Trochu ox i paradox
Den paradoxů.
1. Mohla jsem spát déle - vstala jsem dříve.
2. Mamka si vzala dovolenou - celé dopoledne pracovala.
3. Miluju ranní kávu - neměla jsem na ni čas.
4. Obvykle je mi v autě nevolno - bylo mi fajn.
5. Uvolněna ze školy - neomluvena ze sociologie.
6. Nevěřím neznámým lidem - naplněna cizí důvěrou.
7. Neznalá studentka - náhle oslovována jako "kolegyně".
8. Spíše nesmělá duše - nyní před plnou třídou jako autorita.
9. Nejistá v matematice - v čele soutěžní komise.
10. Strašpytel - dlouhá procházka tmou.
Během jediného dne jsem se ocitla v tolika paradoxech, přičemž ne vždy mi to bylo úplně příjemné. Například jako dozor a zadavatel na matematické soutěži, před třídou 15 matematiků ze střední průmyslové školy (14 chlapců, 1 dívka), jsem se cítila sakra malá! Po rozdání testů jsem se usadila za katedru. Jedna minuta se mi zdála dlouhá jako věčnost. Kolik zbývalo do konce testu? 45 minut! Ouvej. Improvizace byla nutností. Prohlédla jsem si písemku, nato hned usoudila, že bych dala dohromady horko těžko nějaký ten bodík, načež jsem se zděšením zjistila, kterak ke všemu nemám žádné instrukce, v pozici zadavatele jsem se ocitla čirou náhodou, tudíž jsem nejistě hleděla do třídy - ten zíval, ta zažraně počítala, ten žádal čistý papír, ten chtěl na toaletu.... - co mám dělat? Nenápadně ze třídy vyklouznout, schovat se pod stůl, zmizet? Kdepak. Vstát, udělat jedno kolečko mezi lavicemi, doběhnout pro papíry, tvářit se sebevědomě, odpovídat nahlas: "ano, jistě, běžte" nebo "máte posledních 10 minut"... Legrační! Upřímně smekám před všemi učiteli, neb ono nedoceněné učitelství není žádná brnkačka! Po slabé tři čtvrtě hodince jsem byla grogy, a to jsem prakticky vedla monolog sama se sebou, nevěděla jsem, jak se tvářit, proč jim neporadit, co dělat s rukama, nohama, koho požádat o pomoc? Uf! Po uplynutí časového limitu jsem vypadla ze třídy, než bys řekl švec. Na chodbě se mi ulevilo a musila jsem se tomu smát. Tomu paradoxu, ba hlavně sama sobě. "Kateřino, kde ses to zas octla? Do čeho ses to, probůh, namočila?" Potom mi však něco, daleko důrazněji, říkalo tohle: "Kačenko, ty jsi ale šikula, nu, zmáklas to věru skvěle, nebraň se novým zkušenostem, jen přijmi tu odpovědnost."
Inu, i 22. listopad je omezen 24 hodinami, takže... Malé ohlédnutí - bylo to skvělé, jenže mnohem raději si ještě chvíli posedím v té žákovské lavici, neb se musím hodně učit, abych měla posluchačům co nabídnout, abych mohla. Jednou to avšak udělám velmi, velmi ráda.
Komentáře
Přehled komentářů
No, dobrá, bylas za katedrou, zvládlas to. Ále já + Svatoňka jsme měly zodpovědnost opravovat ty testy! :D Váážně komické, však Pan Henzl je zkrátka fajne, tudíž i náš matematický Den, není-liž pravda??
:)
(Karol(í) :), 22. 11. 2013 19:57)