Šumava 2014
Šumava 2014
Je ráno, desátého září,
starosti hážu za hlavu
a s turisty ze Lhoty
odjíždím na Šumavu.
Bohužel nám letos pan Frydrych,
podotýkám na můj vkus,
poskytl na tu dlouhou cestu
trochu horší autobus.
Co na tom, že místo Bovy
je to jenom Karosa,
a i když lednička není funkční,
zas si dáme do nosa.
Kde však to letos vychladíme?
To je teda otázka!
každopádně v Karose
čeká kratší procházka.
No nic naplat, neřešíme,
to se prostě někdy stává,
na omluvu už na palubě
podává se ranní káva.
Místo štamprlí po autobuse
tahá Martin nějaké dráty,
cestující už si myslí,
že tu bude nějaká párty.
Konektory svědomitě
připojuje na repráky,
to, aby ho z mikrofónu
vzadu slyšel Láďa taky.
Bez videa, televize,
to Frydrych musí snížit sazbu,
v Brně asi přikoupíme
na přední okno plazmu.
Cestou samo nalévá se,
ale bacha na tlaky,
Karel Starůstka sebou veze
zas nějaké burčáky.
Za nedlouho jeho vzorky,
rozvoní se v autobusu
a od nás všech Karel dostal
tričko, pac a pusu.
Záhy už se rozdávají,
zas lístečky anketní,
na nich píšou účastníci
odpovědi dementní.
Cesta krásně ubíhá nám,
a hle, jsme na Vysočině,
když tu náhle nám z parkoviště,
policajt plácačkou kyne.
Že by, Pepík, jel moc rychle?
Nebo nám něco nesvítí?
Zkrátka mobilní Estékáčko
to nám chybělo, do řiti!
Chybí nám firma na dveřích,
na tachografu zase plomba,
ta pokuta pro Frydrycha
bude asi pěkná bomba.
Jeden policajt uklidňuje,
druhý zase straší,
že to bude asi konec
této cesty naší.
Nakonec je náš autobus
k další cestě způsobilý,
tak na oslavu, že pokračujem,
jsme zas trochu požili.
A jak už se dozvěděli
všichni z ranních novin,
první výšlap nás dnes čeká
no, přece na Boubín.
I když místo panoramat
chyběl důkaz, místo slibů,
cestou všichni nasbírali
plné tašky hřibů.
Tohle to snad jenom Kuchta
mohl trochu tušit,
no jó, ale kde to budem
na penziónu sušit?
Však to naše Růženka,
ta má chytrou hlavičku,
před večeří vydyndala
u domácích sušičku.
Pátek
Že nám ráno zase prší
je nám asi trochu šum,
no co, tak místo Churáňova
navštívíme muzeum.
Ve Stachách u hasičů
zdržíme se jenom chvilu,
pak už všichni míříme
na Čeňkovu pilu.
Přednáška o elektrárně
byla vážně poutavá,
už víme, že Křemelná a Vydra
je po soutoku Otava.
Z pily dál už pokračujem
na Turnerovu chatu,
to už skoro za sluníčka
a bez mokrých šatů.
Trochu nás však zklamala
vidina jídla a plných krýglů,
zavřena byla bohužel
hospoda na Antýglu.
Tak sedáme do autobusu,
vyrážíme směr Modrava, tam už na nás asi čeká,
A plus, plus, plus výprava.
A i přes to, že to byla dneska jenom krátká túrka,
všichni už se těšíme zas
na večeři u Babůrka.
Po večeři těšíme se,
že zas bude nějaká psina,
všichni lístky kupují si
do našeho kina.
A jak bedlivě sledujeme,
které už má Eva tričko,
u redukce třetí vrstvy
zaseklo se Dý- Ví- Dýčko.
Tak nezbývá nic jiného,
než vzít do ruky kytaru
a zazpívat si se skupinou
tentokrát Ka- Ros-a- Rů.
Večer už pomalu končí,
čeká se jen na půlnoc,
pak už všichni přejeme
Svaťce, štěstí, zdraví moc.
A když už i prezident
o posteli uvažuje,
tu najednou ve dveřích
ochranka se ukazuje.
Naslouchátka, černé brýle,
prostě ostří hoši,
i ctitelka prezidenta
náhle ocitá se v koši.
Dorazil zkrátka a dobře
blbin už vymyslel fůru,
po téhle té ti, co spali,
byli zase vzhůru.
Ochranka se od prezidenta,
nehla ani na chviličku,
noc probděla před pokojem
i ráno jde s ním na rozcvičku.
Sobota
Jó, bodygard to má těžké,
co vám budu líčit.
Hlavně když dnes s prezidentem
musí taky cvičit.
Po plánované dnešní túře
přes Horskou Kvildu na Modravu,
tam scházíme se v pivovaru,
ať zas nemáme mokrou hlavu.
Dál jít už fakt nemá cenu
a tvrdí to i Starůstkovi,
Skáčem proto do autobusu
a vyrážíme k Babůrkovi.
Tam zas čeká skvělá mňamka,
rýže, maso na houbách,
né, sice ještě těch našich,
ty ještě voní po chodbách.
Že dlouho nenajedl se tak dobře,
si snad každý postesk‘,
pan kuchař si vychutnává
za svůj výkon potlesk.
A abychom zažehnali
z promítání včera krizi,
půjčujem si od domácích
jejich vlastní televizi.
Však propojit vše dohromady,
jednoduché vůbec není,
chce to čtyři „Ajťáky“
a spoustu přemýšlení.
Někteří zas pochybovali,
že nepůjde to, už se báli,
záhy už u druhé části
jídelna se smíchy válí.
Neděle
V neděli ráno, jak už je zvykem,
přichází čas odjezdu,
útrata bude stát za to,
kdo pak dnes bude za hvězdu?
I dnes o slunci na obloze
můžeme tak leda snít,
tak v Pelhřimově navštívíme
muzeum kuriozit.
A komu se nechtělo
do věže a do schodů,
začal rovnou sobě hledat
na oběd svou hospodu.
Že to ale v Pelhřimově
vůbec ale lehké není,
to už prý je lehčí najít
to kremační zařízení.
Naši šestičlennou grupu
mají tam dodnes za voly,
z hospody jsme zdrhli dříve,
než nám utřeli stoly.
Nakonec všichni nasyceni,
pokocháni krásou města,
nastupujem do autobusu,
páč nás čeká dlouhá cesta.
Jediný Martin, vrchní steward
nemá myšlenky na dálku.
Kdo dřív, než dojedem domů
vypije tu kořalku?
Tak holt zase něco zbude,
schováme tu flaštičku,
vytáhnem ji až zas budem
mít nějakou akcičku.
