Pro hlupáka každý hloupý. (Forrest Gump)

Většina časopisů a tzv. lifestylových webů a rubrik vzniká tím způsobem, že má jednho, či dva editory (redaktory), kteří od rána do večera sedí u počítače a guglují, guglují, guglují a guglují. Z tisíce článku na téma Jak ušetřit energii v domácnosti (Jak přivést ženu k orgasmu, Jak si nezavirovat počítač, Jak se nenechat v práci šikanovat a tak dále) vytvářejí tisící první článek na dané téma. Vzhkledem k tomu, že web, či redakce šetří na mzdových nákladech, nejsou dva až tři redaktoři (fotografové jsou dnes záležitost jen několika málo redakcí), nemůže si redaktor-jednotlivec dovolit strávit půlden na tiskovkách, nedejbože dokonce na reportáži.

Takže všichni opisují dokola od těch druhých, mění jen slovosled, dodávají skutečné, či fiktivní citace skutečných, či fiktivních odborníků (jména se houfně vymýšlejí, zkuste si někdy některé z citovaných vyguglovat a zjistáte, že existují jen v těch článcích...).

Čtenář si pak koupí časopis a když si v něm přečte informace, které si sám předtím už milionkrát našel na internetu, nebo četl v jiném časopise, podruhé si titul už nekoupí a postupně si nekoupí už žádný další.

Časopisům tak klesne náklad, náklad podmiňuje zájem (či spíše nezájem) inzerentů, vydavateli se snižují příjmy, musí tedy šetřit, propustí dalšího redaktora - a spirála se dál řítí do propasti. Začarovaný kruh. Najděte dnes, až na pár drobností, rozdíl v konkrétním obsahu mezi MD Dnes a Lidovými novinami. Nenajdete. Oba tituly i oba weby dělá jedna redakce. Mění se jen barvy, grafika, případně občas titulky ke stejným materiálům. Čtenář není blbec, aby si toho nevšiml.

Originální myšlenky v dnešních médiích nečekejte. Nikdo z majitelů médiií si neuvědomuje, nebo nechce uvědomit a připustit, že od stolu (i když s dokonalými internetem) se noviny dělat nedají. Nejsou to noviny. Jsou to jen readers digesty, výcucy již vycucaného. Cestopisy vznikají tak, že redaktor použije tiskovou zprávu cestovní kanceláře, navštíví nejrůznější portály národních turistických centrál, použije jejich fotografie (někdy i ty z vlastní dovolené). Zkuste se někdy do tzv. cestopisů začíst - v kolika najdete formulaci: Byl jsem tam osobně a osobně jsem viděl a zažil? Málokde. Navíc leckdy všichni opisují klišé a nepravdy o zemích, kde nikdy nebyli. Když nějaká firma, instituce a další subjekt vydá tiskovou zprávu, bez významných změn ji přetiskují všichni. Originalita je tatam.

Mimochodem, byl jsem před časem na přednášce cestovatele Jirky Kolbaby. Pochopil jsem, že zájem o jeho osobní prožitky a poznání je veliký, lidé jsou ochotni platit za přednášky, kdy slyší něco originákního, ne opsané fráze. Tedy o to, čím jsou dnes denně zahlceni v médiích.

Nikdo si neví rady, jak z toho ven. Andrej Babiš, hned jak koupil Mafru, už se šíří zvěsti, že ještě něco přikoupí a vše střelí v jednom balíku. Na prodej je vydavatelství Sanoma, kdysi největší časopisecký dům v zemi, dnes s pár zkomírajícími tituly. O tu má prý zájem mediální magnát Soukup. Nikdo neví, jak skončí Nova, která od nového roku už nebude vyrábět téměř žádný vlastní pořad.

Ale konec médií to není. Lidé si dnes vyrábějí vlastní zprávy. Mají své weby, svůj facebook, který informuje o světě, o událostech (byť většinou prazvláštním způsobem). Lidé mají blogy (na velkých mediálních portálech) a autoři blogů si blogují o čem chtějí, nezávisle na názoru vydavatele - což redakcemi placení komentátoři musejí, protože něčí chlebíček jedí a něčí píseň tedy zpívat musejí...