PUPÍK NAŠLA NOVÝ DOMOV 20. 8. 2017 (podrobnosti níže).

ÚDAJE O KOČIČCE
Pohlaví: kočka
Narozena: červen 2017
Kastrovaná?: ne
Očkovaná?: ne
Odčervená?: ano
Čipovaná?: ne
Handicapovaná?: 
Pupík na Facebooku
 

CHRONOLOGICKY

15. 7. 2017
Pupíka jsme přijal 10. 7. 2017. Je to první kotě (ze čtyř) poloplaché kočičky Paní Pupíkové žijící v Praze 5. Přivezli ho nálezci. Postupně by měli dovézt i další koťata a jejich maminku, odchyt ase ale zatím nedaří. Doufáme, že se podaří včas, aby se koťátka dala socializovat. Jejich matka bude po odstavu kastrována a ošetřena, poté se vrátí zpět do lokality, kde bude zajištěn příkrm. Pro koťátka bychom ale rádi jiný osud, vše však záleží na včasném odchytu – uvidíme. Pupík byl zpočátku značně rozrušený, ale velmi rychle se „oklepal“ a už baští a hraje si jako každé kotě. Pokud zbytek rodiny dorazí včas, připojíme ho k mamince a sourozencům, pokud ne, budeme ho muset přiřadit do jiné party. Každopádně zatím je v karanténě, ale vypadá zdravě.

16. 8. 2017
Prohlídka u pana doktora – Pupík je holčička:-) Jinak je zdravý, FeLV a FIV negativní, ouška čistá, plísně negativní. Asi týden po příjezdu k nám do Kocourkova jsme Pupíka přestěhovali do náhradní rodinné péče – k Sasance a Pantoflíčkovi. I s tím rizikem, že Sasanka měla v tu chvíli potvrzené pozitivní plísně a ona i Pantoflíček zrovna dostali kúru Itrafungolem. Byla to komplikace, ale přišlo nám to jako menší zlo – Pupík byl tedy také přeléčen proti plísni, ale nebyl už sám – Sasanka i Pantoflíček se ho zodpovědně ujali:-) 

20. 8. 2017
Pupík našla nový domov. Je zcela zdravá, a tak mohla dle dohody odjet k Michaelovi, aby mu dělala společnost místo zesnulého Hermelína. Snad si na sebe zvyknou a bude z nich taková dvojice, jakou tvořil Michael s Hermelínem. 
 

Z NOVÉHO DOMOVA (zprávy jsou řazeny od nejstarších po nejnovější)

28. 6. 2022 jsme na WhatsApp našli nové fotografie z nového domova (viz fotoalbum).

24. 12. 2020 jsme dostali další e-mail a foto z nového domova – text e-mailu je k dispozici na Michaelově profilu, fotky jsou součástí Pupinčina fotoalba.

25. 5. 2020 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Zdravíme do Kocourkova, hlásíme, že jsme v pořádku a že nestíháme psát, protože se pořád mazlíme:-) Družstvo je naprosto úžasný, umazlený, ukecaný a s obrovským smyslem pro humor. Když přišel virus, tak jsem se nejvíc bála o ně, aby se jim něco nepřihodilo, ale roušku jsem jim teda nešila:-) Sice jsme měli home office, ale to jsem si dopřála jen první dny kolem 16. 3., kdy se celkově nevědělo, co vlastně bude, pak jsem normálně jezdila do práce a užila si úplně prázdnou Prahu, metro i kancelář. Všichni jsme to zvládli bez problémů, já měla nějakou chřipku s vysokýma teplotama už v lednu, takže je možný, že už jsme tím doma prošli. Kluci jsou naštěstí v pořádku, je s nima obrovská legrace, jsou to komedianti:-) Pupinda je mladá dáma, sice ještě dává Prcínkovi občas do kožichu, ale jinak je to elegance na pohled. Kožíšek má jako hedvábí, perfektní manikúru, ouška čisťounký a růžovoučký, prostě krasavice. Pěkně se rozpovídala, nahlas zdraví, odpovídá na otázky, umí si říct o pohlazení i jídlo, je hodně šikovná a chytrá jako kočka:-) Všechno chce dělat se mnou, to je velká radost, protože se nijak neplete, ale pozorně sleduje a pomáhá. Takže spolu vaříme, uklízíme, pereme, vyndaváme a zaklízíme nákupy, myjeme nádobí, atd. Nejraději má ovšem stlaní postelí, to pacičkou zastrkává prostěradla a nadšeně vrní. Pokojská jako vyšitá:-) Občas si děláme holčičí večer, to se rozloží jako sfinga na sedačce, vrní, mhouří očíčka, natahuje pacinky, já jí čtu nebo vyprávím, pomlouváme mužskou sekci domácnosti, pročesávám jí u toho kožíšek, masíruju zádíčka a blaženost je přímo cítit ve vzduchu. Večer si ráda zaleze do kuchyně k oknu, rozvalí se na kanapíčku, přemýšlí, čeká na můry a mouchy, vydrží tam až do noci. Jinak vzorně odpočívá v pelíšku na stole a vždycky v tom svém, s růžovou dekou:-) Odmala mne chodí vyprovázet, když jdu ráno do práce, zamáváme si, ona kvikne na pozdrav a je to poslední, co před zavřením dveří vidím. Večer je taky první, kdo mě vítá, většinou čeká za dveřma jako Hubíček, hned vyběhne ven okouknout chodbu, ale není takový dobrodruh jako on, tak se hned vrací domů. Pak hlasitě pozdraví, nastaví hlavičku k pohlazení, prozkoumá tašky a pádí do kuchyně v očekávání dobrých věcí do mističky:-) Když náhodou „zapomenu“, tak umí čumáčkem odklopit víko z nádoby, kde pro ně máme kapsičky a dobroty, a dát tak najevo, o co tady kráčí:-) Dlabe dobře a ráda, miluje zeleninu, za rajče by prodala kožich. Jak je s námi od mala, tak je vůči nám hodně důvěřivá, absolutně se nebojí, nechá se prohlédnout, neustále nastavuje pandírko, jakmile jsme v klidu, tak přijde a žuchne sebou k mým nohám, no prostě Pupinda. Stejně jako s Hubíčkem a Prcínkem s ní samozřejmě všechno konzultujeme, takže nejsou žádné problémy, všechno funguje, kam se na nás hrabe OSN. Taky je z ní pěkný mazel, je zvyklá mi usínat na nohou, ale v noci ji většinou najdu někde u mě přitulenou a vrnící. Umí se sama zamotat do deky a udělat si dokonalé hnízdečko, strašně se jí líbí, když ji obdivujeme a chválíme, taky má ráda, když se smějeme, to se hned přidává a pokvikává, válí se na zádech a mrká na nás. S Prcínkem tráví teplé dny na terásce na parapetu, pozorují ptáky a zeleň okolo, jsou jako na věži. Prcínek je po Hubíčkovi ten nejlepší kapitán domácnosti, s Pupindou pořádají výpravy po bytě, chodí skoro všude spolu a svolávají se, je to podobné jako s Hubíčkem, jen se prohodily role a Prcínek je teď „ten velkej“. Pupinda ho poslouchá, má z něj docela respekt, jen ho občas škádlí a Prcíno se rozčiluje. Večer si často zalezou do jednoho pelíšku a tulí se, olizují a povídají, přece jen je to holka a Prcínek má tak vlastní slečnu. Pupinda je ještě hravá, takže když s ní blbneme, Prcínek ji rád pozoruje, má tak o zábavu postaráno. Sám miluje laserovou myšku a hru se stíny. Oba si o hraní umí říct, prostě bafnou laserovou myšku a přišupajdí:-) Ráno většinou blbnou ti dva nejvíc spolu, honí se, skáčou až do stropu, Prcínek u toho ječí, schovává se na záchodě, tam to miluje od malinka, pak najednou rozrazí dveře a kvičí „baf“, my se všichni jako lekneme, on je spokojenej, poskakuje radostí a vyhazuje zadní nohy. Někdy mám dojem, že máme doma kromě kočičáků taky oslíky, želvičky, pejsky, opice, atd. Jinak je strašnej mazel, nejraději by mi pořád seděl omotanej kolem krku, zatínal drápky a nechával se pusinkovat. Ducáme skoro pořád, někdy má takovou sílu, že mě skoro tím ducnutím povalí, brýle samozřejmě lítají sem tam. Když je víc času, tak se rozvalí vedle mě na záda, nakrucuje se, předvádí břišáky, naklání hlavičku na všechny strany a nábožně na mě vyvaluje kukadla. Prostě miláček chlupatej. Večer se u mě většinou schoulí, narve mi hlavičku do dlaně, já se zavrtám hlavou do jeho boku a tak odpočíváme a meditujeme. To jejich teplíčko, vůně kožíšku, vrnění, to je ráj. Byli jsme zase na týden v Jeseníku, odkládali jsme to kvůli těm všem možným zákazům, takže poprvé letos jsme jeli až v květnu. Zastihla nás tam jako každý květen sněhová nadílka uprostřed slunečného dne, něco jsme udělali, pomáhají nám rodiče Michala, je jim skoro 80, ale jsou aktivní a tchán je kutil, takže se společně rozplýváme v každém hobbymarketu:-) Kluci byli doma, kamarádka je chodí vždycky denně kontrolovat, vyčistit pelíšky a nakrmit, už ji znají a Pupinda na ni dělá ramena, vybírá si, který granule a kapsičku by měla dostat, potvůrka jedna:-) Když jsem se vrátila, bylo velký vítání, kvíkali jsme všichni, dostali dvojitou porci masíčka, dvojitou porci mazleníčka a ještě jsem jim přečetla o několik pohádek víc:-) Prcínek to jako vždycky dobře odvelel, doma bylo vygruntováno, jsou v tomhle vzorňáci. Pupinda mi pak večer přišla do pokoje s bojovým pokřikem ukázat svůj úlovek – můru. Chytla ji nějak pod tlapku a donesla mi ji ukázat, pokvikávala spokojeností a když jsem ji pochválila, tak ji zblajzla. Pak zase kvikla, nahodila výraz bohyně a odkráčela se vztyčeným ocáskem lovit další. Tohle Prcínka moc nebaví, lovil jako hodně mladej kocour, ale co je dospělej, tak se raději kouká na televizi a dlabe z misky:-) On je to přece jenom takový „markýz“. Doufám, že jste v Kocourkově vše zvládli v pohodě, viděla jsem, že dost kočičáků našlo teď domov, to je skvělý! Podařilo se mi zase něco vydělat, tak posílám příspěvek, určitě se bude na něco hodit:-) Moc všechny zdravíme, máváme a zase napíšeme:-) Pár fotek pro zasmání jako vždy:-) Papapapa I. a spol.

5. 2. 2020 jsme dostali další e-mail a foto z nového domova – text e-mailu je k dispozici na Michaelově profilu, fotky jsou součástí Pupinčina fotoalba.

6. 8. 2019 jsme dostali další e-mail z nového domova.
Ahoj Laďko, dlouho jsem nepsala, nějak nestíháme:-) Kluci jsou naštěstí v pořádku, vypadají spokojeně, Pupinda se už trochu uklidnila a nedává Prcínkovi tolik zabrat, ale stejně je pod pantoflem:-) Jsou hodní, mazliví, Prcínek je skoro pořád nějak pověšenej na mojí osobě a Pupinda vždycky někde poblíž, takže skoro nic neudělám, jen hladím, povídám, drbu a koukám. Ono vážně stačí se na ně jen dívat a člověk žasne, jak jsou krásní a jak moc dokážou dát najevo lásku. V létě jezdíme jednou za měsíc do Jeseníku, hlídá kamarádka, chodí každý den, kluci už jsou na ni zvyklí a naši nepřítomnost snáší oba dobře. Ale když přijedeme, to jsou orgie. Prcínek chce chovat do alelujá, aby si to vynahradil. Pupinka dělá salta, aby ukázala, jakou má radost a při tom kváká. Prostě kočičí cirkus na kolečkách:-) Dnes ráno mi Pupinda poprvé vlezla sama na klín, dala mi hlavičku do dlaně (to dělal jen Hubísek a co není s námi, tak to začal dělat Prcínek) a předváděla takové mazlící tanečky, že jsem z ní byla na větvi. Je to osobnost každým coulem, sice si ráda přisedne nebo přilehne, nastavuje hlavičku, ale takový mazlící tornádo jako Prcínek nebyla. Jen je vždycky ráda u mě, mžourá na mě, předvádí protahování a nahlas vrní. Hrajeme spolu takovou hru, je na svém oblíbeném místě na krabicích, jdu kolem, ona mě zastaví packou, já ji za packu vezmu a dělám různý srandovní zvuky, to se jí hrozně líbí. A oba mají rádi, když se chechtám jejich výmyslům, to předvádějí úžasný blbosti, jen aby mě rozesmáli. Jsou to zlatíčka. Na jaře byl Prcínek na prohlídce a očkování, je zdravej, akorát by měl zhubnout, ale paní doktorka moudře pravila, že je to velkej kocour, tak je holt mohutnější:-) Granulky jim odměřuju (každý hrst na den, to v klidu během 24 hodin spořádají) a večer mají misku masa. O víkendu přilepšíme kouskem tvarohu nebo jogurtem, máslíčkem, droždím, vajíčkem. Pupinda navíc miluje ovoce a zeleninu. Přitom oba vypadají tak blahobytně:-) Hlavně se mají rádi, olizují se navzájem, hrajou si spolu i pěkně lumpačí, občas si každý jde po svém a tráví čas v jiné místnosti. Prcínek Pupindu pozoruje při lovu mušek a můr, teď v létě má Pupinda sezónu. Užívají terásku za oknem, leží na ní každé ráno a pozorují cvrkot kolem, ptáky, lidi, nebo jen tak podřimují a někdy tam v noci i přespí. Večer se honí za laserovou myší, na to je specialista Michal, prožene je po celém bytě, až všichni tři odpadnou:-) Jinak jsou naprosto vzorná jednotka, úžasně komunikují, je s nima legrace a jsou zlatíčka největší, to je jasný. Hlavně, aby jim vydrželo zdraví a byli spokojení, to je nejdůležitější. Večer pošlu fotky pro zasmání. Zdravíme, máváme:-) I. a spol.

6. 2. 2019 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Ahoj do Kocourkova, moc zdravíme a hlásíme, že kluci jsou v pořádku:-) Úspěšně jsme přežili Vánoce, kluci byli nadšení, že nikam nechodím a dřepím s nima doma, koukali se mnou na pohádky, vařili, tahali vánoční papíry, uklízeli, četli, prostě parádní synchronizace po všech stránkách. U nás je to vždy v klidu, takže stromeček okoukli, ale nijak neměli touhu ho likvidovat, taky je to pod jejich úroveň, máme pidi a umělý stromek. Víc je zaujaly větve ve váze, ale k tomu vždycky jenom čuchají, žádné porážení a nepořádek, jsou to v tomhle směru vzorňáci. Dostali samozřejmě svoje větvičky, jednak jehličnaté vánoční, ale taky koupené větvičky obalené šantou, takže měli svoje na hraní a kousání:-) Hromadně jsme se cpali a cpali, dostali kromě pravidelného přísunu ještě rybičku, zeleninu, Prcínek vyžebral kousek vánočky (tu miluje skoro jako já), samozřejmě bez rozinek, Pupinda ujíždí na rajčatech, prostě to byl ráj. Dostali od Kočíška laserovou myšku a dentální granulky s různýma příchutěma, na těch ujíždím i já, takže když si dáváme, dlabu s nima, hlavně ty se sýrem:-) Granulky loví, to je baví, no a laser honí jako šílenci, neřekla bych, že je to bude tak bavit. Takže máme párkrát týdně o zábavu postaráno a sousedi pod námi taky, kluci u toho dost dupou. Silvestr zvládli taky v pohodě, Prcínek je na petardy zvyklý, už za Hubíka jsem jim první Vánoce vysvětlila, o co jde a že se nemusí bát, od té doby se bouchání moc nevšímali, na a Pupinda se opičí po Prcínkovi, tak je taky v klidu. Jen se na mě vždycky podívá, aby se ujistila, že o nic nejde, a jde si po svých. Prcíno půlnoc a největší rány většinou prospí, je to zlatíčko:-) No a v lednu jsme nasadili dietku, mají teď granule Yoggies pro kočky a večer pořádnou porci masa, k tomu střídáme jogurt, tvaroh, droždí, sýr jako chuťovku, zeleninu, Pupinda dlabe i jablka. Kapsičky dostávají jen o víkendu, pěkně napůl k snídani, aby se nepřecpávali. Prcínkovi to prospělo, zeštíhlel, je lehčí, líp skáče a troufá si na „pozorovatelnu“ na škrabadle, kam leze jen Pupinda. Jak je lehčí, tak mu to nedělá problém. Taky jsou oba živější, víc blbnou, lítají, skáčou, neuvěřitelně se honí a dávají si do čumáku, občas ale bláznivě lítá každý sám, dokonce i Prcínek si dává sólo po celém bytě jako kotě. Zeštíhlely jim boky a zmenšil se jim tukový polštářek na bříšku, ale hubení nikdy úplně asi nebudou:-) V březnu jdeme s Prcínkem na očkování a prohlídku k panu doktorovi, tak snad bude v pořádku. Je to pro něj vždycky stres, ale když nebude mít žádné problémy, tak by ho to čekalo zase až za 3 roky, to je přece jen úleva. Oba dobře dlabou i pijou, vzorně plní záchůdky, hrají si a vypadají spokojeně, tak snad jim zdraví vydrží. Z Prcínka je úžasný mazel, on byl vždycky, ale co dospěl a přišel o Hubíka, tak mě pořád objímá, pusinkuje, ducá ze všech stran, pokládá mi hlavičku na tvář i na rameno, oddaně na mě kouká, pořád chce být u mě a když si na mě může sednout a zabrat si mě, tak je nejspokojenější. Já taky:-) Denně češeme, trochu masírujeme, povídáme si, zpíváme, vyprávíme. Stejně jako Hubík mi dává čumáček do dlaně, zavrtá se a je blaženej. Večer mi dělá polštář, lehne si na opěradlo a čeká, až si o něj opřu hlavu, pak přede a klimbá celý večer. To dělal už jako mladík, zůstalo mu to, jsme už za ty roky sehraní. Byly to jeho 5. Vánoce u nás, v květnu budou mít s Pupindou oba narozeniny, Prcínek 5 let a Pupík 2 roky, utíká to. Pupička je lupínek, zvědavá, absolutně nebojácná, Prcínka má na háku, nás trochu taky, ale jen naoko. Prcínkovi dává zabrat, ale on je z ní nadšenej, pořád ji pozoruje, vyzývá ji ke hře i k blbnutí, svolávají se na výpravy, občas se rvou jako koně a za chvíli se olizují navzájem a spí u sebe. Většinou se Pupinda hrne k Prcínkovi, je přece jenom mladší a živější, tak ho provokuje. Krásně povídá, je s ní hrozná legrace, vítá nás s Prcínkem a chodí se mnou i při odchodu ke dveřím. Sem tam jdou s Prcínkem pod dohledem na chodbu, ale většinou se hned otočí a jdou domů, ani jeden není takový dobrodruh jako Hubík, který rád po domě coural a provokoval zdejší pejsky. Jinak je Pupinda skoro ve všem podobná Hubíkovi, sedává na komodě v chodbě a bafá na mě, když jdu okolo, při vaření mi leze na linku a kontroluje, co se děje, ječí na mě a popohání mě, když jim dělám jídlo, když se jde spát, tak se mi stočí u nohou, prostě celý Hubík. Nejčastěji ovšem leží na pozorovatelně na škrabadle (tedy na horní krabici), má tam přehled o všech pohybech v domácnosti, často jdeme kolem a hladíme ji, může plivat na kolemjdoucího Prcínka a házet po něm hračky, prostě je to baba jako víno:-) Ráda se mazlí, k ruce se hlavičkou úplně přicucne, skoro pořád vrní, stačí na ni promluvit, mhouří kukadla, odpovídá na otázky tím svým „kvakva“, každou chvíli sebou žuchne a nastaví pandírko, protáhne nožičky, nechá se drbat a hladit. Taky češeme a masírujeme, to si užívá. Na klín zatím moc neleze, ale ráda si lehne vedle mě a nechá se hladit, čekává na mě v posteli a miluje schovávání pod peřinou, prostěradlem nebo přehozem. Na jedné fotce z kuchyně je to vidět, zalezla si pod přehoz a trávila tak celý večer, něco si tam brebentila. Prcínek na ni vyjeveně koukal, já dělala, že ji hledám, volala jsem a „kopeček“ pod přehozem se ani nehnul. Pak jsem se jako ptala Prcínka, jestli neviděl Pupindu, a „kopeček“ zase nic. Tak jsem se sedla vedle a zblízka říkám „kopečku“, Pupíčku, nejsi tam? A z „kopečku“ se ozvalo zastřeny „kvakva“, tak bylo jasno:-) Jen kdyby ji člověk přehlídnul a sedl si na ni, tak mohla být z Pupindy palačinka:-) Ale jak na Prcínkovi, tak na Pupindě je vidět, jakou mají radost, když nás něčím takhle dostanou nebo rozesmějou, to jim úplně jiskří očíčka a smějí se. V tomhle směru byl úžasný Hubík, ten se doslova řehnil a očíčko mu hrálo jako čertíkovi:-) Taky objevili po letech novou skrýš – takovou tu proutěnou kukaň. Měli jsme ji v pokoji skoro od začátku, co kluci přišli, ale nikdy o ni moc nestáli, až jsem ji v rámci vánočního úklidu chtěla dát do sklepa. Ale postavila jsem ji víc do rohu a najednou se tam Prcínek přestěhoval i s peřinama, chodí tam denně vyspávat a Pupinda ho tam někdy chodí otravovat. Tak má Prcínek trucovnu a Pupinda má zbytek bytu pro sebe. No a taky chtěli jsme jim udělat radost, tak jsme jim dali pytlík s kozlíkem. Prcínek se v něm válel, Pupinda sežrala jeden pytlík, pak druhej a uvelebila se na krabici na škrabadle. Padala jí hlava, tak jsem Michalovi říkala, že ji „zdrogoval“. Michal se o ni bál a pořád se jí ptal, Pupíčku, je ti dobře? Pupinda nic, jen se na něj podívala trochu opile a hodně hlubokým vychlastaným hlasem prohlásila „kvááááá“, až jsme se málem počůrali smíchy. Naštěstí za chvíli už byla zase normální, od té doby ji hlídáme, aby nebrala pytlík Prcínkovi a nepřeháněla to:-) Prostě je s nima sranda, jsou hodní, čistotní, upovídaní, jsou to zlatíčka. Posílám opět pár fotek pro zasmání, na jedné předvádíme nacvičené každodenní zalehnutí kočkama:-) Doufám, že v Kocourkově jste v pořádku, moc zdravíme a máváme:-) I. a spol.

7. 11. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova. Text e-mailu je k dispozici na Michaelově profilu, fotografie jsou součástí Pupiččina fotoalba.

12. 8. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Ahoj do Kocourkova, moc zdravíme a hlásíme, že kluci jsou v pořádku a jsou to zlatíčka:-) Zvládají dobře i ta současná vedra, víc se sice válí, ale jinak dlabou, pijí i plní záchůdky jako jindy. Jsou naprosto vzorní, mazliví, vítají mě pokaždé jako delegaci z Marsu, kecají jeden přes druhého, nastavují kožíšky, večer mě zalehnou a chtějí jen mazlit a drbat. Byli jsme s přestávkami 3 týdny v Jeseníku makat na domečku, kluci to zvládli jako vždycky úplně v pohodě, kamarádka za nimi chodila každý den, takže měli péči jako v lázních. Já jim to vždycky pár dní předem vysvětlím, Prcínek dostane velení, odkýve mi to, Pupička je druhý kapitán, navzájem na sebe dávají pozor a pak si to vynahradíme:-) Prcínek mi po návratu hlásil, jak se tady měli, byl pochválenej a nosil se tím pádem po bytě jako generál. Pupička si z něj dělá srandu, ale když o něco jde, tak je rozumná a hodná, taky dostala velkou pochvalu a zbytek víkendu jsme všichni tři strávili mazlením a hraním. Jsou oba báječní, sehraní, viditelně jeden druhému svědčí. Hodně se spolu vyblbnou, mají se rádi a jsou úžasná dvojka. Pupička už neroste, je proti Prcínkovi malá, takže když spolu blbnou nebo courají po bytě, vypadají srandovně. Pupinda občas Prcínka pěkně zlobí, ale on si ji taky umí podat, ví, že je proti ní kus kocoura a někdy si dávají pěkně do kožichu. Ale pak se olizují, hlavně Pupička Prcínka, ten drží jako král zvířat a pak to Pupindě oplácí. Zlatíčka:-) Oba skvěle komunikují, Prcínek je ukecanej od dětství, všemu rozumí a krásně spolupracuje, je vidět, že měl v Hubíkovi skvělýho učitele. Hubík byl neuvěřitelnej, Prcínek si za něj mohl dovolit být pořád velký kotě a plašánek, ale už tehdy jsem ho podezírala, že je ve skutečnosti už dávno dospělej a chytrej kluk a že to jen hraje. Když Hubí odešel, tak Prcínek převzal velení domácnosti a bylo vidět, jak moc klamal tělem. Je z něj rozumnej, miloučkej kocour, obrovskej mazel a pro nás i Pupindu prostě Kapitán. Když ho nikdo nevidí, tak blbne jako kotě, ale to dělal Hubík taky, to k nim patří. Večer s mne zabere pro sebe, dává mi všemožnými úžasnými způsoby najevo přízeň, něžňoučkej, heboučkej mazlík. Pupinda je ďáblík, ale i ona už je dospělá a klidnější, báječně se s ní povídá i odpočívá. Ráda u všeho asistuje, v mnoha ohledech tak připomíná Hubíčka, až je to nápadný:-) Vítá mě dřív než Prcínek a ráno mne chodí i vyprovodit ke dveřím. Její „kvakva“ jsme se s Michalem naučili dokonale napodobovat, takže se s ní často bavíme v tomhle jejím jazyce:-) Na klín se úplně necpe, ale když se někde usadím, tak ji mám hned u sebe, rozplácne se a nastaví pandírko, mrká na mě, povídá, nastavuje hlavičku, vrní jako motůrek a je na ní vidět, že je spokojená. Večer spolu lovíme mušky a můry, je velký lovec a když jí to nejde, tak pomáhám, už jsme se sehrály. Koukáme spolu taky z okna a na televizi, s Prcínkem se válí na terásce a pozoruje okolí, ráda sleduje dění z krabicového škrabadla, to je její trůn, ví, že ji při každé cestě kolem pohladíme nebo podrbeme, tak toho hojně využívá. S Prcínkem se v krabicích různě schovávají a packama se „okýnkama“ provokují a fackují. Teď se rozvaluje v pelíšku na stole, Prcínek leží za sedačkou, mají odpolední siestu. Oba jsou moc hodní a stejně jako u Hubíka i u nich mě pořád překvapuje, jak se s nima dá báječně všechno domluvit a jak spolupracují. Koukala jsem, jak úžasně vyrostli prckové Sabinky, jsou to nádherná stvoření, určitě najdou parádní domovy a kéž by se jim povedlo jít nějak společně, to je ideál pro ně i pro „páníčky“, jde to pak všechno jak po másle:-) Posíláme pár fotek pro zasmání a moc zdravíme a máváme :-) I. a spol.

10. 6. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova. Text e-mailu je k dispozici na Michaelově profilu, fotografie jsou součástí Pupiččina fotoalba.

25. 4. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova. Text e-mailu je k dispozici na Michaelově profilu, fotografie jsou součástí Pupiččina fotoalba.

18. 3. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Ahoj do Kocourkova, moc zdravíme a hlásíme, že kluci jsou v pořádku. Omlouvám se, že jsme dlouho nepsali, ale nejdřív mne skolila chřipka a pak byla nemocná Pupička a čekali jsme na výsledek. Naštěstí je v pořádku, ale bylo to napínavý. Začala být trochu unavenější, lehala si na topení a měla divný očíčka, vypadalo to na zánět spojivek. Tak jsme dali Ophthalmo Septonex, ale nezabíralo to. Vzala jsem ji na vet a paní doktorka Boudová měla obavu, že to nebude zánět spojivek, ale že by to mohla být FIP. No, šla jsem do kolen. Vzala jí stěry, krev, měla teplotu, čekali jsme na testy, ty neodpovídaly, tak jsme vyfasovali atb s tím, že týden budeme brát a měřit 2 x denně teplotu a pak kontrola a v nejhorším další testy a zaslat do Německa. Pupička byla hodná, trpělivá, všechno si to nechala líbit a ani nepípla. Vzala jsem tam rovnou i Prcínka na očkování, ten celou cestu kvičel, Pupička ho uklidňovala, on jí za to poblinknul, prostě mužskej:-) Pupička na atb reagovala úžasně, hned druhý den ožila, lítala jako blázen, zlobila Prcínka, teplotu neměla, očíčka se začala postupně lepšit. My samozřejmě hledali všechny možný zprávy o FIP, a když jsme viděli, že má celou dobu nezměněnou chuť k jídlu, je aktivní, navíc bez teploty a atb jí hned zabraly, tak jsme doufali, že to FIP nebude. Ale byl to těžký týden, Pupička je absolutně boží kočička, spokojená, šťastná, chytrá, a představa, že ji ta nemoc vezme život tak brzy, nás děsila. Navíc co Prcínek? Přišel by během půl roku o dalšího parťáka, na Pupičku je zvyklý, bez ní ani ránu, miluje ji, to by ho asi už porazilo. Snažila jsem se být rozumná, kdyby to jinak nešlo, udělali bychom všechno pro to, aby se netrápila, a kdyby nebyla šance, připravovala jsem se na to, že ji tam povezu bez zpáteční cesty. Děs. Prosila jsem Hubíčka, aby nám pomohl, když je teď na tom správném místě a má jistě konexe. A cynicky uvažovala, jakou urničku k té červené Hubíčkově vybrat, až to přijde. Obrečeli jsme to doma oba, byl to takový prcek, když k nám přišla, jak to zvládnout, aby se netrápila ani ona, ani Prcínek, ach jo. Na kontrolu jsem jela s obavou, ale podle toho, jak Pupička prospívala taky s nadějí, že to byl opravdu jen zánět spojivek, i když pořádný. Paní doktorka Pupičku prohlížela a měla radost, pan doktor byl také v ordinaci, tak mu paní doktorka vše vylíčila, on jí očíčka pořádně prohlédl a FIP jsme víceméně vyloučili. Dala nám další atb na týden, měříme dál teplotu, k atb ještě bere na základě doporučení pana doktora Ascorutin a očíčka už má úplně zahojená. Na kontrolu jdeme 22. 3., další testy jsme už ani nedělali. Ještě paní doktorku napadlo, že by to mohla být reakce na odčervení, pár dní před tím, než se takhle roznemohla, jsme jí dávali prášek. Takže jsme to doma oslavili, oba je teď sledujeme, měříme, Hubíčkovi jsme děkovali, že pomohl:-) Snad už to bude v pořádku. Udělali jsme jim nové škrabadlo, bude vidět na fotkách, oba si tam nejen brousí drápky, ale taky se různě schovávají a mají to jako prolejzačku. Pupíček navíc leze ráda na kuchyň, tak jsme jí tam dali deku a Pupíček někdy i s Prcínkem nahoře bivakují a pozorují události v bytě. Obzvlášť se jim to hodí, když uklízím a luxuju:-) Jinak jsou oba zlatíčka, vítají, povídají, baští, objímají se i perou, kecají spolu, spí nejraději každý ve svém pelíšku na stole, kde mají výhled a jsou v centru dění. Prcínek si teď zamiloval česání, nastavuje se každý večer, vyčešu mu pokaždé pěknou hromadu, má mnohem delší srst než Pupička, tak aspoň nemá problém s bezoárkama. Ráno mě samozřejmě oba zalehnou, Prcínek od hlavy do pasu, Pupička nohy, oba tak vydrží hodinu i dvě, jen já mám co dělat. Navíc vypadám jako kočičí mohyla:-) Pupička k nám chodí ráno jako dítě, natáhne se s vrněním mezi nás, nastaví pandírko a dožaduje se hlazení a drbáníčka. Občas mi nocuje na polštáři za hlavou jako to dělával Hubíček, ostatně plno věcí dělá přesně jako on – lítá za šustivým papírkem, kontroluje mi vaření a přípravu jídla na lince, čeká na mne na komodě v chodbě, leze mi pod deku a pochoduje po mně od nohou k hlavě jako Hubík, atd., atd. Jenom je to menší tělíčko, veselejší obličejíček a očíčka jako jantar:-) Prcínej je teď dospělej kocour, ale je čím dál mazlivější, stejně jako Hubík si mi schovává čumáček do dlaně nebo ohybu ruky, hladí mě pacinkou, dívá se na mě zamilovaně a tisíckrát denně do mě ducne hlavičkou. S Pupičkou jsou vzorní, vše se s nimi dá domluvit, jsou hodní, čistotní, upovídaní, prostě báječná zlatíčka. Vypadají navíc spokojeně, po bytě pochodují se vztyčenými ocásky, za námi chodí jako pejsci, přiběhnou na zavolání, hrají si jako koťata spolu i s námi. Milují mašličky a balónky, občas hrajeme fotbal po celém bytě. Prcínek se tedy tváří, jako že už z toho vyrostl, ale občas mu rupne v hlavičce a pobíhá s válečným pokřikem po bytě, skáče do výšky a juchá i bez Pupičky, ta ho jen pozoruje a culí se. Sama ho jinak pěkně provokuje, občas mu leze i do pelíšku a užívají si něžností, volají na sebe a svolávají se, je s nima sranda. Já jim povídám a čtu pohádky, to mají oba rádi, stejně jako Hubíček. Ten se v červené urničce všeho účastní a je tu tak pěkně s námi, i když nám samozřejmě chybí každý den. Ale to on ví:-) Posíláme zase pár fotek pro zasmání, moc zdravíme a máváme! I. a spol.

7. 2. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Ahoj do Kocourkova, moc zdravíme, hlásíme, že jsou kluci v pořádku a že se máme dobře:-) Pupíček roste jako z vody, je s ní sranda, umí to s Prcínkem i s námi, jsme z ní všichni vedle. Po kastraci se zotavila skoro bleskově, už večer proháněla Prcínka jako kdyby se nic nedělo, a druhý den byla ještě živější než před zákrokem. Jizva se jí krásně zahojila, teď už není skoro nic vidět a pomalu jí to zarůstá. Stehy vypadly samy, byla vzorná a kromě občasné kontroly a opatrného mytí si to nijak nekousala ani nelízala, prostě kabrňák. Hlavně jsem ráda, že jí to nijak víc nebolelo a dlouhodobě neomezilo, operace bokem je zjevně mnohem šetrnější. Ani na nás nezanevřela, v tomhle směru je to šikulka, za panem doktorem jezdí bez problémů, nevyvádí, nechá se hladit, kouká z okna, u pana doktora je taky vzorná, ani nekvíkne. Prcínek ji pořád sleduje, honí se spolu jako blázni, navzájem se vyzývají ke hře a honění, pokvikávají na sebe, teda Pupička spíš legračně kváká, občas se hrůzostrašně perou, sem tam si i nafackujou. Pupička je živější, takže občas Prcínka otravuje a provokuje, ale ten na ni buď něco kvíkne nebo zamručí, v nejhorším vyklidí pole (trochu u toho nadává) a jde se uložit jinam. Ale jinak jsou to parťáci, koukají spolu z okna, spí spolu, pusinkujou se a olizují, brouzdají po bytě, jedí z jedné misky a pak spořádají další chod společně z misky toho druhého, no, je to dvojka. Oba chodí vítat, Pupička zásadně šplhá do výše očí, aby se mohla nechat příjemně hladit, nastavuje hlavičku a culí se, jakmile jí řekneme jménem, tak začne vrnět a žuchne sebou, nastaví bříško a je to jasný, drbeme, hladíme, rozplýváme se. Prcínek to dělá taky, jen při tom jeho žuchnutí nám poskočí v bytě nábytek:-) Ale teď trochu zhubnul, Pupička ho pěkně prohání:-) Navíc je Pupíček celý Hubík, vyskakuje na linku a kontroluje, co bude k jídlu. Vyhřívá se na radiátoru úplně stejně jako Hubíček, po bytě si to mašíruje taky stejným krokem, a jak roste, je mu podobná, až to zaráží. Navíc teď korzují s Prcínkem a zase mám před sebou dvě nakrucující se prdelky, když mne přivítají a jdeme do kuchyně. V poslední době si zvykla se vedle mne natáhnout na sedačku, nechává se drbat a hladit, rozplácne se u toho do chlupaté placičky a vrní jako traktůrek. Prcínek mi ve stejné chvíli dává hlavičku na rameno, takže mám o zábavu postaráno, užíváme si to co nejvíc a nejčastěji. Michal si s oběma rád hraje, takže Pupička už pomalu umí hrát fotbal, běhá za balónkem, miluje vetvičku od hroznového vína (to má zase od Prcínka, ten to jako malej taky miloval), dokáže si s ní vyhrát hodinu. Občas si s Prcínkem zalezou každý na jednu stranu dveří, větvičku zastrčí pod dveře a začnou se o ni přetahovat tou škvírou pode dveřmi. Pořídila jsem jim plyšovou myšku na natahování, pouštíme jim ji v chodbě, Pupička ji „loví“ a Prcínek to komentuje. Od té doby, co je doma po Hubíkovi kapitán, tak z něj není už žádný plašánek, chová se důstojně, mazlí se jako zkušený „amant“ a dlouho a hluboce se mi dívá do očí. Prostě dospěl. Zmohutněl a sluší mu to, všemu rozumí, úžasně reaguje. Je to prostě už chlap:-) Oba báječně dlabou, Pupička vrní hned, jak začnu mýt jejich mističky, to ví, že bude nějaká dobrota, hned po jídle zalezou oba do pelíšků a celý den o nich pomalu nevíme. Ráno mě oba zalehnou, obzvlášt o víkendu, kdy vědí, že máme na sebe víc času. Prcínka pořád moc chválím, protože úžasně zvládl jak odchod Hubíčka, tak tu přechodnou samotu, a pak přijal bez problémů i Pupičku, bez agrese, to spíš Pupička zkoušela jeho trpělivost. A oba jsou hodní, žádná žárlivost, naschvály, zlatíčka jsou to oba. Pupička navíc začíná kecat, někdy žvaní půl dne a je to hrozně srandovní, má vysoký hlásek, a když ji napodobuju, tak mi zajímavě odpovídá. Občas mě i seřve jako Hubík, když přijdu později, než jsou zvyklí. A stejně jako on na mě čeká na komodě v předsíni. Asi si to domluvili:-) Hubíčka jsem nechala minulý týdem v klidu spálit ve zvířecím krematoriu u nás ve Strašnicích, máme ho teď doma v červené kulaté „urničce“. A jsme zase kompletní! Bylo to smutný a těžký, nést ho tam, vypadal pořád jako spící, ale cítíme ho už v jiné podobě, je pořád s námi, povídám o něm Pupičce i Prcínkovi, a teď s tou urničkou máme dojem, že tu prostě je a všeho se účastní a s tím svým šibalským úsměvem nás sleduje při hře i odpočinku. Pupička nám hodně pomohla, tím, jak je mu podobná, ale hlavně tím, jak je úžasná. Takže děkujeme do Kocourkova:-) Posílám opět pár fotek, včetně jizvičky Pupičky a Hubíčka v červeném:-) Moc zdravíme, máváme a pac a pusu všem, I. a spol.

14. 1. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Ahoj do Kocourkova, hlásíme, že Pupíček je už po kastraci a jsou s Prcínkem oba v pořádku:-) Byli jsme objednaní až na příští týden, ale protože operuje jen pan doktor, tak jsme termín museli posunout, a tím pádem jsme to vzali šmahem. Pupíček byla vzorná, nevadilo jí ani to, že od půlnoci neměla jídlo, do tašky vlezla skoro sama, po cestě koukala jako vždycky z okna tramvaje a byla moc hodná. U pana doktora byla pochválená za kožíšek a kondici, po zvážení se nechala prohlídnout, píchnout injekci a zase se uvelebila v tašce. S těžkým srdcem jsem ji tam panu doktorovi nechala a za 3 hodiny jsem si ji vyzvedla. Měla na vaječníku ještě malou cystu, tak má trochu větší jizvičku, ale jak to má na boku, nevypadá to tak brutálně. Zpátky jsme jeli taxíkem, aby byla co nejdříve doma, chtěla jsem ji uložit v pokoji, aby měla klid, ale zalezla si do svojí schovávačky pod kuchyní, asi za hodinku se přišla najíst, napít, na záchůdek, bafla na Prcínka, který na ni kvůli vůni veteriny syčel, uložila se a hají. Večer už se proháněla po bytě a usnula nakonec v mém svetru u mě na posteli. Ráno už mi okusovala palec, s Prcínkem se kočkovali a honili, jako kdyby se nic nedělo. Odpoledne s Prcínkem prospali, Prcínek u kamen a Pupíček v pelíšku, nadlábli se, oba do mě každou chvíli ducají a jsou rádi, že jsou doma a spolu. Není nad domácí klídek:-) Hodně jsem se toho bála, že jí nechávám udělat bolest, ale vypadá dobře a ani trochu naštvaně, je to zlatíčko. Stehy má vstřebávací, tak uvidíme, snad bude všechno ok. Jinak je v pořádku, má 3 kg a je úžasná. Prcínek se o ni bál, hledal ji, když pak konečně přijela, tak ji nepoznával, přece jen mu trochu „smrděla“:-) Ale od rána mě pusinkuje radostí, že se mu Pupička vrátila. Taky mu nasadila hned po probuzení pěknou kravatu:-) Teď se tu promenádují, kecají spolu nahlas, Pupička mi vytahuje pytlík čaje z hrnku a Prcíno ji kryje. Je to banda!:-) Oba jsou zlatíčka, mazlí se, vyvádějí svoje lotrovinky, ale nic nerozbíjejí, stačí na ně zavolat a hned se oba ženou, ocásky jako šavličky. Vrní nahlas jako traktůrky, milují česání a drbání, nastavují bříška k pusinkování, prostě miláčkové. A vzorně oba vítají, Pupička už komunikuje nahlas, je to sranda, má vysokej hlásek a úžasně povídá. Člověk by s nimi nejraději byl celé dny a užíval si toho klidu a něhy, kterou nám dávají celým kočičím srdíčkem najevo. Vzpomínáme společně na Hubíčka, jak by řádili ve trojici, Pupičku by určitě oba milovali a rozmazlovali, společně by udělali přinejmenším banku:-) Posílám pár fotek našeho marůdka, zase napíšeme, chtěla jsem teď hlavně informovat o kastraci, zatím pac a pusu všem do Kocourkova:-) I. a spol.

1. 1. 2018 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Zdravíme v novém roce. Kluci přežili Vánoce v klídku, Prcínek už je v tomto směru mazák, ale i Pupička zvládla vánoční dekorace a petardy bez úhony. Včera, když to kolem bouchalo, vykoukla oknem, mrkla na Prcínka a na nás, vysvětlili jsme jí, jak to s tím hlukem je, tak si to promyslela a nakonec v klidu usnula. Ano, jeden se pak Silvestrem nezabýval, jsou prostě úžasní. Zavedli si s Prcínkem svoje rituály, už jsou sehraná dvojka a velí tomu samozřejmě Pupička. Ráno mě oba přijdou vzbudit, Pupíčka mi loví nohy, Prcínek mě zalehne a oba čekají, kdy se zvednu a bude snídaně. Den prospí ve svých pelíšcích. Od té doby, co jim je dávám na stůl, pobývají v nich celé dny i večery. Pupička občas vleze do pelíšku Prcínkovi, ten se tam díky svojí mohutnosti skoro sám nevejde, takže s Pupičkou jsou tam jako sardinky. Ale nechává si to líbit, kdo by Pupičce odolal. Olizují se, Pupička se nastavuje, pak zase snaživě olízuje Prcínkovi ouška, je to sranda, se na ně dívat. V klídku se prospí do večeře a pak začínají řádit, lítají po bytě, poperou se, nafackujou si, koušou se, řvou jako opičky, občas mi Pupička přistane na hlavě, ale hned letí dál. Večer se mi Prcínek usídlí na rameni, Pupička u nohou, vrníme všichni, já je češu, drbu, vyprávíme si, chechtáme se, ducáme do sebe, je to rááááj. A jak se zhasne, tak oba zase obsadí svoje pelíšky a chrní. Nic po nich nechci, nesnažím se je nijak „vychovávat“, oni fungují prostě sami a úžasně se přizpůsobují. Hubíček s Prcínkem byli v tomhle taky báječní, máme je snad za odměnu. Pupička už je pěkně ukecaná, snažím se s ní co nejčastěji povídat a je vidět, že to nese ovoce. S Prcínkem se taky domlouvají, navzájem se vyzývají ke hře a k lumpárnám. Prcínek je proti ní pořád obr, ale pořád ji pozoruje a jakmile ho zavolá, letí za ní jako blázen. Pupička pěkně roste, zakulatil se jí obličejíček, je krásná a roztomilá. Když si hraje, vypadá jako správný Pupík, vykulená, roztomilá, zvědavá. Ale když odpočívá v pelíšku a chce se mazlit, kouká na mě dospělýma, úplně jinýma očima, má je jako jantárky, kolem panenek trochu smaragdové zeleně. A dívá se, jako kdyby věděla mnohem víc než já. Asi to tak i bude. Jsme moc rádi, že jí tu máme, Prcínek nemá čas na smutnění a má kamarádku, navíc i zábavu a je to přece jen trochu jiné, když je Pupíček holka. Je s ní legrace, je bezprostřední, veselá, lumpík, dobroduh, ničeho se nebojí, všechno chce zkusit a všechno si chce i „osahat“. Současně nám hodně věří, nechá se prohlídnout, nastavuje bříško k pusinkování, svěří nám i svoje pacinky, prostě šťastná Pupička. Vrní skoro pořád, stačí na ni promluvit. A taky jsme udělali pokrok – na Silvestra k nám přišli kamarádi, nechali jsme Pupičce i Prcínkovi volné „ruce“, mohli si zalézt do druhého pokoje a mít klid, ale zůstali s námi až do rána. Pupička se důležitě procházela, každou chvíli sebou žuchla na zem, nastavilo pandírko, vrněla a mrkala na nás. Prcínek ležel pod židlí, pozoroval nás, sem tam klimbnul, ale nezdrhal jako většinou. Prostě z nich budou za chvíli kocouři salónní. Samozřejmě vzpomínáme na Hubíčka, vyprávím o něm Pupičce a připadá mi, že tím a i tím, že Pupičku máme, není ten jeho odchod tak definitivní, prostě je tu s námi a je mu dobře. Stejně tak Lazárek. Radost velikou nám udělala zpráva, že jsou Sasanka s Pantoflíčkem společně v novém domově! To je sen, moc jsme jim přáli, aby spolu mohli zůstat a povedlo se, hurá Beru je jako Pupiččiny kamarády, adoptivní rodinu, vždyť pila Sasanky mlíčko, tak jsem moc ráda, že to takhle pohádkově dopadlo. Občas se věci povedou. Posíláme pár fotek pro zasmání a pusinku na čelíčko všem v Kocourkově. I. a spol.

17. 12. 2017 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Zdravíme ze Strašnic a hlásíme, že „kluci“ jsou v pořádku a právě chrní u kamen. Pupička už má za sebou další odčervení, přeočkování a prohlídku u pana doktora. Váží skoro 3 kg, je samý sval, jak se honí a pere s Prcínkem. Jinak je úplně v pořádku a hlavně ty cesty za panem doktorem dobře snáší, po cestě klimbá, ani nemňoukne, v čekárně dokonce usnula. Doma si pak jen na chvíli zaleze do soukromí, olíže se, pak se natáhne do pelíšku a odpočívá. Po očkování žádnou reakci neměla, všechno snáší dobře, je to zlatíčko. Je z ní krásná kočička, chytrá, odvážná, mazlivá. Prcínka pořád provokuje, skáče mu za krk, sem tam na něj hupsne z výšky, snaží se mu nasazovat kravatu, jak to jen jde. Sem tam se k němu přitulí, začne nastavovat hlavičku, Prcínek se nachytá, začne ji olizovat a za chvíli už ho Pupička drží pod krkem a kočkujou se. Ale většinou se pak k sobě stulí a dávájí si všemožně najevo svoji náklonnost. Prcínek je samozřejmě rád, že ji tu má, když už je dlouho klid, tak ji začne ke hře vyzývat sám, pokvikává, nakrucuje se před ní, je to komediant. Většinou jsou někde spolu, jen když si opravdu chtějí odpočinout, tak si každý zaleze do svého - Prcínek na deku pod topení, tam si nahřívá záda a rozvaluje se klidně půl dne. Pupička má svoje oblíbené místo v chlupatém pelíšku na stole, tam se ráda válí a nastavuje bříško k mazlení. Mazlíme se skoro pořád, Prcínek je mazlící fanatik, celý večer hladíme, drbeme, ducáme hlavičkou, lehá si mi pod hlavu, abych se o něj mohla opřít, občas usneme, já s nosem v jeho kožíšku, voní teď před Vánocema jako moučkový cukříček Pupička se ho snaží napodobovat, ale ještě si tolik netroufá, nejvíc se mazlíme, když odpočívá a je ukliděná. Jsou to moje zlatíčka, poslouchají, spolupracují, v noci spí jako nemluvňata. Přes den sice vyvádí jako správní chlupáči, ale je to radost se na ně dívat, i když všechno okolo lítá vzduchem. Taky spolu koukají z oken a když je tepleji, pozorují okolí ještě z terásky. Oba chodí vzorně vítat, Prcínek samozřejmě jako první, ale Pupička ho ráda napodobuje, tak mě vždycky oba přijdou pozdravit a hned hlásí, co za den zase vyvedli. Kromě večerního masíčka dostávají ráno kapsičku, sem tam pribiňáčka, máslíčko, tvaroh nebo sýr. Pupička miluje rajčata, ty mi rve z ruky, ale loudí i vánočku Dlabou oba dobře, Pupička je hladovější, přece jen ještě roste. Taky dobře pijí, nechala jsem jim mističky s vodou různě po bytě a využívají je. Jsou oba úžasně čistotní, prostě zlatíčka. Prcínek měl v prosinci 3. přineseniny, Hubík se jich nedočkal, ale je tu pořád tak nějak s námi, Prcínek má rád, když mu vyprávím, jak jsem si jela pro Hubíka a uviděla i jeho, a jak sem přijeli a začali se zabydlovat, jak se Prcínek jako malej schoval za knížkama a já ho hledala všude možně, no pokaždé se při tom vzpomínání nasmějeme. Hubíček nám všem moc chybí, kdybych na něj myslela víc než myslím, tak bych zase probrečela dny, tak se to snažím zbytečně nerozdírat. Ale byla to láska mého života. Pupička nám svojí bezprostředností všechno vynahrazuje, je to báječný Pupík a ještě uvdíme, co se z ní v dospělosti vyloupne. Zatím bych si s ní bez problémů troufla udělat banku. Do Vánoc se ještě ozveme, teď posílám pár fotek pro zasmání a moc máváme a zdravíme. Papa, I. a spol.

19. 11. 2017 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Ahoj do Kocourkova, moc zdravíme a hlásíme, že Prcínek i Pupíček jsou v pořádku a jsou boží:-) Pupíček roste jako z vody, úžasně baští, k snídani i večeři se žene jako o závod a vrní jako blázen! Po jídle se spokojeně uvelebí v některém z pelíšků a chrní jako správný Pupík. V tu chvíli je taky nejmazlivější, nastavuje bříško a předvádí všechny možný úhly svýho báječnýho tělíčka. Je absolutně v pohodě, všechno zkouší, ničeho se nebojí, důvěřuje nám, takže stačí na ni promluvit a už se válí na zádech a chce se mazlit nebo si hrát. Na jméno krásně reaguje, chodí společně s Prcínkem vítat, kam se hneme, tam se za námi stejně jako Prcínek přestěhuje. Taky už začíná povídat, já na ni mluvím stále, takže odpovídá a srandovně pokvikává. Miluje jakoukoliv hru, s provázkem, peříčky, kouskem plyše v barvě myšího kožíšku, šustivým papírkem, po tom skáče stejně jako Hubík. Vůbec je mu v mnoha směrech výjimečně podobná, úplně stejně mi spí u nohou, občas mě kousne do palce, stejným způsobem reaguje na házení papírku, prostě malý Hubík, spokojená, bez drastických zkušeností, chytrá, zvědavá, s dobrodružnou povahou. Jen je navíc pěkná koketka:-) S Prcínkem jsou srandovní dvojka, navzájem se provokují a jejich kočkování vypadá vzhledem k váhovým rozdílům nebezpečně. Ale Prcínek většinou vyklidí pole a nechává si od Pupíčka všechno líbit:-) V noci spolu usínají, olizují se, ráno vyhlížejí z okna, povídají si, honí se po bytě, hrají si na partyzány, kvičí jako pominutí, provokují se a skáčou po sobě, prostě jsou boží. Prcínek je mazlíček, objímá mě, ducá do mě hlavičkou, nastavuje ouško, abych mu šeptala bláznivý nesmysly, pokládá mi hlavičku na rameno a vyžaduje drbáníčko a mazleníčko. Zmohutněl, chová se důstojně, Pupičku rád pozoruje a chrání ji, prostě gentleman. Hubíček ho báječně vychoval, hodně ho naučil a i když za Hubíčka Prcínek dělal šaška, bez problémů převzal jeho roli a je to můj první rytíř. Na Hubíčka vzpomínáme často, chybí nám, ale víme, že se má dobře a že je tu s námi napořád. Pupička rozehnala všechen smutek, je to lupínek a je naprosto báječná. Už máme naočkováno, byla moc statečná, po cestě vůbec nemňoukala, chovala se vzorně, důvěřivě na mě koulela kukadlama, koukala z tašky oknem  z tramvaje na okolí a byla naprosto klidná.  Ani se nesnažila se z tašky dostat, na kšírky si zvykla hned (pro jistotu jsme jí je dala, kdyby se jí nějak podařilo u doktora vyklouznout), dokonce mi po cestě usínala:-) Prostě šikulka. Váží 2,80, má krásný tělíčko i kožíšek, nechává si prohlížet ouška i očíčka bez problémů, je moc hodná. A miluje rajčata:-) Na začátku příštího roku půjdeme na kastraci, dělají to teď šetrně ve slabině s minimální jizvou a vstřebatelnými stehy, tak to snad pro ni nebude velké trauma. Bude z ní také pěkný mazlík, jako z Prcínka:-) Ten si našel na zimu úžasné místečko pod radiátorem, nahřívá si tam záda o teplé trubky, to bude mít po mně:-) Pořídila jsem mu tam novou heboučkou deku, tak si to tam užívá. Občas mu místečko zabere Pupička, ale Prcínek jako správný gentleman zalehne vedle a počká si. Oba jsou prostě úžasní a doma je tím pádem pohoda a dost legrace, stačí ty dva pozorovat. Hlavně, aby byli oba zdraví, to je podstatné. Mají se rádi, to je bonus, Pupička nebude žádná nafoukaná cimprlína, tak doufám, že z nich budou pořádní kámoši. Na nás jsou oba také hodní, pořád se k nám tulí a nejspokojenější jsou, když jsme všichni doma a užíváme si pohodu a sebe navzájem. K té pohodě hodně přispívají, já to říkám pořád – minimálně dva kočičí prcky do každé domácnosti a bude po stresu a blbé náladě:-) Doufám, že v Kocourkově jste všichni v pořádku, moc zdravíme, máváme a posíláme všem pac a pusu a fotky pro zasmání:-) Zatím papa, I. a spol.

8. 10. 2017 jsme dostali další e-mail a fotografie z nového domova.
Ahoj do Kocourkova, moc zdravíme a hlásíme, že jsou Prcínek i Pupíček v pořádku a mají se hóóódně k světu:-) Prcínek vzorně plní roli krále domácnosti, rozvaluje se, důstojně chodí po bytě, pokvikává, když se mu něco nezdá, chce pohladit nebo si stěžuje na rozdováděnou Pupičku, dlabe jako nezavřenej, od Pupičky si nechává olizovat kožíšek a užívá si to jako správný vládce harému, prostě je boží. Dávají si s Pupíčkem do těla, honí se jako loupežníci, rvou se, fackujou, koušou, Prcíno často před Pupičkou zdrhá, klasickej mužskej:-) Myslím, že budoucí podoba jejich kočičí domácnosti je jasná:-) Pupička je naprosto boží, roste jako z vody, má krásnou postavičku i kožíšek, bude krásná, se zvláštním a trochu exotickým nosánkem a tím i profilem. Je maximálně důvěřivá, lehá si všude bez obav, vystrkuje na nás bříško a čeká na drbání a hru. My našlapujeme po špičkách, protože i když roste a je už minimálně dvojnásobná, pořád je to maličký stvořeníčko a bojíme se, abychom na ni nešlápli. Po bytě lítá jako dělová koule, ničeho se nebojí, hraje si s námi, Prcínkem i sama, čiší z ní spokojenost a lumpačina:-) Na Prcínka pořádá atentáty, skáče mu na hlavu ze židle, jakmile někde zalehne, tak na něj vleze a kousne ho, vůbec se ho nebojí a klidně mu vrací i facičky, které jí Prcíno výchovně uděluje. Ale jsou to kamarádi a milujou se, to je na nich vidět. Jakmile Pupíček něco provádí a já na ni zavolám, už se Prcínek žene, aby se přesvědčil, co se děje a jestli jí někdo neubližuje. Oba chodí společně vítat, Pupička slyší na jméno a začíná i pěkně reagovat, dokonce začíná i povídat, zatím jen ve chvíli, když jde o masíčko a dobrůtky, ale je to sranda. Dlabe úžasně a s velkou chutí, to mají s Prcínkem konzervičku nebo kapsičku, večer masíčko, k druhé večeři pribiňáček nebo tvaroh, v noci oba chřoupu granulky. Pupička ujíždí na rajčatech, jakmile se zakousnu, už loudí o kousek. Hovínka má krásná, takže jí to žádné problémy nedělá a má trochu oživený jídelníček. S Prcínkem chtějí jíst spolu, jakmile je oddělíme, cpou se k jedné misce a berou si jídlo packou jako opičáčci, tak teď, když už dostávají stejné jídlo, dáváme jim misky k sobě a zjevně se jim to líbí, mlaskají jako o závod oba. Chvíli se pak honí a nakonec ve vší tichosti zalezou do svých pelíšků a chrní do dalšího nášupu jídla. Oběma jsem jim dala pelíšky na stůl, mají přehled, je jim tam teplo a ještě je při cestě okolo můžu pohladit. Prcínek se občas natáhne přes oba pelíšky, je stále mohutnější, a když se roztáhne, je to obr. Pupička je drobek, ale zase ráda vleze do pelíšku k Prcínkovi a otravuje ho, nebo u něj aspoň usne. Je s nimi prostě legrace, stačí je jen pozorovat. Večer si oba zalezou ke mně, Pupička k nohám jako Hubíček, Prcínek k hlavě, ráno mě Prcínek budí, že chce na terásku než se rozední, Pupička mi začne lovit palce u nohou a kousat, takže jsou lepší než dva budíky na stole. Pupičce po snídani házím šustivý papírek stejně jako Hubíčkovi, už se naučila po něm skákat a lovit ho, aportuje, je z toho nadšená a taky jako Hubíček už přesně ví, ve které chvíli na papírek dojde a čeká si na něj. Oba navíc stále vrní, Pupička hned jak se k ní přiblížíme nebo na ni promluvíme, Prcínek hlavně ve chvíli, kdy se u mě nějakým způsobem usadí a může mi položit hlavu na rameno. Sám mi nadšeně nastavuje svoje tělíčko, a když si na něj taky položím hlavu, vrníme blahem oba. Já se zavrtám do jeho chloupků, cítím jeho tělíčko a teplo, to je to nejbáječnější na světě. Pupička si s vrněním taky nechává pusinkovat bříško, je teploučká a sametová, když máme čas, tak se rozvalí oba a já jim pusinkuju bříška na střídačku, oni se převalují a nastavují, je to prostě naprostý rauš:-) Jsou oba báječní, Hubíček z nás musí mít radost, škoda, že tu není, určitě by byl pro Pupičku taky báječný parťák a bylo by třetí bříško na pusinky:-) Posílám jako vždy pár fotek pro zasmání, moc zdravíme a máváme!:-) I. a spol.

Starší e-maily byly z kapacitních důvodů vymazány, pokud s nimi dorazily i fotografie, jsou stále součástí fotoalba.