PRAVOVĚRNÁ KATOLICKÁ CÍRKEV

Bez hluboké modlitby a bez neustálého vydávání se Ježíšovi skrze čistou lásku, kdy se snažíme plnit první Boží přikázání: „Miluj Boha celým srdcem, celou myslí a vší silou!“, není možné v tomto skrytém boji obstát!

Někdo má mnohé fyzické dary – například sílu, pracovitost. Jiný má znovu duševní dary – dobrou paměť, různé schopnosti, např. organizační, a také Bůh dává různé duchovní dary. Zároveň si však každý člověk musí být vědom, že má svou tzv. Achillovu patu.

Na prvním místě má být Ježíš a láska k Němu a pro vše ostatní platí zásada „ nakolik, natolik“. To znamená, že natolik prospívá milovat cokoli stvořeného, nakolik nás to vede k lásce k Ježíšovi; a nakolik to odvádí od Boží lásky a od posledního cíle, kterým je spása duší, ale nejprve té své, natolik je třeba se toho zříci.

V různých řeholích a kněžských seminářích s oblibou opakují heslo „k pramenům“. Mluví o „charizmatu řehole“, ale nejsou napojeni na pramen, kterým je Kristus. 

Možná se nám zdá, že nás se toto slovo netýká. Zkusme si však položit otázku: Skutečně věřím Ježíšovi, když přijde nějaký problém, anebo propadám smutku a beznaději? Věřím Jeho slovu?

Nejdůležitější věcí v duchovním životě je modlitba. Kdo se umí dobře modlit, umí i dobře žít. Modlitba není jen opakování „Otčenáše“, ale je to boj.

Apoštolové tři roky chodili s Ježíšem, ale když přišla těžká zkouška, když přišla Golgota, selhali.

Naším cílem je skutečně život věčný. Jsme vystaveni velkému boji. Bojujeme sami za sebe, za spásu své duše, ale bojujeme i za druhé.

Kontemplativní modlitba bez bdělosti a bez určitých „pravidel a zákonů“ neobstojí a nevede k pravdě.

Každý člověk si rozhoduje sám, zda bude věčně šťasten nebo zavržen.