AGÁTKA OPUSTILA TENTO SVĚT 9. 9. 2022 (více informací níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví: kočka
Narozena: červen 2013
Kastrovaná?: ano
Očkovaná?: ano
Odčervená?: ano
Čipovaná?: ne
Handicapovaná?: ne
Podmínky: do společnosti podobně temperamentní kočičky či kocourka, do bytu nebo domku s bezpečným výběhem
Charakteristika: Agátka pochází ze stejné lokality jako Jáchym, Jantar a Linda. Jedná se o potomky tamějších plachých kočiček, podle toho také vypadal jejich zdravotní stav. Všichni se ale uzdravili a našli nové domovy. I Agátka našla nový domov, ale po necelých třech měsících se z umístění vrátila. Velmi rychle se začlenila mezi ostatní kočičky a je to stále ta samá Agátka – hravá, temperamentní, zvědavá, mazlivá, kontaktní, čistotná, zdravá. Teď už je navíc po kastraci a operaci vrozené pupeční kýly. Hodí se k podobně staré kočičce či kocourkovi, případně i do větší kočičí party. Ideálně k domku s bezpečným výběhem.
Agátka na Facebooku 
 

CHRONOLOGICKY

20. 8. 2013
Agátka, Jáchym, Jantar a Linda pocházejí ze stejné lokality jako Pan Rozkošný. Jedná se o potomky tamějších plachých kočiček, které dosud nebyl nikdo schopen odchytit a nechat vykastrovat, bohužel. Všichni byli přijati k nám do péče 18. 8. 2013, zatím však ještě pobývají u svých nálezců, jsou v karanténě – všichni sourozenci jsou ve špatném zdravotním stavu a potřebují léčbu, kterou jim dosavadní pečovatelé poskytnou. Jakmile se dostanou z nejhoršího, převezmeme je k nám do hlavního depozita. Agátka je křehoučké a milé stvoření, bez léčby by na místě nepřežila, o oko by brzy kvůli rohovkovému vředu přišla. Krom toho je silně začervená a má pupeční kýlu. Už je ale pod odborným dohledem veterináře, což je koneckonců vidět na zlepšujícím se stavu očka, takže bude jistě brzy fit.

2. 10. 2013
Agátka hledá nový domov. Nový majitel musí počítat s operací vrozené pupeční kýly, nicméně tu může podstoupit až spolu s kastrací.

26. 1. 2014
Agátka našla nový domov. Stejně jako Jitřenka, i Agátka už byla poměrně dlouho zamluvená, ale převoz do nového domova nějak nevycházel, buď organizačně, nebo ze zdravotních důvodů. Konečně to ale vyšlo a Agátka odjela do nového domova. Po příjezdu byla trochu přepadlá, schovávala se v přepravce, ale to přejde – bude mít prima páníčka a nového kamaráda, kocourka Engina. I když na sebe trochu vrčeli, jistě si brzy zvyknou. Za Agátčinu adopci děkujeme.

21. 4. 2014
Agátka znovu hledá nový domov. S novým majitelem bylo dohodnuto, že rekonvalescenci po kastraci a operaci vrozené kýly stráví u nás… a všechno se to tak nějak semlelo, že Agátka zůstala u nás. Bez problémů se zapojila do našeho kočičího kolektivu, je to stále ta Agátka, kterou jsme v lednu umístili – zvědavá, temperamentní, čistotná, mazlivá, teď už navíc i po kastraci a operaci vrozené kýly.

6. 5. 2014
Agátka děkuje za kapsičky Miamor Ragout multipack, které získala v akci Kočičí přání (proběhlo 1.–15. 5. 2014).

16. 6. 2014
Agátka našla nový domov, snad to napodruhé vyjde! Na jednom z inzertních serverů padla Agátka do oka prima manželům od Pardubic, kteří se poohlíželi po kočičí společnici pro sebe a svého kocourka. Vše jsme probrali předem a podmínky se jevily ideální, a tak nic nebránilo tomu, aby Agátka vyrazila na cestu. A už je tedy doma – Agátka si teď bude zvykat na nové prostředí, nové páníčky, nového kámoše Endyho… Ale ona to zvládne, za pár dnů tam bude řádit jako starý „mazák“ a až se úplně zabydlí, bude moci i ven na zahrádku. Za její adopci moc děkujeme. 

8. 10. 2022 
Do Agátčina domova se nastěhovala naše Ťopka. 
 

Z NOVÉHO DOMOVA (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

9. 9. 2022 jsme dostali poslední e-mail a fotky z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, mám smutnou zprávu, nevidím na klávesnici ani na obrazovku, přišli jsme o Agátku. Nějaký debil ji srazil v naší ulici před domem… byla skoro pořád doma nebo jen kolem baráku, byla to obrovská nešťastná náhoda. Posílám poslední foto. LV

3. 3. 2022 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Teda paní Cetlová, musím se vám svěřit, co se u nás dělo, to je teda nevídaný, málem jsme se s Endíkem odstěhovali:-o Představte si, co si ty lidi, kteří s námi v našem domě bydlí, vymysleli: všechny naše pelíšky někam sbalili, v baráku rambajz, pořád se tam motali nějací cizinci špinaví, všechno tady rozbourali, všude samej prach, nedalo se ani dýchat, ani nikde ležet, bouchali tady do zdí a bourali náš dům a ti naši domácí dobráci jim ještě vařili kafe a vyháněli nás ven, aby ti makači měli celej dům pro sebe a abysme jim nepřekáželi!!! Ta potupa, to jim teda nedarujem. Byli jsme venku dlouho, aby se o nás báli a byli pořádně vystrašení, že jim třeba utečeme, když s náma takhle bezohledně zacházeli. Ale pak jsme měli hlad, tak jsme přišli až tak na třetí zavolání, aby to neměli tak jednoduchý. Mohli se přetrhnout, jak nám pořád někam nosili deky a polštářky, abysme to měli v tom bordelu dostatečně pohodlný, tak jsme si schválně ustlali v tom největším sajrajtu a všechno jsme jim pak zasvinili. Tak! Ani necekli a nandali nám plný mističky, než zase druhej den přišli ti špinavci a bourali dál a pak zase zdili a obkládali a motali se tam zase celej den. Bylo to fakt hrozný, tak jsme zase zdrhli a domlouvali se, jak dlouho ten teror vydržíme. Ale dostávali jsme pořádný porce bašty a i víckrát denně, tak jsme se rozhodli, že jim dáme ještě šanci, vydržíme a pak třeba něco někde poškrábeme nebo jinak zničíme, aby si uvědomili, jak jsme to měli těžký a co jsme všechno museli vytrpět. Pak ti cizí bourači konečně odtáhli a mysleli jsme, že už bude klid. Prdlajs, domácí nám zase přerovnali dům, bylo to tady jak na nádraží a nasáčkovali se sem další vetřelci a všude všechno začali natírat na bílo. A toho smradu zase všude, panička si pochvalovala, jak to všechno všude krásně voní, no, teda nevím, asi jí covid poškodil čich, protože já vím, jak mají domy a pelíšky vonět a tohle tedy vůně pro mě nebyla ani omylem. Endík se nevyjadřoval a radši hned odtáhl na terasu, tam se zavrtal do těch krámů, co páníček a panička vytřídili k vyhození, a chrápal tam a trucoval celý den. Já jsem si lehla na parapet na okno, tam pěkně pražilo sluníčko, a když mě volali, tak jsem neslyšela, až když mě lákali na mlíčko, tak jsem teda přišla, vymlaskla jsem to a okamžitě jsem bušila packou na okno, takže mě museli zase pustit ven. Přemlouvali mě a podpláceli křupkama, ale mám svou hrdost (zblajzla jsem to všechno a stejně zdrhla), a to musí pochopit. Pak nás ještě panička naštvala, že nám vyprala všechny pelíšky, prý aby se odchlupily a vydezinfikovaly a odstranily se z nich všechny skvrny a vůbec, aby byly prý jako nový. No, to nám teda udělala velikou radost:-o Všechno jsme si to museli znovu nakočičit, abysme se v těch čistých pelíškách mohli pěkně pohodlně rozvalit a čuchat si tam svoji vůni. Ale už je to v pořádku, udělali jsme pro to s Endíkem maximum, vlezli jsme všude, kam jsme mohli a dáváme všechny naše oblíbené kouty a odpočívadla do pořádku, oblizujeme se navzájem všude, kam dosáhneme, a snažíme se, aby se tu dalo opět normálně vegetovat. Panička občas pobíhala s mobilem a pořád něco fotila, tak jsem vybrala pár obrázků, abyste z toho taky něco měla. Držte nám palce, ať už nás podobná katastrofa nepotká a panička si dá s nějakými dalšími úpravami pokoj, nebo aspoň na čas. Mějte se moc hezky, pozdravujte všechny kočičky a kocourky a já se zase někdy ozvu. Vaše Agátka

17. 11 2021 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, minulý týden jsme byli v lázních… Vrátili jsme se v neděli v 10 hodin dopoledne a sirotkové chrápali v pelíšku, sotva se tam vešli, tlustí jako buřtíci a nezdálo se, že by po nás nějak truchlili. Sousedka opět zafungovala, synáček je taky byl zkontrolovat a patřičně si s nima zřejmě pohrál, určitě taky přihodil něco do mističky, takže stoprocentně nestrádali. Jen jsem zaregistrovala, že opět spolu spinkají nasáčkovaný v jednom pelíšku, asi si notovali, že když jsme je tak lehkovážně a sobecky opustili, tak musí držet při sobě, a to doslova. Opět mají hlavičky mokrý, jak se oblizují, Agátka ťapká a masíruje Endíkovi bříško a on kupodivu drží a ještě jí oblizuje čumáček. Ale odpustili nám, dokonce se ke mně víc lísají, Agátka své místečko v posteli vyžaduje každé ráno čím dál důsledněji a Endík pořád sedí vedle mne na židli, když jsem u PC, a slastně si vrní. Oba opět měkoučký, teploučký, chlupaťoučký a ani moc neškrábou – byli jsme s nima před odjezdem na injekci a při té příležitosti jsme jim nechali ostříhat drápky. Já se to bojím vykonat, abych jim nějak nepoškodila tlapičky. A byli stateční, vůbec se necukali, jen se ke mně tiskli a po akci hupli do přepravky jako střely. Koukla jsem na vaše stránky, zda tam nemáte nové přírůstky a informace, přečetla pár pozdravů z nových domovů – je to radost, když se daří a umístění chlupáčci i jejich pečovatelé to zvládají. Posílám pár obrázků pro radost a dokument, jak by nejradši zblajzli křupky i se skleničkou. Zdraví Agátka, Endík, LV a JV

14. 9. 2021 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, zdravíme při konci léta. Naše zlatíčka jsou teď k sobě takoví rezervovaní, nevím, jestli procházejí nějakou vztahovou krizí, nebo je to už takový stereotyp, jako když spolu žijí manželé spoustu let… Nějak si žijí každý ve svých koutech a pelíšcích a zdá se, že se moc nepotřebují. Možná to moc pozoruju, oni na sebe nejsou zlí, naopak, když je volám k jídlu, tak Agátka běhá a shání Endíka, kterej je někde zalezlej a sám si někde trucuje a povaluje se. Pak ho ometá ocáskem a ťuká do něj čumákem a on jen tak vrčí, ale žádná agresivita se nekoná. Jen to na mě dělá dojem, že spíš Endík je takovej morousek, kterej už chce mít svůj klid, Agátka to bere na vědomí, i když ona by se možná víc družila. Ale taky si vyhledá soukromý pelíšek a teď poslední dobou spí každý sám někde jinde a nepostrádají se. Dřív k sobě víc lezli a muchlali se, to teď moc nevidím. Ale zase když je jeden z nich delší dobu někde pryč, tak ten druhej nejde domů, sedí venku a čeká, až kámoš dorazí. Zrovna asi před týdnem Agátka seděla asi do 9 hodin do večera na trávníku před terasou, nereagovala na volání ani na mlíčko (což je jinak naprostá jistota a pádí s mňoukáním k mističce) a čekala na Endíka, který byl nezvěstnej (mizera seděl pod schodama před vchodem, kde jsme měli v zimě vyrobený pelíšek pro Ryzáčka a na který jsme ani nepomysleli, že by tam mohl zalízt) a neměl se k tomu, aby dorazil k večeři. Bylo teplo a asi tam lenoch zaspal. Běhala jsem všude kolem a volala a lákala, až se Endík vykulil z téhle skrýše a pomalu a rozvážně kráčel po chodníčku domů. Agátka ho zblikla, vyskočila a zajásala, otřela se o něj a rovněž způsobně nakráčela přes terasu do baráku. Asi to mají spolu nějak pořešené a já tomu nerozumím. Ale jsou občas chvíle, kdy oba ulehnou blízko sebe a spokojeně vrní. Zatím se zdají oba celkem v kondici a pohodě. Agátka chytá motýly, každý den si tak tři přinese domů někam pod postel a tam je umučí. Bělásci mi nevadí, ale ty babočky paví očka lituju. Oni jsou nějak zpomalení, že je ta chlupatice lapne a domorduje. A teď jich lítá strašně moc, nevím, kde se to bere. Teď se budeme chystat na podzimní očkování, chodíme tak někdy koncem září případně v říjnu. Jsem zvědavá, jestli jim tam Agátka nestrhne váhu, myslím, že už Endíka dohání, je jako kulička. A on teď baští nějak míň, doufám, že mu nic není, když se necpe jako dřív. Ale je to už taky starší pán a třeba se rozhodl pro dietu nebo má někde vyhlídnutou nějakou mladou kočku;-) Posílám pár obrázků, moc teď nefotím, je to taky pořád stejný, už znáte všechna naše zahradní i bytová zákoutí a kočičáky ze všech stran. Tak jenom tak něco málo pro připomenutí a kontrolu vizáže. Mějte se krásně, buďte všichni zdraví, přejeme příjemné babí léto, ať co nejdýl vydrží, než přijde zase ta mrcha zima. LV a spol.

9. 8. 2021 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, zdravíme vás, jsme pořád živí a snad i zdraví, jen máme trochu skluz s odpovědí, za což se omlouváme a kajeme. Zatím nemám moc nového fotomateriálu, tak jen pro připomenutí, abyste nezapomněla, jak Agátka a Endík vypadají (pořád stejně), jen Agátka je trochu pohodlnější a Endík ještě línější a rozvážnější. Všechny v Kocourkově zdravíme a přejeme krásný zbytek léta, snad už nebudou tak šílený bouřky, který nás letos pronásledovaly. Mějte se krásně a mňoukáme na pozdrav. LV a kočičáci

18. 5. 2021 jsme dostali další e-mail (reakce na Kočičí přání) a foto z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, musela jsem ještě přisypat do mističky Viky – nic tam neměla a Kačenka si určitě zaslouží taky ještě příděl – má to holka těžký, tak aspoň ať si trochu pochutná:-) Snad už mají všichni všechno – dárky i mističky – jsem s tím trochu střelená, furt to kontroluju, kdyby náhodou ještě měl někdo málo8-) Do Ronova jsem taky něco poslala, měli jsme od nich Marušku, taky úžasnou kočičku, pořád na ni vzpomínáme… Tak ať se všichni pomějí a mají u vás pohodičku (a Rico ať přestane ochcávat, nebo tam na něj vlítnu a bude mazec;-), však on se to taky naučí – snad pochopí, že načůrat si do jídla je jaksi neapetitlich:-o Zdravíme Kocourkov. LV

2. 5. 2021 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, hlásím se zase po 2 měsících se zpravodajstvím. Dnes u nás leje jako z konve, tak jsme doma a humidujeme i s kočkama. Jsou stále stejně líní a nikam se moc neženou, ani když je krásně sluníčko – no, Agátce je 8 let a Endíkovi 10, už mají nárok na trochu klidnější režim. Včera jsme pracovali po delší době na zahradě, tak se kolem nás motali, pak se usadili asi metr od nás a pozorovali, jak nám to jde. Řezali jsme růže a keříky, všude samý trn, tak doufám, že si potom Agátka nepíchla něco do tlapky. Brousí si o ty silnější růžové větvičky drápky, divím se, že jí ty trny nevadí. Endíkovi už jsme vypreparovali klíšťáka, přestože dostal spot-on za krk. Agátka s Endíkem jsou dokonalý relax. Včera jsem byla vzhůru asi do půlnoci, pak jsem přenesla spící Agátku (usnula v mém křesle u televize v obýváku) k Endíkovi o pár metrů dál na gauč, který okupoval on, a ona ho hned začala intenzivně oblizovat, on držel, jen si ji packou přitáhl, aby si to třeba nerozmyslela, tak jsem na ně koukala asi čtvrt hodiny, dokud akt probíhal. Nemohla jsem se od nich odtrhnout, tohle jsou obrázky, který si vrývám do paměti a hrozím se toho, až někdy už tu s námi nebudou (nebo my s nima?). Prohlížela jsem zase vaše stránky, ten nový Rico a Studánka jsou moc podobní našemu kocourkovi Wilíkovi, kterého jsme měli 7 let – taky úžasný kocourek, i Agátka je tahle černobílá klasika:-) Je to těžký, když starší kočka zůstane takhle sama bez paničky jako třeba právě Rico, jak se s tím mají chudáci vyrovnat, najednou nemít domov… Posílám zase nějaké fotky, některé jsou už staršího data, ale oba jsou pro nás čím dál krásnější, vděčnější, chlupatější, teplejší, přítulnější, žravější a línější – prostě naši miláčci8-) Taky se opatrujte, ať na vás nevlítne choroba, zdravíme celý Kocourkov a budeme se všichni těšit na snad už klidnější léto. LV

6. 3. 2021 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, děkuji za info o vašich kočindách. U nás zatím stále celkem pohoda – zase to nechci zakřiknout – ale naše chlupatý děti dodržují vzorně režim, vstává se stále ve stejnou dobu, baští se taky podle harmonogramu (i když se snaží na mě útočit a vyžadovat další dávky), Agátka s Endíkem si pohodujou, kde se dá, viz foto, jsou úžasní, teď se přetahují, kdo mi vleze na klín a komu budu česat hřebínkem kožíšek, a já jsem z nich celá vedle. Když vlezou do pelíšků, tak si k sobě dají hlavičky, sem tam se oblíznou a láska jen kvete. Agátka každý ráno přijde k snídani dřív, tak jí vysvětlím, že musí nejdřív dojít pro Endíka, pak že bude hamu papu a ona opravdu jde a někde ho sežene a vyšťourá z úkrytu a oba se přimňoukají společně. Agátka potom ještě vyžaduje mlíčko, bez toho nemá snídani úplnou. Dávám jí jen malinko, prý to kočkám moc nesvědčí, ale nepozoruju, že by jí to dělalo sebemenší problém. Naopak, sedne před ledničku, ví, že tam jsou ty mlíčka do kafe, tak poprosí, zakňourá, dostane půl vaničky a je spokojená. A bobky má krásný, tuhý, žádnej průjem, kontroluju to, neboť chodí oba do svýho velkýho záchůdku do sklepa – jsou tak vycepovaný a disciplinovaný a vůbec to u nás nesmrdí a není cítit a poznat, že tu žijí dvě dospělý kočky. Taky si samozřejmě chodí zahrabat do hlíny na zahradě nebo do skleníku, kam mají přístup, ale všechno po sobě uklidí a nikde nemáme žádný pozůstatky. Snad ani do cizích zahrad nechodí, teď v zimě vůbec jsou spíš jen kolem baráku a nikde moc necourají. nes se mnou Agátka pekla štrůdl – pracovala jsem na vále a slyším nějaký šustot, to mi Agátka vlezla na pečící papír na plechu, usadila se tam a čekala, co tam k ní dovalím za dobrůtku:-), šikovná holčička, co? estihla jsem fotit, ale vypadala na tom plechu úžasně. Ona vůbec ráda sedá někde poblíž potravin, vždycky, když vyložím něco na stůl, okamžitě k tomu zasedne a zkoumá, co by se tak dalo sežrat…:-) Posílám zase trochu fotek, je to pořád jen domácí pohoda, ale co taky v týhle blbý době víc, že jo? Zatím jsme OK, covidu odoláváme, uvidíme, jak to bude dál. Takže taky se chraňte, ať to vydržíme. LV

23. 12. 2020 jsme dostali další e-mail a fotografii z nového domova (panička nám přispěvla v rámci vánočního Kočičího přání 2020).
Krásný předvánoční večer, paní Cetlová, jsem moc ráda, že ani u vás COVID nikoho snad nekosí, je to zoufalá doba – respektujeme a dodržujeme všechna nařízení a opatření, ale zároveň je to k breku, všechno možný zavřený, člověk pomalu neví, kdy a kam může, a všechno je to takový trochu zmatený, ale nechci pomlouvat a kritizovat, takových je teď kolem kupy, každej chytrej jak rádio, všichni všechno vědí, co je špatně, kdekdo je virolog a epidemiolog, teď i ekonomů plno, kterým je jasný, jak to tady všechno půjde zu grunt – no nechtěla bych za to všechno nést kůži a trh. Snad se to co nejdřív nějak zastaví, budeme doufat. Jsem ráda, že vám mohu trochu přispět, přeju Sallince, ať si u vás všeho užije co nejdýl to půjde. Marjánek a Karlička mi padli do oka, když jsem brouzdala po vašem útulku a přemýšlela, na koho ten příspěveček napsat:-o, zrovna v tu chvíli neměli nic v mističce nebo možná jen něco málo, už nevím, tak to je pak moje parketa, tam to pošlu nejradši. A že už je vypakujete do světa je jenom dobře, hlavně ať jsou zdraví a spokojení. Mističky přehoďte kam chcete a že přeju dobrou chuť8-) Sallinka vypadá celkem spokojeně, Marjánek a Karlička umístění, co víc si přát. Ještě ať se daří ostatním zoufalcům, co je pipláte do zdrava a krásna, přeji pevné nervy, zdraví vám i mamince a všem kolem vás, kdo s vámi tu káru táhnou, a nyní hlavně KRÁSNÉ VÁNOCE!!! Agátka a Endíkem – naši božani vás zdraví, mávají packou a vzkazují vám, že se mají dobře, nic jim nechybí a pěkně si spokojeně tloustnou. Agátka už má Endíka v tomto ohledu na dostřel:-D LV a spol.

20. 9. 2020 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, už je to věčnost, co jsem psala, je to pořád taková blbá doba, člověk pořádně neví, jak se má chovat, ještě že kočkám je to jedno – covid necovid. My žijeme zatím pořád celkem normálně, nic jsme dosud nechytli (radši to moc nebudu deklarovat, aby se osud nenaštval). Teď prožíváme to krásné babí léto, Agátka s Endíkem jsou naprosto boží, jako ostatně obvykle, oba dva jsou čím dál mazlivější, Endík mě teď dokonce sám vlezl pod ruku, že jsem nemohla ani psát. Ale zase to nepřehání, asi aby mě moc nerozmazlil, ale vrněl jako kolovrátek. Agátka stále okupuje ráno moji deku, na tom se nezměnilo nic, zatím ani žádná další výprava Endíka na střechu (doufám, že už ho tyhle choutky přejdou – kdo tam má pořád pro něj lízt, že jo? Možná by sám skutečně slezl a jen nás zkouší, co jsme ochotni pro něj podstoupit). Zaregistrovala jsem odchod Čertíka, škoda každého kočičího života, ať už o pozornost lidí stojí nebo ne. Někdo prostě to životní štěstí bohužel nemá:-( Třeba taky jako Antiperlička a její rodina – moc smutný. Ale zase máte další radostný osudy – Tulipánek je nádhernej, Růženka od pohledu miláček, snad se podaří najít jí vhodný pelíšek… Ještě k Agátčinu bebíčku – všechno se srovnalo, ale mazali jsme fest, ona už držela, ráno a večer probíhala kontrola a „převaz“ a pomalu to zmizelo. Tak nevím, co to kde chytla a teď je zase jako nová;-) Oba jsou takoví leniví, už se asi taky trochu projevuje věk – Agátce je 7 a Endíkovi 9, tak si každou volnou chvíli pochrupkávají. Dnes nám oba pomáhali na zahradě, leželi si střídavě na trávě, na křesle, mezi celerem a tak různě, hlavně aby na nás viděli a drželi nám packy, aby nám to pěkně odsejpalo8-) Aspoň že na nás nemňoukali, že to děláme blbě:-o. Doufejme, že bude ještě pár dní teplo, než to babí léto definitivně zabalí. Pak zas jen ty plískanice a už teď nás děsí kromě covidu ještě normální chřipkou – no, ještě si asi užijem! Zatím tedy ať je ještě krásně teploučko, zdravím vás i všechny Kocourkovské – dvounohé i čtyřnohé, přejeme zdraví a sílu. Agátka, Endík, LV a JV

13. 6. 2020 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, musíme se zase přihlásit, abyste věděla, že žijeme i po coronaviru. Kočičákům to je jedno, roušky nosit nemusí, tak si šmajdají, kde se jim zachce. Pracují s námi na zahradě, pořád se kolem nás motají, Agátka by snad i plela, Endík je lenoch, ten se jen tak povaluje. Dnes bylo nádherné počasí, ale k večeru se zatáhlo, hromy a blesky a obří kapky, tak jsme všichni zalezli. Pak to na chvíli přestalo a teď opět liják. Endík se někam zdekoval, nemohli jsme ho nalézt, až sám přimňoukal odněkud ze sklepní skrýše. Teď tu u mne oba sedí, ani nedutají a pěkně tiše se bojí. Venku je šíleně, skrz déšť není vidět, snad bude konec světa. To zase bude přívalových bahenních katastrof, lituju ty chudáky, které to postihlo, hrozný scény, co se v těch zaplavených oblastech odehrávají. U nás to zatím není tak strašný, jen ulice se proměnily v menší říčky, zatím do sklepa nic neteče, ale třeba se taky dočkáme:-( Agátka je brouček mazlivej, stala se z ní úžasná vděčná kočička, každý večer ji mám na klíně, ráno v posteli, ale to není nic novýho, píšu to furt. Jsem z toho čím dál víc naměko, jaký máme spolu vztah. Trošku na ni začičám, zašeptám Agi a už je u mne, ducá hlavičkou, šahá mi po obličeji pacinkou a oblizuje a lehce okusuje nos. No hotová rozkoš! Při tom mi ťapká po peřině a pěkně systematicky trhá a devastuje drápkama povlečení. Některé ten nápor vydrží, něco jsem už zlikvidovala, ale když vidím s jakou láskou po mě ťape a jak mi tím dokazuje svou oddanost, tak ji nechám, drbu bříško a šeptám jí do ucha, ať si drbe, že se mi to moc líbí a že mám povlečení dostatek. Nechá si vyndat ospalky a vůbec celkově upravit hlavičku, projet srst, jestli nemá klíšťáčka, ona tomu snad rozumí, já jí to všechno vysvětluju a ona tak rozumně kouká a drží, jsem z toho úplně hotová. Pak přijde na řadu Endík, taky všechno zkontrolujeme, jemu jsme pár parazitů už odstranili, vše šlo hladce, on drží, neškube se, vše v pohodě. Obojky jsme jim nepořídili, já mám takovou fobii, aby se někde neuškrtili, kdyby se třeba o něco zachytli, takže kapeme ten přípravek, co jste mi poradila, vydrží to tak na měsíc, možná i trochu dýl, oni ty klíšťata jsou tak agresivní a už asi i rezistentní a je jich čím dál víc. Narozeniny jsme zatím ještě neslavili, zatím bychom mohli zapít Agátčiny „přineseniny“, jak jsem jednou někde četla na vašich stránkách od vašich příznivců. Agátku jsme od vás dostali 16. června 2014 – to je hrůza, jak to letí. Ale my slavíme vlastně pořád, Agátka dostává různé mlsůtky, Endík je skromný kocourek, tomu stačí granulky a 2 druhy kapsiček Felix nebo Gourmet, a když se občas urve ze řetězu a ochutná kousek šunčičky, tak to je výjimečná událost a taky skoro svátek. Někdy je to pro něj takový zážitek, že se z toho až pozvrací… trochu mě to děsí, aby neměl nějakou závažnou poruchu. Agátka ještě nikdy nezvracela a to splácá všechno možný, co se dá sežrat a vypít. No holt je Endík modrá krev a tihle aristokrati jsou asi moc křehcí:-) Posílám pár fotek, abyste měla přehled, jak to vedeme. Mějte se moc hezky, ať se daří vybírat nové domovy a hodné pěstouny. LV s rodinou

15. 4. 2020 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, je to hrozně dlouho, co jsem se neozvala, je teď taky šílená doba, že jo? Nevím, jak to prožíváte u vás, tady je jako po vymření, lidi jsou disciplinovaní, moc jich venku není, v krámech taky každý dědek i babka s rouškou – chodím nakupovat ve vymezený čas (jsme ohrožená skupina) – manžela zamykám doma, aby nedráždil hada bosou nohou, nehrnul se ven a neposkytl zbytečně virům potravu. Já chodím zas už do práce, doma bych se asi zbláznila, v práci jsem skoro sama, každej zalezlej ve svým kutlochu, ještě že to tak jde a pracujem si každý na svým. Sem tam telefon, to je dnes nutnost, doma jsem se dala do šití roušek, už jsem toho naflákala spousty. Dávám to snaše do nemocnice, dělá tam na neurologii, tak to tam určitě využijí. Endík si hraje se špagátkama, Agátku to nevzrušuje, jen se mi občas projde mezi rouškama, ale není to k jídlu, tak to víc neřeší. Je teď u nás v ulici úplný klid, auta moc nejezdí, lidi moc nechodí, když někdo prochází, ani ho v tom hadru nepoznám, stejně se lidi obcházejí obloukem, asi je to taky dost panika, ale zase se na druhou stranu není co divit. Ta masáž v televizi a všude nemůže zůstat bez odezvy. Já to nekritizuju, jen se obávám, aby lidi nebyli příliš vystrašení a nezapomněli při tom všem taky žít. Ještě že máme ty kočky, jsou to miláčci, začali se docela mazlit, zvláště Agátka, ta si pozornost dokáže vynutit, lísá se, chce drbat a ťuká mě hlavičkou více než obvykle. Jak jsem byla z kraje tyhle koronavirový hrůzy asi týden doma, tak si zvykli, že mě mají k dispozici téměř pořád a řádně toho využívali. Jsou to balíčci chlupatý a mám je pořád v patách. Na druhou stranu jsou poslušný jak děti ve školce a poslechnou skoro na slovo. Včera jsem Agátku odnesla k Endíkovi do pelíšku (občas si usne sama někde v koutku), vrhla se k němu, oblizovala ho úplně všude – hlavu, uši, čumák, snad zvlášť každý fous, na zádech, bříško, tlapky, on jí to vracel a navzájem se takhle ňuchali asi 5 minut, nemohla jsem se od nich odtrhnout a čuměla jsem na ně, dokud ten akt neskončil a oba celí mokrý neulehli stočený do sebe do klubíčka. Takže jim je nějakej virus ukradenej, snad to na zvířata nepůsobí, mají i tak těch svých neduhů dost. Co u vás? Koukala jsem na vaše stránky, Amálka se zabydlela a Nikitka – to je nádhera, že tuhle ne už mladou kočičku si adoptovali – moc jí to přeju a majitelům poklona. Mám teď od syna nový počítač, ale nějak se pořád peru s přenosem fotek, tak posílám jen pár obrázků, co se mi podařilo dostat z mobilu. Polepším se. Už je krásně, včely lítají, ptáci zpívají, kočky venku blbnou, fotit bude co. Mějte se hezky, ať se vám daří, kočičky jsou zdravé a spokojené a ať vás nenapadne marodit:-) LV a všichni z Pardubic

26. 1. 2020 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, posíláme vám všichni novoroční pozdrav, letí ten čas jako blázen, před chvílí jsme strojili stromeček a už bude najednou konec ledna:-( Příšerný! U nás to všechno kolem vánoc a Nového roku proběhlo celkem standardně, kočičáci byli zalezlí a rachejtle myslím ani moc nevnímali a nebyli nijak vyděšení. Držejí se oba doma, jen občas si vyběhnou, je zima, takže kde by courali, že jo. Akorát Endík si zase před týdnem zopakoval výlet na střechu. Tentokrát jsme z toho měla docela nervy, neboť ten můj domácí člověk mě úplně vytočil, když za ním chtěl na tu střechu vylízt a sundat ho – je totiž čím dál víc na hromadě s těma jeho kolenama a sotva se vleče. I do schodů mu to dá zabrat, každou chvíli někde brkne a něco vysype, vyleje, rozbije a podobně a teď poleze na střechu po požárním žebříku (nejlépe v pantoflích, jak je doma zvyklý) a pak zase dolů s kocourem v tašce – no, nedala jsem to v klidu a začala hysterčit, že tam nahoru teda nepoleze, jen přes mou mrtvolu, kocour na střeše vysíral, jen Agátka seděla pod oknem a se zájmem čekala, jak to dopadne. Vyzkoušela jsem několik způsobů, jak dostat Endíka dolů – od domluvy, přes lákání na hamu papu, nabídla jsem mu i žehlící prkno, které jsem opřela o štafle, aby to měl blíž, kam by mohl skočit, nic z toho se mu nelíbilo a naříkal, čím dál víc. Já se výšek sice nebojím, ale že bych radostně šplhala někam do nebe, to teda zase ne, ale přesto jsem vzala tu tašku, co ho v ní nosíme dolů a vydala se po tom požárním žebříku pro něj osobně. Ten můj chlap špačkoval, že jako co blbnu, že on by tam lehce vylezl a tak podobně mě povzbuzoval. No, drama vrcholilo, když milej kocour se zasek a do tašky že nevleze. Tak já zase znova po žebříku dolů pro pár křupinek – těch, co má nejradši, zpátky na žebřík s taškou s křupkama na dně – tak se jeho veličenstvo Endík veliký ráčilo uvolit a strčilo do tašky nos. Popadla jsem tašku s napůl visícím kocourem a snažila se dostat tu šestkilovou nálož dolů. No, trochu se mi vysmekl, ale pár schůdků jsem urvala, takže skočil dolů jen asi z metru a půl. Kočky jsou šikovný a dopadnou vždycky na tlapky, Endík to taky dokázal, přesto že je to pohodlnej tlustej lenoch, takže konec dobrý. Agátka ho nadšeně opusinkovala, asi mu děkovala za to skvělý představení. Musela jsem si dát panáka a Endík měl domácí vězení. Od tý doby zatím nic, ale on je nevyzpytatelnej a určitě se tam zase někdy vydá. Tak nevím, jak to příště dopadne:-o. Děkuji vám za potvrzení a za fotečky všech chlupáčků, hlavně že to trochu pomůže vyspravit díry v rozpočtu. Přejeme všem pevné zdraví a špatných zpráv co nejméně – někdy je to smutné číst, osud je občas moc krutý. Krásné pozdravy tam u vás z Kocourkova taky nacházím, to je balzám, když se daří a ty fotky to dokumentují. Tak ať je jich co nejvíc. Zdravíme celý Kocourkov. LV

11. 12. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, rozhodla jsem se, že dnes vám napíšu já, panička nemá vůbec čas, hlídá pořád nějaký malý lidi, který v našem (mým a Endíkovým) baráku přespávají, vyžírají ledničku a zabírají naše místečka na křeslech, u televize, v kuchyni a vůbec všude, ještě že nám aspoň nelezou do pelíšku a nevyžírají mističky. I když my kočky nikdy nevíme, co ty malý pidilidi napadne – furt nás chtějí chovat, i když my nechceme, lítají za námi, i když na ně jasně vrčíme, že teď zrovna chceme ležet a odpočívat, když jsme za celý den tak udřený. Ale už se s nima dá občas vyjít, když jim někdy dovolíme nás pohladit pod krčkem nebo na bříšku (je to vlastně docela příjemný) a za to nám nasypou plnou mističku granulek – to se pak panička vzteká a rozčiluje, že nás moc vykrmujou a že budeme tlustý:-), nám to ale nevadí, my chceme být tlustý, protože zima bude dlouhá a krutá a musíme si obalit tělo a nervy, že jo. Endík má s nima větší trpělivost, to já se zase nenechám moc zotročovat a klidně na ně máchnu tlapkou, ale jen tak lehce, abych jim moc neublížila, ani drápky nevystrčím, ty používám, jen abych si líp vyběhla na strom. Panička už je zdravá, ale furt nadává, že už ji to štve, že se pořádně nemůže ani najíst, ale do nemocnice ji prý nikdo nedostane, stejně by s ní prý nic nedělali, žlučník má venku 40 let a občas se to takhle zvrtne, tak to musí vydržet. A posledně to bylo fakt blbý, až jsme o ni skoro měli strach. Lezeme jí do postele, když je jí špatně, a určitě to je naše zásluha, že už se z těch blbých záchvatů a zvracení dostala. Položíme jí packu na hlavu (to dělám hlavně já) nebo jí strčím hlavu pod ruku, aby si mě mohla pomuchlat, to jí evidentně dělá dobře, Endík dokonce vydržel chvíli ležet u paničky pod peřinou – bylo tam teploučko, říkal, a panička z toho byla úplně vedle, protože na takový důvěrnosti Endík moc není. Takže jsme ji vlastně zachránili, nechci se chlubit, ale těžko by to bez nás zvládla. Prohrabala jsem paničce fotky, ale moc nových tam nemá, jsme taky furt zalezlý někde v pelíšku v teple, kdo by taky lítal po venku, když je taková kosa! Proběhnem se, to jo, ale hned bušíme na okno a chceme domů, nebudeme přeci někde vymrzovat. Horší je, když je panička v práci a páníček nás neslyší, jako tuhle, já jsem to stihla, ale Endík byl chudák venku asi 3 hodiny a musel čekat, než páníček zjistil, že k obědu jsem se dostavila jenom já. No ale přežil to, tak jsem mu udělala peeling hlavy a vyčistila uši, aby nelezl do postele nečistej. Když panička kontrolovala, jak žijete v Kocourkově, koukali jsme se s ní do počítače a zjistili jsme, že tam má Endík asi příbuznou – tu novou Amálku. Vypadá skoro jako Endík, možná má trochu delší chlupy, ale jinak se zdá, že jsou jedna rodina. Endík ji sice nezná, ale nikdo nevíme, kde máme po světě všechno další příbuzenstvo, že jo? Tak jí prosím vysvětlete, aby neblbla a nesyčela na vás, že lidi jsou většinou hodní a dají se docela dobře vychovat, když kočka chce, Endík to taky říká, musí si jen dobře vybrat správnou rodinu. Ale vy jí v tom určitě pomůžete, jako jste to zařídila pro mne. Posíláme vám pár nepodařených fotek, panička to nějak moc nezvládla, jsme tam oba rozmazaný a docela nás to štve. Musíme ji napomenout, ať si dá víc záležet. Mějte se moc hezky, přejeme vám krásné vánoce a pozdravujte Amálku a všechny ostatní kočindy a kočičáky. Agátka kulička a Endík bručounek.

10. 10. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, už je to věčnost, co jsme podávali zprávy o stavu kočičáků v Pardubicích, musíme to napravit. U nás zatím vše OK, oba velitelé našeho domova jsou v pohodě, spíš nás řídí a organizují dění – jako kdy se má jíst a kdy a jak dlouho odpočívat, jsou to pořád bobani, i když to mazlení si taky zařizují podle svého (já bych se s nima muckala pořád, mají oba takový krásný teploučký a heboučký kožíšky) – někdy mě vyskočí na klín oba dva a ani se tam spolu tlusťoši nevejdou a jindy škemrám, hladím pod krčkem a všude možně a oni zrovna nemají náladu, tak se nechytám, kocour se svíjí jak had a vůbec nevypadá jako ragdoll – hadrová panenka – vykroutí se a zdrhne. Agátka, ta si vůbec dělá co chce, ale má chvilky, kdy by mi vlezla až do krku a lísá se, ducá hlavičkou a vrňákuje jako blázen. Taky se mnou pracuje, hlavně když třeba peču, tak mě kontroluje, abych něco neudělala špatně a občas i ochutná vyrobenou potravu, až ji musím hnát ze stolu. Máme u nás teď docela hnusný počasí, střídá se déšť, slunce, zima, jen to teplo se nějak nechce vrátit a kočičáci sice se lítají proběhnout, ale daleko se nepouštějí, a když spadne pár kapek, už se řítí domů. Taky už jsou to starší pán a paní a mají rádi své pohodlíčko u domácího krbu (zaplať pánbůh). Začátkem září jsme byli na týden na dovolené, sousedka krmila, vše proběhlo v klidu, chodily k nám děti i vnoučata a všichni dělali chlupáčkům občas společnost, tak snad se jim moc nestýskalo. Zase byli oba chvíli uražení, ale brzy je to přešlo, dostali odpustky a kvalitní hamu papu a mohli zase po týdnu ven. Posílám 8 pacek v důvěrných pozicích;-) LV

20. 8. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, léto utíká jako blázen, naposledy jsme se ozvali před měsícem, musíme se polepšit. Agátka s Endíkem si mě hlídají jako policajti, sotva se někam hnu, už je mám oba za zadkem, asi už pochopili, že jim občas zdrhnu, sice jenom na pár dní, ale i to si hodlají pohlídat. Někdy mám pocit, že jsou rozumnější než lidi, vysvětluju jim, kam jedu, na jak dlouho a kdy se vrátím, koukají na mě moudře (trochu smutně), Agátka mňoukne, Endík zavrčí – to znamená, že před odchodem si přejí dobrůtku (Agátka mlíčko, Endík kvalitní křupku) a pak se odeberou na svá místečka a nechají mě v klidu odejít. Tenhle rituál už chvíli praktikujeme, i když je opouštíme i na kratší dobu, asi pochopili, že se jich nechceme zbavit a určitě se vrátíme. Potom čekají u dveří – Agátka kručí tím svým způsobem a lísá se mi kolem nohou, Endík sedí decentně o 2 metry dál, lehce pořvává a vyčkává, až ho podrbu pod krčkem a dodám odpustek. Jsou naprosto boží, opakuju to a potvrzuju čím dál víc, poslouchají víc jak dětičky – ti za nimi krutě zaostávají. Nejvíc mě dostává, když pro ně jdu v půl osmý večer na zahradu a zavelím, že se jde domů – vlastně ani skoro nemusím nic říkat – zvednou se a jdou sami jako vojáci, dostanou večeři a někde si chvíli pobíhají, trochu se přilísávají, sednou ke mně do křesla, nebo zalehnou za mnou na koberec, když sedím u PC nebo šicího stroje, a uloží se u mne ke spánku. Ráno je najdu většinou někde v jejich oblíbených koutcích – momentálně Endík preferuje křeslo v pokoji našeho synka, a buď je na něm smotaný, nebo je propletený mezi kolečkama pod křeslem, a Agátka si hoví pod mým křeslem v obýváku, případně na něm. Ráno mi okupuje postel, usadí se mi klidně na dece v nohách nebo na břiše (dokumentace přiložena) a tam normálně regulérně chrápe. Když ji probudí hlad, tak nezaváhá, začne mi funět do obličeje, oblizovat oči a pacičkou mě „češe“ (už jsem to určitě taky popisovala) – tenhle projev lásky nemůžu neodměnit, a tak pádím chystat hamu papu. A než to připravím, tak oni spolu laškují, Endík na Agátku jako útočí a ona se jako brání a motá se mi černobílohnědý chlupatý klubko u nohou, tak na ně potajmu koukám, jak se nakonec toho představení navzájem oblizují a pusinkují a čekají na mističky. Jsou oba teda docela pěkně tlusťoučký a pěkně se to s nima mazlí. Na zahradě nám pomáhali česat meruňky a broskve, Agátka to kontrolovala ze žebříku a ze skleníku, Endík spíš jen přihlížel. On zase tak moc pracovitý není, ležet jen tak a na všechno jen dohlížet – to je jeho parketa, v tom je dobrej. Posílám od nás pár dokumentů, ať jste taky v obraze, co se děje v Pardubicích na zahradě, v posteli, v obýváku, na schodech atd. Mějte se hezky letně, všechno ať se v rámci možností vyléčí, zdravíme celé osazenstvo Kocourkova, pozdravy mamince a všem. LV, JV, Agátka, Endík

11. 7. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, kočičáci jsou spokojeni, nikam nezdrhají, jen si tak vegetují v blízkosti domu (nechci to zakřiknout) a mají už svoje denní rituály, pěkně si chrupkají přes noc doma, a dokonce nechávají žít i kosí rodinu, která se u nás zabydlela. Táta kos se rozhodl, že vychová potomka u nás na zahradě, a zatímco mamka kosice obstarává potravu, táta hlídá malou buchtu s krátkým ocáskem před predátory. Někde ho vždycky ukryjou a matou potenciální útočníky a nepřátele, lítaj různě kolem, aby úkryt prcka zůstal utajen. Velkej kos sleduje ze zídky, co se děje, kde jsou kočky a případně hned zasáhne. Řve na ně a nalítává a má úspěch – Endík zbabělec pádí domů:-), aby nedostal klofanec, a ani Agátka neprojevuje žádnou statečnost a raději odbíhá taky do baráku. To jsem ještě neviděla, aby kos zahnal kočky! A ten náš je opravdu agresivní a nebojácnej. Doufám, že kosátku brzo doroste ocas a samostatně odlítne, přece jenom by Agátce mohla dojít trpělivost a mohla by ho někde objevit a lapnout. Moc mě mrzí, že nevyšlo umístění Semiše, má to chudák těžký s tou svou minulostí všechno pochopit a chovat se podle pravidel, ale snad to vyjde podruhé – Agátka taky bydlí až na druhý pokus, že jo? Takhle ten kočičí život je blbejma lidma pokroucenej, je to jako u lidí – blbá výchova vyprodukuje takovýhle plašany, kteří neví, co se sebou, mají problémy a je těžký to všechno oboustranně zvládnout. Navíc on už je poměrně starší kocour a s takhle pošramocenou psychikou to bude asi náročný. Ale třeba se ještě časem u vás zklidní a srovná si to v hlavičce, je moc krásnej a věřím, že se najde někdo s dobrým srdcem, kdo se ho ujme. Ivánek se taky umístil ve vy&sca ron;&sca ron;ím věku a jak byl spokojenej - byla to jiná povaha, to je jasný, ale snad se zadaří. Zdravím za nás za všechny, Agátka čumáček miloučkej, Endík chlupáček uvrčenej a pán domu – práce všeho druhu. Mějte se moc hezky, pozdravujte maminku a všechny obyvatele a přátele Kocourkova. LV

1. 4. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý den, paní Cetlová, zdravíme z jarních rozkvetlých Pardubic – kvete nám meruňka – dala si holka záležet, je celá jeden květ, včely na ní hučí jak o život. Kočičáci už jsou ve svým živlu, lítají po větvích, chňapají po včelkách a motýlech – Agátka už domů přinesla tři malý bělásky, má je asi jen na hraní, protože všichni tři to přežili a po chvíli mordování jí ulítli. Ale ona se zase dostane do formy, je to její parádní disciplína. Teď jsme jim pořídili nový pelíšek, neboť ten starý, Endíkův oblíbený (do kterého už se stejně několik let nevešel) byl už na odpis, molitan z něj lezl a chlupy už se skoro nedaly odstranit. Endík ho nechtěl dát, protestoval a pořád ještě trucuje a do nového leze jen Agátka. Je v něm teda trošku ztracená, protože jsme preventivně zakoupili větší, aby se do něj vešli oba dva a mohli v něm prožívat romantické láskyplné chvilky. Takže zatím ho Endík jen otestoval, stoupl si do něho předníma nohama, 5 minut ho očmuchával a potom vycouval a nezdálo se, že by byl nějak nadšenej. Zapadnul zpátky do červenýho (když nenašel ten svůj starej vybydlenej) a uraženě s náma nemluvil. Agátka s tím nemá problém a válí se ve fialkové barvě jako královna. Tak uvidíme, jestli Endík vyměkne a taky ho vezme na milost. Možná mu do něj kápnu pár kozlíkových kapek – po nich jsou jak zfetovaný, válejí se všude, kde to cítí – asi je to pro ně afrodisiakum:-P Minulý týden jsme absolvovali preventivní odčervovací akci – Agátka Drontal, Endík Profender. Většinou to vždy proběhlo celkem v klidu, tentokrát Agi uspořádala představení na úrovni – že teda Drontal ne a ani v šunce a že to teda nespolkne! Byl to boj doslova na život a na smrt – domlouvala jsem jí, prosila a uplácela sýrem, šunkou, mlíčkem, všema pochoutkama, co normálně fungují, ale tentokrát byla urputná a rozhodla se, že nám na ty triky neskočí. Pěkně do šunčičky zabalenej prášek vypreparovala, šunku zblajzla, prášek vyplivla na podlahu. Zkusila jsem to asi třikrát pořád se stejným výsledkem, tak jsem na to šla přísně policejně, Agátku jsme drapli, otevřeli tlamu, omluvila jsem se jí za násilí a narvala jí ten proklatej prášek skoro až do krku – byla trochu vykulená, ale spolkla to a ještě mi oblízla ruku;-) Pak mě trošku drápla, aby zachovala dekorum, ale myslím, že to na ní nezanechalo trvalé následky. Endík čuměl, co se to děje, tak aby se nedivil, honem jsme mu nastříkali za krk ten jeho prostředek, aby si mohli na nás vzájemně stěžovat. Všichni jsme přežili a pro velký úspěch budeme podobnou akci opakovat asi za měsíc tentokrát oběma za krk proti klíšťatům. Posílám vám opět pár obrázků – Agátka ze všech úhlů – zkrátka modelka:-) a Endík krasavec aristokrat – ten je svůj za každých okolností. Přejeme úspěšné umísťování – v poslední době to docela jde, jak se dočítám – jen Tulínek to má asi složitý, tak budeme držet pěsti, ať to zvládne a ty dva nové přírůstky Semiš a Žemlička by potřebovaly klidné zázemí, určitě budou vděční za každé pohlazení. Myslím na vás, jak si s tím vším poradíte, je to šílený, já bych to asi nedala. Zase to musím napsat – jste borec, obdivuji vaši nezdolnou energii a držím pěsti, ať se vám daří ten nekonečný boj s nemocema, blbejma lidma a občas i s osudem. Moc vás zdravíme, pozdrav i mamince a všem kocourkovským, mějte se hezky, přejeme čumákům krásné jaro. LV a všichni z Pardubic

12. 3. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Dobrý večer, paní Cetlová, už jsem dlouho nepodala zprávy od nás – zatím vše dobrý, ale vaše zprávy o Jackovi mě vzaly za srdce – to je strašně nespravedlivý, takovýhle konce, nevím, co napsat, je to hrozně smutný. Myslím, že opravdu neunesl to štěstí, že mu bylo dobře a byl moc šťastnej, brečela jsem u tý zprávy a vzpomněla jsem si na naši Kendynku, se kterou jsme zažili něco podobnýho – byla u nás strašně spokojená, adoptovali jsme ji z ulice s bříškem plným koťat, koťátka porodila, všemu naučila a uvedla do života, pak s Endíkem žili svorně jako manželé a jednoho večera ulehla do pelíšku a ráno jsem ji tam našla bez života. Taky asi srdíčko… Mají to asi jako lidi taky někde napsaný a nejde tomu nijak pomoct. Tak snad najde ta jeho nová rodina náhradu, určitě na něho nezapomenou, takovýhle hodný vděčný zvířtata máme v srdci pořád, myslíme na ně, připomínáme si je, trochu si pobrečíme a co nám zbývá… muchláme ty ostatní, co nám zbyly… Agátka s Endíkem stále spolu, dnes vyprovodili svorně nějakýho vetřelce – krásný zvíře se přišlo družit – obrovská mainka (nevím, jestli kocour nebo kočička) sedělo to proti Endíkovi na zídce pod meruňkou dvakrát větší než on a jen to na něj koukalo. Endík začal řvát jak protrženej, myslela jsem, že se mu něco stalo, tak vylítnu ven a vidím je tam proti sobě sedět a Endík dělal tenhle děsnej bengál, Agátka mu seděla tesně za zadkem a zřejmě ho podporovala, ale akce se aktivně nezúčastňovala. Tak na sebe chvíli řvali – vlastně jen Endík – vetřelec jen seděl a koukal, a když Endík přitvrdil a začal ho vyhánět, tak pomalu ten chlupatec odkráčel. Endík pak hrdinně přišel domů následován Agátkou, která na něj zbožně hleděla, asi dojatá, jak ji zachránil. Byl celej takovej načechranej a pyšnej, jak uhájil domov, tak jsem jim za odměnu naplnila mističky a muchlala jim kožíšky a snažila se jim vysvětlit, že se chlupajda si třeba přišla jen pokecat, ale Endík vrčel, že ne, že se chtěla u nás určitě ubytovat, a to teda že nepůjde. Ještě chvíli brumlal a povrkával, ale už spokojen, že je katastrofa zažehnána a pelíšky nedotčeny cizím elementem, nechal si hladit bradičku a polechtat bříška paciček pod drápkama – to má moc rád a roztahuje prstíčky a blaženě funí. Agátka to takhle intenzívně neprožívala, jen mi oblízla nos a oči a pak spokojeně ulehla do pelíšku vedle Endíka. Posílám pár foteček, zatím žádná převratná novinka co do tématu, ale jsou víc doma než venku, je hrozný počasí, vítr fouká jako blázen, tak jsem ráda, že se ven moc neženou nebo jsou tam jen chvilku a hned se vrací k domácímu krbu. Všechny vás moc zdravíme, buďte zdraví a odolní, držte se fyzicky i psychicky a ať už je brzy jaro a teplo. LV

Starší e-maily byly z kapacitních důvodů již vymazány (v Kocourkově je máme k dispozici) – pokud k nim byly připojeny fotografie, zůstávají součástí fotoalba, včetně data zaslání.