Slovníček literárních pojmů
24. 10. 2012
Literární pojmy
Aforismus – uměle vytvořené stručné a vtipné vyjádření, které má blízko k lidovému přísloví nebo pořekadlu; vyjadřuje moudrý postřeh ze života – př.: Mezi tím, co chceme a co musíme, se utváří celý náš život (K.Čapek)
Akt – dějství, jednání; stavba dramatu, dělí : scény a výstupy
Alegorie – jinotaj, skrytý význam;
Autobiografie – vlastní životopis (forma věcné lit.)
Báje – (mýtus), veršované, prozaické vyprávění smyšleného příběhu o nadpřirozených bytostech, které si dávný člověk vytvářel ve své obrazotvornosti a jejichž pomocí se snažil vysvětlit nepochopitelné přírodní jevy; vypravování o vzniku světa, životě bohů, stvoření lidí a zvířat, působení přírodních sil
Bajka – veršované nebo prozaické vyprávění o zvířatech (také stromech, květinách); připisuje zvířatům lidské vlastnosti, vyslovuje mravní ponaučení, obsahuje alegorii
Balada – lyrickoepická pochmurná báseň se smutným dějem a často tragickým koncem
Beletrie – umělecká próza (neveršovaná epika); druhy : naučná (odborná, vědecká lit.), rétorická (řečnická), dokumentární (listiny), publicistická (žurnalistika)
Biografie – životopis, dílo zabývající se životem určité osobnosti na základě rozličných dostupných dokumentů
Cestopis – lit. dílo popisující autorovu cestu do neznámé země (forma lit. věcné)
Drama – divadelní hra ( jednoaktové, dvouaktové, víceaktové; třetí základní druh literatury, základními formami – tragédie, komedie, činohra; osudy, chování osob a prožitky se projevují v jednání a přímé řeči postav přímo na jevišti, kde se vytváří děj hry
Epigram – krátká satirická báseň s vtipným koncem (pointou)
Epika – vyjadřuje děj; jeden ze základních druhů literatury, žánry epiky : velké (epos, román), střední (pohádka, pověst, novela, povídky, legenda, bajka), malé (anekdota), lyrickoepické (balada, romance)
Epitaf – krátký veršovaný nápis (řeč) na hrob; (žánr lyriky)
Epos – rozsáhlá veršovaná epická skladba, vypráví se o významné události, vztahující k jednomu místu nebo postavě, zobrazuje ideály rytířského života, oslavně a výpravně
Fejeton – krátký literárně publicistický útvar, zaměřuje se zpravidla na současné společenské a kulturní dění; psán lehkým, zábavným slohem, nezřídka komentuje formou satiry a ironie nálady a události; je umístěn často na spodní část stránky novin (žánr věcné lit.)
forbína - předscéna (Osvobozené divadlo)
Humoreska – povídka s žertovným obsahem
Interview – (rozhovor), ve kterém autor klade otázky nějaké zajímavé osobnosti; (žánr public.prózy – věcná lit.)
Ironie – zobrazení skutečnosti nepřímo, užití slov v opačném významu než obvykle, výsměch
Komedie – druh dramatu, s humorem a nadsázkou zobrazuje zápas prostých lidí s nedostatky, které jsou vcelku málo významné a nakonec jsou překonány
Kronika – prozaický nebo veršovaný druh historického spisu zaznamenávající v časovém sledu dějinné události,
Legenda – veršovaný nebo prozaický žánr převážně středověké náboženské epiky vyprávějící o životě, skutcích, zázracích a mučednictví světců, který se četl v kostelích; útvar z části založený na pravdě a z části na smyšlenkách (žánr střední epiky)
Lyrika – vyjadřuje city, pocity, nálady a stavy, je základním druhem umělecké literatury,
Metafora – přenesení slov na základě významové podobnosti (tvrdohlavý člověk = je jako beran, pozdní noc = hluboká noc)
Metonymie – přenesení slov nebo pojmů na základě vnitřní věcné souvislosti (čtu Jiráska místo Jiráskovy spisy)
Monolog – promluva jedné osoby
Motto (moto) – krátký text, který uvádí literární dílo a významově s dílem souvisí
Mýtus – báje
Parodie – žánr imitující a karikující určité literární dílo zvýrazněním některých jeho stylistických rysů
Píseň – lyrický žánr, prostota vyjádření, přesný hudební rytmus a rým, pravidelná sloka a časté využití refrénu; zhudebněná báseň;
Personifikace – oživování neživých věcí; zosobnění
Pohádka – (báchorka) prozaický žánr lidové slovesnosti, žánr střední epiky; podává nadpřirozené jevy jako realitu, jako by bylo vše skutečné, netýká se konkrétní události, místa, postav; fantastický děj ve smyšleném světě, do jehož chodu zasahují nadpřirozené bytosti, kouzla, oživlé předměty; střet dobra + zla = dobro vítězí;
Pointa – závěrečná myšlenka literárního díla nebo živého proslovu či řeči, která se objevuje jako nečekaný zvrat
Pověst – útvar lidové slovesnosti, prozaický žánr sdružující jak fantastické, tak reálné události spojené s určitým místem, osobou;
Povídka – prozaický útvar nevelkého rozsahu s jednoduchým dějem, rychlým spádem (časově a místně sevřeným) a málo hrdiny, kteří se v průběhu děje zřídka vnitřně proměňují;
Refrén – opakování jednoho nebo několika veršů na konci slok
Reportáž – literární útvar (filmový, rozhlasový, televizní) líčící prostředí nebo události na základě přímého pozorování nebo dokumentárního materiálu
Revue – dramatický literární žánr postavený na sledu svébytných výstupů (mluvených, pěveckých, tanečních, hudebních) spojených jednoduchou dějovou linkou (např West pocket revue – Osvobozené divadlo)
Román – rozsáhlý prozaický epický útvar, zobrazuje rozsáhlé úseky života, rozmanité vztahy mezi lidmi, jejich psychické prožívaní situací; hlavní dějová linie rozvětvena vedlejšími motivy, řada postav ( zachyceny ve svém vývoji), hrdina se proměňuje během děje,
Rým – zvuková shoda hlásek či slabik na konci veršů; druhy : sdružený (aabb), střídavý (abcabc), obkročný (abba), přerývaný (abcb)
Rytmus – vzniká střídáním těžkých a lehkých dob ( v pravidelném verši); pravidelné opakování zvukových schémat (př. trochej, jamb, daktyl)
Satira – vyjadřuje výsměšně kritický postoj autora ke skutečnosti
Sloka – strofa, ucelená část básně oddělená ve formě odstavců;
Sonet – (znělka), forma užívaná v lyrické poezii; vyznačuje se čtrnácti verši dělícími se na dvě čtyřverší a dvě tříverší; zpravidla téma lásky
Strofa – sloka
Tragédie – truchlohra, jednotlivec vede nerovný boj proti nepřátelským silám, které mají podobu osudu, zákonů a zvyků společnosti, ve které hrdina žije, ale v tomto boji hrdina podléhá a hyne
Verš – samostatný rytmický celek řeči, na jehož konci je intonační (zvukově výrazný) předěl, graficky znázorněný tím, že nový verš je na novém řádku
Zvukomalba – (onomatopoie), seskupení hlásek tak, aby připomínaly dojem skutečného zvuku
Žalozpěv – elegie
Žánr – druh umělecké literatury