biocelt

Božstvo Keltů

Keltové měli spoustu rozmanitých bohů mimo klasické bohy válek, ročních období apod.,  měli také boha času a jiné. Na rozdíl od Římanů si Keltové bohy nepředstavovali jako lidské bytosti, ale jako duchy, příšery a nadpřirozená stvoření, což také souhlasí s jejich abstraktní kulturou.

Gernunn byl nazýván pánem lesa a kromě titulu pána lesa byl také bohem hojnosti.

Taranis – pán nebe, který mohl sesílat blesky a jeho hněv kněží uklidňovali upalováním obětí zaživa. Byl ochráncem vyvýšených míst a hor, neboť to byly posvátné oblasti.

Arduinna byla bohyní jezdící na divokém kanci, která bděla nad lesem v pohoří Arden

Vosegus podobně jako Arduinna chránil Vogézy, které se blížily k nebi jako všechny hory.

Lug – toto slovo označovalo havrana a boha, který byl bohem světla.  Mohlo by se zdát, že havran a světlo k sobě nepasuje, ale havrani každou noc odlétali,  aby doprovázeli slunce na jeho noční pouti.

Epona – byla bohyní na koni a byla velmi uctívána. Její obraz byl skoro v každé stáji. Byla také ochránkyní zemědělství a úrody, také měla údajně moc nad plodností. Byla zobrazována nejčastěji s rohem hojnosti, nebo s košem ovoce v ruce. Byla to jediná galská bohyně, kterou převzali Římané.

Ogmios  je zobrazován jako stařec s ohnutými zády, řídkými chomáči vlasů spadajících na ramena, který je oblečen ve lví kůži a na ramennou mu visel toulec. V pravé ruce měl kyj a v levé luk. Podle legend za ním kráčela skupinka lidí, kteří byli ušima připoutáni k tenkému zlatému řetězu, který je spojoval s bohovým propíchnutým jazykem. Byl bohem výřečnosti a vládce slov a přitahoval si lidi pomocí svého hlasu. Šípy označovaly rychlost, ostrovtip, pohotové odpovědi a duchaplnost. Jeho věk označoval moudrost.

Esus měl hodně přízvisek, například krutý esus, božský dřevorubec, nebeský oráč apod. Galové se ho velmi obávali a Druidové pro něj nechávali na stromech pokrmy a byl zobrazován se sekerou.

Sucell – byl ozbrojen dlouhou palicí a každý Gal se s ním setkal v krajině mrtvých. Úder jedné strany jeho palice znamenala smrt a ta druhá strana znamenala život.

Teutates  chránil Kelty v době míru a válek. Doprovázel ho býk s rohy ve tvaru dvojitého es a kanec. Tento bůh také doprovázel mrtvé na onen svět a je  možné, že mu byly přinášeny lidské oběti.

Druidi

Druidové byli často považováni za kněze, ale ve skutečnosti to byli držitelé nejvyšší moci – veřejné i soukromé záležitosti byly podřízeny jejich rozhodnutí. Jejich rozhodnutí měla platnost zákona, dokonce ani král nesměl promluvit dříve než Druid. Byla čest, když byl někdo z rodiny vyvolen aby se také stal Druidem. Druidi při obřadech občas dokonce obětovali i lidi.

Druidi se sdružovali do určitých společenství, která měla náboženský význam, ale i politický vliv. Byli známí na britských ostrovech, v Galii a také měli patrně po určitou dobu vliv i ve střední Evropě. Starověké zprávy například od Caesara a Plinia připisují Druidům široké pole působnosti, které se ale v dnešní době jen těžko ověřuje.

Věřili v nesmrtelnost duše – smrt byla jen středem dlouhého života. Pod jejich ochranou byly rozsáhlé posvátné dubové háje a i jejich jméno údajně vzniklo od názvu dubu – řecky drys. Oběti prováděli s ratolestí dubu, protože co na stromě roste považovali za dar nebes a tím provedení vůle bohů. Galové neměřili čas podle dní, ale podle nocí a tak se posvátné oběti konaly při měsíčním světle.

Druidi předpovídali budoucnost, ovlivňovali nepříznivé počasí a určovali, která doba je vhodná pro důležitá jednání, uzdravovali nemocné a komunikovali se záhrobím. Byli také zodpovědní za dodržování veškerých rituálů.Učení Druidů nesmělo být prozrazeno a tak nebylo nikdy zapsáno – vše se učili nazpaměť.

V pozdějších dobách na počátku římské okupace se Druidové bránili romanizaci a tak Římané měli důvod toto společenství zničit. Nejdéle se uchovalo společenstvo Druidů v Irsku, kde byli jejich nástupci filed, zakladatelé středověkých stálých škol.

K tomu, aby oslovili vetší množství lidí a šířili svou víru i vědomosti bez písemných záznamů, si vytvořili malé kočovné  herecké společnosti

Zvyky

V období vánoc se na stromky  kladou stříbrné a zlaté ozdoby, to také sloužívalo k ochraně před záření. Asi proto si také náčelníci starých národů na důležité schůze brali zlato, protože prý pomáhalo lépe se soustředit a myslet. Nosili náramky a pásy hlavně v místech, kde vystupují na povrch tepny. Zlato a stříbro má také léčivé účinky, protože vysílají léčivé paprsky ničící bakterie ( je to vědecky dokázané ).

Zvyky zaměřené na určitou oblast

Na severu Irska se nacházel kmen Keltů, kteří měli ojedinělý zvyk, že jednou za čas božstvo sestoupilo do posvátného vozu, který byl uchován v posvátné svatyni a to poznali pochopitelně jen kněží. Pak tedy kněží vyjeli s vozem ven a začali shánět nové služebníky pro božstvo. Ti se během cesty po vesnicích k jejich vozu přidávali. Poté všichni dorazili na posvátné místo, kde byl předtím vůz uložen a božstvo se odebralo k podzemním pramenům.

Kult stromů

Při přesunu  z uralských stepí do Evropy byl pro Kelty neznámý prales plný stromů, se kterým se setkali v České kotlině a proto vyvinuli kult stromů. Nejvíce lpěli na dubech. Keltové se domnívali, že duby jsou spojeny s zemským nitrem a když do dubu udeřil blesk a dub stál dál, Keltové věřili, že to symbolizuje spojení nebe se zemí. Vysazovali je okolo posvátných hájů, kde Druidové konali své obřady. Římané Kelty nazývali „znalci dubů“ . Jestliže byl dub starší než 200 let , věřili Keltové, že na jeho místě  vytryskne pramen. Keltové také hloubili až 40m hluboké šachty, do kterých zasouvali celé stromy i s větvemi a to bývalo vždy spojeno s lidskou obětí. Až donedávna se dodržovaly zvyky spojené s uctíváním stromů. Například dřevaři se nejdříve poklonili stromu, který chtěli porazit, poté ho pojmenovali, poprosili za odpuštění, teprve potom pokáceli. Jinde zas dávali mrtvým do  hrobů pod jazyk jedlové semínko a tak byl z hřbitovů háj.

rok podle stromů

Měsíce byly pojmenovány podle stromů. Keltský rok začínal okolo 1. listopadu a měl 13 měsíců, poslední krátce do konce roku. Keltové stromy velmi uctívali a starokeltské slovo pro posvátný strom bylo  bile.

 keltský měsíc   strom       křesťanský měsíc

--------------------------------------------------------

1   Beith       bříza       listopad

2   Luis        jeřáb       prosinec

3   Fearn       olše        leden

4   Saille      vrba        únor

5   Nuin        jasan       březen

6   Huathe      hloh        duben

7   Duir        dub         květen

8   Tinne       cesmína     červen

9   Coll        líska       červenec

10  Muin        vinná réva  srpen

11  Gort        břečťan     září

12  Ngetal      rákos       říjen

13  Rius        černý bez   krátce do konce roku

Stromoskop

Keltové mají také rozděleny měsíce na určitá období podle stromů a podle toho, kdy se kdo narodi,l tak se narodil ve znamení toho určitého stromu

Topol má velmi důležitou roli, protože se vyskytuje celkem čtyřikrát a to vždy po důležitých svátcích

Keltské sabaty

Keltové měli v roce různé svátky, které se nazývali sabaty.

Samain je prvním ze čtyř hlavních sabatů, dnes nazýváme dušičky, je koncem keltského roku. Nový keltský rok začíná se západem slunce 31. října. Konaly se slavnosti a obřady (31. října nebo za prvního úplňku ve Štíru) uctívající památku mrtvých předků.

Alban Arthuan (Zimní slunovrat) konal se 21. prosince a oslavoval znovuzrození boha Slunce. Je to nejkratší den a nejdelší noc, tento svátek zhruba odpovídá křesťanským Vánocům.

Imbolc (Hromnice) 1. února nebo při prvním úplňku ve znamení Vodnáře. Je to druhý hlavní sabat. Jsou to slavnosti panny, jako přípravy na růst a obrodu

Alban Eiler (Jarní rovnodennost) - 21. března - vedlejší sabat, který zhruba odpovídá křesťanským Velikonocům.

Beltane - 1. května nebo první úplněk ve znamení Býka. Je to třetí ze čtyř hlavních sabatů. Svátek plodnosti, oslavy jara a magické obřady.

Alban Heruin (Letní slunovrat) - 21. června Další z vedlejších sabatů, den nejdelší, noc nejkratší. Říká se, že byliny sbírané v tento den mají nejvyšší účinnost.

Lugnasad - 1. srpna nebo první úplněk ve znamení Lva. Poslední hlavní sabat, předžňový svátek na počest sňatku boha Luga s Matkou Zemí

Alban Elved (Podzimní rovnodennost) - 21. září - vedlejší sabat, dokončení sklizně a odpočinek po celoroční práci.  Den a noc je v rovnováze a nadchází temné období a konec roku, opět se blíží Samain

Keltská symbolika

 Keltové měli mnoho krásných provazových symbolů, ale vzhledem k autorským právům obrázků nemohu zde zveřejnit, ale každý vyhledávač Vám určitě nějaké zajímavé najde… J

Posvátná místa Keltů

Posvátná místa Keltů byla spjata především s přírodou. Například živé stromy, nebo celé háje zvané nemethony. Nejposvátnější bylo místo, kde vedle sebe rostly dub, jasan a hloh. Také místa, kde rostliny rostly do kruhu samy od sebe ( což umějí například houby, některé trávy apod. ), byla pro Kelty významná. Nesmíme zapomenout na různé potoky, říčky, prameny, jezera  a další místa spojená s vodou. To, že voda vyvěrá ze země, a vsakuje se do ní nebo padá z nebe, bylo považováno za velmi vhodné pro myšlenkové spojení s podzemní říší.

Dalšími místy byly skály a osamělé kameny, kde se také konaly obřady. Keltský posvátný kámen musel ovšem splňovat několik základních požadavků. Musel mít co největší obsah křemene (například pískovec, žula, rula …), musel být součástí podobného materiálu  a v okolí musela být výrazně řidší vegetace a muselo být od onoho kamenu vidět na východ a západ slunce, aby se dalo poznat, kdy nastal správný čas pro posvátný obřad. Většinou šlo o skupinu kamenů doplněnou dřevěnými tyčemi, z čehož se nám zachoval zpravidla jen ten největší kámen.

Ve výběru posvátných míst měli poměrně velkou volnost a také ji dokonale využili. Dá se ale přesto vypozorovat jedno pravidlo a to, že skutečné svatyně nebyly nikdy součástí oppid.