biocelt

Milý román o klukovských létech bandy chlapců z francouzské vesničky Lovern. Jejich denní náplní jsou potyčky s bandou z vedlejší vesnice – Velranu. Je to občas opravdu na ostří nože, mydlí do sebe hlava nehlava klacky a kameny. Ze dřeva vyrobené meče, kopí a praky jsou jejich výbavou. Chytnou-li zajatce, nemilosrdně ho oberou o všechny knoflíky, šle, tkaničky a přezky. Ten se pak musí s pláčem vrátit domů a schytat parádní výprask od svých rodičů.

 Příběh je plný zvratů, kdy se přikloní štěstí ke které straně, je plná úskoků a dokonce i zrady. Velký vůdce Janek by si nikdy nepomyslel, že ve svých řadách bude muset řešit problém zrádce, ale stalo se. Armáda lovernských si s tím ale poradila po svém. Náležitá odplata na kterou nikdo nikdy nezapomene.

 Sice kniha popisuje klukovská léta plná pošťuchování a škádlení, drobných potyček a podobně, ale jejich válčení mezi vesnicemi má s nevinným klukovským pošťuchováním pramálo společného. Kluci se řežou hlava nehlava...

 Příjemné počtení pro čtenáře všeho věku, kteří chtějí poodsunout pokličku klukovských šarvátek na francouzském venkově.

„...bůh a tvá dáma...“ – heslo dávných rytířů

„...tak to vidíte, co dělali oni! Jestlipak my někdy vyvádíme takovýhle nesmysly, no řekněte smi! Sotvaže někdy dáme pusu našim holkám, když jim dáváme pomeranč nebo perník. Ale když drobátko seřežeme takovýho mizernýho zrádce a zloděje, tak vyvádějí, jako by chcíp vůl. Ale kdyby se na hlavu stavěli, my svou povinnost vykonáme!‘

‚Jo, neni to lehký, když má člověk rodiče!‘

Po této úvaze se rozhostilo dlouhé ticho. Janek ukryl poklad až do nového vyhlášení války. Každý myslel na výprask, který dostal, a jak tam scházeli mezi křovím na Hůrce, pronesl Souška – jaksi dojatý a plný melancholie nad blížícím se sněhem a snad i předtuchy ztracených iluzí – tato slova:

‚A když si tak člověk pomyslí, že až budeme dospělí, budeme možná taky tak hloupí jako oni...‘....

PERGAUD, Louis. Knoflíková válka. [s.l.] : [s.n.], 1992. 186 s. 80-205-0221-1