HARRY NAŠEL NOVÝ DOMOV 2. 12. 2013 (podrobnosti níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví: kocour
Věk: cca 3,5 roky
Kastrovaný?: ano
Očkovaný?: ano
Odčervený?: ano
Čipovaný?: ne
Handicapovaný?: ne
Podmínky: do bytu, k dětem i starším lidem, zvyklý na malé pejsky
Charakteristika: Harry je v naší péči od 9. 10. 2013. Ze ztráty domova, kde bydlel od kotěcího věku, byl dlouho smutný, schovával se před námi, nekomunikoval. Pár dní ze stresu i zvracel. Ale nakonec si zvykl a už je v pořádku, s novou situací se smířil a vzal nás na milost. Je to poměrně urostlý kocourek, štíhlý, ale veliký. A naprostý infantil, do všeho jde naplno. Když se mazlí, mazlí se pořádně. Když se bojí, bojí se všeho. Je vítací, hodný, klidný, čistotný a naprosto spořádaný kocourek, který celý život prožil v bytě. Hodí se k dětem i ke starším lidem, zvyklý i na pejsky.
Harry na Facebooku 
 

CHRONOLOGICKY

2. 12. 2013
Harry odjel v pondělí do nového domova a už se začíná zabydlovat. Bude bydlet v rodinném domku u moc fajn mladých lidí a jejich tří kočiček ve vesničce severně od nás. Známe se už déle, ale je to smutná historie – v říjnu si u nás vyhlédli a 19. 10. 2013 osvojili kočičku Kometu. Bylo to krátce po oné osudné návštěvě, se kterou se k nám dostal parvovirus. Tou dobou jsme ještě nic netušili, Kometku jsme vypravili v dobré víře, že je zdravá a že může bez obav do nového domova. Bohužel, nebylo tomu tak. Kometka týden poté onemocněla a přes veškerou péči třetí den panleukopenii podlehla. Bylo to naprosto strašné, a ještě strašnější bylo, když onemocněla za pár dnů i jedna z dalších kočiček v domácnosti. Ta ale naštěstí léčbu zvládla, dnes už je v pořádku. Majitelům moc děkujeme za to, že i přes tuto „zkušenost“ se rozhodli opět osvojit si kočičku od nás, jako první padla volba na krasavce Harryho. Ten už byl očkovaný, a tak odjel bydlet. A jakmile bude doočkovaná kočička Zita, pojede za ním. Děkujeme! 

20. 12. 2013
K Harrymu odjela bydlet i kočička Zita.
 

Z NOVÉHO DOMOVA (řazeno od nejstarších zpráv po nejnovější)

29. 12. 2016 jsme dostali další mms z nového domova (viz fotoalbum).

4. 6. 2016 jsme dostali mms z nového domova s tímto textem:
Dnes jsem si našel nový pelíšek…

26. 1. 2016 jsme dostali e-mail z nového domova.
Dobrý večer, málem jsem email od Vás přehlédla v záplavě spamu. Ano, odesílali jsme příspěvek ještě 2015 a již nám přišlo od Vás i potvrzení, takže asi vše v pořádku, děkujeme. Jinak se omlouvám já, již dlouho se Vám snažím napsat, ale ten život jde nějak moc rychle. Zituška i Harry jsou v pořádku, snažím se udělat i nějaké fotky, ale rozbil se nám fotoaparát a na mobil mi to nějak moc nejde. Ony se ty potvory většinou hýbou a mobil to nebere:-) No a Zituška spící, tak těch mám dost, ale tam není vidět nic, než hromada chlupů. Harryho nemůžeme vykrmit tak, jak bychom si představovali, vůbec nežere maso, nechce moc ani granule, pouze v nouzi a zato nás terorizuje požadavkem „dej kapsičku“, a to i několikrát denně. Jenže to nikam nevede, když dáme více kapsiček, nežere pak už nic jiného. Nezkoušela jsem tedy vykrmit kočku jen na kapsičkách, možná, že by to šlo taky, ale on si na začátku vybíral, i které kapsičky a paradoxně, čím méně kvalitní, tím více mu chutnaly. Tak se to snažíme nějak vyvážit. No, vyloženě podvyživený není, ale já bych na něm klidně ráda to kilo navíc viděla. Je obrovskej, ale samá noha. Zita má letos nádhernou srst, což možná souvisí i s tím, že kupuji ještě lepší granule než loni. Vypadá jak chlupatá koule, ale začaly se jí taky dělat žmolky. Kartáčování nesnáší, takže občas prostě někde něco ustříhneme. Na výstavy nechodí, tak je to asi lepší, než ií pravidelně trápit s kartáčem. Na té chlupaté kouli to člověk stejně nepozná, že někde kus srsti chybí. Loňský rok pro nás ale jinak nebyl, co se týče kočiček úplně dobrý. Přišli jsme o kocourka, nalezence, který tu s námi pobyl jeden a půl roku. Přišel sám a zůstal, byl moc milej, už vykastrovanej a také skoro stále doma, v podstatě jsme ho už skoro nepouštěli. Ale jak byly v létě ty vedra, přišlo mi ho líto, a tak jsem ho pustila a stalo se mu to osudným. No, a tu druhou kočičku, tu si asi neodpustím. To byla moje bílá, která také chodila i ven. Umřela mi na panleukopenii. Neměla jsem naočkováno. Měla jsem v ledničce již rok očkovací látku, ale stále jsem se nějak bála možných vedlejších následků, pak měla rýmu no a říkala jsem si, co by se mohlo stát, když je dospělá, chodí ven už několik let a nikdy nic nechytla. Myslela jsem si, že už musí být odolná a hlavně jsem si myslela, že takovou nemoc si člověk dotáhne domů jednou za život, třeba s novým zvířetem. No a ono ne. Tentokrát jsem neměla šanci. Ta nemoc měla tak rychlý průběh, že jsem ráno odcházela v podstatě od zdravé kočky, na které se mi jen „něco nezdálo“, a tak jsem ji ten den nepustila. A večer už nebylo co řešit. No, jak bych to řekla, už máme všechny kočky naočkované, člověk prostě někdy přemýšlí až moc a výsledek nestojí za to. No, dvě prázdná místa se zaplnila. Máme kocourka, kterého jsem přivezla z venkova. Nebyl týraný, ale byl ze šesti koťat, kterých se ujal starý pán a staral se klasicky, takže to bylo do první zimy. Kocourek byl hrozně milý a podobný Harrymu, tak jsem ho po dohodě s pánem naložila a přivezla domů. No, a pak máme kočičku, kterou jsem sebrala v posledním tažení na ulici. Nejhorší je, že vím, čí je a na její utrpení jsem se dívala rok. No a pak jsem ji našla na silnici uprostřed vesnice, ne sraženou, ale už nemohla dál. Tam se obávám, že to do budoucna asi nedopadne dobře. Je jí jeden rok (soudě podle toho, kdy majitelé utýrali její předchůdkyni), ale vypadá to, že se na ní předchozí život podepsal tak, že bude mít asi trvalé následky. Má z nějakého důvodu neléčitelný zánět dutin, který v podstatě nereaguje na antibiotika a v důsledku toho se pravděpodobně občas vysype i něco jiného. Ale nelituji. Už vypadá krásně, přibrala mi asi kilo a půl a obecně si to užívá. Ona vlastně asi vůbec neví, jaké to je, když je kočce úplně dobře, takže jí ke štěstí stačí, že má stále teplo, jídlo a taky tu lásku. Je to kočka přesně podle mého gusta, paradoxně asi nejlepší náhrada za mojí mouratou Kitty, kterou jsem tenkrát hledala u Vás. Je to osobnost, samostatná, ale zároveň stále tam, kde jsme my. Náladová, občas vzteklá, ale i velmi společenská. Zituška je oproti tomu takové zlatíčko. Ta se ani špatně nepodívá, a když se jí něco nelíbí, nebrání se, jen tiše trpí, jako například to kartáčování. To je taková odevzdanost, že si člověk přijde jako padouch . Harry, to je také osobnost. Přivezli jsme ho pro Honzu a je to opravdu Honzův kocour. Spí na jeho straně postele, mazlí se raději s ním. Nemůže si vynachválit, jak dobře jsem mu vybrala. Už není vůbec ten vyděšený kocourek, který sedí v rohu. Občas naopak někoho prožene, aby se neřeklo. No, tak doufám, že bude naše osazenstvo zase stabilní a další katastrofy se nám na dlouho vyhnou. Máme ještě dva venkovní kocourky, Garfieldovi je už deset let a Míšovi asi sedm, ale další kočky už ven nepouštíme. Takže jsme na vesnici takoví exoti, co mají doma šest koček a myši chytají do pastičky. Během deseti let jsme přišli na silnici o tři kočky. Všechno byli sice koťata, která by bez nás nepřežila kotěcí věk, ale to člověku moc nepomůže, když se něco stane. Mějte se hezky a já zkusím poslat fotky té naší kočičí familie. J. B.

29. 1. 2015 jsme e-mailem dostali fotografie z nového domova (viz Harryho fotoalbum).

29. 10. 2014 jsme dostali mms a zprávu z nového domova.
Ještě než jsme stihli nové drápadlo instalovat, už je jasné, že se bude líbit. J., H. a Harry

5. 6. 2014 jsme dostali mms a zprávu z nového domova.
Zituška v posteli. Už s námi dávno pravidelně také spí a je hrozně ukecaná. Když zrovna nespí, tak tu pusu skoro nezavře. Oba se mají skvěle a stále spolu s Harrym kamarádí. Jinak situace se už dávno obrátila, tím hlavním teroristou je tu Harry. Stále někoho provokuje a když se nudí, stále vymýšlí blbiny. Jako třeba tuto. Skáče mu to opravdu dobře:) J. B.

12. 4. 2014 jsme dostali mms a zprávy z nového domova.
Harry v posteli. Harry v posteli s Agátou. Má se dobře, trochu přibral, už se nebojí, chodí všude a začíná s námi už i spát:) Zituška se chodí do postele bohužel jen mazlit, ale spát s námi nemá zatím zájem. Spí s námi nahoře, to jo, ale vždy na okně, u kamen a nebo někde jinde kousek od nás. Snad to přijde, až bude starší. Taky vyrostla a od včera se bohužel i poprvé mrouská. Kastrovali bychom rádi až v zimě, tak snad nepůjde z jedné říje do druhé:).

26. 2. 2014 jsme dostali další e-mail z nového domova.
Dobrý den, už jsem se dlouho neozvala, ale vše je v pořádku:-) Situace se postupně normalizuje, Harry už je schopen být s Agátou v jedné místnosti, začal používat celé spodní patro, nikoliv jednu místnost, poslední týden je již schopen se i jít najíst do kuchyně a jíst společně s ostatníma kočkama. S Agátou sice nejsou kamarádi, ale obecně to vypadá, že nebude chtít navazovat vztahy s nikým. Co se otrkal, začíná si dovolovat na moji Persi (ta bílá), což mě ani tak neznepokojuje, protože tu z nějakého důvodu více či méně nenávidí všechny kočky v okolí (normálně chodí i ven, ale co má zlomený ocas, tak jsem ji nechala raději doma a znovu ji pustím, až bude teplo). Celkově je Harry velmi veselý, daleko lépe jí (k mé velké nelibosti stále nejraději kapsičky Whiskas, ale už jí i jiné konzervy, takže Whiskas u nás po zkrmení končí – jediná výhoda je, že to žere v podstatě sám, ani nejžravější Persi se toho netkne, tak má na jídlo opravdu čas a klid:-)) Harry zatím stále nechodí nahoru. Občas vyběhne po schodech, rychle to tam prozkoumá a běží dolů. Evidentně se zatím v tom úzkém prostranství necítí, tak se drží dole a nespí s námi, ale to už je asi otázka času. Jinak občas s nadsázkou říkám, že chápu, že se ho původní majitelé zbavili:-) Nevím proč to dělá, ale otevírá skříně, šuplíky a vyhazuje obsah ven, klidně i třikrát a nebo víckrát za večer. Je v tom dost dobrej a hlavně rychlej. Zvládne to v podstatě i v naší přítomnosti. Stále znovu skládám vypraná trička, ručníky, tašky apod. Musíme striktně zamykat vchodové dveře, protože jakmile nezamkneme, tak si je otevře. Umí s jistotou a na první pokus otevřít jakékoliv dveře. Prostě ho to asi baví. Jinak Zituška je bezproblémová, stále velmi milá a moc ráda se mazlí. Pořád je trochu plachá, ale třeba když přijde návštěva, vždycky se nakonec přijde alespoň podívat. Je hrozně zvědavá, tak si myslím, že se to asi zlepší. Mě se už nebojí, ale když udělám nějaký prudší a nebo nečekaný pohyb, je vidět, že stále není vklidu a preventivně prchá a pak se teprve vrací. S Agátou jsou úžasné kamarádky, přesně jak jsem si to přála. Dokáží spolu řádit i půl dne, občas i půl noci:-). Obě s námi spí pravidelně v posteli a Zita se i ráda chová, nevadí jí to, tak mám zase alespoň jednu kočku, která je nejen mazlivá, ale i „tahací“. Doufám, že u Vás je také vše v pořádku a že se Vám daří. Mějte se hezky, Jana B.

11. 1. 2014 jsme dostali fotografie a e-mail z nového domova.
Dobry vecer, omlouvam se za prodlevu v komunikaci, ale v praci vubec nestiham a po vecerech vetsinou odpadnu. Email samozrejme muzete dat do pozdravu z novych domovu a mam i novinky:-) Uz v utery vecer jsme se vratili a neco bylo jinak. Harry si zacal hrat s ostatnima kockama a Agata ho sice nevrazive z druhe mistnosti pozorovala, ale neutocila. Ve stredu se to opakovalo. Aby nic nebylo dokonale, zacal Harry pro zmenu prchat pred nama, nechtel na sebe nechat sahnout, tak jsme si rekli, ze jeho nalady proste nejsou k reseni, nechali jsme Harryho Harrym a po jedne uspesne noci tak odlozili stridani loznic na neurcito:-). No a vcera a dnes si Harry hraje s kockama, mazli se s nami. Vcera poprve neprchnul pred Agatou, ale po vzajemne ustni vymene nazoru vyklidila pole Agata. Dnes sice trochu diskutovali, ale Harry se je schopen uz otocit i proti a ne jen bezhlave prchat. Sice nakonec vzdycky utece, ale uz to nebere tragicky a za chvili zase smejdi. Prikladam nejake fotky vsech nasich domacich zlaticek. Jiste poznate, ktera by tak mohla byt Agata:-). Zita ale jeji radeni rozdychava pomerne snadno, naopak bych rekla, ze ji to dost bavi. Aby bylo zrejme, ze to dore dopadlo a nebylo az tak dramaticke, dala jsem tam fotku „pred“ i ƒ„po“:-). Ona to vlastne taky byla jedina moznost, jak Zitu vyfotit (tedy krome jidla, to funguje na 100 %), bud nekde lita a nebo se mota kolem nohou, takze se proste vubec neda dostat do zaberu. Tak jsem byla docela rada, ze mi ji Agatka trochu pridrzela:-). Ted mame pred sebou vikend, tak se snad budeme moci kocickam vice venovat. Tento tyden jsme je chodili tak jen krmit a uspavat, ale evidentne si problemy mezi sebou resi efektivne i bez nas:-). J.

7. 1. 2014 jsme dostali e-mail z nového domova.
Dobrý den, děkuji za zaslání výsledků a omlouvám se, že jsem se dlouho neozvala. Měla jsem toho nějak hodně. Nicméně vše je v pořádku, tedy alespoň v mezích možností. Všechny kočky bydlí už společně v celém bytě, nicméně idylku to bohužel nepřipomíná. Zita se adaptovala velmi dobře. Už se skoro nebojí, nechá se kdykoliv chytit, pohladit a pro jídlo by udělala všechno. Spí s námi v posteli a mazlí se tak, že je někdy problém ráno vstát z postele a odejít něco dělat:-). S Harrym je to o trochu horší. Co byly holky zavřené nahoře, přestěhovali jsme ho dolů, kde se adaptoval asi do dvou dnů velmi dobře a začal s námi v pravém slova smyslu bydlet. To mu vydrželo bohužel jen do doby, než jsme vypustili zbylé kočky. Jeho vztah s Agátou je opravdu problematický. Už se ho nemusíme bát nechávat samotného, oni se neperou. Ona ho prostě jen nenechá vylézt z rohu. Harry je opravdu zvláštní kocour. Jakoukoliv změnu nese poměrně těžce. Jen přinesení vánočního stromečku vedlo k tomu, že se úplně vystresoval a opět by nás klidně pokousal při pokusu o manipulaci. Přitom již druhý den byl vánoční stromek jeho nejlepší kamarád a od té doby pod ním bydlí. Dali jsme mu tam i misky a on své útočiště obvykle neopouští. Z misek mu chodí ujídat ostatní kočky, které dobře toleruje. Okuše, která má bohužel říje i přes skutečnost, že je kastrovaná, se s ním dokonce v tomto období pokusila opakovaně navázat bližší vztah:-) a byla tak vytrvalá, že se nebojí už ani jí. Předevčírem jsme se rozhodli, že to takhle dál nejde a že se kočky musí střídat. Budeme si brát do ložnice nastřídačku Harryho a na střídačku ostatní kočky. Začali jsme s Harrym a po krátkém přesvědčování s námi strávil téměř celou noc v posteli. Včera byly na řadě holky a dnes bude zase Harry. Druhá možnost je, že budeme s Honzou spát každý ve své posteli se svými kočkami, ale tu jsme zatím zavrhli:-). Ve dne jsou všichni společně, což znamená Harry pod vánočním stromečkem a zbytek koček někde okolo:-(. Agáta ho prostě hlídá, pod vánočním stromkem toleruje, ale procházet se po bytě mu prostě nedovolí. I na záchod musí chodit, když není ta potvora v dohledu. Agátku jsme nechali také přes vánoce vykastrovat. Dokud jí bylo špatně, tak byla docela krotká, což nám pomohlo alespoň v tom, že může Harryho vidět bez toho, aby startovala. No, uvidíme, v lásce se mít asi nebudou, jsme zvědavá, jestli to jednou dotáhnou společně do postele:-). Celou situaci komplikuje to, že Agáta je typ kočky, která je s námi pořád, což nám moc neumožňuje být s Harrym tak, aby nemusel být stále ve střehu. No a jinak perlička: Harry umí otevírat s přehledem nejen skříně a šuplíky, ale také veškeré dveře, takže pokus o oddělení koček při naší nepřítomnosti z 24. na 25. 12. skončil poměrně úsměvně:-). Takže hledáme dávno poztrácené klíče:-) Zkusím zmenšit ještě nějaké fotky a pošlu v dalším emailu. Jana B.