Na venkově je potřeba udržet zaměstnanost
3. 12. 2012
Rozhovor s předsedou Zemědělského svazu ČR Martinem Pýchou.
Blíží se závěr roku. Jak vypadají výsledky českého zemědělství?
Letošní rok nebude tak příznivý jako ten loňský. Zisk se sníží na úroveň přibližně 10 mld. korun, a to především vlivem dopadu počasí - mrazu a sucha v některých částech republiky a také vlivem poklesu cen mléka a některých dalších komodit. Přesto je však nutné rozlišovat mezi jednotlivými oblastmi a jednotlivými zemědělci. Na straně jedné zůstávají pozitivní ceny rostlinných komodit, přestože jsou za tři čtvrtletí letošního roku proti stejnému období loni o tři procenta nižší. Na straně druhé jsou zemědělci v oblastech postižených suchem, zemědělci silně orientovaní na živočišnou produkci, především pak na výrobu mléka, kteří důvod k radosti rozhodně nemají. Očekávat lze v letošním roce také zlepšení záporného salda agrárního obchodu, kde se loňská rekordní úroveň minus 35 mld. korun nezopakuje.
Mohl byste upřesnit vývoj cen?
Letošní ceny zemědělských výrobců zůstanou zhruba na stejné úrovni, jako tomu bylo vloni. Ceny zemědělských výrobců stagnují na základě toho, že ceny rostlinné produkce se mírně snižují a ceny živočišných výrobků rostou meziročně asi o sedm procent. Konkrétně se zvyšují ceny jatečného skotu, prasat a drůbeže, nikoli ale mléka. To je prospěšné, neboť živočišná produkce se u nás dlouhodobě snižuje a její ceny jsou dlouhodobě nízké, za uplynulý rok byly ceny živočišné produkce dokonce o půl procenta pod průměrem roku 2004, což by těžko našlo obdobu u cen v jiném národohospodářském sektoru.
Změnily se nějak strategické cíle vašeho svazu?
Po státu stále požadujeme národní agrární koncepci, která nejen vyhodnotí dosavadní vývoj českého zemědělství, ale především dokáže reagovat na dosavadní chyby v jeho zemědělské politice a nastaví ji lépe na další období. Svaz má neustále na zřeteli, že je nutné navýšit produkční rozměr zemědělství a podpořit účelnější využití pracovních a přírodních zdrojů. Ve venkovském prostoru je třeba i do budoucnosti zachovat tuzemské podnikatelské subjekty, udržet osídlení, mladé kvalifikované lidi a řešit značný pokles zaměstnanosti. Původní členské země (EU15) to nedělají jinak.
To znamená obrátit pokles v růst...
Není důvodu zemědělství právě v ČR omezovat, když Evropská unie jako celek deklaruje úsilí o soběstačnost a prakticky stále více snižuje záporné agrární saldo. Bez ohledu na to, že zemědělství je hlavním garantem venkovských pracovních příležitostí, se v ČR v dlouhodobém horizontu rychleji než produkce snižuje počet pracovníků v zemědělství. To Zemědělský svaz ČR jako největší zaměstnavatelská organizace působící na venkově vnímá zvláště citlivě.
Také proto stále usilujeme o vyjednání přijatelných podmínek pro ČR v nadcházející zásadní změně společné zemědělské politiky Evropské unie. O konečném výsledku by měly rozhodnout orgány Unie v průběhu roku 2013, nicméně již nyní je zřejmé, že dojde velmi pravděpodobně ke zpoždění spuštění reformy minimálně o půl roku.
V čem vidíte příčinu stálého poklesu českého agrárního sektoru?
Především je to nerovné postavení českých zemědělců v porovnání s našimi konkurenty ze zemí EU15, ale také chybně nastavená česká zemědělská politika, která zapříčinila strukturální problém, tj. destabilizaci živočišné produkce. V roce 2005 jsme se v živočišné výrobě ve stálých cenách roku 1989 dostali pod úroveň živočišné produkce ČR v roce 1936. Ve stálých cenách roku 1989 se v živočišné produkci v roce 2012 dostaneme na úroveň asi 31 mld. korun, přitom v předválečném roce 1936 živočišná produkce ČR měla ve srovnatelných cenách hodnotu 38 mld. korun.
Podívejme se i na hrubou živočišnou produkci před vstupem a po vstupu do EU. Pětiletý průměr z let 1999 až 2003 byl 40 mld. korun a pětiletý průměr z let 2004 až 2008 byl 37 mld. korun. Odpovídá to produkčnímu zaměření evropského modelu zemědělství? Výrazné produkční rozdíly vyplývají z mezinárodních porovnání: Ve finální živočišné produkci připadající na hektar dosahujeme přesně na polovinu úrovně zemí EU15, což je 457 eur/ha.
Důsledkem jsou stále vyšší dovozy...
Týká se to zvláště živočišné výroby a obecně výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Jestli v našem agrárním zahraničním obchodu v roce 2012 po dlouhých letech došlo k určitému zlepšení, určitě se netýká masa. Za 1. čtvrtletí 2012 se poprvé naplnil náš předpoklad, že polovinu záporného agrárního salda bude tvořit záporné saldo ze zahraničního obchodu masem, bylo 69 %, za 1. pololetí 2012 to je neuvěřitelných 74 %. Dovoz masa v prvním pololetí 2012 dosáhl 10,6 mld. korun, zatímco v prvním pololetí loňského roku to bylo 8,8 mld. korun. Záporné saldo ze zahraničního obchodu s masem se tak zhoršilo z -6,4 mld. Kč na -7,8 mld. Kč.
Jak je tomu u našich evropských sousedů?
Například hodnota živočišné produkce SRN dosahuje 21,298 mld. eur, je tedy vyšší než živočišná produkce všech zemí EU12 dohromady (20,864 mld. eur). Tady jsou kořeny toho, proč se Německo tak tlačí na agrární trhy, zvláště s výrobky s vyšší přidanou hodnotou, náš trh nevyjímaje. Výsledkem je, že podíl zemědělství na HDP je v ČR nižší než v zemích EU15, přičemž v ČR se snižuje rychleji než v původních členských zemích EU. Za uplynulých čtrnáct let se podíl zemědělství na HDP v ČR snížil o 83 %, zatímco v EU-15 jen o 29 %. Nevidím důvod, proč bychom měli být dále tlačeni do toho, abychom v těchto trendech pokračovali. Proč bychom měli ignorovat národní zájmy a spokojit se s pozicí odbytiště, a mnohdy spíše odpadiště? Potřebujeme vyrábět, exportovat, zachovat tuzemské podnikatelské subjekty, posilovat vlastní konkurenceschopnost a jedině tak se můžeme zařadit k vyspělým zemím Evropy.
Toho lze těžko dosáhnout, pokud budou naši výrobci dále diskriminováni nižšími podporami než je tomu v EU15...
Nárůst podpor zemědělství nikdy nešel do mezd a spotřeby, ale především na plnění požadavků vyplývajících z evropských předpisů, (cross compliance) a na modernizace zemědělských podniků. V letech 2004-2011 zemědělci vytvořili zisk přes 70 mld. Kč, ale přes 80 mld. Kč museli vynaložit na investice, aby se jejich produkce vůbec mohla v rámci náročných podmínek EU udržet. Přitom čeští zemědělci nikdy neobdrží celé podpory v uváděné výši, konkrétně za loňský rok 43 mld. Kč, což představuje částku asi 12 000 Kč na hektar zemědělské půdy. Z výdajů do agrokomplexu jde do příjmů zemědělských podniků reálně podle propočtů svazu na každý hektar peněz méně, a to 8000 Kč na hektar zemědělské půdy. Ministerstva financí a zemědělství by měla upřesnit uměle navyšovanou a vykazovanou dotační podporu českému zemědělství.
V EU patří ČR k zemím, kde se do zemědělství dlouhodobě reálně vynakládají nižší dotace (ČR je na 71 % Německa a na 70 % Rakouska) a na úroveň Německa se ČR nedostane ani v roce 2013. Hlavním dotačním nástrojem pro zemědělství jsou přímé platby, jež mají být v roce 2013 v ČR na úrovni 260 eur/ha, přičemž v Německu 347 eur/ha. Rozdílné dotace jsou jednou z hlavních příčin nerovných podmínek pro podnikání v zemědělství EU.
S tím souvisí i vývoj cen potravin.
V agrobyznysu ČR přetrvává velká cenová disproporce v neprospěch zemědělců, jejich ceny se v globálu zatím nepřiblížily cenám v Evropě, ani ve světě obvyklým. Nůžky mezi cenami zemědělských výrobců a výrobců vstupů do zemědělství se nepřestávají rozevírat. Ceny řady agrárních komodit, a to i hlavních komodit, se v ČR dlouho nacházely na stejné úrovni jako v první polovině 90. let, respektive na podnákladové úrovni, což by těžko našlo obdoby u jiných než agrárních komodit. Zemědělci v ČR dlouhodobě přispívají na sociální smír – od roku 1989 jejich ceny vzrostly jen 1,7krát, zatímco inflace vzrostla 5,2krát. Co se týká cenové dynamiky v souvisejících cenových okruzích agrobyznysu, ceny zemědělských výrobců oproti cenám výrobků/vstupů potravinářů i obchodníků rostou nejpomaleji. Podle statistiků v prvním až třetím čtvrtletí letošního roku v meziročním srovnání se ceny zemědělských výrobců zvýšily o 0,8 % a ceny potravinářů o 3,3 %, inflace vzrostla o 3,4 % a spotřebitelské ceny potravin o 7,2%. Zvyšování spotřebitelských cen potravin v ČR je v tomto roce už zhruba dvojnásobně větší proti růstu inflace, rostou letos zhruba devětkrát rychleji než ceny zemědělských výrobců. K tomu bezpochyby přispívá i zvyšování sazeb DPH.
Na své si přijdou hlavně obchodníci, marže řetězců v ČR prý nejdou pod 40 procent...
V EU se v poslední době stále více hovoří o zprůhlednění vztahů ve výrobní a obchodní vertikále. K tomu musí dojít i u nás. Z výpočtů Eurostatu vyplývá, že za uplynulých deset let se podíl zemědělců na rozdělování přidané hodnoty v agrobyznysu snížil z 31 na 24 %, zatímco podíl ostatních článků se zvýšil z 69 na 76 % (podíl potravinářského průmyslu se zvýšil z 31 na 33 %, podíl velkoobchodu se zvýšil z 11 na 13 % a podíl maloobchodu z 27 na 30 %). Svoji úlohu v tom musí sehrát i Český statistický úřad, který by měl začít sledovat výši marží obchodníků u zboží s významným zastoupením v potravinovém spotřebním koši a pravidelně vyhodnocovat vývoj.
O to žádáme již mnoho let, ale stále neúspěšně. Dle našeho názoru je to nezbytné aspoň do té doby, než Eurostat vytvoří jednotnou metodiku pro členské země Unie.
Autor: Jiří NUSSBERGER
Zdroj: Haló noviny