslem a nevinným srdcem.
Pak se objevila samotná Elena. Přicházela po břehu potoka a vypadala svěže a odpočatě. Damon nebyl mocen slova jen při pouhém pohledu na ni. To kvůli jejímu půvabu, její kráse a její nesnesitelné blízkosti. Cítil její čerstvě umytou pleť a nedokázal se ovládnout, aby záměrně nevdechoval stále dokola její jedinečnou vůni.
Nevěděl, jak tohle dokáže vydržet celý další den.
Vtom dostal nápad.
„Chtěla by ses naučit něco, co ti pomůže ovládat tu tvoji auru ?“ zeptal se, když ho míjela na cestě k autu.
Elena po něm vrhla postranní pohled. „Takže ses rozhodl se mnou zase mluvit ? Mám omdlít radostí ?“
„No – něco takového dovedu vždycky ocenit... “
„Opravdu ?“ odsekla ostře a Damon si uvědomil, že podcenil tu bouři, která vře uvnitř téhle impozantní dívky.
„Ne. Teď mluvím vážně,“ odpověděl a upřel na svoje tmavé oči.
„Já vím. Chystáš se mi říct, abych se stala upírem, protože mi to pomůže ovládat moje Síly.“
„Ne, ne, ne. Tohle nemá nic společného s upírstvím.“ Damon se nenechal vtáhnout do hádky, což na Elenu muselo udělat dojem, protože nakonec řekla: „Tak o co teda jde ?“
„Jde o to, naučit se koloběh Sil. Krev přece také obíhá v těle že ? A Síly taky můžou cirkulovat. Dokonce i lidé už o tom vědí celá staletí, ať už je nazývají životní síla nebo čchi. V současné době
prostě rozptyluješ své Síly jen tak do vzduchu. Tak vzniká tvoje aura. Ale když se naučíš cirkulaci Sil, můžeš si je nashromáždit pro veliký výron, až to bude zapotřebí, a zároveň budeš mnohem míň nápadná.“
Na Elenu to udělalo dojem. „Proč jsi mi o tom neřekl dřív ?“
Protože jsem pitomec, pomyslel si Damon. Protože pro upíry je to tak přirozené jako dýchání pro tebe. Ale bezostyšně zalhal. „Vyžaduje to určitou míru dovedností.“
„A já bych to zvládla ?“
„Myslím, že jo.“ Damon do svého hlasu vložil lehký nádech nejistoty.
To přirozeně přimělo Elenu k ještě většímu odhodlání. „Ukaž mi to!“ prohlásila.
„Myslíš hned teď ?“ Rozhlédl se kolem. „Někdo by mohl jet okolo... “
„Jsme mimo silnici. Ach, prosím, Damone. Prosím!“ Elena hleděla na Damona těma svýma velkýma modrýma očima, které již tolik mužů shledalo neodolatelnýma. Dotkla se jeho paže, aby s ním znovu navázala bližší kontakt, ale když se automaticky odtáhl, pokračovala. „Já se to vážně chci naučit. A ty mě můžeš učit. Prostě mi to jednou ukaž a já to budu cvičit.“
Damon pohlédl na svou paži a cítil, jak jeho zdravý rozum a pevná vůle kolísá. Jak to jenom dělá ?
„Tak dobře,“ povzdechl si. Na téhle planetě velké jako zrnko vesmírného prachu musí být alespoň tři nebo čtyři miliardy lidí, kteří by dali cokoliv, aby mohly být s touto živoucí, dychtivou, roztouženou Elenou Gilbertovou. A problém je, že on se stal jedním z nich – a že ona o něj zjevně ani za mák nestojí.
Samozřejmě, že ne. Má svého drahého Stefana. No, tak teda uvidí, jestli jeho princezna bude
pořád stejná, až – jestli – se jí podaří osvobodit Stefana a dostat se z toho hrozného místa živá.
Zatím se však Damon soustředil na to, aby jeho hlas, tvář i aura vypadaly nezúčastněně. Už v tom měl určitou praxi. Jen nějakých pět století, ale zlepšoval se.
„Nejdřív potřebuju najít určité místo,“ řekl jí a sám slyšel nedostatek vřelosti ve svém hlase – tón, který nebyl jen nezúčastněný, ale přímo chladný.
Elenin výraz se změnil. I ona se dokázala tvářit nezúčastněně. Dokonce to vypadalo, jako by se i její modré oči potáhly ledový příkrovem. „Dobře. Jaké ?“
„Je to blízko srdce, ale o trochu víc do leva.“ Dotkl se Eleniny hrudní kosti a přejížděl prsty do leva.
Elena potlačovala chvění a napětí, které jí svíralo – to dokázal poznat. Damon hledal místo, kde hrudní kost začíná pokrývat měkká tkáň; místo,
kde se podle přesvědčení většiny lidí nachází jejich srdce, protože tam nejvíce cítí, jak tluče. Mělo by to být někde tady... tady...
„Teď přiměju tvoje Síly udělat jeden nebo dva oběhy, a až to budeš umět sama, budeš připravená skrýt svoji auru.“
„A jak se to naučím ?“
„o poznáš, věř mi.“
Nechtěl, aby se dál vyptávala, tak prostě položil jednu dlaň před její hruď – nedotýkal se jejího těla ani oblečení – a uvedl její životní sílu do stejného rytmu se svou. Ano. A teď spustit celý proces. Věděl, jak to bude vnímat Elena: jako elektrický výboj, který začne v místě, kde se jí poprvé dotkl, a rychle rozšíří horko po celém těle.
Pak rychlá sekvence vjemů, když s ní projde dvěma cykly. Energie proudící vzhůru k němu, do jejích očí a uší, které najednou vidí a slyší mnohem lépe; pak dolů po páteři až do konečků
prstů rukou; zároveň se jí zrychlí tep a ucítí na dlaních cosi jako elektrické napětí. Zpátky vzhůru po pažích a dolů po boku; v té chvíli se objeví chvění; a pak dále dolů po těch jejích krásných nohou až k zemi, ucítí energii v chodidlech, až se jí kroutí prsty u nohou, než začne opět stoupat tam, odkud přišla, do místa u srdce.
Damon uslyšela, jak Elena tiše zalapala po dechu, jakmile se dostavil první výboj, a cítil, jak se jí zrychlil tep a zachvěly řasy, když jí svět najednou začal připadat výraznější; zorničky se jí rozšířila jako při milování, tělo ztuhlo, když zaslechla tichounký zvuk nějakého drobného hlodavce v trávě – zvuk, který by nikdy neuslyšela, kdyby nenasměrovala Síly na svůj sluch. A další drobné známky postupovaly celým tělem, objevovaly se tu a tam, takže s ní mohl prožít celý proces. Pak ji uvolnil.
Elena byla zadýchaná a vyčerpaná; přitom to byl on, kdo vydával energii. „Tohle nikdy – nedokážu udělat – sama,“ zalapala po dechu.
„Ale ano, to chce jenom čas a praxi. A až to dokážeš, budeš schopná ovládat všechny svoje Síly.“
„Když... to říkáš.“ Elena teď měla zavřené oči, takže jí řasy tvořily kouzelné černé obloučky na zrůžovělých tvářích. Bylo zřejmé, že si sáhla na dno svých sil. Damon bojoval s pokušením jí k sobě přitisknout, ale nedokázal ho potlačit. Elena dala jasně najevo, že si nepřeje, aby jí objímal.
Zajímalo by mě, kolik chlapců asi neodehnala, napadlo náhle Damona s hořkostí. Ale proč by ho mělo zajímat, kolik chlapců se s Elenou sblížilo ? Kdyby z ní udělal svoji Princeznu temnot, oba by lovili lidskou kořist – někdy spolu a někdy každý zvlášť. A pak by na ni nežárlil. Tak proč by se měl teď zajímat, kolik romantických zážitků má za sebou ?
Přesto zjistil, že mu to není jedno. Cítil hořkost a vztek, takže mu nečinilo potíže odpovědět
chladným tónem: „Říkám, že to dokážeš. Jenom si to procvičuj o samotě.“
I v autě se Damonovy podařilo zůstat na Elenu nevrlý. A Bylo to těžké, protože ona byla dokonalý společník na cesty. Neklábosila, nepokoušela se bzučet všelijaké melodie, ani – díky nebesům – zpívat s rádiem, nežvýkala žvýkačku, nekouřila, neměla připomínky k jeho řízení a nikdy se nezeptala: „Už tam budem ?“
Vlastně by bylo těžké pro každého, muže či ženu, být na Elenu nevrlý delší dobu. Nedalo se jí vytýkat, že je příliš nedisciplinovaná jako Bonnie, ani příliš pokojná jako Meredith. Elena byla prostě tak roztomilá, že to vyrovnávalo její bystrou, aktivní, neustále plánující mysl. Měla dostatek soucitu, aby to kompenzovalo její přiznávaný egoismus, a byla dost střelená na to, aby si mohla být jistá, že o ní nikdo neřekne, že je obyčejná. Byla neobyčejně loajální ke svým
přátelům a dokázala odpouštět natolik, že téměř vůči nikomu nepociťovala nepřátelství – s výjimkou dvojčat kitsune a Prvorozených upírů. Je čestná, otevřená a milující. Samozřejmě má i svoji špatnou stránku, které její přátelé prostě říkají divokost, ale jen Damon věděl, o co doopravdy jde. Kompenzuje naivní, jemnou a bezelstnou stánku její povahy. Damon si byl naprosto jistý, že nestojí o žádnou z těchto jejích vlastností, zvláště ne teď.
Ach, ano... Elena Gilbertová byla tak úžasná, že její špatné vlastnosti vůbec nehrály roli.
Ale Damon byl rozhodnutý být nevrlý. Měl natolik silnou vůli, že si obvykle dokázal vybrat, v jaké náladě bude, a toho se držet, ať už to bylo na místě, nebo ne. Ignoroval veškeré Eleniny pokusy o konverzaci, až to nakonec vzdala. Soustředil svoji mysl na tucty chlapců a mužů, které ta nádherná dívka vedle něho musela dostat do postele. Věděl, že dokud se spolu dívky přátelily, Elena, Caroline a Meredith tvořily 'vyspělejší' část čtyřlístku, zatímco malá Bonnie
byla nejmladší a až moc naivní, než aby došla na konec.
Tak proč teď s Elenou vůbec jsem ? Ptal se sám sebe hořce a na vteřinu zauvažoval, jestli se Šiniči kromě kradení vzpomínek nepokouší jím manipulovat.
Dělal si někdy Stefan starosti s její minulostí – zvlášť s tím, že její bývalý přítel Matt se pořád motá okolo a je ochotný za ni položit život ? Určitě ne, jinak by to ukončil – ne, jak by Stefan mohl ukončit cokoliv, v čem si Elena přála pokračovat ? Damon byl svědkem střetu jejich vůlí, dokonce i když byla Elena mentálně dítětem těsně poté, co se vrátila ze života po životě. Když došlo na vztah Stefana a Eleny, rozhodně měla věci pod kontrolou Elena. Jak říkají lidé, to ona nosí u nich doma kalhoty.
No, brzo zjistí, jak se jí bude líbit nosit harémové kalhoty, pomyslel si Damon s tichým úsměvem, ačkoliv měl horší náladu než kdy jindy. Obloha nad vozem se v reakci na to ještě více zatáhla a
vír rval letní listy z větví dlouho předtím, než přijde jejich čas. Stružky deště brázdily čelní sklo, pak oblohu rozčísl blesk a ozvěnou zaduněl hrom.
Elena bezděčně trochu nadskočila pokaždé, když zahřmělo. Damon ji pozoroval s ponurným zadostiučiněním. Věděl, že ona ví, že on dovede ovládat počasí. Ale nikdo z nich se o tom nezmínil.
Nebude mě o nic prosit, pomyslel si Damon, který cítil její divokou pýchu a pak se zlobil sám na sebe, že je tak vnímavý.
Minuli motel a Elena sledovala očima svítící poutač, dokud nezmizel ve tmě za nimi. Damon nechtěl přerušit jízdu. Vlastně se neodvážil ji přerušit. Nyní mířili do opravdu ošklivé bouře, prius občas podklouzával na vodě, ale Damon ho dokázal udržet pod kontrolou – i když jen stěží. Rád řídil v takových podmínkách.
Teprve ve chvíli, kdy se objevila cedule, že příští přístřeší je přes 160 km daleko, Damon – aniž se
poradil s Elenou – zahnul na příjezdovou cestu k motelu, po které se hrnuly proudy vody, a zastavil vůz. Mezitím se počasí dočista zbláznilo. Lilo, jako by se na nebesích protrhla stavidla. Pokoj, který dostal Damon, byl v malé stavbičce, jež byla oddělená od hlavní budovy motelu.
Samota Damonovi plně vyhovovala.