I. kapitola
Matt:
Zazvonil budík. Zas další den ve škole. Zase další utrpení. Na co se vymluvit dneska? Bolení břicha? Nebo si vynutit zvracení? Rodiče mi to už nevěří.
„Matte přestaň si vymýšlet,“nevěřila mi to matka. Skoro jsem se rozbrečel.
„Dělej, simulante!“ řvala, jak smyslů zbavená.
Mně nezbylo nic jiného, než se vydat do jámy lvové. Když jsem se blížil ke škole, cítil jsem se hůř a hůř. Bylo mi na zvracení. Bál jsem se. Co mi zase udělají?! Zbijí mě? Nebo to dneska bude jen psychický teror? Klidně si vyslechnu, jak mi nadávají do teploušů a buzerantů, jen ať mě nemlátí. A nejhorší z nich je Jason. Hajzl jeden. Sice říká, že by mě jeho kamarádi bít neměli, ale sám zastává názor, že když už mě kastrují se slovy „stejně je má k ničemu“, tak se do toho plíst nebude.
Už od brány ke mně doléhají nadávky typu: „Buzerant! Pozor na něj!“
nechal jsem si vlasy spadnout do obličeje, aby nebylo vidět, že je mi do breku. A pan Nejlepší Jason si stojí u svýho sporťáku a zase se tváří jako king. Procházel jsem kolem, couvnul dozadu a zvolal:
„Ježišmarja, pozor, ať vás naše buznička nepřefikne!“ Týhle hlášce se můžu už jen smát. Ne, tohle mi fakt nevadilo. UŽ NE. To bylo dřív. TEĎ je to mnohem horší. Dřív se do mě navážel jen on, teď je to celá škola.
Když před půl rokem Jason omylem zjistil, že jsem gay, protože jsem se zrovna líbal se svým klukem, který se se mnou stejně nakonec rozešel; ale nečekal jsem, že to Jason vyzvoní celý škole. Byla to brutalita-ten den, co to Jason zjistil. Dost jasně si na to pamatuju:
V tu dobu mě ještě ani moc nešikanovali. Jasně, byl jsem ten naprosto out, ale nejhorší nadávka byla „socka“. Kéž by to šlo vrátit…
Takže- ten den jsem se sešel se svým klukem kousek od školy. Zároveň kousek od místa, kde Jason parkoval se svým sporťákem, a kde s kámošema kouřili. Cigarety, nebo trávu.
To, že jsem se sešel se svým klukem, by nebylo tak strašný, protože to vypadalo, jako by šli ven dva kámoši. Háček je v tom, že jsme se pak začali líbat a v tu chvíli vyšel z „hulící uličky“ Jason.
„Já se pobleju.“zavolal a předváděl, že zvrací. Rychle jsme se od sebe s garrettem odtrhli.
„Ty,“ukázal na mě Jason, „jsi teplouš?“
„Nějakej problém?“dal jsem si ruce v bok. Nikdy jsem se nestyděl, za to čím jsem.
„Jo! Nechci do školy chodit s teplouškem,“ukazoval pořád na mě. „Ještě to chytnu.“
Stačilo mi to k tomu, abych ho začak nenávidětAbych nenáviděl vše, co se týká jeho osoby. Nenávidím hlavně jeho osobnost- namachrovanej dement.
„Odjeď si tim červeným odpadem někam!“zařval jsem.
„Odpadem?! Ty na ten >odpad< ani nemáš!“posmíval se mi.
„Sbal si tu svoji zperoxidovanou palici, nasedni do tý svý vytuněný popelnice a vypal, blbečku.“prskal jsem.
„Mnohem lepší moje hlava, než ta tvojě divná, tmavě hnědá kebule ve stylu totálního dementa! Navíc..ty tvoje out hadry….“dál se mi posmíval. Ranilo mě to. Měl určitým způsobem pravdu. On má in hadry, oči barvy oblohy, je vysokej, dobře se opaluje, zkrátka je to takovej king tohodle města. Dokonce má i moderně peroxidovou demenci. A ta mu silně leze na mozek. Ale: je to moderní.
Vsadil bych se, že kdyby začal nosit pytle od brambor, tak se okamžitě stanou in a do druhýho dne budou všichni nosit jen je.
„Trochu jsme odbočili od tématu, buzno.“odplivl si Jason.
„Já se s kokotama nebavim,“prošel jsem kolem něj. No… spíš se o to pokusil, ale on jeho peroxidovej kámoš mi podkopl nohy. Stejnak ho jen využívaj, aby byli taky tak populární. Škoda, že to přes tu svou pýchu nevidí.
„Óu, to je milý, že si konečně pochopil k čemu jsi. Vytírání asfaltu ti jde nejlíp.“poškleboval se mi, zatímco já se válel v bahně od kol. garrett mi pomohl vstát. Proti němu nic neměli, přece jen, byl to bisexuál. Ne homouš.
„Díky,“usmál jsem se na něj.
Kvůli tomu se přidala ještě jedna nadávka: „Stojíš za nic!“…. takže tím se zase vracíme k té socce.
A to horší trvá už půl roku. Nejdřív mě týrali psychicky, po čase k tomu přidaly rány. Na dosti bolestivá místa.
Doma si myslí, že si to všechno jen vymýšlím, abych byl zajímavější. Matka říká: „Proč by tě šikanovali? Není pěkný si takhle vymýšlet. Měl by ses stydět, vždyť to jsou hodní kluci.“…a tátovi je fuk. Ten by se zajímal jen tehdy, pokud bych mu řekl, že se ve škole točí porno a je tam celá holčičí část školy. Jednoduše- je to děvka.
Máma je pořád zaslepená láskou=penězma, který ani nemáme.
Ten název „socka“ vlastně sedí. Ale ani náhodou o sobě netvrdím, že jsem chudák.
Po tomhle faux pas jsem se, co nejrychleji snažil dostat do třídy, na svoje místlo, což je poslední lavice u okna. To abych náhou někoho nenakazil. Všichni si mysleli, že homosexualita je nakažlivá…
Přišel učitel. „Děcka mám pro vás zprávu.“ A jé, to už je asi tak….měsíc prošlá novinka?
Začaly se rozdávat papírky…. LYŽÁK?!
Na papíře stálo: V termínu 2.1. – 15.1. se bude konat lyžařský kurz.
„Abychom předešli komplikacím se spolubydlícími, tak to uděláme formou losu.“pokračoval profesor. „A samozřejmě dívky a chlapci zvlášť. Takže svého spolubydlícího si vylosujete. Pojedeme podle bakaláře….takže první číslo třeba…..dvacet osm?“
sakra, to jsem byl já. Rovnou jako první?! To nemyslí vážně?! Ale zvedl jsem se a s težkým srdcem jsem šel ke krabici s čísly, která si trůnila na katedře. Pod drobnohledem kluků jsem si šáhl pro číslo svého mučitele..Nikdo se mnou nechtěl být, proto jsem hádal, že to nebude zrovna dvakrát milé.
„sedmnáctka.“ Prohlásil jsem smutně. Jsem mrtvý!!
„Co?!?!“ozvalo se třídou.
„Takže pan Matt Prey je na pokoji s panem Jasonem Killingem,“odříkával učitel a zapisoval si to na nějaký cár papíru.
Myslím, že jsem chytil šťavnatou zelenou..Čtrnáct dní?! Celých čtrnáct dní s Killlingem na pokoji. Panebože, většího magora jsem vyfásnout nemohl? A nejenže je to magor, on je taky zatraceně hezkej.Ale dotknout se ho? To by mi musela upadnout ruka. No, spíš by mi ji on urazil.
„Já s buzerantem nebudu!“ječel Jason.
„Já taky nechci bejt na pokoji s názornou ukázkou syflu! Ale na výběr bohužel nemám.“prskal jsem.
„Mlč! Ichtyle! Aspoň si mám, kde vrznout, ale ty ne!“
„Nechte si vaše emoce na jindy, pane Killingu,“snažil se ho uklidnit učitel.
„Aspoň jsem si nepřevrzal díru!“zaječel jsem na Jasona.
„Preyi!!! Za dveře!!!!“
„Co? Já? To pošlete spíš tohodle značkovýho gigola!“rozřiloval jsem se.
„Hned!“nakázal učitel.
Doprovázen škodolibým smíchem jsem vyšel ze třídy.
„Aby ses nepo…“křiknul jsem zpátky.
„Zřejmě si budu muset pozvat rodiče!“
„To můžete, no. Ale oni stejně nepřijdou.“ Smál jsem se a zabouchl za sebou dveře od třídy. Nechal mě tam do konce hodiny. Jakmile zazvonilo, vrátil jsem se do třídy.
Ovšemže. Všichni litovali Jasona, div jim nevyplavaly oči. Znechuceně jsem si odfrkl.
„Máš nějaký problém?!“ zeptal se mě.
„Jo. A ten jsi TY!“vztyčil jsem prostředníček.
„Smůla.“ Řekl a s úšklebkem vyrazil ze třídy. Bože! Jak já ho nenávidím!
Následoval jsem ho, neboť zrovna zvonilo.
fantom opery
(Mika a Jana, 5. 12. 2012 15:55)