4.část
Celé pondělí a úterý běhala po bytě a snažila se sbalit všechny věci. Ještě ráno před odjezdem si kontrolovala, jestli něco nezapomněla. Měla 5 velkých kufrů a stejně měla pocit, že jí něco chybí.
Rychle ještě běžela ke své nejlepší kamarádce, aby se s ní mohla rozloučit. Byla ráda, že odjíždí. Rodiče ji neměli moc rádi, kamarádů moc neměla. Jen Nikolka jí bude chybět.
Doběhla domů a ještě si rychle vzala aspoň jogurt, čeká ji dlouhá cesta.
*Zazvonil zvonek*
‘‘Dobrý den. Snad jsem tu správně. Jste Paťka? ‘‘ zeptal se jí na první pohled docela milý pán. V autě nikdo nebyl. Jasně. Pro ostatní se staví cestou na letiště.‘‘
‘‘Ano. To jsem já. Už jsem připravená. Dojdu si pro věci a můžeme vyrazit.‘‘
Cesta byla dlouhá. První zastávka měla být u Markéty v Pardubicích a další už v Praze pro Davida. Naštěstí ne daleko od letiště.
*Vrazila si sluchátka do uší a z kabelky vytáhla své milované Yaoi povídky.*
Celou cestu z Pardubic do Prahy si s Markétou povídali o k-popu a o svých biasech. Padli si do oka na první pohled.
‘‘Letadlo odlétá v 18:35. Dám vám rozchod. Hlavně se mi tu nestraťte a přijďte raději dřív. ‘‘
Stihli si koupic svačinu, něco dobrého k pití a holky ještě proběhli snad všechny obchody s oblečením. Ondra chodil s nimi. Jen ho to tolik nebavilo. Ale co jinýho mu zbývalo.
‘‘Už je skoro 6 hodin. Měli bychom se vydat zpátkyať nám to neuletí. ‘‘ znuděně zaprotestoval Ondřej.
‘‘No joo..vždyť už jdeme.‘‘
‘‘Můžu, si sednout vedle tebe? ‘‘ zeptal se jí Ondra poté, co vstoupili do letadla a hledali své místo.
‘‘Promiň. Já už to slíbila Markét. ‘‘ *Věděla, že se mu líbí. Ale v jejím srdci měl místo jen jeden kluk. Onew.*
‘‘Za 20 minut budeme přistávat. Prosím připoutejte se.‘‘
Po přistání:
‘‘Zavezeme vás do PM sídla přímo tady v Seoulu. Dostanete čas na prohlídku budovi a vybalení všech věcí. Budete na pokoji všichni tři spolu. Večer vás konečně představíme ostatním. F(x), SHINee, Super Junior, 2NE1, PSY a spousta další se na vás už těší. ‘‘
‘‘Já chci postel u okna! ‘‘
‘‘Ne! Ta je moje. ‘‘
‘‘Ne! Já si řekla první!!‘‘
‘‘Nehádejte se, tady budu spát já. ‘‘ přerušila hádku a hodila s sebou na postel.
‘‘Ty jsi strašná. ‘‘
*Paťka jí to chtěla vrátit, ale zrovna někdo zaklepal.*
‘‘Dálee! ‘‘
‘‘Jelikož jsme přijeli o něco později a určitě máte pořádný hlad. Pojďte nejprve na večeři, pak to doděláte. ‘‘
‘‘Budou tam i ostatní? ‘‘
‘‘Nee. Ty uvidíte o něco později. ‘‘
‘‘Škoda. ‘‘ smutně vstala Markéta.
‘‘Já myslím, že je to jenom dobře. Absolutně neumím jíst špagety. Nechci, aby mě tak kluci viděli. ‘‘
‘‘Pff! Jak můžeš vědět, že máme špagety? ‘‘
‘‘Umím snad číst, ne? Visí to na chodbě. ‘‘
‘‘Umíš korejsky, Pati? ‘‘
‘‘Trochu ano. Ale je to tam napsaný i anglicky. ‘‘ usmála se na ni a vyrazila na večeři.
‘‘Hééj! Počkej na mě! ‘‘
‘‘Tak si pohni. Mám šílený hlad. ‘‘
‘‘Máš štěstí, že tu není Onew. Prasátko jedno. ‘‘ škádlil ji Ondra.
‘‘Ty máš co říkat. Kečup máš až za ušima. ‘‘ rozchechtali se děvčata.
‘‘Co je tu k smíchu? ‘‘
‘‘Ondra! ‘‘
Podívala se na něj a začala se smát. ‘‘Čuně! Tu máš! Utři si pusu. ‘‘ podala mu ubrousek.
‘‘V 7 dojdětě do haly. Hned tady ve vedlejší místnosti vlevo. Ostatní tam už budou. Dneska vás zatím jen představíme. Zítra budete už tancovat a možná večer i zpívat. ‘‘
‘‘Achjoo. ‘‘ vzdychla. ‘‘Nemám co na sebe. ‘‘
‘‘Vem si tyhle šaty. ‘‘
‘‘Když já nevím. Abych se mu v nich líbila. ‘‘
‘‘Nezáleží na tom jak vypadáš, ale na tom jaká jsi. Na! Zkus si je. ‘‘
‘‘Fííha! Já jen zírám. ‘‘ rozplíval se Ondra. ‘‘Ani jsem netušil, že i u nás máme tak krásné holky. Hotová modelka. Ty se budeš líbit všem. To se neboj. ‘‘
*Zčervenala se* ‘‘Děkuji‘‘
‘‘Jdeme! ‘‘ svolal Ondra.
‘‘Já se bojím. Zůstanu sami. Běžte sami. ‘‘
‘‘Neblbni Pati. Dneska nebudeme nic dělat. Nemáš se čeho bát. Pojď s námi. ‘‘
‘‘Tak dobře. ‘‘