Jizerky 2011
JIZERKY 2011
Autor: Martin Pavlík
ČTVRTEK
Hledal Stáňa ve svých mapách
nějaké ty mezírky
a rozhodl, že navštívíme
letos spolu Jizerky.
A proto, že turista lhotský
už je zvyklý na luxus,
objednal nám na tu cestu
komfortnější autobus.
Ku velkému překvapení
Pepa nenastoupil do vozu,
má nemoc z nalévání
v levé ruce artrózu.
Nový stevard náhradník
přeje si, ať řidič pan Bača
v okamžiku rozlévání
pomalu Mercedes zatáčá.
Tak já to teda za něj beru,
riskujete, ale jak chcete.
Jenom ale pevně doufám,
že důvěru ve mně kladenou – nezklamete!
Tak zas tečou autobusem
decilitry kořalky
jediné co není nutné
vracet zpátky podšálky.
Všem účastníkům zájezdu
steward rozdal terčíky,
podle barvy prý se pozná
kdo má absťák veliký.
Zelená či červená,
je to jedno, asi tak,
zepředu červená, že už nechce,
zezadu to zas naopak.
Celý rok Martin Dorazil
prý si hlavu lámal,
jak stihnout svatbu i zájezd,
nakonec však zklamal.
Špekuloval, špekuloval,
jak manželku by porazil,
„Jestli si ten zájezd neprosadíš,
tak seš mrtvej Dorazil.“
Takže v malém oslabení
razíme směr Jizerky,
něco vypít, něco ujít,
hlavně dobít baterky.
Záhy místo štamprliček,
kolují papírky barevné,
všichni musí odpovídat
na otázky dotěrné.
Prý proč tu vlastně všichni jedem?
A co od toho čekáme?
Na anketní otázky
houfně tu odpovídáme.
Někdo chce zažít romantiku,
jiný zase něco vypít,
další utíká od tchýně
a kdosi nechce vlka chytit.
Zkrátka anketa se vydařila
člověk se divit nestačí.
Dokonce jedna odpověď zněla:
že:„Chci to zkusit v grupáči!“
Cestou ale pro počasí
Stáňa náhle program mění.
Na Ještědu prý je mlha, tak,
že krom hovna, nic vidět není.
Tak že všichni,
marná sláva,
jedeme směr
Lobendava.
Odsud prý 3 kilometry,
projdeme se maličko
To ať furt jen nepijeme
a ať nám slouží zdravíčko.
Že lhotskému turistovi
není žádná knajpa cizí,
tak že v bistru u Rumburka
polévka jen mizí.
Tak bohužel někteří
co chtěli si ji dát taky,
poté co polévka došla,
vzali za vděk bramboráky.
Cestou k severnímu bodu
přeskakujem hranici,
prý máme už trochu skluza,
chůze mění se ve štvanici.
Při focení u patníku
na nejsevernějším bodu,
marně hledám člověka,
co nabídl by mi vodu.
Jen kdybychom se na tom místě
půl hodiny nefotili,
možná jsme u autobusu
úplně durch nebyli.
Okamžitě po rozjezdu
mám zas blbou předtuchu,
zadní pětka stěžuje si,
že jsou pořád na suchu.
Já fakt za to nemůžu,
že dávají si sami do nosu,
autobus je hrozně dlouhý
a já trénoval na karosu.
Nikdy nevím odkud začít,
navíc nejsem jednička,
protože tu v autobuse
uprostřed je lednička.
Naštěstí mi na pomoc
přispěchává Eva,
já to řeším směrem vpravo,
ona od ledničky zleva.
Opouštíme Česka sever
a za chvíli na to tata,
do svých komnat už nás láká
naše Šámalova chata.
Mně už končí moje šichta,
teď Stáňovi závidět co není,
už se potí až na zádech,
čeká ho pokojů rozdělení.
Zase platí okřídlené,
kdo si počká ten zas má,
Patrik Šrubař sobě vybral
prezidentské apartmá.
Že potom dnešním putování
nám vyhládlo není divu,
paní Věrka místo čaje
holduje už pivu.
Po večeři vydechujem si,
první den je za náma,
jako druhý chod nám bodne
třeba chléb se škvarkama.
Večer už je v plném proudu,
mě už nepíše tužka,
na kytary nám tu hraje
nové trio BERUŽKA.
(Béďa, Růža, Karel)
Do Lhoty zas přenos přímý
k Dorazilům dneska míří,
to Ach, synku, synku
na VKV se šíří.
Myslím, že Martin v tu chvíli,
kdy telefon mu zazvonil,
možná někde v koutku
i tu slzu uronil.
PÁTEK
Jestli se někdo ptá,
jak nám to dneska šlapalo,
tak po dobu mé služby
se nic zvláštního nestalo.
Rozdělení u snídaně
klasicky na Áčko – Béčko,
jen Stáňova délka tratě
šibla se zas o kolečko.
Jenom místo trekáčů
mohl jsme obout střevíce,
zdejší turistické stezky
připomínají dálnice.
Proto asi Karel Glogar
záhy s Vlkem uhnul z trasy,
ostatní se trochu lekli,
to s ohledem na počasí.
Podle dalších informací
Karel Hegar vypad z Béčka,
prý byl dneska strašně rychlý,
zbytek fungoval jak vlečka.
Na chatě jsme všichni brzy
a za okny už se šeří,
tak málo ujít to nás mrzí,
však těšíme se na večeři.
Jak jsme byli bez oběda,
vzpomínáme na včera,
dnešní mňamka to má býti
však vrcholem večera.
Kuchařka se dnes překonala,
na jedničku s hvězdičkou.
Na talíř nám připravila
knedlík, zelí s kachničkou.
Tu dobrotu si náš Stáňa
vychutnával na ex,
záhy po tom vyžadoval
po kuchařce skoro sex.
Že došlo jen na polibek
můžeme být rádi,
třeba bychom taky zítra
mohli býti hlady.
A zatím co čistíme si
od kachny zubní mezírky,
to už Stáňa vymýšlí,
že budem líbat servírky.
Ani letos na chatě však
nejsme bohužel sami,
nějací místní zoufalci
slaví svatbu s námi.
Svatebčani už jsou v ráži,
v salónku už skotačí,
žárovky už začly blikat,
agregát že nestačí.
Tu v hrůze ztráty energie,
že jim PC kleká,
neví, že jim naše duo
BE-KA zabéká.
Celou chatou line se
od nich písnička.
Za svoje vystoupení
vybrali i do košíčka.
Do toho kmitaj servírky.
„Kdo si co dá na pití?“
Naše malá místnůstka
už je zatím k prasknutí.
Abychom tu neuschnuli,
holky fakt se hodně snaží,
brzy dojde třetí bečka,
další sud naráží.
Tu náhle stojí u nás
ženich jako z trestu,
trošku smutný stěžuje si,
že čorli mu nevěstu.
Tak jsme chvíli dělali,
že se nás to netýká
a za chvíli v přestrojení
už jsme mu vedli Patrika.
Na dnešní přímý přenos
došlo dneska brzy,
stejně jak u Dorazila
u Pavlíků tekly slzy.
Tu hledíme vyvaleně,
kdo, že to k nám našel cestu,
to sám ženich od radosti,
že našel nevěstu.
Nevím vážně co se dělo
u novomanželů v ložnici,
ale jediný, kdo tam dupal
byli lhotští králíci.
A tu Stáňa nelenil,
aniž by svatebčany znal,
pohotově vystřelil
a nevěstu zulíbal.
Ženichovi je zjevně jedno,
že už máme všichni v kuli,
preventivně poručil tu
celé hudbě po štamprli.
Své dojetí z atmosféry
nám všem tady doznal,
jenom, aby nelitoval,
že nás vůbec poznal.
Takovou Šou u Šámalů
asi ještě neviděli,
když svatebčané odcházeli,
všichni svorně pobrečeli.
Prý si zrovna do Jizerek,
můžem sbalit kecky,
ode dneška pořádáme
tady svatby všecky.
Že je Béďa šoumen,
o tom není sporu,
tem má v hlavě databanku
na zásobu fórů.
Najednou tu vedle něho
vidím divou ženu,
div, že ji už skoro nemá
k fousům přilepenú.
SOBOTA
V sobotu ráno tradičně
na přivítání sluníčka
probíhá před chatou
ranní detox rozcvička.
Přijíždějící personál si
lehce klepe na hlavu,
to tu zase máme turnus
z Jedličkova ústavu?
Někteří jak pospíchali
ráno hbitě na značky,
tak v tom fofru zapomněli
na tradiční kartáčky.
Bez štamprle a hned pohyb
to už nemůže být hůře,
doufám, že to doženeme
na té dnešní tůře.
Dnešní denní plán je
dojít aspoň na Jizerku,
hlavně se moc neunavit,
ať protáhnem večerku.
Kudy vede dnešní trasa?
O jaký povrch se jedná?
Nikdo neví, co si obout
je to, jak ve formuli 1.
Místní jsou asi šprýmaři
o fór se tu pokouší,
když zastavujem u přehrady,
co jmenuje se na Souši.
Celou cestu je dost vlhko,
sem tam z bláta brod,
takže obuv vysoká
dneska jistě přišla vhod.
Na Jizerce občerstvení
už skupinu tříštíme,
kolik navíc kilometrů ujdem,
to už moc neřešíme.
Jisté je, že na konec
se zas všechny grupy sráží,
po krátké či delší trase
v Kořenově na nádraží.
Jako sešlost myslivců
se dnešní večer může zdát,
to jen Karel Starůstka
slaví pětapadesát.
Stěny plné trofejí
a kožešin ze zvěře
strávíme poslední večer
v krásné atmosféře.
NEDĚLE
Dnešní den dle změny plánu
nám tak zbývá ještě,
všem bez rozdílu skupin
místo pátku zdolat Ještěd.
Po třech zamračených dnech
si sluníčka užíváme,
za pár minut na vrcholek
lanovkou už vystoupáme.
Z Ještědu už pěkně po svých
každý volí jinou trasu,
spěcháme už rychle dolů
bo zas máme málo času.
Stáňa tvrdil zcela vážně,
že by bylo dost dobré
být ve dvanáct u autobusu
a jít přitom po modré.
Že je to dál a o to horší cesta
věděl asi jediný,
proto ho všichni čekali
na parkovišti půl hodiny.
Tak zase nám hoří koudel,
říkám si ach běda,
to zas asi jako v pátek
budem všichni bez oběda.
Další malá skupina
už neřeknu vám jejich jména,
při sestupu pod lanovkou
potkala tam Ještědmena.
Zatím co oni funěli dolů,
on nahoru šlapal jako nic,
na rozdíl od nás měl výstupů
o 1920 víc.
Daroval nám certifikát.
Co daroval? Prodal za stovku!
Asi že jsme použili
tam nahoru lanovku.
Ale už za dvě hodinky
náš řidič pan Bača,
na Kolibu za Hradcem
svůj autobus zatáča.
Venku pěkně připaluje,
v autobuse lehký vánek,
skoro každý po obědě
zvolil krátký spánek.
V ledničce to neubývá,
to se mi snad jenom zdá,
navíc klesl loňský průměr,
to mi asi Pepa dá.
Další zájezd nám tak končí
Stáňovi zas tleskáme
a zároveň přemýšlíme,
kam se na rok vydáme.
Zůstanou krásné vzpomínky,
ty špatné půjdou stranou,
už teď se na vás hodně těším,
tak zas příště nashledanou.
