Rozběhnuto

Návazně na zveřejněný popis situace nazvaný SKANDÁL (z 29. 9. t.r.), předkládám ctěné čtenářské obci těchto stránek „ pohled z druhé strany „. Zdeněk Kučera to s námi ( Miloš a oba Mikulášové, z nichž jeden byl ještě nepřítomen) u prezence neměl jednoduché. Musím připustit, že leckoho může vylekat neočekávané setkání s „ vyšší mocí“(jako je zemětřesení, blesk a podobně), představovanou koktejlem našich rozdvojených osobností, které jsou vším jiným než obrazem duševní rovnováhy.

Vážně přemýšlím o tom, že se vynasnažím nechat na Čertovskou 5 oba Mikuláše doma, aby měli pořadatelé delší čas vstřebat skutečnost jejich existence, než se zase ukážeme v plné síle. Ale protože to všechno řídí ta vyšší moc, často kluky jedny ušatý zkrátka neuhlídám. A taky se to ve mě pere proto, že Ben vyhlásil odměnu pro nejlepší čertovskou vizáž a já se nemůžu zbavit představy, že když přijde Mikuláš Pomalý v podobě Trepifajxla a Rychlík jako Belzebub, budeme mít třikrát větší šanci uspět. S pozdravem
pořadatelům nervy jak špagáty
Miloš Kmuníček

A teď prosím slovo má druhá strana:

MK &. MR &. MP Tak jsem byl zase jednou postaven před přetěžkou životní zkoušku. Už vůbec ne tím, že jsem dělal prezenci na Neumannově stezce v Unhošti, ale tím, co mě potkalo. Mnohokrát už byl onen problém popsán v lékařských zprávách a i díky literatuře je znám široké veřejnosti. Nemám takovou schopnost vylíčit napětí a zápletku jako Robert Louis Stevenson. Jeho úžasná detektivní novela Dr. Jekyll a Mr. Hyde (česky např. v knize „Klub sebevrahů“) mě fascinovala už dávno. A potají jsem chtěl někdy něco podobného vidět, či snad i zažít. V neděli jsem nebyl dalek od skutečnosti. Prezence probíhala dle jakýchsi zavedených pravidel, až tu najednou …Kouknu, vidím, napíšu, Lucinka vybere startovné. Běžec odchází, ale já cítím, že je stále přítomen. Znovu se podívám, vidím toho samého, ale mluví za něho někdo úplně jiný. To není možné, taková dvojčata tu přece nemáme ! Co, Mikuláš ? A ne jeden, hned dva. Rychlý a Pomalý ? Uf, potřebuji si oddechnout, tolik lidí přece nemáme, abych z toho bláznil. Znovu se rozhlédnu, vidím usmívajícího se Miloše, kousek dál Alici, ale ke mně mluví Mikuláš. A že chce běžet a číslo si dá, na rozdíl od Miloše, dozadu. Zmůžu se jen na chabou odpověď, že … přece nemůže do cíle couvat. Vím, že podobné kousky si na běžkách kdysi dovolil jen Björn Dählie. Nacházím trochu více odvahy, snažím se získat čas a prokouknout tu podivnou hru nebo opravdu skutečnost ? Ptám se, jak to chceš udělat ? Nad vyslovenou větou mi nadále rozum zůstává stát. Miloš mlčí a jeho Mikuláš Rychlý mi oznamuje, že on jako zdatnější by běžel zepředu, a to už mu skáče do řeči další a říká , že je brácha, jmenuje se Mikuláš Pomalý a on by byl to číslo zezadu. Navíc je podivné, že to slyším jen já, Lucinka další startovné nepožaduje a ani nová čísla nepřipravuje. Trojjedinná osobnost, bleskne mi hlavou. Že by Otec, Syn a Duch svatý ? Ne, nebudu se rouhat. A Miloše vidím taky jenom jednou, má jen jedno číslo, to mu stačí. Při odchodu od stolu zaslechnu něco o skandálu, avšak z Milošových úst ten mužský hlas nezazněl a nikdo jiný v dosahu není. Jenom Mikuláš …

zdk