Historie
Útržky z dějin Sýčiny
Naše obec má bohatou i pohnutou minulost. Lidé se vždy zajímali o předešlá léta, v nichž se střídaly doby rozkvětu a slávy, utrpení a ponížení. To vše prošlo historií i naší obce.
První zmínka jména Sajčina se objevuje v archivu země české v roce 1080.
V místě budoucí obce stál dřevěný kostel a dvůr, jehož majitelé, byli páni z Chlumu již v roce 1348. Původní vesnička stále více na vrchu kolem kostelíčka, tvořila je roubená, doškem krytá stavení v zahrádkách. Byly tu i dva kálky.
Naše krajina byla v období válek v cestě vždy různým cizím vojskům a tak musela snášet surovosti a loupení vojenských hord. Smutku, drsných chvil a prolité krve bylo dost.
Z útržkovitých zápisů se dozvídáme o nejvýznamnějších událostech o těžkém životě našich předků – životní ale i přírodní katastrofy.
Třeba že v roce 1338 a 1346 proletěla velká mračna kobylek, která zničila veškerou úrodu, nebo že v roce 1348 bylo příznivé počasí a byla velká úroda.
Na začátku 15. století bylo záduší sýčinské dosti bohaté, ale v roce 1420 hordy Zikmundových uherských kumánů zpustošily kraj, loupily a plily i tvrz Hrádek na Chlumu byl zbořen a již nikdy ze sutin nepovstal. Lidé v kraji se hlásili k učení Husovu, tak i v Sýčině bývali kněží tohoto smýšlení.
I v roce 1475 přiletěla mračna kobylek, po jejich náletu byla taková nouze, že lidé i dobytek hladem umírali.
1546 se majitelem Sýčiny i kostela stává Jiřík Cetenský, odkoupil ves i kostel od pánů Stránovkých. Starý dřevěný kostel zboural a dal postavit zděný kostel sv. Václava.
1583 odkazuje vše co k Sýčině patří k statku Vinařice.
Defenestrace císařských místodržících 1618 z Pražského hradu vyprovokovala válku, která sužovala Evropu 30. let.
Také pro Sýčinu to byly těžké okamžiky její historie. Po vpádu švédských vojsk byla obec vypálena a zbořena. Zůstal jen kostel a statek č. 13 a poplužní dvůr pánský, zbyli jen 3 lidé. Majetek šlechty byl konfiskován a zabral ho Albrech z Valdštejna, ale směnil ho s Adamem z Valdštejna. František Augustýn z Valdštejna nechává v roce 1678-83 vystavět v Sýčině 13 gruntů a prodává je novým majitelům.
V roce 1680 se objevil v našem kraji mor – na dobrovickém panství zemřelo jen v srpnu 86 lidí.
V roce 1734 vymřel rod Valdštejnů a provdaním dědičky Marie Anny přechází panství do rukou Fürstenberků. V tomto roce byla zaznamenána velká úroda, ale vzápětí byla zase dlouhá a krutá zima.
V Prusko – rakouských válkách 1741-42 tu velice řádili Prušáci – v Sýčině a na Vinařicích pobrali peníze, obilí a odehnali dobytek. V tomto období také opět krajem prošel mor a následně pro špatné počasí byla veliká neúroda a samozřejmě následoval hlad.
Za Josefa II. v roce 1778 bylo přeměřování půdy selské vrchnostenské a církevní a byly stanoveny přesné hranice obcí a byly spojovány ve větší celky – naše obec byla spojena s Bezdečínem a Nepřevázkou.
1825 se majiteli panství stávají Thurn – Taxisové. Kostel dostal novou střechu, upraveny hrobky a na galerii 1848 byly umístěny varhany.
1871 začaly jezdit první vlaky od Mladé Boleslavi do Nymburka.
1874 začala v Sýčině výstavba vodovodu.
Také v roce 1879 se stává obec samostatnou. Prvním starostou byl zvolen Václav Svárovský z č.p. 13.
V květnu 1897 se strhla průtrž mračen nad Doubravou, padaly kroupy, obrovská bouřka. Voda od lesa brala pole i s úrodou do vsi, mezi č.p. 7 - 18 tekl potok, voda v obci stále od č.p. 28 až k č.p. 1. úroda byla velmi špatná.
V roce 1900 byla v obci zřízena Čtenářská jednota, dala si za úkol vzdělávat přednáškami a rozhovory, pomoci časopisů a půjčováním knih.
První světová válka vstoupila do naší obce 26. července 1914 byla vyhlášena mobilizace ze Sýčiny narukovalo 16 mužů, později ještě další.
V roce 1918 po skončení války a vyhlášení samostatnosti Československa, byla v Sýčině provedena parcelace zádušních polí a ode dvora sýčinského.
V roce 1926 byla obec elektrizována. Byl také postaven pomník padlým.
Po požáru hostince v roce 1930, bylo rozhodnuto o založení Sboru dobrovolných hasičů.
Také 2. Světová válka přinesla drahotu a nouzi, hlavně v posledních letec války. Po válce nastaly další změny, místo pastoušky byl postaven dům pro úřadovnu a kulturní místnost, byl zřízen rozhlas.
V roce 1953 začalo pracovat JZD, bylo postaveno zařízení pro provoz - chov prasat, drůbežárna, kravín.
1968 byl zbudován v akci Z vodovod do každého domu.
1976 bylo postaveno pohostinství, prodejna a začala výstavba bytových jednotek i rodinných domků.
To už jsme, ale v období kdy dějiny obce tvoří současní občané.
Připravila: Mirka Mansfeldová – kronikářka obce