Klece a voliéry
Jestliže mluvíme o kleci nebo voliéře, musíme si uvědomit, že tato zařízení jsou nezřídka celoživotním prostředím pro naše chovance. V přírodě každý tvor volí prostředí s podmínkami absolutní spokojenosti a vyhovující natolik, aby splnil pudové očekávání, udržel a rozmnožil svůj druh. Případě, že našim neofémám zajistíme vhodné životní prostředí, vyváženou stravu, je už minimum faktorů, které by mohly zapříčinit neúspěch v chovu.
Protože let je jakousi ptačí přirozeností, je nutné to respektovat, v kleci je třeba let umožnit, byť s maximálním omezením, ale přesto umožnit.
Při volbě chovatelského zařízení je nutné přihlédnout k přirozeným potřebám. Jednotlivé druhy se formovaly na základě podmínek svého teritoriálního výskytu. Mezi ně patří světlo, teplo, vlhkost prostředí, dostupnost a vhodné složení potravy a samozřejmě i možnost bezpečného rozmnožování.
Začněme velikostí. Délka klece by neměla být menší než jedem metr, abychom jim umožnili alespoň minimální pohyb. Okolnosti svádí k názoru, že čím prostornější klec, tím lepší. Myšleno tím délka, šířka, a výška klece (voliéry). Zkušenosti z praxe ale tuto teorii vždy nepodpoří. Příliš velký prostor může být i na škodu z jednoho prostého důvodu. Ptáci se v něm nemusí cítit bezpečně, pocit bezpečí je rozhodující pro úspěšný chov, a proto je vhodnější volit spíš optimální velikost s ohledem na velikost druhu než velkou voliéru. Uvedu jeden příklad, na kterém jsem si důležitost vhodného prostředí uvědomil snad poprvé, který ale v další praxi jsem mnohokrát ověřil, potvrdil a u dalších chovatelů, které jsem navštívil, jen pro sebe doložil správnost názoru. Měl jsem možnost využívat pro chov několik typů klecí a voliér. Jednak klece v místnosti poměrně velkým oknem, tedy světlé a suché, částečně i přístupem slunce. Dále půdní voliéry, celkem prostorné, suché, ale jen s umělým zářivkovým osvětlením. Na zahradě jsem měl voliéry zděné s uzavíratelným záletem a otevřeným výletem z drátěného pletiva a dřevění jednoduché voliéry s krytým hnízdním prostorem, zasklenou krmnou chodbou a částečně otevřeným stropem. Před lety jsem sestavil první pár lutino mutace neofémy ozdobné. V té době to byla velká rarita, patřičně ceněna a moc mi na nich záleželo. Pustil jsem je do voliéry, kterou jsem považoval pro ně za tu nejlepší. Délka 7 m , šířka asi 1,6 m, polovinu tvořil uzavíratelný zálet, druhou drátěný výlet, který byl z bočních stran chráněn zasklením. Jen jsem kroutil hlavou, když jsem během jara u nich nepozoroval žádný zájem o hnízdění, budky měly na výběr, bez zájmu. Jen jsem se jich ptal, co by chtěly víc? Když jsem asi koncem června potřeboval odstavit a umístit do proletu mláďata, rezignoval jsem a voliéru, kterou jsem obvykle na výletky používal, jsem tedy uvolnil a pár lutino ozdobných přemístil do podstatně menší jednoduché voliérky. Ta byla asi 3 m délky, cca 1 m šířky, dřevěná stavba, asi 1 m krytý hnízdní prostor, vpředu zasklená krmná chodby, část stropu otevřená, podlaha přírodní. Na změnu, která se udála během pár hodin s popisovaným párem jsem jen zíral. Neskutečně ožil, téměř okamžitě se začal zajímat o budku, následně i úspěšně zahnízdil. Naprosto jednoznačně mi daly najevo, že tam se jim líbí, tam se cítí dobře. Osobní vyhodnocení pro mě bylo, že důležitost spočívá především v pocitu bezpečí.
Z předchozího vyplývá, že sytém voliér se záletem, s výletovým oknem nepovažuji za nejšťastnější řešení. Už vůbec ne s nezakrytým výletem. Částečnou eliminací problémů může být například zasklená krmná chodba, s částečným zakrytím výletu. Při záměru ke stavbě voliéry by se chovatel měl vyvarovat budoucích problémů. Málokdo žije na samotě, většinou jsme nuceni žít a stavět domy v běžné zástavbě a voliéry na jejich zahradách. Máme tedy sousedy, sousedům se nemusí vždy líbit naše hospodářství, sousedé mohou mít také své hospodářství, slepice, psy, kočky a ti jsou pro naše ptactvo také nebezpečím. V poslední době se například značně rozšířila kuna skalní, ta je skvělý lovec. Je většinou snadnější předcházet problémům než je následně řešit. Takže ochrana před vnějšími vlivy jsou důležitým aspektem už v prvopočátku. Je nanejvýš nutné pro voliéry najít to nejklidnější místo.
Ještě k otevřenému stropu voliéry. Je nesporně výhodný, protože ptáci mají přístup ke slunečnímu záření. To je důležité z hlediska přeměny nebo spíš tvorby vitamínu D 3. Ten, jak známo, organismus je schopen vytvářet jen pomocí ultrafialového záření. Koupel za deště také prospívá k celkovému dobrému zdravotnímu stavu. Ale zároveň nutíme naše ptáky se zdržovat poměrně nízko nad zemí a vše, co se kolem něj děje, se odehrává nad ním. To většinou ptáci v přírodě neradí dopustí a pokud odpočívají, většinou chtějí mít přehled, co se děje pod nimi. Takže je doslova vyděsí každý přelet ptáků shora, každé poplašné zavolání kosa, každý přelet dravců. Tady je nutné zvážit, co je pro naše chovance důležitější, jestli bezpečí nebo výhody přírodních podmínek. Mé zkušenosti hovoří spíš o tom bezpečí a výsledky chovatelů, které jsem během mé chovatelské praxe nabyl, jednak u sebe, ale i během návštěv u dalších chovatelů, to jen potvrzují.
Pro samotnou konstrukci neexistuje jednoznačný návod. Vždy je třeba zvážit perspektivu chovaných druhů, vlastní možnosti a podmínky.