Růžový krasavec
V hnízdní sezóně a hlavně v oblastech, kde není takový nedostatek potravy, jsme potkávali kakaduy denně a v nejrůznějším prostředí. Vesměs v párech nebo méně početných skupinkách, čítajících maximálně několik desítek ptáků. Protože se doba hnízdění teprve blížila, nejčastěji jsme zastihli tři čtyři ptáky, jak se honí v prudkém letu, obyčejně dva samci pronásledovali samici podobně, jako to na jaře můžeme u nás vidět nad hladinou rybníka u kachen.
Po skončení období rozmnožování a v oblastech, kde není dostatek vodních zdrojů, se kakaduové sdružují do obrovských hejn, čítajících někdy tisíce jedinců. Zastihnout takové hejno na břehu napajedla pro ovce je úžasný zážitek. Hejna kakaduů růžových působí velké škody na obilných a kukuřičných polích, takže je s povolením místních úřadů farmáři zahánějí všemi prostředky a často je i střílejí. Je to trochu smutné zjištění, když o tyto ptáky by byl trvalý zájem mezi chovateli na celém světě. Jenže australská vláda si je dobře vědomá, že každé povolení regulované vývozu znamená nástupce podvodů, korupce, obcházení zákonů a vydávaných povolenek atd., takže pouze absolutní represe obchodu zabrání. Za cenu odstřelu přemnožených papoušků. Ale to už je jiná otázka.
Poddruhy
Kakadu růžový Eolophus roseicapillus (Vieillot 1817), má podle posledních studií čtyři uznané poddruhy. Nominátní poddruh kakadu růžový východní (Eolophus r. roseicapillus), kakadu růžový západní (Eolophus r. Assimilis), kakadu růžový (Eolophus r. albiceps) a kakadu růžový (Eolophus r. Kuhli).
Eolophus r. albiceps se vyskytuje se ve východní, jižní a střední Austrálii a v Tasmánii. Má velmi tmavě růžové peří kontrastující s bílou hlavou a křídla. Temně červené jsou také kruhy pod očima.
Eolophus r. assimilis pochází ze západní části Austrálie vidět. Růžová jeho těla je mnohem světlejší než u ssp. Albiceps. Hřbet není čistě bílý, ale narůžovělý. Tmavé plochy pod očima jsou šedé.
Eolophus r. kuhli žije v severních oblastech severu a západu Austrálie a jeho zařazení za samostatný poddruh bývá někdy zpochybňováno. Je až o 6 cm menší než další poddruhy, má menší hlavu, zaoblené a vysoké temeno.
A co nominátní Eolophus r. roseicapillus? Objevují se názory, že v centrální Austrálii žije hybridní skupina, nesoucí znaky všech vyčleněných poddruhů, a ta vlastně představuje nomináitní poddruh.
Kam s ním?
Dnes řadíme tohoto papouška nejčastěji do rodu Eolophus. Již tento fakt vzbuzuje v odborné obci značnou nevoli a pro mnohé taxonomy je nepřekonatelnou bariérou - upřednostňují zařazení druhu do rodu Cacatua jako Cacatua roseicapilla. Pro oddělení do monotypického rod Eolophus svědčí odlišný vzhled, a nakonec i některé projevy a vlastnosti. Na druhou stranu si ale i méně zkušený pozorovatel všimne zřejmé morfologické podobnosti s bílými kakaduy rodu Cacatua. Systematičtí zoologové ve spolupráci s genetiky a molekulárními biology ale nespí a v zažitých systémech působí značné změny.
oudobé studie DNA například spojují do blízké příbuznosti kakadu růžového s korelou, jindy oba tyto papoušky řadí také do těsné blízkosti některých druhů rodu Cacatua (hlavně se jedná o inku). Jsou přesvědčení, že kakadu růžový, korela a inka měli společného předka, který se kdysi oddělil od evolučního proudů kakaduů. Tomuto problému se věnovali také Brown a Toft (1999), kteří srovnávali dříve dostupné údaje s mitochondriální 12S rRNA. Jejich výsledky ukazují, že kakadu růžový se spolu s kakadu inkou oddělil o předků celé skupiny poměrně dávno a zachoval si schopnost tvořit červené barvivo v opeření. Zbývající zástupci tuto schopnost naopak postupně úplně ztratili.
Jak vypadá galah
Tento kakadu je velký 35 cm, hmotnost 270 až 350 (výjimečně 400) g. Je vynikající letec, pohybuje se rychlostí přes 50 km/h, a to i na velké vzdálenosti. Let je prudký, chvílemi až akrobatický, papoušek se dokáže bravurně proplétat mezi stromy. Dožívá se až 40 let.
Obě pohlaví si jsou velmi podobná, rozdíly ve zbarvení jedinců tmavě růžových a bělavě růžových nemají s pohlavím nic společného, jsou jen barevnostní variabilitou v rámci druhu. Jediným spolehlivým znakem k odlišení dospělých ptáků je barva duhovky - u samce je tmavě hnědá až černá, u samice červená až červenohnědá.
Anglické jméno galah je odvozeno ze slova gilaa, původem domorodého výrazu domorodců oblasti Yuwaalaraay. Australský slangový termín Galah je současně synonymem pro blázen nebo idiot. Běžně se pojmenování galah používá pro křiklavé ženské šaty. A nakonec – Galah si někdy říká také australský reprezentační tým fotbalistů.
Výskyt
Již jsme se zmínili, že s kakaduy růžovými se setkáme téměř na celém australském kontinentě od vlkého pobřeží po horské lesy a pouště. Ideální pro ně jsou otevřená stanoviště, které nabízejí alespoň nějaké rozptýlené stromy pro případný úkryt. Nemají rádi souvislé porosty, ovšem na planinách a pastvinách mezi lesy je už vidět můžeme. Běžná jsou v městských parcích třeba v Adelaide, Melbourne či v Perthu, v zahradách, na zelených pásech mezi víceproudovými silnicemi. Chybí pouze z nejsušších oblastech a daleko na severu od poloostrova Cape York. Jejich výskyt v Tasmánii není zcela vysvětlený, ačkoliv i tady je místy velmi běžný, zejména v městských oblastech. Odlesňování australské krajiny a přeměna na nekonečné pastviny kakadu růžovým neuškodila, ba právě naopak. Protože tráví velkou část života na zemi, právě změnná krajina jim vyhovuje nejvíce.
Ve městech působí tito kakaduové někdy značné problémy. Sedící hejna trhají telefonní kabely, působí zkraty na elektrickém vedení (které leckdy zaplatí vlastním životem). Hejna nocují někdy na stromech na frekventovaných místech a jsou večer i ráno velmi hlasitá. Oblíbená nocoviště odmítají opustit a vracejí se na ně dlouhou dobu.
Rozmnožování v přírodě
Kakaduové růžoví hnízdí převážně v dutinách starých velkých stromů,. Běžně také ve vyvěšených budkách nejrůznějších tvarů a velikostí. Na výběr dutiny nejsou dle našeho pozorování nijak nároční, v podstatě jsme je našli v každé dostupné dutině. Problémem asi může být to, že kakadu je dost početný a dostupných hnízdních dutin je omezené množství. Zkušené páry obsazují osvědčené (bezpečné) dutiny, mladé později nasedající páry se musí spokojit s dutinami na méně vhodných místech. Ostatně tak se chovají ptáci hnízdící v koloniích či polokoloniích obecně. Kakadu růžové musíme na mnoha místech mezi polokoloniální ptáky opravdu řadit. Hnízdí v početných uzavřených společenstvech, obsazené dutiny jsou od sebe vzdálené často jen pár (desítek) metrů, našli jsme dokonce dvě dutiny na jediném vysokém stromě.
Hnízdění ptáků v koloniích obecně má řadu výhod, ale také nevýhod. Nevýhodou je velký počet „zájemců“ o omezené množství dostupné potravy. Proto najdeme kolonie nejčastěji na mořském pobřeží (tučňáci, alky, alkouni, rackové, rybáci atd.) - moře skýtá potravy dostatek. U kakaduů znamená hnízdění více párů pohromadě cesty za potravou na větší vzdálenosti, než kdyby byl pár v areálu sám. To vše je vykoupeno pocitem vyššího bezpečí. Když vstoupíte do kolonie racků nebo rybáků, hejno dospělých ptáků se semkne a snaží se vás zahnat. Mláďata mají čas se ukrýt v trsech trávy vedle hnízd a zmatený predátor raději hnízdiště opustí.
V kolonii kakaduů jsme zažili opakovaně podobné chování. Jakmile jsme na hnízdiště vstoupili, první samec sedící u dutiny spustil děsivý křik a ve vteřině byli všichni ptáci z okolí na větvích vedle dutin, připraveni odlétnout. Na člověka neútočili, ostatně pohybovali jsme se dost hluboko na zemi pod vchody do dutin, ale v případě přítomnosti některého přirozeného predátora by nepochybně reagovali agresivněji.
Samice kakadu růžového snáší na dno dutiny - jen na třísky, které jsou zde po úpravě stěn a dna – obden 2 až 5 bílých vajec. Na snůšce se samec a samice střídají kolem 25 dnů. Samice sedí delší dobu, hlavně v noci, samec ji střídá za dne. Mláďata se líhnou postupně a dutinu opouštějí asi po 50 dnech od vylíhnutí.
Kakaduové žijí monogamně a vztah obou partnerů je trvalý. K výměně partnerů dochází zpravidla jen při úhynu jednoho z nich, přepárování je vzácností. O mladé se po opuštění dutiny rodiče ještě nějakou dobu starají, páry hnízdí v přírodě zpravidla jen jednou v roce. Rodiče s mladými se spojují do hejn, která létají společně k napajedlům i na pastvu. Teprve v následující sezóně se páry od hejn oddělí a vrátí se na oblíbené hnízdiště.
Nepřátelé
I když mnoho kakaduů je každoročně zastřeleno či jinak zabito, neznamená to, že by Australané tyto ptáky neměli v oblibě. Boj s nim svádí pouze zemědělci, chránící svou úrodu na některých místech před nálety tisíců hladových papoušků. Na řadě dalších míst se jim naopak snaží všemožně pomáhat. Příklad je vyvěšování hnízdních budek – kmenových, prkenných i plastových – které kakaduové s velkou chutí obsazují. Největším nepřítelem hnízdících samic a mláďat je australský asi jako kočka velký vačnatec kusu liščí (Trichosurus vulpecula), který skvěle šplhá po stromech a vybírá hnízda. Ochránci brání stromy s hnízdními dutinami asi metr vysokými pásy z plechu či plastů, po kterých kusu nemůže vyšplhat do koruny stromu. Je to jednoduché a velice účinné (viz obrázek). Na rozdíl od naší veverky je kusu poměrně baculatý tvor, takže ani nedokáže skákat z korunu do koruny stromu.
Galah jako domácí mazlíček
Protože jsou kakadu růžoví velice přátelští a společenští tvorové a jsou ideálními domácími mazlíčky. Zapomínat před vlastním nákupem nesmíme na několik zásadních věcí:
- kakadu je dlouhověký pták, který svého pána leckdy přežije,
- každý kakadu je dost hlasitý, i ochočený jedinec se může vaší pozornosti nebo potravy dožadovat nepříjemným křikem,
- kakadu má silný zobák, když se bude nudit nebo si hrát, může poniočit interiér bvytu
- nevychovaný, nervózní, zkažený pták může ošklivě poranit
- kolem klece bude vždy dost nepořádek, ptáci nejsou čistotní tvorové; kdo se s tím nesmíří, papouška by si neměl pořizovat.
Předpokladem (ale nikoliv absolutní nezbytností) pro úspěšné soužití papouška a člověka je pořídit si ručně dokrmené mládě, které si už vytvořilo vazbu na člověka a odpadá vlastní ochočování.
Pro chov mazlíčka si pořídíme předem bytelnou a prostornou vnitřní voliéru dlouhou a vysokou alespoň 80 cm. A dopředu se smíříme s tím, že budeme papoušky denně na delší dobu vypouštět ven. Papouškovi se budeme pravidelně věnovat, povídat si s ním, hrát, opatrně ho drbat, podávat mu laskominy, povídat si s ním. Kakadu růžový patří mezi talentované imitátory lidské řeči, a to jak samec, tak samice.
Dobře vychovaný a vedený kakadu bude velmi milujícím a laskavým společníkem, který bude na znamení své náklonnosti vrnět jako kočka. Doslova. Vytvoří si silné pouto se svým majitelem, bude se považovat za právoplatného člena rodiny, jako takový se bude chovat a vyžadovat odpovídající chování lidí. Přes vše uvedené bude ale šťastný, když bude moci část dne odpočívat v soukromí své klece, nevyrušován lidmi.
Kříženci
Známe několik případů, kdy při společném chovu ve velké voliéře došlo k nechtěnému zpárování kakadu růžového s jiným druhem kakadua a narození kříženců. Nejčastější jsou kříženci s inkou, kteřé znám například od chovatele v Sydney. kříženec měl úzká křídla jako růžový, ale barvu a chocholku na hlavě jako inka. Vydával dokonce stejně žalostný „pláč“ jako inka. Z tisku známe také křížence s korelou (anglicky cockatiel), známé pod jménem galatiel. Z přírody jsou popsáni kříženci s kakadu naholícím (Cacatua sanguinea). Vašíček (2004) dále uvádí křížence s kakadu žlutolícím, žlutočečelatým, tenkozobým a přilbovým.
Mutace
Díky tomu, že se kakaduové na řadě míst Austrálie vyskytují ve skutečně tisícových hejnech (odhady jejich početnosti kolísají od 1 do 10 milionů), zkušený pozorovatel může za den prohlédnou mnoho ptáků. Přesvědčí se tak, že výskyt abnormálně zbarvených jedinců se blíží číslu O. Narazit totiž na nějakého neobvyklého mutanta je vždy spíše dílem náhody než nějakého soustavného pátrání. Přesto se sem tam nějaký abnormálně zbarvený jedinec v přírodě objeví – a platí to exotických ptácích obecně – a pak následuje hon, který je někdy úspěšný. Poptávka je obrovská a takoví ptáci se vyvažují zlatem. Drtivá většina známých mutací arů, amazoňanů, kakaudů, ale i menších druhů papoušků, má původ v ptácích odchycených v přírodě.
Druhou možností, jak získat neobvykle zbarveného jedince, je absolutní chovatelská náhoda, kdy se v budce či hnízdě chovatele mutační jedinec objeví. Tvorbu mutací v zajetí podporuje řada faktorů, ať už mutagenů (skutečně se experimentálně používali a používají chemické látky, podporující mutace), nebo třeba záměrné používání inbreedingu (příbuzenské plemenitby).
U kakadu růžového známe dnes řadu mutací a můžeme se pídit po jejich historii. Vašíček (2004) shrnuje osudy prvních bílých a lutinových kakaduů a také specializovaný chov mutačních kakaduů v rodině Alana Chalmerse v Austrálii.
Jedním z prvních v přírodě nalezených kakaduů růžových byl bílý pták – bílá u něho nahradila šedou a hnědavou. Má ovšem tmavé oči i nohy, nešlo tedy o albína, ale jen o jedince s nižším počtem melaninů v křídlech.
Podobnou mutací je lutino, ovšem oči a nohy jsou zde růžové. Lutinoví ptáci se dnes rozmnožují i u našich chovatelů a lze je sehnat, i když jejich cena je dost vysoká.
U chovatelů hlavně v Austrálii se chovají tyto mutace:
- Blue (modrá) - celkově modrošedá, růžová nahrazená bílou
- Lutino - šedá je bílá, oči a nohy jsou růžové
- Silver (stříbrná) - šedá je jen lehce naznačená
- Cinnamon (skořicová) - světle šedá a svrchu velmi tmavá
- Whiteblackwing (černokřídlá bílá) – s tmavě šedými křídly, oči a nohy jsou normální
- Whitewing (bělokřídlá) – bílá křídla, tmavé oči
- Pied (strakatá) - široké bílé skvrny na růžové části těla.
Použitá a doporučená literatura
Brown, D.M. & Toft, C.A. (1999): Molecular systematics and biogeography of the cockatoos (Psittaciformes: Cacatuidae). Auk 116(1): 141–157.
Vašíček, M (2004): Kakaduové a loriové. Barko.
http://rosakakadu.com
http://galah.galahs.com.au/
http://www.australiangalah.com/
http://www.talkingbirds.com.au/galatiel-php/world-first-galah-breeds-with-cockatiel-2
http://www.birdsnways.com/cockatoo/galahmut.htm
Martin Smrček
Foto autor
3 x Kříženci – foto archiv