VLADIMIR NABOKOV: LOLITA (1955) X ADRIAN LYNE: LOLITA (1997)
Na úvod…
Příběh čtyřicetiletého
elegána Humberta Humberta a jeho dvanáctileté nevlastní dcery Lolity Haze jen
málokdo nezná. Deník muže, jenž podlehl kráse a půvabu mladé „nymfičky“(jak ji
sám nazval), se stal vlastně už legendou.
Možná by se mohlo zdát,
že se výběrem tématu jedná o pornografii, jde však o příběh plný lásky a zničující
touhy. Sám autor k tomu řekl toto: „Určité techniky v úvodu Lolity
(například Humbertův deník) vedl mé čtenáře k mylné domněnce, že je čeká
stoupající sled erotických scén, a jakmile ustaly, ustali i čtenáři a knihu
znuděně odložili. Mám dojem že je to jeden z hlavních důvodů, proč ani
v jednom z těch čtyř nakladatelství nedočetli strojopis do konce.“**
Jak vidíme, autor měl problémy i s vydáním svého románu, očekávalo se od
ní asi něco jiného. Přesto nakonec vydána byla a stala se knihou čtenou a často
vyhledávanou.
Také se stala inspirací
mnoha filmařům. Přímo podle knihy byl natočen stejnojmenný film Lolita hned
dvakrát. První v roce 1962 Režisérem Stanley Kubrickem a druhý roku 1997
režisérem Adrianem Lyneem. Já jsem měla možnost vidět jen druhou verzi a musím
říct, že charakter Humberta vystihl výborně herec Jeremy Irons. Problém byl
s hledáním představitelky Lolity. Herečce muselo být více než 18 let, ale
přesto musela vypadat velmi mladě, jako dvanáctiletá dívka. Nakonec vybrali
Dominique Swain, naprostého nováčka ve filmové branži. Režisér se bál, aby
Dominique dokázala držet tempo se zkušeným hercem Jeremy Ironsem, ale zvládla
to dokonale.
Ačkoli se film velmi
přesně drží své literární předlohy, přesto bychom tu pár odlišností našli,
hlavně co se týče Humbertova osobního života. A právě těmito odlišnostmi,
třebaže jen nepatrnými, bych se chtěla na příštích stránkách mé seminární práce
zabývat.
Ve filmu je vlastně zmíněna jen jeho první
láska Annabel, která bohužel zemřela jako mladá na tyfus. Nikdy na ní nemohl
zapomenout, a proto stále, i když byl dávno dospělý, vyhledával svou dětskou
lásku, našel ji teprve v Lolitě. Dále je tu zmíněna Lolitina matka Charlotta,
s kterou se neochotně musel oženit, chtěl-li zůstat nadále s Lolitou,
a samozřejmě Lolita. V románu se však žen v jeho životě objevuje
daleko víc. Například na Valerii, neboli Valečku, Humbertovu první ženu, která
mu nakonec utekla, se zapomnělo, nebo s Ritou, ženou, s kterou žil Humbert
poté, co ho opustila Lolita, se ve filmu vůbec nepočítalo. Ve filmu je Humbert
naprosto odevzdaný jen Lolitě a žádné další ženy nepřicházejí v úvahu.
Režisér se chtěl zřejmě věnovat naplno vztahu Lo a Humberta. Zajímavé je, že
dvě ženy, které jeho životem prošly, chtěl zabít a všechny ženy, s kterými
žil, ho omrzely a začaly ho nudit. Jistě by to tak dopadlo i s Lolitou,
kdyby mu včas neutekla.
Další odlišnost se týká Humbertova
samotářství. Ve filmovém zpracování se zdá, že Hubert nemá žádné přátele,
vlastně nikoho kromě Lolity. Nedá se sice říct, že v románu by byl
Humbert přímo obklopen známými, ale
přesto by se tu někdo našel. Např. Gaston, s kterým dennodenně hrál šachy,
přestože si o něm také myslel své, a samozřejmě nesmím zapomenout na pár
přátel, s kterými si dopisoval, což ve filmu není zmíněno.
Na knize se mi líbí, že
hned na začátku je zmíněno, proč tento text vznikl, že je to vlastně výpověď
pro soud, čehož jsem si ve filmu vůbec nevšimla, vím že se během děje často
obracel k vážené porotě, ale vůbec mi to nedošlo, co to má znamenat. Také
je to zpověď, která měla být vydána až po smrti jeho i Dolores, protože Humbert
neměl v úmyslu komplikovat nějak její život. Dále pak oceňuji přesný popis
Humberta a jak vznikla jeho láska k mladým dívenkám a předmluvu.
Lolita se moc neliší, je
to vychytralá, drzá dívka, skvěle ztvárněná ve filmu herečkou Dominique Swain.
Moc rozdílů jsem v její postavě nenašla, snad jen to, že se mi zdá, že Lo
ve filmu nestárne, jako by jí celý film bylo těch 12 let, pak najednou skok.
Lolita je těhotná a je jí 18 let. Možná bych řekla, že ve filmu je více
troufalá, více si dovoluje a vydírá otčíma, ale to může být dané výrazem a
hereckým uměním Dominique Swain. Jinak, jak jsem už poznamenala, se Lolita
neliší od knihy skoro vůbec a je to velmi dobře, protože jinak by se význam
celé postavy posunul úplně někam jinam, což režisér jistě v plánu neměl.
Dalších rozdílů bychom tu
našli celkem dost, ale zmíním jen některé, kterými jsem byla velmi zaskočena.
První se týká výletu
Humberta s jeho ženou Charlottou k jezeru. Ve filmu to vypadá jako
nevinný výlet, kde se Humbert snaží přemluvit svou manželku, aby Lolitu
neposílala na internátní školu. V knize to bylo jinak, Humbert měl plán,
že svou ženu utopí. Měl vše dokonale připravené, vybral si dokonce i odlehlé
místo, kde by na něho nebylo vidět. „Kolem dokola nebylo živé duše, až na ta
dvě zaneprázdněná pimprlata naproti a tmavě červené soukromé letadlo, které nám
vrčelo nad hlavou a propadlo se v modři. Scéna byla jako stvořená pro
rychlou bublinkovou vraždu ...“*** Nakonec se však k tomuto kroku
neodhodlal.
Podruhé jsem byla
zaskočena u pasáže, kdy Humbert přijel za těhotnou Lolitou a jejím mužem
Dickem. Ve filmu se Dick skoro vůbec neukazuje. Je tu na něho jen krátký záběr.
V románu se však zapojí do rozhovoru s Lolitou a dokonce i Humbertem.
Není to moc rozsáhlý dialog, ale přesto se tu objevuje. Spisovatel si hodně
pohrával s city Humberta, ten musel být velmi rozrušený, když viděl svoji
Lolitu s jiným mužem, s kterým chtěla nadále zůstat. Jen jsem trnula,
aby Humbert něco neudělal, ale ten si zanechal chladnou hlavu.
S knihou i
s filmem jsem byla velmi spokojena, Vladimir Nabokov skvěle zpracovává tak
ožehavé téma jako je incest a to velmi vkusně a myslím, že nikoho svým dílem
nemůže pohoršit, přestože s vydáním knihy měl problémy. Adrian Lyne se
také skvěle vypořádal s literární předlohou, ve filmu se neobjevují žádné
nemravné scény a přitom všichni vědí o co ve filmu jde. Jen mě mrzí, že jsem
neviděla i druhé (ranější) zpracování filmu, ale doufám, že ho v brzké
době shlédnu.
Jako první jsem viděla
film a teprve poté jsem si přečetla knihu. Kniha byla skvělým doplněním a
vysvětlila mi mnohé nejasnosti, které jsem ve film nepochopila, navíc mě
obohatila o různé pasáže, které nebyly zfilmovány. Jediný problém, který jsem
s knihou měla, byla její složitost. Četla jsem jí asi 4 měsíce, zdála se
mi velmi těžká na pochopení, je to možná tím, že nejsem zvyklá takovou
literaturu číst. Také bohužel neovládám francouzský jazyk, takže jsem po každé
přečtené stránce musela listovat na zadní strany knihy, kde byla přeložena
francouzská slovíčka, jimiž se román jen hemžil.
Líbilo se mi, že kniha je
opatřena doslovem od autora, kde vysvětluje proč byla kniha napsána, jak ji
psal, a proč své dílo několikrát zničil, než se rozhodl ho vydat. Kniha také
obsahuje doslov od Václava Jamka, ve kterém rozebírá život a dílo Vladimira
Nabobova. K jinému dílu od tohoto autora jsem se zatím nedostala, ale
určitě se na to chystám. Snad bude i další jeho tvorba tak dobrá jako Lolita a
já nebudu zklamaná.
Použitý materiál:
1) Nabokov,
Vladimír Vladimirovič: Lolita. Praha, Ladislav Horáček – Paseka. 2003.
2) Velký
slovník naučný. Praha, Diderot, 1999.
3) Lolita
(režie: Adrian Lyne, 1997)
4) Internet:
http://www.odaha.com , http://www.sever.cz
Citace:
* Velký
slovník naučný, 2.díl, str. 962
**Vladimir Nabokov: Lolita (1955), Ladislav
Horáček – Paseka, 2003.doslov autora, str. 352, ř. 27-32
***Vladimir Nabokov: Lolita (1955), Ladislav
Horáček – Paseka, 2003. str. 101, ř. 22-26
Dominique
(kristinka, 19. 8. 2009 18:51)