Orlické hory 2013
ORLICKÉ HORY 2013
Martin Pavlík
Z letošního zájezdu mám
zveršované jenom střípky,
třeba jak netekla voda
a nebo Kuchta sbíral hříbky.
A to jsem rád, že dohromady
dal jsem aspoň těch pár řádků,
už ale dost naříkání,
vezmeme to po pořádku.
Ještě že Starůstci Horníkům ráno,
kdeže, je autobus volali.
Ti totiž po bouřlivé noci
drobátko asi zaspali.
To Petr Marek neřeší problém,
jak obléct se na hory.
Celou cestu stěžuje si,
že zapomněl si bačkory.
Na palubě autobusu
nestresujem nováčky,
že než dojedem do Orlických
budeme už na sračky.
Oba Martini Stewardi
nalívaj dávky konstantní,
k tomu ještě rozdávají
slivovici instantní.
V Klášterci nad Orlicí
zajásali pijani,
je tu malá hospůdka
a čepují tam Svijany.
Další pivo v Neratově,
je tu krásný kostelíček,
zdi jsou celé z kamene
střecha pak ze samých sklíček.
Ubytování
A už hezky hupky dupky
ubytovat se na hotýlek,
doufám, že už bez problémů
vklouznem letos do postýlek.
O malý kanadský žertík
snažíme se pokusit
a dva nevinné to páry
chceme trochu podusit.
Někteří si už prostě zvykli,
že dějou se věci takový,
ale proč máme spát s Horákama?
Říkají si Markovi.
Že tohle hned prokouknou,
vsadil bych si klidně stovku,
nečekali však ani jeden
od nás tuhle podpásovku.
Hotel ten je věru hezký,
spát tu bude idylka,
kdyby však při každém hnutí
nevrzala postýlka.
Navíc u těch manželských
asi truhlář netrefil míru.
Nechal mezi postýlkama
nejmíň deset čísel díru.
A tak některé páry řeší,
jak užít si tu potěšení,
prý přes dveře ve sprše
bylo by to též řešení.
Houbaři
Mirek Kuchta je jak známo
houbař velmi zdatný.
Asi nemá jako já už
zrak trošičku špatný.
A co by snad přehlédl,
na to upozorní ho jiní.
Už má hříbků plnou nůši.
Co s nimi dělat míní?
A podle toho, kdo houby našel,
ať už muž anebo žena,
tak po jejich objevitelích
dává Mirek hříbkům jména.
Tak ač je to trochu drsné
a to je nutno tady říci,
může se stát, že Radka či Irma
skončí dneska ve smaženici.
Voda
Tu však, ale nenadálá
vodovodu porucha.
Zaskočila celé patro
všechny baby ve sprchách.
Po chodbičce lítaj holky
namydlené, neumyté,
zabalené do ručníků,
jak bohyně Afrodité.
Tady vážně málo platný
je náš instalatér Karel,
příští zájezd berem sebou
ještě vody plný barel.
Jak s tím vážným problémem
si poradili u Marků?
Petr lije coby sprcha
na Růžu minerálku.
Taky Rosťa Vavřínů
rázně přidal do kroku
kyvadlově nyní lítá
s kyblíkama k potoku.
Z chlapů už se umýt nestih‘
jenom Mirek Maléř.
Děvčata ho mají v péči,
nedal za to ani haléř.
Naštěstí už ale víme,
problém prý je na darlingu,
že máme být trpěliví,
firma tu bude za hodinku.
Je ale fakt, že za tu dobu
co netekla voda,
vypilo se slivovice,
že je to až škoda.
A už máme po problému,
už o vodu nouze není,
teď už všichni chystají se
na večerní vystoupení.
4% Turisti
Hladoví vždy po zážitcích
poznat něco nového,
vyrazil Martin a Libor
na obhlídku Deštného.
Co ti dva pak vymysleli
a kde na to chodí?
Zahrajou si na teplouše,
za ruku se vodí.
No to tu ještě nebylo,
co mi paměť sahá,
ti dva se šli ubytovat
do hotelu Praha.
Recepční jim ukazuje
pokojíčků varianty
a ti dva na její účet
hrají si na buzeranty.
Víte, abyste rozuměla,
my nejsme moc na ženské,
nechceme postýlky sólo,
ale raději manželské.
Ta prý chudák po tom šoku,
výpověď chtěla dát v práci
a ti dva na druhý den
byli ztvrdit rezervaci.
Zkrátka Ti dva ogaři
chtěli sdělit poselství,
že si vystačí i sami
v registrovaném partnerství.
Otázka co oba víc uspokojí,
to je teda otázka,
dělat si ze sebe srandu
nebo společná procházka.
Veršování
A už je tu společný večer,
v tom zas vidím jobovku.
čtyři chlapi s omalovánkou
a před sebou sodovku.
Zanedlouho tento úkaz
zvedl ze židlí všecky,
jak se jeden stůl proměnil
na pravý koutek dětský.
Však gró celého večera
nezůstal mi na tričku,
tentokrát úplně jiní
měli přednést básničku.
A tak s řidičem Josefem
poroty jsem jenom členem,
za chvíli od účinkujících
dostávám úplatky věnem.
A že úkolu zhostili se
všichni vážně se ctí,
ptám se, Josef – kdo že vyhrál?
Nerad bych teď dostal pěstí!
Příští rok si s veršováním
už nebudu lámat hlavu,
každá skupina mi zase
napíše veršovanou zprávu.
Peklo v Pekle
Pomalu už se blížíme
k slíbené hospodě Peklo,
jen aby tu pro všechny
dobré pivo teklo.
Jedna dobrá rada je tu
jestli pojíst tady chcete,
sedněte si ke stolečku
a hlavně se nehněte.
Je tu totiž jeden číšník,
co do tajů profese proniká,
je to holt asi čert mladý,
zatím s hodností vraníka.
Je nervózní jako sviňa,
že furt se někdo přesazuje.
Na otázku, kdy bude jídlo,
na kolegu odkazuje.
To kolega je jiný formát,
jak Lucifer se vyjímá,
ten už v klidu bez problémů
objednávky přijímá.
Tak se ptáme, zda u kolegy
můžem objednat si pití,
ale čekáme už asi marně,
ten je totiž zřejmě v řiti.
A tak profík v domnění,
že už kolegu s pitím vyslal,
s hrůzou ale záhy zjistil,
že se na nás vysral.
Návrat
Trefit v klidu k autobusu
je pro mnohé noční můra,
není totiž zcela jasné,
kde končí dnešní túra.
Po Novém Městě nad Metují
bloudí jako z trestu
malé hloučky Lhocanů,
co nemůžou najít cestu.
Asi mnozí přeslechli
tu podstatnou poznámku,
že autobus bude čekat
na parkovišti u zámku.
Tak žhavíme telefony,
Dží Pí Esky ladíme,
jak se dostat k parkovišti
všem zbloudilcům radíme.
My to malé zpožděníčko,
ale rychle doženem,
tím, že všechnu slivovičku
z ledničky zas vyženem.
V půli cesty to už Martin
nechápe a nevěří,
že jedni už odmítají
a druzí jsou šoféři.
To musíme vypít, to dáme!
Přece to nedovezem domů.
Slyším z jeho úst ta hesla,
avšak nalít nemá komu.
Tu Dorazil se náhle vecpal
neohroženě dopředu
a zahájil tam s ostatními
slivovicovou besedu.
Jít dopředu byla trefa,
tam našel duše spřízněné,
naštěstí totiž někdy
někteří neumí říct ne.
Dojíždíme skoro za tmy
a na nás nic vidět není,
možná však pak asi ráno
manželce přenechám řízení.
