Pro hlupáka každý hloupý. (Forrest Gump)

Musel jsem si odpočinout po předvolební kampani. Tak zdůvodnil svůj španělský prodloužený víkend novopečený poslanec, čímž rozvířil veřejné mínění. Proč si potřeboval po kampani odpočinout? Byl jediný z dvou set zákonodárců, který absolvoval náročné mnohatýdenní tažení za křeslem v poslanecké sněmovně? Nebo poprvé v životě musel opravdu zabrat, poprvé v životě si máknul, jak to do té doby v novinách ještě nezažil? A zkusme si jeho "logiku" přenést do praxe většiny lidí, kteří pracují...

V letech 1990 až 1992 jsem se pohyboval ve federálním parlamentu Československa. Výroky, které v kulorárech zaznívaly z úst poslanců, ministrů, nejpřednějších politiků tehdejší doby, byly často plně srovnatelné (často i mnohem horší) s tím, co zachytily mikrofony v poslanecké sněmovně z úst premiéra Jiřího Rusnoka a ministra obrany. Veřejná prohlášení a vystoupení těchto lidí se však diametrálně lišila od toho, co prohlašovali "off record". Debata Jiřího Rusnoka na adresu úmrtí a pohřbu Nelsona Mandely spíše jen prakticky dokumentuje povrchnost a neupřímnost profese zvané politika a diplomacie.

Je shodou náhod, že Česká televize vysílá jeden den cyklus České století o střetu dvou idejí, dvou mužů - Edvarda Beneše a Emanuela Moravce, a sběrný dokument o novináři a nyní politikovi Martinu Komárkovi. Nikdy bych se ke kariéře martina Komárka jako bývalého kolegy nevyjádřil. Ale on už se sám odhlásil ze žurnalistiky a stal se politikem. A v souvislosti s dokumenty České televize se proto ptám - nabízí se srovnání mezi  prvorepublikovým vojákem a protektorátním kolaborantem číslo 1 a novopolitikem Martinem Komárkem?

Kandidátka ODS na premiérku (při současných volebních preferencích této strany je docela odvaha vůbec někoho předem nominovat do funkce náležející jen vítězné straně) Miroslava Němcová zahájila v médiích kampaň projevem o tom, co si ještě před několika měsíci nedokázala představit. Jestli jste to nečetli, doporučuji vyguglovat. Pobavíte se asi jako nad volebními klipy pravidelně vysílanými několikrát denně na ČT 1 a ČT 2... Vážená paní Němcová Miroslavo - také já jsem si před několika měsíci (a lety) nedokázal mnohé představit...

PROSADÍME DOBŘE FUNGUJÍCÍ STÁT. Všeobjímající oranžové plakáty a billboardy slibují, že když hodíme do uren lístky s číslem 1, bude stát konečně dobře fungovat. Napadlo vás, že představy o dobře fungujícím státě se mohou člověk od člověka zásadně lišit? Co když už tady dobře fungující stát byl, nebo v tuto chvíli je? Jakou představu o dobře fungujícím státě má například bezdomovec, jakou soudce, jakou barmanka, pouliční vekslák, nebo fotbalista prodávající ligové zápasy?

Prohlášení ostravských Romů, že když je policie ochrání před rasisty, bodou možná vydávat zločince ze svých řad. Nejdřív je upozorní a když si milý zloděj, či dealer drog, nebo lichvář nedá pokoj, udají ho na policii. Tato myšlenka by stála zcela jistě za zápis do světového kulturního dědictví UNESCO. Když tam může být tanec, nebo Telč, proč ne taková multi kulturní perla

Říká se, že peníze jsou až na prvním místě. Už pár měsíců se řeší případ tří exposlanců, kteří složili své mandáty a pak se najednou objevili na pracovně zajímavých místech. Přitom je to strašně jednoduché: odešli by o své vůli z poslanecké sněmovny, kdyby věděli, že jim nikdo nic nenabídne?

Opravdu si Jan Fischer myslel, že mu Chrenek a další sponzoři dávají desítky milionů jen pro jeho krásné oči a pohled mývala? Že by v případě vítězství nebyl na Hradě jejich rukojmím? Miliardář Chrenek přiznal, že vsadil na špatného koně a proto zastavil slíbený penězovod. Jinými slovy nám všem oznámil: Kdyby se Jan Fischer prezidentem stal, peníze bych dodal, protože by se mi jistě vrátily jinou cestou. I taková politická „loutka“ bez velkých pravomocí, jakou česká hlava státu je, má možnosti významně ovlivňovat naše života.

Pět dní před volbami českého prezidenta jsem napsal, že Karel Schwarzenberg souboj prohraje a uvedl důvody. Všechny zazněly zhruba dvě hodiny po uzavření volebních místností ve chvíli, kdy už bylo jasné, kdo vystřídá Václava Klause. Zazněly jak z úst nové hlavy státu, tak z úst komentátorů a některých dalších lidí. Jen málokdo z nevítězného tábora si je však dokázal přiznat, nebo byl vůbec ochoten je přiznat.

Svoboda volby znamená, že si myslím, co chci a svobodně vyjádřím svůj názor a nechám svobodně vyjádřit názor jiné. Hysterie posledních dvou týdnů ukázala, že si ani s demokracií, ani se svobodou názoru nevíme rady. Dalo by se to shrnout do věty: Můžeš si myslet, co chceš jen potud, pokud si myslíš, to co já. Slovník, jakým se především na internetu dokázali vzájemně urážet fanoušci obou prezidentských kandidátů, protože nesouhlasili s tím, co si jedna i druhá strana myslí, by mohla být přístupná i později, než po 22. hodině. Neschopnost přijmout porážku (ale i vítězství) je v České republice (alespoň v politické sféře) stále obrovským problémem.