Životy ovlivňují podnikatel, značka a kapitál
Současná masmédia se záměrně nepozastavují nad přínosy, které vlády před rokem 1989 pro lidi představovaly, a zaměřují se jen na to negativní. Společnost se skládá z různých povah a ne každému vyhovuje následovat slepě pravidla, která zajistí pořádek.
Přitom komunismus podle Marxe měl vždy jistý potenciál, jenom časem, tak jako vždycky, když u něčeho stojí člověk, došlo k jeho zneužití.
Myslím, že bychom se měli pomalu začít učit z vlastních chyb, jinak nemá tento směr žádnou budoucnost a jen nás vrátí zpátky do minulosti. To se dá poměrně snadno, když se podíváme na dnešní situaci ve společnosti.
Životy každého z nás ovlivňují podnikatel, značka a kapitál. Kdo říká něco jiného, žije někde v odstrčené vesnici, nekouká se na filmy, nechodí se bavit do společnosti, nedělá vlastně skoro nic z toho, o čem dnešní svět je. Jenomže realita tam venku už je zkrátka taková. Když si chcete přečíst knihu, musíte si ji koupit, pro cenově dostupné jídlo zajdete do supermarketu a i to pivo má v rukou soukromník nebo akciová společnost.
Co všechny podnikatelské subjekty spojuje, je obchodní strategie a vůle k tomu vydělávat peníze. Ať už je vydělávají jakkoliv, je každý z nich omezený svým polem působnosti, takže když někdo začne třeba prodávat elektronické cigarety, nebude mít pravděpodobně nic společného s IT, ledaže by chtěl, aby elektronická cigareta začala mluvit...
Z toho vyplývá, že jeho bezprostřední konkurenci představuje produkt stejné povahy a do jiných finančních sfér se pustí jen tehdy, když se bude chtít věnovat něčemu úplně jinému.
Konkurence
Pro každého podnikatele je ale největším nepřítelem konkurence. A v tomto bodě narážíme na věc, kterou Nietzsche nazval »vůle k moci«. V zájmu rozšiřování svého zisku, pole působnosti a vlivu jsou všichni ochotni dělat i bláznivé věci - jako snižovat ceny, přizpůsobovat se a najímat drahé zaměstnance do obchodních oddělení. Takže i když jde někomu jen o to jedno, je svým okolím sám přinucený se přizpůsobovat do té míry, o které by si možná zezačátku ani nepomyslel, že by byla nutná.
Stejná lidská vlastnost však minulý režim, první krůček na cestě směrem ke komunismu, pohřbila, protože si o sobě někteří bývalí funkcionáři začali možná myslet, že mohou v rámci předem stanovených mezí a pravidel všechno.
Přitom pointa komunismu tkví v tom sloužit především komunitě, společnosti a všem jednotlivcům, kteří jsou její součástí. Tedy i když se řekne, že v zájmu většiny je důležité zajistit tohle nebo tamto, nemusí to být tak úplně pravda, dokud to ve výsledku pro takového funkcionáře znamená spíš potěchu z toho, jak je všechno slušné, v pořádku, přehledné a snadno pochopitelné.
Jak oživit zájem o komunismus
To jsou věci, kterými se normální lidé vůbec neřídí a pokud by to tak mělo být, mělo by to znamenat je všechny zase převychovávat. Jenže kdo tyto hodnoty vymyslel a proč je vůbec někomu vnucovat, proč by to mělo být jako před rokem 1989?
Říká se, že řetěz je tak silný jako jeho nejslabší článek. Jenže když se člověk začíná rozhodovat samostatně, už nepředstavuje další článek společnosti proto, že by byl s těmi ostatními svázaný, ale hlavně proto, že sám chce být její součástí. V momentě, kdy se naučíme člověka směrem ke společnosti motivovat, namísto toho, abychom mu ji vnucovali, se podaří oživit i komunismus jako takový...
Tomáš FOJTÍK