Rozběhnuto

(převzato z webu VS Mládenci Hořovice)

Tento běh objevil kolega Rosťa přibližně ve stejnou dobu, ve které jsem našel na internetu Žebráckou pětadvacítku. Nevěděl jsem, jestli na závod chci či nechci, či lépe, chtěl jsem jet, ale moc se mi nelíbilo, že se domů dostanu hodně pozdě. Také mne trochu bolely nohy po nedělním závodu a nemohl jsem se rozhodnout, jestli si vlastně ze závodu nedělám legraci.Po celý den jsem proto s nadějí sledoval oblohu a těšil se mraky nad Prahou, doufajíc, že se řádně rozprší a budu moci bez ztráty sebeúcty přímo z pojišťovny jet domů. Naštěstí žel nepršelo, a tak poté, co nás vybídl šéf, jsme se s Rosťou oba dva vydali do Dejvic, na vlak.Tak tak jsme ho stihli a nestrhli ostudu, kam že běžíme. Kvůli spěchu jsem však koupil špatné jízdenky, poslední zastávku jsme jeli načerno, naštěstí průvodčí jako by s tím počítala a kontrolovala jen ty, kteří drželi jízdenky v ruce. Nechala nás v pohodě vystoupit a volným krokem dojít za město, na start závodu. (Na cestu jsme se ptali pouze dvakrát.)Při presentaci jsme se hrdě přihlásili k AXA Teamu VRM, dostali tričko a bylo nám zapůjčeno číslo. Zdánlivě jsme se rozběhávali, ale ve skutečnosti jsme jen odbíhali dostatečně daleko za keříky, neboť se nám chtělo na záchod. (No, Rosťa se možná opravdicky rozběhával.) Společně s ostatními závodníky jsme se též koukali na namalovaný plánek trati, byť pro mne to byla jen změť čar a nakonec se ukázalo, že se běží v opačném směru a vybíhá se o devadesát stupňů jinak než jsem si myslel.Na startu jsem byl lehce nervosní a ještě jednou si zaběhl za nejbližší keře. Pořadatel něco povídal, nerozuměl jsem mu - a pak se najednou běželo.Cesta byla příjemná, měkká, s jedním prudkým a jedním dlouhým stoupáním. Běžel jsem na hranici svých možností skoro až do konce a celou cestu litoval, že pořadatelé nevyznačili nějaké milníky. Ti, kteří se dovedli orientovat v mapě, je nepotřebovali, ale co chudák já? A tak jsem ani pořádně nefinišoval, protože mě cíl překvapil za zatáčkou. Ne, že bych na finiš měl síly.Jen co jsem doběhl, vrhnul jsem se do stanu, jelikož se právě dávalo do deště. Ve stanu již konversovali o generaci i více starší běžci a cpali se buchtami. I já do sebe dvě nasoukal.O několik minut později doběhl i Rosťa, blahopřál mi k výsledku a já teprve v tu chvíli zjistil, že jsem doběhl na krásně kulatém padesátém místě v krásném čase 53:33. Měl jsem velikou radost.Žel, i těch několik málo minut ztráty stačilo na to, aby si Rosťa o buchtách mohl už jen nechat vyprávět. Ale nedráždil jsem ho.Rychle jsme se převlékli, shodli se, že vyhlášení výsledků může proběhnout bez naší účasti, a oba dva nezávisle na sobě zjišťovali kudy se jde k autobusu jedoucímu do Prahy. Informace, dílem protichůdné, nám jak soupeři tak pořadatelé ochotně poskytli a my se mohli vydat na autobusové nádraží.Šli jsme hrozně dlouho, déle než kolik trval samotný běh, a ještě jsme museli popojet místním autobusem. Ale zpáteční spoj nám neujel. A mohli jsme se koukat na krásně sytou chvílemi dvojitou duhu.

Závod se vydařil.